|
|
Po léta byla u nás neměnnou součástí koupelny velká vana, která kromě koupání sloužila například i k namáčení a praní prádla. Pojetí neodmyslitelné funkce van bylo tak zažité, že se zabudovávaly i do miniaturních koupelen panelových domů, které byly zhotoveny z takzvaných umakartových jader. Do takových místnůstek se pak už stěží vešlo jen malé umyvadlo. Nabídka nových sprchovacích systémů, zástěn i celých kompletů však nyní umožňuje zařídit i malé koupelny tak, aby splňovaly veškeré hygienické, jakož i estetické nároky uživatelů. Sprchové kouty se staly plnohodnotnou alternativou van, které buď doplňují, nebo nahrazují. Sprchování pro zdraví O výhodách sprchování už bylo napsáno mnoho. Jednoznačně je doporučují lékaři, zejména gynekologové, jejichž praxe potvrzuje nevhodnost dlouhého polehávání v horké vodě. V kulturách Dálného východu se dokonce koupání ve vaně označuje za krajně nehygienické. V našich zeměpisných šířkách se příjemné koupele přece jen zcela nevzdáváme. Pokud nám ale prostor koupelny umístění vany nedovolí, nemusíme zoufat. Sprchový kout má totiž řadu předností. Očista těla pod sprchou je rychlejší, navíc je přístup daleko jednodušší a pohodlnější, což zvláště oceňují rodiče malých dětí nebo starší, hůře se pohybující osoby. Při sprchování za zástěnou nestříká voda do místnosti, jednoduchá je i následná údržba koutu. Pokud chce někdo u sprchování posedět, může zvolit speciální vaničku se sedákem, pro koupání malých dětí může posloužit hlubší vanička. Nezanedbatelný je také fakt, že sprchováním se oproti koupání sníží spotřeba vody. Důmyslně řešené sprchové hlavice lze regulovat tak, že můžeme volit mezi příjemným, tzv. dešťovým oplachováním a třeba prudkým masážním proudem zacíleným na různé partie těla. Ve sprchovém koutu je možné se také přinutit k tolik doporučovanému otužování. Teplotu plynule dopadající vody lze postupně snižovat tak, že na chladný proud reaguje naše tělo daleko příznivěji, zrovna tak tu ale mohou statečnější jedinci rychle střídat tok horké vody se studenou. Tento způsob otužování doporučují lékaři jako prevenci proti nastuzení provozovat hlavně v letních měsících, kdy je náš organismus dostatečně posílený na přijímání rychlých změn. Ke zdi i do prostoru Nejčastější umístění sprchového koutu je v rohu místnosti. V koupelnách, jejichž součástí je i klozet nebo bidet, však může sprchový kout v prostoru u stěny vytvořit optickou zástěnu. Do intimního místa s WC tak není při vstupu do místnosti vidět. V okázale prostorných koupelnách si může architekt s umístěním koutu pohrát a vymezit mu místo zcela v prostoru. Sprchový kout moderního designu bez konstrukce s čirým nebo zabarveným sklem se může stát efektní dominantou koupelnového interiéru. Jaký typ? Paleta nabízených sprchových koutů je opravdu velmi široká a lze vybírat mezi obyčejnými levnějšími typy i mezi designérskými perlami. Základem je velikost a tvar sprchových vaniček. Podle dispozice koupelny můžeme volit mezi kouty rohovými čtvrtkruhovými, půlkruhovými, čtvercovými, obdélníkovými, ale i kruhovými či elipsovými. Někdy může být i cenově výhodnější nekupovat kompletní kout, ale ve spolupráci s odborníkem postavit do koupelny příčku, obložit ji a vestavět do ní vaničku a kvalitní značkové dveře. Vždy bychom ale měli dodržet pravidlo jednotného designu a zvolit sprchový kout s ohledem na ostatní zařizovací předměty. Kontakty: DUSCHOLUX, tel.: 547 229 025, EUROBATH, Anglická 7, Praha 2, tel.: 222 241 626; Havlíčkova 678, Brno-Modřice, tel.: 547 216 622, fax: 547 216 623; Libušská 191, Praha 4, tel./fax: 02/90 05 44 86; IL BAGNO, Ostrovského 36, Praha 5, tel.: 251 562 116, fax: 251 562 243; RAVAK, Obecnická 285, Příbram 1, tel.: 318 427 111, fax: 306 623 495; SANITEC (KERAMAG), Komenského 2501, Tábor, tel.: 381 254 907, fax: 381 254 908, text: Libuše Lhotská foto: archiv zdroj: Svět koupelen 4/2004 |
Blog
Jak se bydlí v Holandsku
|
|
S vodou za zády Holanďané si ale na vodu nikdy nestěžují, naopak, milují ji a chtějí ji mít stále nablízku v co největším množství. Během své historie se naučili s vodou dokonale vycházet, umí ji krotit a také se umí těšit z jejích darů. Při stavbě nových rodinných domů uplatňují osvědčené i moderní stavební technologie a materiály, které odolávají erozivnímu působení tohoto živlu, dovolují budovat sídliště benátského charakteru, kde voda vstupuje až na práh obydlí a nabízí člověku příjemné soužití s vodní květenou a vodními obyvateli. Ve městech je nutné vytvořit takové prostředí víceméně uměle, i když i zde je všude vody dost. Na venkově, vlastně v příměstských sídlištích, je vodní plocha samozřejmou součástí každého pozemku, vodní kanály totiž často ohraničují jeho plochu. Navštívili jsme v Holandsku několik rodinných domů a voda byla vždycky nejdál za humny. Moderní architektura Třebaže oceňujeme půvab staré holandské výstavby, přijeli jsme do této země, abychom přinesli zprávu o moderní architektuře rodinných domů a o tom, jak bydlí dnešní mladá či spíše střední generace lidí střední třídy. A měli jsme štěstí, že se nás ujali architekti, kteří nové domy projektují. Jejich klienti jsou často lidé vyznávající funkcionalismus, někdy ale roztomile zkombinovaný s kusy nábytku zděděného po předcích nebo koupeného v bazaru. V interiéru je znát ruka architektky Dům, z něhož jsou naše záběry, projektoval známý holandský architekt Ben Hoek pro svou dobrou přítelkyni původem Angličanku. Nachází se u Rotterdamu v oblasti určené pro výstavbu rodinných domů, kde jednotlivé parcely jsou vymezeny právě sítí kanálů. Dům se odlišuje od okolních staveb už svým exteriérem, ale i uvnitř je hodně jiný, než je obvyklé. Eileen O’Neil vnesla do celého konceptu vklad svého vzdělání i povolání, protože sama je interiérová architektka. Podle jejího přání navrhl architekt vnitřní dispozice domu v soudobém trendu, který preferuje otevřené obytné prostory s minimem dělicích příček. Celé přízemí je tedy prakticky jedna místnost rozdělená pouze funkčně na odpočiinkovou část s krbem, velký jídelní kout přiléhající ke kuchyni a pracovnu s knihovnou, která je zařízena pro klidné posezení s knihou. Do přízemí je hned několik přístupů z obytné zahrady se dvěma terasami, na nichž rodina pobývá co nejvíc — krásných teplých dnů není v Holandsku nazbyt a terasy umožňují stěhovat se za sluncem. Neobvyklá a vtipná řešení V patře jsou pak pokoje dětí a jejich společné hygienické zařízení. Velmi neobvykle je řešena ložnice rodičů, do níž je prakticky integrována velká luxusní koupelna. Od ložnice je oddělena pouze obytnou stěnou, která ale nevyplňuje celou plochu, takže do koupelny je přístup z jedné její strany. Vtipně řešený prádelník je oboustranný, přístupný jak z ložnice a koupelny, tak z chodbičky, na niž navazuje šatna. V rodičovském křídle tak vznikl rovněž příčkami nedělený prostor, kde jsou soustředěny všechny intimní činnosti — hygiena, spaní a oblékání. Eillen si mnoho kusů nábytku sama navrhla, nechala vyrobit spolupracující firmou a pochopitelně se významně podílela na výběru ostatních zakoupených kusů. Vybírala je s přehledem: v Holandsku mají zastoupení všechny přední italské designové firmy a Eileen jako odbornice věděla přesně, co chce. Ale také se neostýchala nakupovat v bazarech, či dokonce začlenit do svého bytu předmět nalezený na ulici. Vytvořila pro svou rodinu, dvě děti a manžela, krásné prostředí, o jehož anglicko-holandském původu téměř nic nevypovídá. Už je to tak, že Evropa se i ve sféře bydlení stává jakoby jedním celkem, v němž se čistě národní rysy pomalu stírají. Vynikající design, který produkuje zejména Itálie, skandinávské země a designéři s nadnárodní působností, pracující pro různé firmy v celé Evropě, se šíří bez hranic. Kontakty: STUDIO ACHT, Bucharova 8/1314, Praha 5, tel.: 220 803 969, fax: 220 804 484; STUDIO ACHT, Schiedamsedijk 200, Rotterdam, The Netherlands, tel.: +31.104 123 344, fax: +31 104 334 439; STUDIO ACHT, the Coachhouse, Wethersfield Manor, Wethersfield, Essex CM 74 AE, United Kingdom, tel.: +44 137 185 09 36, fax: +44 137 185 13 08, text: Bea Fleissigová foto: Oto Pajer zdroj: Moderní byt 12/2004 |
Vánoční návštěva zahrady
|
|
Malá městská zahrádka v pražské vilové čtvrti leží na severním svahu, který byl upraven do plynulých terénních vln. Horní části zahrady vévodí krásný cedr, který byl vysazen už vzrostlý a roste jako z vody. Spodní část zahrady je travnatá a lemují ji měkce tvarované záhony. Kousek pod domem je jezírko; v době naší návštěvy bylo ukryté pod sněhem. Neobvyklý živý plot V každé povedené zahradě najdeme něco, čím se může amatérský i profesionální zahradník inspirovat a co může obdivovat. Tady je příkladem habrový živý plot nad domem, který si bere za vzor staré zámecké zahrady či venkovské usedlosti. Přestože mnoho lidí dává přednost jehličnatým živým plotům, habr (Carpinus betulus) vám můžeme jen doporučit. Sice není stálezelený, ale jeho listy opadávají jen trochu a větvičky jsou natolik jemné a husté, že vytvářejí poloprůhlednou clonu. Možná si uvědomíte, že v zimě na zahradě nestolujete a neopalujete se – jste na ní jen pár minut týdně a neprůhlednou clonu vlastně nepotřebujete. Habr se navíc během roku mění, a tím je plot zajímavější. Jehličnany a jejich doprovod U domu „hlídá“ cedr (Cedrus atlantica). Nápad vysadit jej do zahrady dostal majitel při jedné procházce – o ulici výš totiž objevil velikána, nad nímž se pražským zahradníkům tají dech. Starému cedru může být osmdesát let nebo víc a je skutečně hoden obdivu. Cedr v zahradě dostal na sklonku prvních dvou nebo tří zim po výsadbě ochranný kabátek z bílé geotextilie, která odráží sluneční paprsky. Geotextilie se sejmula, když přestaly hrozit silnější noční mrazy. Teď už je strom otužilý a zimy překonává bez potíží. Cedr je také útočištěm pro ptáky, kteří v něm najdou úkryt před větrem i potravu, kterou jim sem rodina nosí, a do určité míry i ochranu před kočkami, které do hustých větví tak snadno neproniknou. Kromě cedru stojí na zahradě také borovice (kleče, limby a borovice černé), smrky Pančičovy plné červenohnědých šišek a nízké jalovce. Zimní květy V době naší návštěvy kvetly jen vřesy v truhlících, ty ve vřesovišti se rozkvést teprve chystaly. Vilín pod jabloní také zatím spal, ale spousty pupenů prozrazovaly, že jej v lednu nebo v únoru ozdobí střapaté žluté kvítky. Dekorativně působí i uschlá odkvetlá květenství hortenzií, šalvějí a dalších keřů či trvalek nebo travin. Kdo má smysl pro ležérní „nepořádek“, ví, že je dobře na rostlinách některé odkvetlé květy nechat, jen tak si totiž uchovají zimní krásu. Okrasné traviny V zimě se uplatní dvojí efekt: stálezelené druhy – třeba mohutné ostřice (Carex) nebo jemnější kostřavy (Festuca) se derou zpod sněhu a jejich listy přežívají mrazivé dny bez potíží. Kromě nich jsou ale na zahradě i takové druhy, jejichž nadzemní části v zimě zežloutnou a zhnědnou. Ponecháme-li je jen tak nebo je svážeme provázkem do snopečků, budou zdobit zahradu až do jara, kdy je potřeba je sestříhnout. Zimní spánek Některá místa v zahradě opravdu odpočívají, například trvalková partie nad terasou u domu, kterou tradičně pokrývá chvojí. Rostliny si přes zimu dobře odpočinou, nevymrznou a zimní vítr nevysuší půdu. Jezírko spí – nežijí v něm ryby, a proto může zamrznout. Vodní rostliny, které ho během roku krášlí, jsou natolik odolné, že se nemusejí na zimu vyjímat. Jeho hladkou plochu pod sněhem spíš vytušíte, než rozeznáte, balvany kolem vypadají jako spící pohádková zvířata. Něco dobrého pro ptáky V zahradě jsou umístěna krmítka, zavěšené lojové koule a také řada keřů, jejichž plody jsou cennou potravou pro ptáky. Díky zajímavým barvám potěší nejen obyvatele domu, ale i jejich sousedy. Šípky a hložinky, bobule kaliny vonné a malvičky hlohyně jsou červené, bobule kaliny vrásčitolisté černé a mahonie zase plodí modře. Je zřejmé, že i tohle je příklad hodný následování – krása se spojuje s užitkem nebo spíše s dobrým skutkem. A Vánoce přece jsou časem dobrých skutků a předsevzetí… text: Jana Pyšková foto: Profimedia.CZ, autorka zdroj: Můj dům 12/2004 |
Nový obývák v retro kabátě
|
|
Projdeme-li se dnes centrem kterékoli evropské metropole, narazíme na nezvykle velké množství obchodů, zaměřených na nábytek a především doplňky imitující své předchůdce ze zlaté éry minulého století. Zájem o ně neprojevují jen mladí lidé, ale i široká veřejnost. Jedním nebo dvěma retro kousky lze totiž oživit a ozvláštnit jakýkoli interiér, lze je kombinovat jak s jednoduchým minimalistickým stylem, tak skandinávským světlým nábytkem ze dřeva, květinovým „hippy“ potahem můžeme znovu oživit nevzhlednou pohovku. Nové materiály – nové tvary Kromě poválečného optimismu a všeobecné uvolněnosti doby byl hlavním důvodem revoluce v nábytkovém a průmyslovém designu objev nových materiálů. Většina z nich byla vyvinuta pro účely armády ve druhé světové válce, ale v mírovém období našla daleko krásnější uplatnění. Návrháři mohli pracovat s polyetylenem, nylonem, polystyrenem nebo později třeba s melaminem. Díky metodě lisování se materiály daly tvarovat do jakékoli podoby a plast měl tedy zcela zásadní vliv na vývoj designu druhé poloviny dvacátého století. Na severu Evropy se k technologicky přelomovému plastu připojila ještě překližka — vrstvená lamela, která stejně jako umělé hmoty umožňovala ohýbání. Těžkopádnost a zdobnost ustoupila hladkým liniím, asymetrii a jednoduchosti. Stačí málo… Jednoduchost a funkčnost jsou dnes hlavním trendem v interiérovém designu. Hladké linie retro nábytku tudíž snadno zapadnou do jakéhokoli moderního pojetí místnosti, ba více, mnohdy jediné originální křeslo udá celé místnosti charakter. Ovšem nemusíme se držet pouze solitérů. Nechce-li se nám investovat do nového nábytku, a přesto třeba z nostalgie zatoužíme mít něco z té doby na očích, můžeme si pořídit třeba lampičku. Původní designy vyvinuté v šedesátých letech dodnes vyrábí například firma Artemide nebo Flos, ovšem nechceme-li sahat hluboko do kapsy, můžeme si koupit jejich zdařilé kopie a remaky. Textilie Samostatnou kapitolu tvoří bytové textilie a potahové látky. Nejenže vzory a barvy na nich jsou nadmíru odvážné a nevšední, ale ve své době byly prostředkem k definování jednotlivých prostor a zón v tehdy módním otevřeném interiéru. A dnes tento trend přichází znovu do obliby. Základní znaky retro nábytku
Víte, že… V interiéru šedesátých let byl nejdůležitější vizuální efekt. Proto se používaly např. staniolové tapety, které evokovaly svět kosmu, a k osvětlení se poprvé začala používat bodová svítidla. Polibek motýla Nábytek šedesátých let byl občas zdoben i poetickými názvy – například křeslo Polibek motýla navržené Christianem Ghionem (Sawaya & Moroni) Kontakty: 3DH INTERIER, Bredovský dvůr, Olivova 4, Praha 1, tel.: 224 210 391–92, A. I. T. – DESIGN DUROŇ, Nepilova 903/3 – Rubeška, Praha 9-Vysočany, tel.: 234 663 448–9; ABITARE, Žitná 566/18, Praha 2, tel.: 224 919 140, fax: 224 918 127; CPM PRAGUE, Na Veselí 10, Praha 4, tel.: 224 250 468, fax: 261 215 370, FISURA – DESIGN, INTERIÉR, DOPLŇKY, Dominikánské nám. 3, Brno, tel.: 542 214 949, fax: 542 214 950, INDESIGN, K. Tomana 46, Hradec Králové, tel.: 495 512 159, showroom: 495 512 161, fax: 495 512 793, KINNARPS, komerční zóna – exit 6, Obchodní 124, Průhonice-Čestlice, tel.: 227 202 200, KOMODO, Čechova 12, Písek, tel./fax: 382 270 423; LOCCO, Balbínova 28, Praha 2, tel.: 222 252 141–42, fax: 222 253 502, SELENE (Artemide), Neumannova 161, Prachatice, tel./fax: 388 313 410; Sázavská 32, Praha 2, tel./fax: 222 521 345; VERNO LIGHT, U Kříže 609/6, Praha 5, tel./fax: 251 613 154 text: Lucie Martínková foto: archiv zdroj: Moderní byt 12/2004 |
Zámek nezkrotného prince
|
|
Zámek z 18. století postavený v georgiánském stylu, pro nějž jsou typické cihlové stavby s důrazem na symetrii a vyváženost, byl vybudován v období preromantismu na samém jihu Anglie. Stavba, za niž podle médií Williams zaplatil sedm milionů liber, spíše než s výstředností zpěváka koresponduje s jeho údajným přáním vést pro změnu klidný a tichý život plný meditací. Tomu ostatně napovídá i buddhistický chrám umístěný na střešní terase zámku. Nebyl by to však extravagantní Robbie, kdyby tuto myšlenku včas nedoplnil kontroverzním prohlášením, podle nějž je Whithurst Hall ideálním místem pro pořádání velkolepých večírků. Do ložnice s kompasem Interiér tříposchoďového zámku je navzdory logické dispozici založené na pečlivé symetrii stavby skutečným oříškem pro orientaci. Najít cestu do některé z dvaadvaceti místností prý zpočátku působí návštěvníkům nemalé obtíže. Ty jsou však zanedbatelné ve srovnání s možnostmi, které zámek nabízí. Za strohými cihlovými zdmi zdobenými pouze nevýraznými konzolami a nenápadnými klasicistními sloupy v severní části se totiž skrývá luxusní obydlí. Dubová podlaha, doplňky s prvky romantismu a barevný štuk na stěnách i stropech zajímavě kontrastují se špičkovým technickým vybavením sídla. Kuchyň v prvním patře, navržená spíše v lidovějším stylu, působí útulně a téměř vesele, zatímco zařízení všech pěti ložnic a k nim náležejících koupelen mnohem více odpovídá povaze zámku. Dojem šlechtické vznešenosti je umocněn zdobeným nábytkem i romantickými rámy všudypřítomných zrcadel a především bílými okny s bílou podezdívkou a množstvím malých tabulek zalévaných do olova. Černobílé obklady spolu s velkorysým zařízením prosvětlených koupelen vytvářejí zajímavou kombinaci přísné čistoty a snového luxusu. To vše je korunováno prostorami určenými pro zábavu. Místnost s vířivou koupelí a obrovským bazénem krytým sněhobílou zatahovatelnou roletou je vkusně doplněna obrazy současných malířů. Zámek se pyšní vlastním kinem a prostornou tělocvičnou. Příjemnou relaxaci nabízí také místní sauna a lázně. Meditace na střeše Dominantu stavby tvoří vedle hlavní východní věže také atypická kupole šestihranné vížky navazující na trojhranný rondel ve středu severního průčelí. Jde o již zmíněnou buddhistickou modlitebnu, duchovní útočiště majitele nemovitosti. Kupolovitá střecha meditačního stánku shodou okolností vzdáleně připomíná buddhistickou stúpu – monumentální mohylu se schránkou ostatků historického Buddhy. Stúpy, typické součásti buddhistické architektury, mívaly tvar Buddhovy misky ležící dnem vzhůru, probodnuté holí, kterou nosil jako žebravý mnich. Robbie Williams v poslední době několikrát prohlásil, že jej život populární hvězdy unavuje. Již před rokem o sobě řekl: „Nemůžu vytáhnout paty z domu, aby na mě někdo nepokřikoval nebo aby mě neobtěžoval. Vážně uvažuji o tom, že se vším skončím a přestanu natáčet desky.“ Významný vliv na další pokus o posun od bohémské extravagance k určité životní sebereflexi populární hvězdy měla úsměvná historka z Williamsova bývalého losangeleského domu, který zpěvákovi prodal člen skupiny Beatles Ringo Starr. Tam prý Robbie viděl sedět v křesle ducha staré dámy. Údajně jde o jednu z několika paranormálních událostí, jichž byl zpěvák svědkem a které jej přivedly na duchovní cestu. Není známo, kolik času tráví zadumaný Robbie meditacemi, ale již samotný pobyt na střešní terase navozuje pocit určité nadčasovosti a všeobjímající harmonie. Přítel zahradníkem Anglické zahrady 18. století jsou založeny na koncepci tzv. přírodního parku. Důraz je zde kladen na přirozenost a soulad krajiny se sochami, altány, rozhlednami a exotickými architektonickými prvky. Nic takového sice zahrada ve Whithurst Hall nenabízí, vliv anglického preromantismu je zde však výrazně patrný. Okolí zámku působí částečně jako zámecký park, na nějž jsme zvyklí z návštěv českých památek, částečně budí dojem rozlehlého golfového hřiště, a to navzdory velkým obdélníkovým záhonům s růžemi a cestičkám vysypaným pískem. Není divu. Williamsův zahradník Phil Jackson, který je zároveň zpěvákův velmi dobrý přítel, se vzorně stará především o zámecký anglický trávník. I přes umělý sestřih však park působí přirozeně a láká k toulavým procházkám, jimž se popový princ ze zámku v Západním Sussexu pravidelně oddává. text: Kristina Navrátilová foto: ISIFA, ČTK zdroj: Můj dům 12/2004 |
Sluneční oltář blízko nebe
|
|
Zhmotnit vlastní vytříbené vize o kuchyni nemusí být vždy jednoduché. Podařilo se to však ženě, jejíž rodina obývá samostatnou nástavbu výškového bytového domu na jednom pražském sídlišti. Její dílo je dobrým příkladem jednoduchosti, střízlivosti i ukázkou vybraného vkusu. Je na co se dívat Do prostoru kuchyně vcházíme krátkou chodbičkou z haly. Po pravici se otevřel rozměrný obývací prostor atypického okrouhlého tvaru (celý objekt je oválný). Ze stavebního hlediska se vlastně jedná o „kk“. Mikrokosmos kuchyně je bez dveří zcela propojen s obytnou sférou – stačilo vybourat příčku. Barový pult pak tvoří spíš jen symbolický předěl mezi varnou a jídelní zónou. Není také co schovávat, naopak je co vystavovat. Pohlédnete-li na kuchyň zprostřed pokoje, připomene vám jakýsi sluneční oltář. Tento dojem umocňuje kromě jasné pastelové žluti linky a lesklých stříbřitých povrchů i celkové symetrické uspořádání kuchyně. Celé kompozici kuchyně vévodí totiž kovově blyštivá osa, kterou tvoří odsavač par nad varnou deskou, trouba integrovaná do linky a nad tím vším pět světel na kovové liště lustru. Tento prostor, v němž se setkávají živly – voda, oheň, vítr a kámen, aby zkroceny technologiemi třetího tisíciletí sloužily člověku –, působí opravdu trochu sakrálně. Ostatně i mnoho předmětů v kuchyni je hodno obdivu téměř posvátného… Hra s designy Zaměřme se na detaily. Vápencově světlá pracovní deska linky a barového pultu je z leštěného umělého italského kamene značky Quarella. Jednou deskou je obložena i stěna za varnou deskou. Ve struktuře jemné mramorové drti jen tu a tam září čisté spektrální barvy pestrých skleněných střípků. Granitový dřez a baterie svou hlubokou modří kontrastuje s přesilou světlých materiálů. Je umístěn v kose řešeném rohu linky. Tvůrkyni kuchyně ovšem učaroval především svým tvarem oka. Kámen je tu zastoupen granitem – syntetickou kamennou hmotou, všudypřítomný je tu také kov – hornina přetavená ohněm… Italové v lesku kovu a skla Funkci obkladů plní desky na bázi dřeva potažené hliníkovou fólií. Leštěný povrch je efektní i účelný. Týž materiál se uplatňuje i na soklech linky a na lištách na horní hraně skříněk. Je jím potažena i skříňka nad barovým pultem, z obou stran osazená dvířky s matovou transparentní výplní. Stříbřitou barvu kovu ctí také linoleum se šachovnicovým vzorem i drobné doplňky, jako jsou dlouhá tyčová madla linky, minutkové hodiny, váha nebo rychlovarná konvice. Platí to i o designovém klenotu kuchyně – stylové barové židli Bombo Stool od italského designéra Stefana Giovannoniho. Opomenout ovšem nesmíme ani stropní svítidla. I v jejich případě zůstala majitelka věrna jedinečné italské eleganci, kterou tak obdivuje. Kuchyň osvětluje lustr Cubetto od Fabbiana, z jehož dílny pochází i subtilní přelud Sospesa, vznášející se nad jídelním stolem. Leštěný kov a sklo zcela dominují i hlavním spotřebičům značky Whirlpool. Majitelka správně zvolila typy, které byly v době vybavování kuchyně nejnovější. Praktičnost se přes omezenou velikost místnosti projevila v jejím uspořádání pro pohodlnou práci. To se týká i pracovního místa u okna, kde je pod deskou ponechán volný prostor pro nohy sedícího. Prostě skvělá kuchyň po italsku. Kontakty: CASA BELLA/M. G. DISTRIBUZIONE, Husova 1, Praha 1, tel.: 222 220 191; Štěpánská 4, Praha 2, tel.: 224 941 431, tel./fax: 224 941 532;
GREFI, Severní IX č. 335/6, Praha 4, tel.: 272 766 697, 272 766 821, mobil: 602 253 911, 602 824 514, fax: 272 766 821,
HAGOS, Darwinova 1470/14, Praha 4-Modřany, tel./fax: 244 401 784, 244 402 459; INCOS ALFA (BEST), Drnovská 24/566, Praha 6–Ruzyně, tel.: 233 356 021, LIEBHERR — Mc TREE, Budovatelská 287, Praha 9-Satalice, tel.: 286 854 368-70, fax: 286 850 101, text: Ondřej Vaněček foto: Robert Virt zdroj: Svět kuchyní 4/2004 |
Materiály pro stavbu 5/2005
/Files/Obrazky/ProOdbroniky/2005/Materialy/5_05/Obsah.pdf
Stavba 3/2005
/Files/Obrazky/ProOdbroniky/2005/Stavba/3_05/Obsah.pdf
Serafino Zani
|
|
Jako typický Ital, milující dobré jídlo, pečlivě připravované a elegantně servírované, zvolil Serafino Zani za nejdůležitější inspiraci pro všechny své výrobky tradiční italskou kulturu vaření. Proto věnuje velkou pozornost tomu, aby se v produkci jeho firmy obnovovaly všechny hodnoty, které od nepaměti činí z jídla významný prvek kvality života. Všechny produkty firmy Serafino Zani vznikají přímo ve výrobních závodech v Lumezzane a v nejdůležitějších fázích stále především rukodělně. Pod vedením svého zakladatele dokázala tato rodinná firma vytěžit maximum z řemeslných tradic s jejich pravidly předávanými z generace na generaci a v poslední době se podařilo dosáhnout spojení této tradice s originální průmyslovou inovací. Výzkumné a vývojové oddělení firmy vypracovalo řadu technologických postupů, které zaručují varným nádobám sérií Syntesi, Thema a Genesis nejen vysokou estetičnost, ale i vlastnosti převyšující kvalitu nejlepších nerezových hrnců. Všechny povrchové úpravy vznikají kombinací různých materiálů, jako je titan a měď, nanesených na vnějším plášti nerezové nádoby. Používaný technologický postup byl původně vyvinut pro účely kosmických letů. Povrchový materiál se nastřikuje vysokou rychlostí a potom hluboce protavuje do oceli. Vzniká tak ochranná vrstva, nesmírně odolná vůči ohni, extrémním teplotám i mechanickému poškození, které by mohly způsobit abrazivní čisticí prostředky včetně drátěnky. Nádoby s touto povrchovou úpravou se vyznačují dokonalejším rozložením tepla, což urychluje vaření. Vnitřní prostor, který přichází do styku s potravinami, je ale nerezový, protože tento materiál je pro přípravu nejrůznějších jídel stále nejhygieničtější a nejvhodnější. Tři základní řady nádobí firmy Serafino Zani se odlišují právě svým povrchem. Thema se vyznačuje černou barvou, protože má za základ titan, Syntesi upoutává jakoby hedvábným zmatněným provedením a u řady Genesis, která nejvíce těží z klasických tvarů a detailů, bylo použito tradiční mědi. Design výrobků byl svěřen postupně mnoha schopným autorům, mezi nimiž nechybí F. A. Porsche, Ettore Sottsass a Sottsass Associati, řada italských návrhářů, ale i cizinců, mj. finská dvojice Same & Tapio Wirkkala, Japonec Isalo Hosoe, mezinárodní tým Andries Van Onck a Iroko Takeda a mnoho dalších, kteří ho obohatili specifickým pohledem jiných kultur. Vůdčí osobností návrhářské skupiny však zůstává syn zakladatele Tarcisio Zani a jako další stálá spolupracovnice Liliana Bonomi. Ať už si to uvědomujeme nebo ne, kultura stolování tvoří základ kulturního chování vůbec a je chvályhodné tento vzájemný vztah intenzivně pěstovat. Estetické a praktické kuchyňské náčiní je přitom dobrým pomocníkem. Série Zero’s Série s tímto názvem byla vytvořena v kombinaci plastu a kovu jako nabídka pro nové tisíciletí. Obsahuje mimo jiné minutovník, cestovní soupravu nádobí, struhadlo na parmazán, podložku pod horké předměty, dochucovací soupravu na pepř a sůl a stojánek na ubrousky. Planetárium Tvary servírovacího nádobí rovněž vytvořil mezinárodní tým, avšak hlavní podíl v této doméně má Liliana Bonomi, jejíž soubor nerezových mis Planetárium vyniká jednoduchostí a elegancí. Káva a čaj Silná káva patří k nejoblíbenějším nápojům Italů, a proto nádobí pro její přípravu a servírování nemůže v produkci výrobce kuchyňského náčiní chybět. Je ale pikantní, že design konvic byl svěřen návrhářům z různých zemí, a tak vznikl soubor s opravdu zajímavými tvary. Tarcisiovy hrnce Tarcisio Zani přispívá svými návrhy do všech oblastí produkce firmy, ale jeho největší specializací jsou hrnce a jiné varné a pečicí nádobí, které díky odlišné povrchové úpravě vytvářejí bohatou různorodou nabídku. Kontakt: CASA BELLA/M. G. DISTRIBUZIONE, Husova 1, Praha 1, tel.: 222 220 191; Štěpánská 4, Praha 2, tel.: 224 941 431, tel./fax: 224 941 532 text: Bea Fleissigová foto: archiv zdroj: Moderní byt 12/2004 |
Slunce z vosku
|
|
První svíčky se objevily asi 3000 let př. n. l. v kolébkách mnoha civilizačních vymožeností – v Egyptě a na Krétě. Tehdejší svíčku však tvořil stočený kus plátna o délce asi 35 cm napuštěný sezamovým olejem nebo máslem a spirálovitě ovázaný proužkem tkaniny. Protože šlo o jedlé tuky, svíčky se vyráběly pod dohledem pověřených úředníků a vedla se o nich přísná skladová evidence.
Aby při hoření nečadily, přidávala se do tuku sůl, která absorbovala vodu. Díky tomuto vylepšení nejsou například ve faraónských hrobkách, kde řemeslníci pracovali za jejich svitu, očazené stěny, což vedlo ke spekulacím, že s osvětlením nebo dokonce s celou stavbou pomáhali Egypťanům mimozemšťané. Protože hořící svíce nebylo možné přenášet v ruce, zasazovaly se po jedné až třech kusech do pohárků či misek, které se tak staly prvními svícny. Budiž světlo… Do Evropy se svíčky dostaly během římských expanzí a zůstaly nejrozšířenějším druhem osvětlení až do 19. století. Lojové svíce pak postupem času nahradily svíce z včelího vosku. Dlouhou dobu ovšem patřily k vymoženostem, které se objevovaly jen v sídlech šlechty a církevních budovách. Největšího rozšíření dosáhly až ve druhé polovině 19. století, kdy byla vynalezena výroba parafínu. Tato látka voskové podstaty se totiž získává z dostupných materiálů – dehtu nebo z rašeliny –, díky čemuž si koupi svíček mohly dovolit i ty nejchudší domácnosti. Parafínové svíce jsou i dnes nejrozšířenějšími svíčkami. Vyrábějí se litím do forem, což umožňuje různě je tvarovat – od hladkých válcovitých až po koule či mnohostěny nebo do podoby ovoce, čísel, postav apod. Také se probarvují, a to buď celé, nebo jen na povrchu, a zdobí se celou řadou dalších technik (např. se namáčejí do cerezinu, který na svíčce vytvoří barevný film). Svíčka v 21. století Dnes slouží svíčky hlavně k dekorativním účelům. A to natolik důsledně, že ty s nejkrásnějším designem často zůstávají netknuté plamenem. Kromě nich používáme ještě svíčky ryze užitné. Jejich dokonalým příkladem jsou svíčky k odpuzování hmyzu, které vydávají slabou, pro hmyz však nesnesitelnou vůni. Nejnovějším přírůstkem v rodině svíček jsou svíčky gelové. Vyrábějí se ze speciálního čirého gelu, který se dá barvit. Jeho hlavní předností je průhlednost, díky níž lze svíčku vyzdobit zevnitř. Vhodným probarvením se pak mohou vyrobit zdařilé napodobeniny různých tekutin. Populárním kýčem je třeba svíčka imitující sklenici piva. Ať už je pro vás svíčka průvodcem romantickým večerem, společníkem při meditaci či dokonce léčitelem, určitě vás svou tichou přítomností nezklame. Musíte jí ovšem vždy věnovat dostatek pozornosti. Má přece čarovnou moc a nezájem o ni by se vám tudíž mohl vymstít – minimálně tím, že na sebe upozorní menším ohýnkem. Když plamínky léčí Existuje několik možností, jak si pomocí svíček upevnit zdraví nebo se zbavit nemocí. Například vonné gelové svíčky obsahují aromatické látky, které se při hoření uvolňují a pozitivně působí na psychický stav. Používají se při aromaterapii a colorterapii. Zajímavostí jsou tzv. ušní svíčky. Vyrábějí se z přírodní tkaniny impregnované škrobem, včelího vosku a silic léčivých rostlin. Svíčka se vsune do ucha a zapálí. Kouř přitom klesá do vnitřního ucha, kde vyrovnává tlaky v dutinách, zmírňuje napětí v uchu i v hlavě, stimuluje reflexní zóny a přirozenou tvorbu mazu a uvolňuje usazeniny. Používání ušních svíček pomáhá při hučení v hlavě, migrénách, zduření sliznic, onemocnění horních cest dýchacích a je prevencí nemocí z nachlazení. Běžně jsou k zakoupení v lékárnách. Magická moc svíček Od nepaměti se věří, že svíčky jsou pod vlivem nadpřirozených sil. Lychnomantie a litomantie jsou metody věštění osudu pomocí světla svící. Zapálená svíce má pomáhat k čištění energie, léčení různých neduhů, přivolání lásky atd. Tíhnete-li skutečně k ezoterickým naukám, vyzkoušejte si magické působení barevných svící.
Každá barva má své přesné určení: Bílá – univerzální; Stříbrná – magická barva; Zlatá – peníze, úspěch, rodina a sebejistota; Žlutá – energie, život; Oranžová – zdraví, životní energie, trávení; Růžová – láska, zahánění smutku; Červená – sex, vášeň, příliv energie, krev; Karmínová – vášeň, sexuální touha, nezvladatelné city; Fialová – duchovní barva, proti bolesti hlavy; Hnědá – podzim, spánek, dobré trávení; Zelená – léčitelství, přírodní energie, zvláště stromů, ale i peníze; Světle modrá – komunikace; Tmavě modrá – klid a meditace, duchovní láska; Šedá – nejistota, smutek a problémy; Černá – smrt a vážné problémy Jak na voskové skvrny Nakape-li vám vosk ze svíčky na ubrus, šaty nebo koberec, vyplatí se zalistovat v radách našich babiček. Na skvrnu položte savý papír a několikrát jej přežehlete horkou žehličkou. Vosk se roztaví a papír ho vsaje. Pozor ale na umělé tkaniny – mohou se roztavit společně s voskem. Jiná verze radí vosk nejdříve seškrábat, potom látku okartáčovat a nakonec vytřít vatou namočenou v benzinu. Hořet mají jen svíčky – Svíčky nikdy nepokládejte přímo na stůl. Zásadně je stavte jen na nehořlavý materiál, a to tak, aby byl plamen svíčky dostatečně daleko od hořlavých materiálů.
– Nenechávejte svíčky bez dozoru, obzvlášť v přítomnosti malých dětí. – Při koupi nebo vlastní výrobě gelových svíček se vyvarujte ozdob ze sušených květin nebo koření. Začnou hořet společně s gelem (nebezpečí požáru), vydávají zápach a nepříjemně kouří. – Než odejdete z místnosti nebo než usnete, svíčky vždy zhasněte. text: Zuzana Ottová foto: archiv firem zdroj: Můj dům 12/2004 |
