|
|
Většina Holanďanů, téměř 90 %, žije ve městech a v poměštěných sídlech, což je svého druhu maloměstské osídlení tvořené jednotlivými rodinnými domy, seskupené kolem velkých měst a v některých oblastech na sebe plynule navazující, takže cizinec stěží rozezná, kde jedno začíná či končí. Původní příroda zmizela pod přívalem moderní urbanizace, obrovské sousto z ní si vykously dálnice a nezanedbatelnou část okupují kanály. Kanály, nejen ty splavné, ale zejména pavoučí kanály, které rozdělují celou zemi na téměř pravidelné parcely, jsou pro Nizozemsko stejně typické jako pichlavé moderní větrolamy lemující celé západní pobřeží. Vyrábějí elektřinu tím nejekologičtějším způsobem, což je chvályhodné, ale v tom obrovském seskupení působí poněkud hrozivě.
V Nizozemsku je stavební půda pochopitelně velmi drahá a územní plánování stejně přísné jako u nás za éry socialismu. Parcely pro rodinné domy obklopují obvykle ze všech stran kanály, které často nahrazují ploty. Majitelé jednotlivých území se pak od sebe oddělují spíš jen vizuálně zelenými ohradami z keřů. Typický holandský dům je malý, spíš vysoký než rozložitý, zdobný a hravý, jako dům pro panenky. Má fasádu z lícových cihel, protože zdejšímu povětří jiná dlouhodobě neodolá, klasickou sedlovou střechu, spíš vyšší a špičatou, a jeho dispozice stále ještě připomíná gotické řešení – poměrně úzké průčelí a za ním dlouhý trakt ústící do zahrady. Moderní podoba bývá ale už často zcela jiná, jako je tomu v případě, který vám přestavujeme. Navrhl ho šéf rotterdamské kanceláře Studio Acht Ben Hoek pro svou dobrou známou, interiérovou architektku. Protože sdílejí stejný vkus, vznikl dům, který se od popsaného klasického tvaru značně odlišuje.
Studio Acht se hodně specializuje na navrhování luxusních jacht a odlesk tohoto zaměření jako by dopadal i na ostatní jeho projekty. Také tento dům tak trochu připomíná loď díky tomu, že větší část jeho fasády pokrývá dřevo a mezi ním je vsazena spousta oken jako na výletním parníku. Toto přirovnání nemá znít v žádném případě pejorativně. Holanďané jsou s vodním živlem nerozlučně spojeni a umějí z tohoto svazku vytěžit maximum potěšení. Stejně jako na širém moři tak i ve vlastním domě jim lahodí široširý výhled. Pro tento pocit, ale i z historických důvodů, najdete v nizozemských příbytcích jen velmi málo klasických záclon. Zastavěná plocha je na zdejší poměry opravdu velkorysá – je to téměř 130 metrů čtverečních násobených dvěma podlažími. Podzemní prostory se v Holandsku většinou nebudují kvůli velkému množství spodní vody, takže všechny technické a úložné místnosti musí být situovány nad zemí. Celé přízemí domu je děleno podle funkcí vlastně jen opticky – ze všech stran prosklený jídelní kout vedle impozantní kuchyně, velký obytný prostor před krbem a televizí a odevšad výhled mnoha okny do zahrady, která se teprve rodí, protože dům byl dokončen před třemi roky. Člověk si připadá trochu jako ve skleníku anebo opravdu jako na lodi obklopené namísto vodou zelení. Je to nesmírně osvěžující. Obývá ho čtyřčlenná rodina, takže pro každého je v patře vytvořeno soukromí. Rodičovská ložnice má koupelnu zcela integrovanou, pokoje dětí mají koupelnu společnou. Celý pozemek ohraničují nepříliš široké a nehluboké kanály, i vstup k domu vede přes můstek. Je to velmi příjemné, potůček na pozemku je u nás většinou nesplnitelnou touhou. Děti prý mohou na malých loďkách proplouvat mezi domy často i hodně daleko. Kolem vody sídlí mnoho živočichů, které naše městské děti nemají šanci vůbec spatřit. Nizozemí je dnes vysoce industrializovaná lidnatá země, jejíž geografický obraz se může zdát někomu nepříliš vzrušující. Téměř jí chybí pohoří, proto je Holanďané tolik vyhledávají o dovolené i u nás. Víc než čtvrtina území leží pod úrovní mořské hladiny, někde až šest a půl metru. Lahodnost krajiny však spočívá právě v množství vody, díky níž je Holandsko šťavnatě zelené a poseté květy, v idylických pastvinách, které obklopují hospodářské dvorce a na nichž se volně popásá dobytek. A její půvab dotváří právě i nová architektura rodinných sídel, protože jako u nás i zde lidé touží mít svůj dům, svůj hrad.
Kontakty: STUDIO ACHT, Bucharova 8/1314, Praha 5, tel.: 220 803 969, fax: 220 804 484; Schiedamsedijk 200, Rotterdam, The Netherlands, tel.: +31 104 123 344, fax: +31 104 334 439; The Coachhouse, Wethersfield Manor, Wethersfield, Essex CM 74 AE, United Kingdom, tel.: +44 137 185 09 36, fax: +44 137 185 13 08
text: Bea Fleissigová foto: Oto Pajer |
Blog
60. léta podle Audrey Hepburnové
|
|
Gazelí šíje, veliké hnědé oči, štíhlá postava a aristokratické držení těla přímo předurčovaly Audrey Hepburnovou k rolím romantických žen z velkého světa, které utvářely styl doby. Audrey k tomu předurčoval také rodinný původ. Její matka, baronka Ella van Heemstra, pocházela ze starobylé nizozemské šlechty a svoji dceru od dětství zasvěcovala do ceremoniálů, o kterých si hollywoodské krásky mohly čítat jenom ve scénářích. Když v roce 1956 natáčel King Vidor monumentální fresku Vojna a mír podle románu L. N. Tolstého nemohlo být o obsazení hlavní role pochyb. Audrey Hepburnová zde skvěle ztvárnila postavu kněžny Nataši Rostovové. Každý její pohyb na scéně, uchopení sklenice, zacházení s příborem i usednutí na taburet dávalo znovu ožít historickým předmětům. Pozornější americký divák se tak konečně dovídal mnohé o podstatě šlechtické kultury, neboť „noblesse oblige – šlechtictví zavazuje“.
Excentrický Higgins Jestliže ve Vojně a míru Audrey představila svět z přelomu 18. a 19. století, potom její role ve filmu G. Cukora My Fair Lady byla o secesním světě na počátku 20. století. Excentrický profesor Higgins se vsadil, že naučí prostou květinářku Lízu Doolittlovou „dobře“ mluvit a udělá z ní dámu. Výpravný film, ve kterém každá rekvizita měla svůj význam, se pro milovníka historie a starožitností stal encyklopedií salonního života anglické smetánky. Baronesa Edda van Heemstra alias Audrey Hepburnová, která část dětství prožila v Londýně u nevlastního otce, se tak definitivně stala nejpovolanější průvodkyní světem evropské aristokratické mentality.
Čekej do tmy Vedle této „noblesní trilogie“ však Audrey Hepburnové uplatnila své herecké schopnosti i v dalších rolích. Právě její herecký talent jí umožnil vymanit se ze zajetí ustáleného klišé stejných rolí a rozehrát svůj široký výrazový rejstřík. Ve filmu Sabrina (1954) režiséra Billyho Wildera představuje dceru řidiče a jejím spoluhráčem byl Humphrey Bogart, který vytvořil kultovní podobu detektiva Phila Marlowa. I v dalším filmu B. Wildera Love in the afternoon – Odpolední láska si zahrála dceru stárnoucího detektiva, kterým nebyl nikdo jiný než legendární Maurice Chevalier a jejím protihráčem se stal Garry Cooper. V civilní poloze dosáhla vrcholu ve filmu Wait until Dark – Čekej do tmy (1967), kde přijala roli slepé ženy. která bojuje o život s nemilosrdnými gangstery.
Snídaně u Tiffanyho Jemně laděné komediální herectví došlo svého naplnění v hořkosladké komedii Breakfast at Tiffany’s — Snídaně u Tiffanyho (1961), která ironicky líčí bědný život amerických boháčů. Scénář filmu měl za předlohu novelu již tehdy úspěšného romanopisce Trumana Capota. Audrey Hepburnová zde předvádí osmnáctiletou playgirl, která denně pojídá svoji skromnou snídani a před luxusním klenotnictvím Tiffany v New Yorku sní o velkém světě. Jako playgirl s módním účesem a čtyřiceticentimetrovou cigaretovou špičku se snaží dobýt snobskou společnost. Režisér Blake Edwards provádí hrdinku výstředními večírky, kterým odpovídají i příslušné interiéry.
Ikona doby Byla to opět právě Audrey Hepburnová, která se stala ikonou Ameriky té doby. Vytvořila její realistický obraz stejně věrohodně, jakým ztvárnila prototypy svých historických hrdinek. Ojedinělým způsobem tak spojila novodobou Ameriku s odcházejícím světem noblesní evropské tradice.
Fotograf Richard Avedon řekl: „Jsem a navždy budu poznamenaný darem, který měla Audrey ve vínku, když stála před fotoaparátem. Nedokázal jsem ji nějak interpretovat, nedalo se jít za to, co byla. Ochromovala mě.“
Audrey Hebpurnová – narodila se 4. 5. 1929 v Bruselu – zemřela 20. 1. 1993 ve švýcarském Tolonchez – jedna z nejvýznamnějších hereček 20. století – držitelka dvou filmových Oscarů a Zlatého glóbu – velvyslankyně Dětského fondu Spojených národů
Kontakt: GALERIE ART DECO, Michalská 21, Praha 1, tel.: 224 223 076
text: Karel Holub (autor je historik umění) foto: Oto Pajer a profimedia |
Na ústupu?
|
|
Co se týká funkčnosti, není mezi stojacím klozetem se skrytou nádržkou a kombi-klozetem žádný rozdíl. Všechny novější typy jsou již vybaveny systémem dvojího splachování – můžete použít tlačítko cca na 6 l nebo ekotlačítko cca na 4 l. Jediný zásadní rozdíl, který je patrný již pouhým okem, je keramická nádržka. Tu u varianty kombi najdete posazenou na keramické míse, kdežto klozety se skrytým splachováním mají nádrž zabudovanou ve zdi. Ptáte-li se, který typ vám ušetří více centimetrů, tak je to ten se skrytým splachováním.
Co můžeme doporučit? Hodláte-li se pustit do rozsáhlejší rekonstrukce, raději si pořiďte klozet se skrytým splachováním, a to nejlépe závěsný. Tato varianta působí čistěji a efektněji. Díky vyzděné polopříčce, v níž je nádrž ukrytá, získáte v její horní části i další, byť malý úložný prostor. Pod závěsným klozetem se vám bude také lépe udržovat čistota.
Pokud se nechcete pouštět ani do minimálních stavebních úprav (instalace předstěnového systému), zvolte kombiklozet. Může se také stát, že vám stavební situace nedovolí jinou variantu (například je-li WC odděleno od ostatních prostor pouze příčkou, která by závěsný klozet neunesla).
Typ splachování Dříve jste byli při výběru kombiklozetu omezeni typem odpadu – zdali je vodorovný nebo svislý. Tomu se samozřejmě musíte přizpůsobit i dnes, avšak ve vnějším designu už vypadají obě varianty stejně. Odpad je celý „kapotovaný“ a keramika sahá až ke zdi. To jsou z hlediska designu a udržování čistoty v místech za klozetem další krůčky vpřed. Něco navíc U běžného kombiklozetu si můžete všimnout drobných kapek vody, které se na keramické nádrži utvoří. Toho si samozřejmě všimli i výrobci a opět přišli s dalším vylepšením. Vnitřek keramické nádržky opatřili polystyrenovým pláštěm. Ten tvoří izolační vrstvu mezi studenou vodou a keramikou, takže nádrž se již nerosí. Nepěkně také vypadaly šrouby, kterými se klozet připevňoval k podlaze – velmi často zrezivěly a v záhybech kolem nich se držel prach a nečistoty. Proto by se měly používat šrouby z nerezové oceli nebo jinak ošetřené proti korozi. U některých typů stojících klozetů šrouby na první pohled vůbec nevidíte – jsou totiž šikovně schované za keramickým pláštěm (každý výrobce má svůj patent). Stejně tak návrháři mysleli na snadnost údržby a zjednodušili tvary klozetů tak, aby se kolem šroubů nevyskytovaly žádné prohlubně a aby tvary nohou klozetů byly co nejjednodušší, pokud možno hladké.
Design především Pokud uvažujete o kombiklozetu, ale přece jen byste chtěli něco víc než jen obyčejný kus keramiky, ptejte se v koupelnových studiích. U některých designových kolekcí se můžete setkat i s klozetem vybaveným nerezovou nádrží nebo s nejrůznějšími tvary nádrží či celých klozetů. U těchto neobvyklých kousků sanitární keramiky však musíte počítat s vyšší cenovou relací. A pokud nechcete utrácet, bude stačit pořídit si pěkné klozetové sedátko, které vám za málo peněz prokáže velkou službu.
Které typy se lépe prodávají? Ptali jsme se Jiřího Dostála z koupelnového studia ALISEO U nás ve studiu jednoznačně vítězí klozety se zabudovaným splachováním. Jiné to ale asi bude v hypermarketech typu OBI, HORNBACH atd. K nám totiž přicházejí zákazníci, kteří vyhledávají spíše luxusnější zboží a za rekonstrukci koupelny hodlají utratit větší obnos. Zpravidla kompletně rekonstruují byty či stavějí nové domy, a proto volí stavebně náročnější, ale praktičtější variantu závěsného klozetu se skrytým splachováním.
Kontakty: ALISEO, Bělohorská 32, Praha 6, tel.: 220 512 865, 220 517 802, fax: 220 511 909, IDEAL STANDARD, Zemská 623, Teplice, tel.: 417 592 111, fax: 417 560 772, IL BAGNO, Ostrovského 36, Praha 5, tel.: 251 562 116, fax: 251 562 243; LAUFEN CZ, V Tůních 3/1637, Praha 2, tel.: 296 337 711; nám. I. P. Pavlova 5, Praha 2, tel.: 296 337 711, SAPHO, Pakoměřice 87, Líbeznice, tel.: 283 090 756, fax: 283 090 751
text: Lucie Martínková foto: archiv |
Oáza ve městě
|
|
Zahrada u rodinného domku z osmdesátých let na jihu Prahy je jedním slovem krásná. Možná si řeknete, že když je maličká, nepotřebuje tolik péče. Opak je ale pravdou. Domov v ní našla spousta rostlin, a proto majitelé museli najít způsob, jak je všechny spravedlivě podělit vodou a životním prostorem. Je to prosté: rostliny se stále musejí krotit a láskyplně omezovat nůžkami, pilkami a dalšími nástroji včetně vlastních prstů, které zaštipují růstové vrcholy borovic a dalších jehličnanů.
Pozdravy z Orientu Jako Středoevropanka odmítám „japonské“ zahrady vytvořené v našich končinách českými zahradními architekty. Není to proto, že bych japonské zahrady neobdivovala – vzbuzují ve mně naopak velkou úctu. Japonskou zahradu ale „nedělá“ sebelépe uhrabaný štěrk, sebekrásnější napodobenina kamenné lampy ani bambusové vodní „neklidy“. Je to filosofie, způsob života, kultura – a ty jsou u nás jiné. Tak jako se liší čajový obřad od prolévání se pivem v hospodě, tak se liší pravá japonská zahrada od laciné napodobeniny.
Jedna věc je špatná napodobenina, jiná je zdařilá inspirace, a to se podle mého názoru na Chodově skvěle povedlo. Prvky východního (úmyslně neříkám japonského) zahradního umění zde jen cítíte jako otisk, vzpomínku, sen. Vše je vkusné, citlivě a pečlivě dotahované až do posledního detailu, ale nikdo vám nenutí falešnou představu, že jste se ocitli v Kjótu. Koneckonců – na zahradě se pracuje již dvacet let.
Architekt a uživatelé Před dvaceti lety se majitelé potkali u přátel s Jiřím Fingerem, významným zahradním architektem z Olomouce. Je mimo jiné tvůrcem krásného atria stanice metra Holešovice, u kterého se i ve spěchu zastavím v každém ročním období – vždy je na co se dívat. Atrium vzniklo v podobné době jako chodovská zahrádka a rukopis architekta je v ní patrný: najdeme zde magnolie, zlaté zeravy, jinan, červenolistý myrobalán, cypřišky, stříbrolisté kostřavy. Stálezelenou kulisu proměnlivým listnáčům, bylinám a travinám dodávají břečťan, skalníky a hlohyně.
Architekt si přál, aby zahrada byla čistá, nerušená amatérskými prvky. Majitelé ji však natolik milují, že se stala opravdovým pokračováním domu. Během let sami přistavěli zahradní domeček se sklípkem a pergolou, která je částečně zakryta sklem, aby se dalo venku sedět i za deště. Pergolu obrůstá aktinidie (kiwi) a vinná réva, která každoročně bohatě plodí. Ke stěně domku se přimyká malý skleníček, kde se derou ke světlu okurky a jiná zelenina.
Odměna za dřinu Rostliny se do zahrádky vejdou především proto, že je pán domu pravidelně ukázňuje tvarovacím řezem do vejčitých, kulovitých, obláčkovitých nebo jiných, poněkud bizarních tvarů. Největší raritou je deštníkovitý tvar tamaryšku: keř běžně dorůstá velikosti 4 až 7 metrů a je znám svou rozčepýřenou nespoutaností a krásnými růžovými kvítky, které jej na přelomu jara a léta pokryjí. Rostlinám přísné, ale laskavé vedení vyhovuje: spousta se jich samovolně šíří (skalníky, meduňky, ibišky), některé se do zahrady samy nastěhovaly (lesní jahody, dobromysl).
Život v zahradě je pestřejší o to, že je v ní jezírko a krátký potůček, přes který vede můstek z kulatiny. Pohodlí zajišťuje kovové zábradlí a vůbec nevadí, že není ani trochu orientální. Cestička přes most nekončí falešně v „hluchém“ zákoutí: dovede vás k maličké lavičce se stolkem v houštině, do které není ze zahrady ani z domu vidět. V létě, když je vše zarostlé, vzniká soukromá zóna, do které se dá utéct před světem a v klidu odpočívat nebo trucovat.
Okrasná i užitková Sami dobře víte, že zahradu netvoří jen trávník, rostliny a třeba vodní prvek. Zajímavost a originalitu vnášejí pečlivě nasbírané a uložené kameny, plastiky, nábytek, krmítka pro ptáky, květináče s opečovávanými rostlinami, zpevněné povrchy a zdi pokryté zelenými draperiemi břečťanu a révy. Za pozornost stojí také mistrné rozdělení zahrady na okrasnou a užitkovou část: produkční záhony z obytné části vůbec nevidíte – jsou totiž schované za živým plotem ze skalníku nad opěrnou zídkou, která už také zmizela v džungli. Vstup do ní je vyřešen atraktivní rampou, dlážděnou kamením. Přestože se vám může zdát, že krása tu vítězí, opak je pravdou: cílem bylo propojit okrasnou a užitkovou část tak, aby se dalo nahoru pohodlně vyjet s kolečkem.
Nezapomeňte, zahrada je vaše! Při návštěvě jsem získala jeden cenný dojem, o který bych se s vámi ráda podělila. Přestože pro zahradní tvorbu existují určitá pravidla, nejdůležitější je, aby vám v zahradě bylo dobře a líbila se především vám. To se mým hostitelům na Chodově rozhodně podařilo – jsou ve své zahradě šťastní.
Kontakt: Ateliér zahradní a krajinářské tvorby, Kačení 6, 772 00 Olomouc, tel.: 585 233 557, mobil: 737 630 653
text: Jana Pyšková foto: Alena Hrbková kresba půdorysu: Jana Pyšková |
Víte, v čem spíte?
|
|
Na trhu existuje několik typů luxusního povlečení v různých barvách a vzorech. Vedle rafinovaných struktur a výrazných grafických nápadů je důležitý především materiál. Tkanina nové generace Gabas je vyrobena z přírodního viskózového vlákna Lyocellu a Lyocellu Micro. Přijímá o 50 % více vlhkosti než klasické bavlněné vlákno. Co to v praxi znamená? Tkanina odnímá teplé vlhko způsobené pocením těla, pokožka se ochlazuje a tím se výrazně snižuje pocit nepříjemně vysoké teploty. Z této tkaniny se vyrábějí ložní povlečení a také pyžama. Povlečení ze směsi Lyocell a viskóza má saténovou vazbu – je lehké, lesklé, hebké s omezenou mačkavostí a po vyprání se téměř nemusí žehlit.
Bavlněný satén Dalším vynikajícím materiálem je bavlněný satén, který hospodyňkám šetří čas a práci s žehlením. Ložní povlečení je vyrobeno z velmi kvalitních jemně česaných přízí v atlasové vazbě. Hřejivé jemné povlečení s decentním leskem je opatřeno speciální nežehlivou úpravou i úpravou Tiba Vera obsahující aktivní složku aloe vera, která zvlhčuje pokožku, zabraňuje jejímu vysoušení a působí protizánětlivě. Toto povlečení ocení převážně alergici. Povlečení se značkovou úpravou Actigard zabraňuje množení roztočů, plísní a bakterií. Materiál s touto úpravou lze prát při 60°C.
Mako-satén Jedná se o materiál tkaný v atlasové vazbě z dlouhých tenkých česaných přízí. Egyptská bavlna je zárukou kvality. Zušlechťovací postup zvyšuje lesk a rovněž odolnost tkaniny proti opotřebení. Ložní prádlo je opatřeno nežehlivou úpravou. Lze sušit v sušičce.
Žerzej Tento materiál se vyznačuje pružností, příjemnou měkkostí a dobrou savostí. Ložní prádlo ze 100% bavlněného úpletu má díky nízké mačkavosti pěkný vzhled. Po vyprání byste je měli sušit volně a lehce zasucha přežehlit. Na trhu se tento materiál objevuje také pod názvem Interlock, Single, Easy-Jersey a Mako-Jersey.
Krep Tato tkanina setkaná v plátnové vazbě se dobře udržuje. Nežehlivá úprava je dána technologickým zpracováním bavlny.
Kreton Je tkanina v plátnové vazbě opatřená nežehlivou úpravou.
Wafle Tento materiál charakterizuje výrazná waflová (mřížková) vazba, která mu dodává hebkost, savost a potlačuje jeho přirozený sklon k mačkání. Ložní soupravy z tohoto materiálu jsou obohaceny také o další speciální úpravy (například Actigard).
Flanel Povlečení z tohoto materiálu je hebké a hřejivé. Je označeno symbolem 100% bavlněná tkanina. Programy ložního prádla většinou doplňují i barevně sladěné přikrývky z čisté střižní vlny v luxusním provedení.
Několik rad 1 – Zajímavý motiv vynikne na bavlněném saténu. 2 – Praktické a velmi oblíbené je povlečení na zip. 3 – Před použitím ložní prádlo vyperte v pračce přesně podle návodu. 4 – Výrobek perte obrácený po rubu se zapnutým zipem v nepřeplněné pračce. 5 – Volte šetrné odstřeďování. 6 – Prádlo sušte volně zavěšené.
O co je zájem? Jemné květinové vzory a vodové barvy navozují pocit harmonie a odpočinku na letní louce.
Chladné modré odstíny evokují vzpomínky na 50. a 60. léta. Vyniknou převážně na saténech a rypsech.
Kontakty: ABITARE, Žitná 566/18, Praha 2, tel.: 224 919 140, fax: 224 918 127; DESIGNOR, Stará celnice, nám. Republiky, Praha 1, tel.: 222 247 422; DŮM TEXTILU TIBA, Palackého 111, Dvůr Králové nad Labem, tel.: 499 621 211; NOBIS STUDIO, Štěpánská 59, Praha 1, tel.: 224 214 888, tel./fax: 224 239 467; V Kolkovně 4, Praha 1, tel.: 224 237 932; STELLA ATELIERS, Anenská 348, Příbram IV, tel.: 318 638 888, 318 638 880, 318 635 212; SVOBODA LINEN, Hutník 1505, Veselí nad Moravou, tel./fax: 518 324 208, mobil: 777 100 070
text: Lenka Kopecká foto: archiv |
Pod střechou paláce
|
|
Je to vlastně mnohem prostší, než by se dalo očekávat. Stačí se ohlásit na recepci, vyjet v doprovodu kardinálova sekretáře do třetího patra a už se před vámi otevírá soukromý svět jedné z nejvýznamnějších osobností naší země. Kardinál Miloslav Vlk tu přímo pod střechou arcibiskupského paláce obývá rozlehlý byt s kouzelným výhledem na Prahu. Rozlehlý, ale vzhledem k významu vyplývajícímu z jeho pozice kardinála a arcibiskupa pražského až nečekaně skromný.
Barokní drahokam Impozantní třípatrová budova stojící přímo naproti nejpůvabnější vyhlídce na panoráma Prahy tvoří jednu ze stěžejních dominant Hradčanského náměstí. Na jejím místě se však původně nacházelo jen několik úzkých středověkých domů se zahradami. V 16. století si jeden z nich nechal přestavět Florián Griesbeck z Griespachu v raně renesančním stylu. Ve druhé polovině 16. století císař Ferdinand III. dům věnoval pražským arcibiskupům, kteří postrádali skutečně důstojnou rezidenci. Palác, na jehož vrcholu dnes leží jako dobře čitelný symbol typický kardinálský klobouk, prošel řadou přestaveb. Nejvýznamnější z nich byla ta, která spojila poměrně úzké solitérní budovy paláce velkorysým barokním průčelím v pozdně barokním slohu. Pro návštěvníka, který poprvé vstoupí do příbytku pražských arcibiskupů, je skutečným překvapením vnitřní členitost tohoto komplexu budov spojeného do jediného celku. Čtyři křídla hlavního objektu obklopují poměrně úzký dvůr, který je překlenut velmi působivým dvoupatrovým krytým mostem s arkádami. Stopy renesance i všechny prvky barokní zdobnosti se snoubí v příjemné, tiché harmonii, kterou nenarušuje ani zcela praktický, avšak cizorodý prvek proskleného tubusu výtahové šachty. Právě její instalace, zpříjemňující pohyb po celém paláci, se stala jedním z podnětů k vybudování půdní vestavby služebního bytu pro arcibiskupa.
Hledání intimity a soukromí Život na zámku či v paláci si většina z nás představuje jako opojný přepych a komfort. Nádherné obrazy, prvotřídní starožitný nábytek a koberce, porcelán, vycíděné křišťálové lustry. Filmově idylická představa však bere za své, jakmile smrtelník zvyklý na výšku stropu 3,60 metru poprvé ulehne v ložnici zvíci plochy standardního 3 + 1, kde se navíc štuk nad hlavou ztrácí v nedohlednu. Poslední, čeho se v tak úctyhodných prostorách lze dobrat, je pocit soukromí a intimity.
„Moji předchůdci skutečně žili v oficiálních místnostech paláce. Ale pochybuji, že by se zde cítili dobře. V tak vysokých prostorách se dá jen těžko bydlet,“ dodává kardinál Vlk. „To bylo možná vhodné před dvěma sty lety pro arcibiskupy a knížata, kteří byli na takové proporce zvyklí. Lidé 21. století ale potřebují mnohem intimnější, útulnější a menší prostory.“ Kardinál Miloslav Vlk byl navíc od mládí zvyklý na skromné poměry, které ještě umocnil pozdější život v disentu. Když se tedy v roce 1995 započalo s přípravou rekonstrukce celého paláce, oslovil architekty s nápadem najít v budově vhodné prostory pro vybudování arcibiskupského služebního bytu. Ateliér AMA v čele s architektem Jindřichem Synkem určil jako ideální místo toho času nezabydlenou půdu, jejíž oválná okna jako by přímo vyzývala k patřičnému využití.
Na půl cesty Zadání pro architektonický tým bylo zdánlivě snadné. Skloubit pracovní nároky kardinála, požadavky určitého standardu pro více či méně oficiální příležitosti i lidsky oprávněnou touhu po soukromí v jediném prostoru však nebylo právě jednoduché. V případě služebního bytu pod střechou arcibiskupství se však podařilo zvolit ideální proporce doslova na půl cesty. Byt je rozdělen do tří funkčních segmentů, které na sebe plynule navazují. Obslužné zázemí tvoří kuchyňka orientovaná do zadního traktu paláce, koupelna s toaletou a předsíň. Ta je natolik prostorná, aby mohla pohodlně pojmout i početnější návštěvu. Druhou, dominantní částí jsou prostory, v nichž se odehrávají polooficiální setkání kardinála s hosty, je rozlehlý obývací pokoj a stejně velkorysá knihovna. Zde je umístěn široký rozkládací stůl, u něhož jedná biskupská rada nebo se zde občas pořádají obědy či večeře s různými politiky nebo jinými významnými osobnostmi. Skutečně slavnostní recepce se však odehrávají ve druhém patře v reprezentačních sálech paláce. Třetí zónou jsou zcela soukromé místnosti kardinála Vlka. Jedná se o ložnici a pracovnu. Obě místnosti jsou nečekaně malé a skromně zařízené. „Měl jsem při práci na projektu zásadní požadavek, aby moje ložnice byla skutečně malá,“ dodává kardinál Miloslav Vlk. Prostor půdorysně podlouhlé, užší ložnice pomohlo modelovat oválné okno v průčelí. Stejně zásadní vliv na proporce a vzhled místnosti měla okna i v původním atypickém rondelu (místnost s kruhovým půdorysem), kde je umístěna kardinálova pracovna. Její okna umožňují jeden z nejkrásnějších výhledů na Prahu – na Hradčanské náměstí, na pražské panoráma, na Petřín, na Černínský palác a Loretu… V odpoledních hodinách dovnitř dopadají ze tří stran paprsky slunce, takže se celá místnost koupe ve zlatavé záři. Klimatizace a zurčící pokojová fontána se zároveň postarají, aby se pobyt v pracovně nezměnil v posezení na roštu sálající trouby.
Plný slunce, plný knih V barevném ladění celého bytu převládají teplé zemité tóny umocňující útulnou atmosféru bytu. Dlažba, parkety i zakázkově vyrobený nábytek z dřevěného masivu jsou v lehce načervenalém odstínu, který harmonuje s krémově bílou barvou dokonale hladkých stěn. Standardní výšku místností (necelé 4 metry) jen mírně zvedá optický efekt kontrastu smetanových stěn a sněhově bílého stropu. Jedinou výjimku tvoří pracovna, pro kterou architekti zvolili obláčkově bleděmodrou barvu, zmírňující „sálavý“ pocit z odpolední sluneční záře. Stylové pojetí veškerého vybavení je přiměřeně neokázalé, jednoduché a vkusně tradiční. Několik starožitných nábytkových solitérů doplňuje zakázkový nábytek, jenž se vyznačuje precizním řemeslným zpracováním každého detailu. Výraznějším barevným akcentem jsou zde jen textilní potahy (například na židlích v knihovně) nebo koberce perského typu. V rozlehlém obývacím pokoji se pomocí koberce podařilo vymezit útulnou zónu k posezení v pohodlných sedačkách a křeslech korálově červené barvy. Jediným skutečným přepychem jsou originály uměleckých děl z depozitáře paláce, decentně rozvěšené po stěnách všech místností. Mezi nimi v ložnici najdeme i půvabný kříž s ukřižovaným Kristem od Josefa Václava Myslbeka, který je však soukromým majetkem kardinála Miloslava Vlka. „Dostal jsem jej v roce 1968 na památku od svého světícího biskupa, takže má pro mne mimořádnou hodnotu. Je to jedna z mála věcí, které jsem s sebou při svých četných stěhováních vždy bral. A nemohu zapomenout ani na svou rozsáhlou soukromou knihovnu, kterou buduji již čtyřicet let.“ K tomuto bytu však patří ještě květiny, které jsou velkou láskou kardinála Vlka a zdobí každou z místností. Orchideje, juka, vánoční hvězda, aranžmá řezaných květin ve vázách jen podtrhují svěží a příjemný dojem z celého interiéru.
Když se Praha ukládá ke spánku „Když jsem zde před šesti lety procházel s architekty a musel jsem doslova skákat přes zaprášené trámy, nedokázal jsem si představit, jak krásný byt zde může vzniknout,“ vzpomíná kardinál Vlk. Dnes se před okny jeho domova každý den odehrává jedno z nejpůsobivějších divadel – časně ráno se Praha koupe v růžovém romantickém přísvitu, polední slunce rozpálí fasády paláců a domů do běla a v podvečer pozlatí střechy Malé Strany oranžovými paprsky. Když se Praha ukládá ke spánku, usedá kardinál Miloslav Vlk ve své ložnici do pohodlného bílého ušáku a ještě chvilku si čte. Nebo na dobrou noc vyhlédne z okna. Měkké světlo pouličních lamp dopadá na hrubou dlažbu náměstí, reflektory nasvícené mohutné paláce i kostely důstojně vystupují z údolí historické Prahy, na horizontu se mihotají stovky světel. A nad vším tím hemžením se již po staletí klene stále stejně temně modrá noční obloha.
Kontakt: AMA, spol. s r.o., architektonicko-stavební ateliér, Thákurova 3, 160 00 Praha 6, tel.: 220 181 733, 224 322 359, fax: 224 322 359,
text: Lucie Konášová foto: Majka Votavová |
Kam nemůže slunce
|
|
Z původního a značně vybydleného bytu 4 + 1 se stal prostorný a prosvětlený byt 3 + 1, ve kterém žije tříčlenná rodina. Vybouráním příček se otevřel nový prostor, kde kuchyň a jídelní část navazují na obývací pokoj. Tady tráví rodina většinu času.
Jak rozsvítit slunce Původně byl vchod do kuchyně situován naproti hlavním dveřím, takže po otevření bytu bylo vidět do soukromí. I to nechal architekt ve svém projektu přebudovat. Dnes je vstup do části kuchyně a jídelny uzavřený a na jeho místo přišla šatní skříň. Z druhé strany je do zdi zapuštěné designové osvětlení ve tvaru okna. Jako výplň okna majitelka vybrala matné sklo. Svítí si s ním celý den, neboť vytváří iluzi právě vycházejícího slunce. Dalšího prosvětlení bytu docílil architekt tím, že nechal snížit zeď u lodžie a zvětšit okna. Byt navíc získal tímto zásahem na větším komfortu. Vzhledem k tomu, že je ze všech oken vidět na vzrostlé stromy, připadáte si v každé místnosti jako v zimní zahradě.
Opatrně s obklady Kuchyň spojuje s obývací místností snížená stěna s barovou deskou. Pod barem je umístěná poměrně rozlehlá pracovní plocha. Skříňky na ukládání nádobí vedou podél celé kuchyně. U zdi jsou vyšší. Část skříněk je vybavena výsuvnými dveřmi, ve kterých jsou koše s pořadači na přehledné uložení potravin. Vešla se sem i horkovzdušná trouba, která je správně ergonomicky umístěná ve výši očí. Stěny se obešly bez polic, neboť hlavním cílem architekta bylo vytvořit vzdušný prostor. Atraktivním prvkem jsou nerezové obkladové desky okolo kuchyňského dřezu, plynového sporáku a digestoře. „Jsou pěkné na pohled, ale nepraktické. Špatně se z nich odstraňují především mastné nečistoty,“ svěřuje se majitelka a dodává, že jinak je s kuchyní spokojená.
Jídelna Kuchyně v panelových domech většinou nemají dostatek prostoru k umístění jídelního stolu. V tomto bytě po vybourání příčky vzniklo místo, kam se vešly vedle stolu ještě čtyři pohodlné židle a nízké prosklené skříňky. Dva skleníky z přírodního materiálu v kombinaci s matným sklem prostor opticky nezabírají a vedle části prosklené stěny působí elegantním dojmem. Dominantou jídelní části je bezesporu stůl dovezený z Itálie. Ten doplňují židle v dvoubarevné kombinaci. Vzrostlé květiny dodávají jídelně pocit svěžesti a volnosti, a již proto se stala místem, kam chodí rodina odpočívat i čerpat novou energii.
Dostatek světla S výběrem osvětlení majitelka nespěchala. Vzhledem k tomu, že si všichni členové rodiny potrpí na dostatek světla, nakonec zvítězil designový lustr se třemi svítidly spojenými kovovým lankem. Když se k němu přidalo bodové osvětlení v podhledech a lampa vedle sedací soupravy, vznikl tak interiér dostatečně nasvícený i ve večerních hodinách. A pokud do některých koutů členěné místnosti nevstupují sluneční paprsky, jednoduše stačí rozsvítit umělé okno nad pracovní deskou kuchyně.
Nebát se šedé Když došlo na poslední úpravy bytu, představovala si majitelka všechny stěny bílé, což bylo v rozporu s návrhem architekta. „Vzal do ruky štětec a šedou barvu a poslal mě na nákup. Když jsem se vrátila, měla jsem před sebou dva odstíny šedé v kombinaci s bílou. Překvapilo mě, jak ta barva na zdech působí elegantně a jak vyzdvihla celý interiér,“ popisuje majitelka výběr malby, která dokonale ladí s plovoucí podlahou. S architektem se shodli i na „tečce“ – výběru obrazů do hotového interiéru. Při pohledu na originální grafiku Jiřího Anderleho, umístěnou na šedém pozadí zdí, si připadáte jako v obrazové galerii.
Kontakty: IKEA, Shopping Park Praha, Skandinávská 1, Praha 5, tel.: 251 610 110; Shopping Park Brno, Skandinávská 4, Dolní Heršpice, Brno, tel.: 543 539 111; Shopping Park Ostrava, Rudná 110, Ostrava-Zábřeh, tel.: 596 783 462, Ing. Arch. Pantelis Larcou, Pod Písečnou 329/5, Praha 8-Troja, tel.: 284 693 799, 602 625 234,
text: Kateřina Kaločová foto: Lubomír Fuxa |
Jak se bydlí ve mlýně
|
|
Samotný objekt, dnes známý jako Rezidence Starý mlýn, je také zajímavý. Bývalý špejchar, ve kterém se až do konce 19. století skladovalo obilí a mouka, byl totiž v roce 1857 vystavěn na místě, kde prapůvodně stával trojský mlýn. Jeho jádro se zachovanou prostorou mlýnice je nyní dominantní částí severního traktu objektu bývalé sýpky. Ta byla postavena ze smíšeného zdiva – cihel, opuky a masivních pískovcových kádrů. Pohledově ale vnitřnímu uspořádání stavby dodnes kraluje dřevo. I když byl objekt samozřejmě památkově chráněný, ani on se v nedávné minulosti nevyhnul chátrání. Do nového života ho až nyní vrátila italská realitní firma Moosaico, díky níž prošel kompletní rekonstrukcí. Přestože při ní zcela změnil své poslání, své původní určení rozhodně nepopírá. Naopak – zvýraznění všech historicky cenných prvků jen přispívá k ještě větší atraktivitě dnes nepochybně netradičního obytného objektu.
Díky krovu atrium Například ve středu čtyřpodlažní pozdně klasicistní stavby s přibližně obdélníkovým půdorysem je dnes atrium zakryté proskleným kompletně zrestaurovaným krovem vysoké mansardové střechy. Toto řešení umožňuje jak přímé osvětlení jednotlivých bytů zvnitřku stavby, tak i prosvětlení celého stavebního jádra, ve kterém je mnoho pohledově zajímavých architektonických prvků. Ne náhodou vede atriem také prosklený výtah, z něhož je možné obdivovat uspořádání stavby – její kamenné klenby, dřevěné podhledy i zmíněný stavebně cenný krov.
Klasicismus obstál Se zachováním historických prvků se samozřejmě počítalo i při architektonickém řešení jednotlivých bytů. I když se od sebe liší celkovými dispozicemi, všem dominuje kámen a dřevo. Masivní dubové parkety jsou opatřeny lakem s matným nebo hedvábným leskem, stropní smrková a borovicová prkna jsou plátována latí podle klasicistní předlohy a v každém interiéru jsou maximálně využity původní prvky dřevěných podhledů. Snad nejzajímavěji to všechno vyznívá v půdních mezonetových bytech, které také nabízejí nejkrásnější výhledy. Ať už směrem k Trojskému zámku nebo k Vltavě vzdálené jen pár metrů či k pražské zoologické zahradě – všude je spousta zeleně, ticho a klid a také hodně světla, a to i na půdě.
Jedno okno navíc Repliky původních mansardových oken zde totiž byly doplněny dalšími samostatnými okny s dvojitým zasklením, osazenými na vnitřní straně zděné špalety. Zkosené stropy patrových bytů pak navíc prosvětlují vikýře z kaleného a bezpečnostního skla. Moderním interiérům ovšem nejvíc dominují točitá ocelová schodiště, dveře z kaleného skla a luxusní vybavení koupelen. Ty mají mramorové obklady i dlažbu. Porcelánová umyvadla zapuštěná do mramorového pultu pak efektně doplňuje italský design chromovaných baterií a dalších doplňků. Kuchyň, z níž vede okno i směrem do stavebního jádra celého objektu, nabízí poměrně standardní vybavení s tím, že nový majitel či nájemce zvolí podle vlastního vkusu konečnou barvu i materiál dveří linky, jejíž pracovní pult je opět z mramoru. Kuchyň je součástí obývacího prostoru, takže by s ním rozhodně měla ladit. Dobrý příklad poskytuje prezentovaný byt, v němž majitel skloubil historii se zcela moderním zařízením. Střídmému elegantnímu nábytku materiálově dominuje sklo, kov a kůže. Ve světlém provedení přitom nijak zvlášť neakcentuje současnost nad minulostí a všechno naopak propojuje v příjemně zabydlený celek.
Nejdražší je půda Mezonetové byty patří v objektu k nejdražším. Mají dvě ložnice a koupelnu v horním patře, víceúčelovou obytnou halu, pracovnu a sociální zařízení s umyvadlem i sprchovým koutem v patře vstupním. Větší byty mají rozlohu sto sedmnáct, menší devadesát metrů čtverečních. Ceny v celém objektu klesají od půdy směrem dolů, a to od 65 000 Kč do 50 000 Kč za jeden metr čtvereční. To odpovídá skutečnosti, že majitelé i nájemníci mají k dispozici všechny nadstandardní služby rezidenčního objektu, mezi něž patří čtyřiadvacetihodinová ostraha a provoz recepce, užívání vstupní haly krásně zařízené v klasicistním stylu či plánované útulné sklepní vinotéky. Garáže jsou umístěny pod zatravněnou plochou před domem, což je pouze část pozemku o rozloze pěti tisíc metrů čtverečních náležícího k objektu. K procházkám v blízkosti Vltavy vybízí i zdejší klima. Ne náhodou je dnes Troja hustě zastavěnou vilovou čtvrtí, v níž kdysi bylo i sídlo Zemského pomologického neboli ovocnářského pěstitelského ústavu. A už kdysi byly zdejší svahy osázeny proslulými vinicemi…
Kontakt: REZIDENCE STARÝ MLÝN, Povltavská 5, Praha 7–Troja, tel.: 603 523 977
text: Eva Šuhájková foto: Oto Pajer |
Domov blízko nebe
|
|
Vestavby půdních bytů dovolují svým majitelům totéž, co individuálně navrhované domy: povolit uzdu fantazii a vytvořit zcela originální interiér odpovídající vkusu a stylu uživatelů. Vyšehradský mezonetový byt pro mladý manželský pár, kam vás zveme na návštěvu, charakterizuje jediné slovo vystihující i svobodomyslnou povahu jeho obyvatel – prostor. Nezaměnitelnou atmosféru zde vytváří kombinace světla, bílých stěn a světlých dřevěných podlah. S nimi barevně i materiálově dokonale ladí zakomponované dřevěné prvky. Dekorativní klasikou jsou přiznané konstrukční prvky původní střechy, opět harmonizující barvou i materiálem se dřevem užitým v celém bytě. Na první pohled je evidentní, že základním stylotvorným prvkem je tu prostor sám. Nelze přehlédnout jeho členitost a osobitý kolorit spojení starého (původní střecha, komínové těleso, sloup…) s novým (konstrukční prvky střechy a interiérové úpravy).
Romantika má svá úskalí Obdobím touhy po romantickém půdním bytě si projde snad většina z nás. Málokdo si ale uvědomuje, kolik objektivních potíží číhá na zájemce o bydlení pod střechou. Základní problémy lze shrnout do tří bodů. Prostor je atypický a nelze jej zařídit běžným nábytkem. Téměř každý kus nábytku musí být vyroben na míru, nebo kupován s velkým rozmyslem – především v případě kombinací nového, moderního zařízení se starým či starožitným nábytkem. Každý vnesený předmět, kus nábytku či vybavení ovlivňuje celek mnohem výrazněji, než jsme zvyklí u typizovaných interiérů. Problém je v tom, že jen málokdo je schopen domyslet všechny estetické detaily už při práci na projektu vestavby. „Do bytu nakonec nebyl vnesen jediný nový kus nábytku. Nenajdete tu nic zbytečného, nic nepřekáží, ale ani nechybí. Stačilo jen pečlivě zvážit potřeby investorů a uzpůsobit jim celý projekt doslova na míru. Velkým kladem bylo určitě rozhodnutí investora zbytečně nemrhat finančními prostředky ani materiálem. A to v případě samotné stavby i vybavení bytu,“ upřesňuje architektka Lucie Kallusová, kterou investoři přizvali k projektu svého půdního bytu. Její koncepce vestavby přímo ideálně spojila esteticky vytříbený, neokázalý vkus s nízkou pořizovací cenou, funkčností a s nároky na pohodlí. Poslední problém přináší prostor sám. „Je natolik výrazný a samostatný, že je vlastně nejlepší jej ponechat takový, jaký je,“ doplňuje architektka. To však většinou nejde. Navíc u každého atypického prostoru číhají na obyvatele různá úskalí: jinak je vnímán hluk, jinak se šíří teplo či světlo, byt je mnohem citlivější na změny ročních období a teplotní výkyvy, čemuž se celý provoz domácnosti musí přizpůsobit.
Diktováno střechou Stometrový dvoupodlažní byt je umístěn pod původně sedlovou střechu, která díky projektu doznala mnoha změn. A právě střecha a její úprava byla rozhodující pro konečný vzhled bytu, jeho atmosféru i vybavení. Při pohledu z ulice zůstala střecha zachována v původní podobě, pouze přibyla střešní okna umožňující nádherný výhled na Vyšehrad a strahovský stadion. Okna dodávají této části bytu, v níž se nachází obývací prostor a na vyvýšeném pódiu pracovna paní domu, výrazné denní světlo. Pódium je pak ukázkou spojení několika požadavků: nápaditě člení prostor, jeho boční stěna slouží jako praktická a efektní knihovna, navíc pak výrazně podtrhuje útulnost obývací části. Pod tímto vyvýšeným místem sice trochu profukuje, ale s tím si hravě poradí krbová kamna připojená k původnímu komínovému tělesu.
Značných změn doznala druhá polovina sedlové střechy nad spodním podlažím. Bylo nutné zvednout celou část směrem do dvora. Výsledkem je útulný podlouhlý balkonek, který přímo volá po posezení u čaje či kávy. Prosklená stěna pak dodává dostatek světla kuchyni s jídelnou. Kuchyňský kout je díky této stavební úpravě vlastně jediným nezkoseným prostorem v bytě. Pohodlně se sem proto vešly všechny typizované kuchyňské přístroje, skřínky a potřeby.
Nahoru po schodišti Z obývacího prostoru vede dřevěné schodiště do patra. Jsou to schody do jiného světa, který je jakýmsi protikladem stylově elegantnímu otevřenému spodku. Horní patro je tvořeno řadou malých pokojíků: pracovnou pána domu, ložnicí a hostinským pokojem, který se již brzy přemění v pokoj dětský. Zajímavým zákoutím je kaktusárium umístěné pod obloukovým světlíkem z polykarbonátu. Tento materiál výborně tepelně izoluje a mimořádně dobře propouští denní světlo. Horní patro by se dalo charakterizovat jako „místo pro každého“. Všechny místnosti jsou komorně malé, uzavřené a vládne zde pocit útulnosti. Tomu odpovídá i vybavení jednotlivých pokojů, které jsou silně individualizovány drobným nábytkem a dekoračními prvky, jež dávají každému pokoji osobitý charakter a atmosféru.
Bydlím, tedy jsem Spodní podlaží působí také velmi kompaktně a z hlediska vybavení elegantně jednotně. Hlavní roli zde hrají čisté přírodní materiály a dekorativní detaily. Ve srovnání s horním podlažím je však jejich pojetí a rozmístění odlišné. Veškeré vybavení, detaily a nábytek mají pouze submisivní charakter: jsou střídmé, barevně laděné do tlumených tónů a jsou rozmístěny po obvodu, nikoli centrálně do obývací místnosti. Vytváří se tak velmi příjemný a variabilní prostor, který je bez problémů schopen pojmout i větší počet lidí. A takové návštěvy zde nejsou žádnou výjimkou. Nikoho totiž určitě nepřekvapí, že se v tomto bytě všichni cítí mimořádně dobře a rádi se sem opět vracejí. Jako domů.
Architektka Ing. arch. Lucie Kallusová (1963) V roce 1986 absolvovala Fakultu architektury ČVUT v Praze. Po studiích začala pracovat ve Státním ústavu pro rekonstrukce památkových měst a objektů v ateliéru Pražské památkové rezervace. Od roku 1992 pokračuje v samostatné tvůrčí práci ve spolupráci s řadou projekčních kanceláří. V současné době se věnuje projektování půdních vestaveb, stavebních úprav bytů a návrhům interiérů.
Kontakt Ing. arch. Lucie Kallusová, tel.: 241 409 165, e-mail: lucie.kallus@volny.cz
text: Stojan Černodrinski foto: Pavel Vítek |
Orlí hnízdo
|
|
Mnoho let totiž bydleli nedaleko odtud v rodinném domku. Koupě bytu byla po zralé úvaze vhodnou investicí, což se časem ukázalo jako velmi dobrý strategický počin.
Tajné dveře Místo si manželé vybrali z praktických důvodů – v této části Prahy žijí už mnoho let, patří k vyhlášeným čtvrtím a její malebné prostředí jim naprosto vyhovuje. Volba bytu padla právě kvůli nevšednímu výhledu na poslední patro nově postaveného činžovního domu. Vzhledem k jeho nevelké rozloze nakonec majitelé koupili i sousední byt a oba prostory spojili. „O dispozici jsem od začátku měla jasnou představu,“ vzpomíná majitelka, která navrhla rozmístění místností podle současných trendů. Z vchodových dveří návštěvník projde předsíní a ocitne se v obývacím pokoji s dominantní vitrínou zaplněnou shora dolů starožitným sklem a dalšími uměleckými předměty.
Místnost je nenásilně propojena s jídelnou a kuchyní a má vlastní vstup do zimní zahrady a dál na prostornou terasu. „Přála jsem si velký, maximálně prosvětlený interiér, který bude působit vzdušným dojmem,“ komentuje žena výsledek svého návrhu. Pracovně s velkou knihovnou přiřadila prostřední místnost, odkud se dál vchází do zimní zahrady, kterou proměnila v pánský salonek. Je tu připraveno menší sezení a nechybí tu humidor plný kvalitních doutníků. Odtud může návštěvník pokračovat na terasu nebo vejít do manželské ložnice a jí se vrátit do vstupní předsíně. „Chtěla jsem, aby vstup do bytu působil celistvě. Proto jsme spolu s architektkou nezvolily klasické dveře, které by stěnu přerušily, ale tajný vstup,“ zdůvodňuje majitelka, když vidí můj neskrývaný údiv nad šatníkovými dveřmi, kterými mě zvala do soukromé části bytu.
Stejný prvek je použit i pro vchod do dceřiny ložnice. „Jedním z našich požadavků byla dostatečně velká knihovna. Její umístění bylo od začátku definitivní, a abychom nenarušili vzhled, skryli jsme do její části tajné dveře. Vedou do pokoje dcery, která sice žije jinde, ale občas u nás zůstane přes noc.“
Nábytek jako umělecké dílo Zařizování nového bytu bylo pro majitelku výzvou. Doposud se zajímala především o umělecké doplňky a další dekorace, interiérovým vybavením se začala hlouběji zabývat, až když se blížilo dokončení dispozičního řešení jejich nového domova. „Chtěla jsem mít vedle sebe odborníka, o jehož znalosti a přehled v tomto oboru se mohu opřít. Paní architektku Velehradskou jsem si vybrala na základě realizace, kterou jsem viděla před několika lety ve vašem časopise,“ vzpomíná majitelka. Líbil se jí totiž odlišný styl pojetí moderního interiéru. Strohé funkcionalistické prvky byly nahrazeny měkkými, výtvarně pojatými křivkami, přičemž architektka používá soudobé materiály – sklo, nerez a dřevo.
„Majitelka si přála vytvořit interiér s osobitým duchem. Jednoznačně preferovala nadstandardní pojetí, proto jsem pro celou koncepci navrhla atypické řešení,“ komentuje své návrhy architektka, která pro každou místnost připravila vizualizaci, aby majitelé měli přesnou představu o jejím budoucím vzhledu. „Některé kusy sedacího nábytku jsem nejprve nechala vyrobit jako model v měřítku jedna ku jedné. Nad plány i celkovým pojetím jsme debatovali dlouhé hodiny a ladili každý detail,“ konstatuje architektka a dodává, že majitelé vyžadovali i vysoce kvalitní zpracování.
Recept na zařizování Pozorně se rozhlížím po bytě a prohlížím si nejrůznější skleněné objekty, vázy a další dekorační prvky. Majitelčina vášeň pro sklo se promítá do každého kousku interiéru. „Ráda se obklopuji nejen skleněnými doplňky, ale i dalšími uměleckým předměty,“ prozrazuje žena a dokládá to například jejich obrazovou výzdobou. „Nebylo jednoduché najít vhodné obrazy. Hledala jsem je poměrně dlouho, až jsme s manželem uviděli dílo malíře Jana Go. Ihned nám bylo jasné, že jsou to ty pravé,“ vzpomíná. V současné době žijí manželé v bytě už několik let. Majitelka ho dolaďuje uměleckými předměty, společně pak využívají jeho komfort a pohodlí. Koncem mé návštěvy mi prozradila, že tajemství zařizování interiéru propadla a že se chystá zrekonstruovat ještě domek a letní sídlo v jednom lázeňském městě.
Kontakty: ALHAMBRA–GALERIE SVĚTLA – INTERIÉRY, nám. Míru 9, Praha 2, tel./fax: 221 596 466; CASA ITALIANA (interiérové zařízení), Vězeňská 4, Praha 1, tel.: 224 819 011, tel./fax: 224 819 094; COTTO (výroba nábytku), nám. Osvobození 51, Lysice, tel./fax: 0501/47 23 71; ING. ARCH. DAGMAR A MIROSLAV VELEHRADŠTÍ (návrh a zařízení interiéru), Libušino údolí 76, Brno, tel.: 547 22 19 36, 602 77 13 64, 602 84 35 49; Jan GO Galerie, Náprstkova 10, Praha 1, STUDIO HARMONIE, Vinohradská 1193/85, Praha 2, tel./fax: 222 728 656
text: Lenka Haklová foto: Miloš Strnad |
