|
|
Stačí se na užitkové rostliny podívat jinýma očima, vzít si trochu inspirace z knih, časopisů nebo třeba od sousedů z Německa. Ti již dávno přišli na to, že po náročném pracovním týdnu je třeba relaxovat, posedět v příjemném prostředí s přáteli a věnovat čas hrám s dětmi, nikoliv se snažit vypěstovat maximální množství potravin na vlastním pozemku. Dospěli jste tedy k rozhodnutí, že brambory a cibuli koupíte. Ale proč se vzdávat čerstvých bylinek, koření nebo petržele? Různé naťové zeleniny, utržené a nasekané těsně před podáváním nedělního oběda, několika listů salátu obložených kolem grilovaného masa nebo pažitky do polévky? To se netýká jen majitelů domu se zahradou, jeden nebo dva okenní truhlíky se vejdou téměř každému, i když žije vysoko v paneláku a nemá ani balkon.
Kvůli zelenině není třeba oželet rostliny okrasné. Stejně jako se přestaly přísně dodržovat módní styly, klidně můžeme kombinovat nejen tenisky s krajkovou sukní, ale i salát a bazalku třeba s verbenami. A vůbec to nevypadá špatně!
Bylinky a zelenina v nádobách Začneme mísami a truhlíky – ty může mít kdokoliv, ať bydlí v bytě nebo ve vile. I v malém květináčku se dá pěstovat pažitka. Je nenáročná a vydrží skoro všechno, pod zemí má cibulky, a pokud ji zapomenete zalévat, nic se neděje, po období sucha vyraší znovu. Do větší mísy se hodí petržel, bazalka, libeček, majoránka a další koření. Z kvetoucích rostlin se k nim dá přidat třeba měsíček lékařský, lichořeřišnice (listy jsou skvělé do salátů, poupata se nakládají nakyselo a nahrazují kapary, květy mohou ozdobit mnoho jídel) nebo šalvěj. Přesně pro tento účel byly vyšlechtěny různobarevné odrůdy chilli papriček nebo drobné okrasné lilky, pokud však odrůdu neznáte a nevíte, které druhy byly v křížení použity, raději je nejezte (některé rostliny čeledi lilkovitých mají jedovaté také plody).
Vynikající do větších nádob a truhlíků je například vytrvalá šalvěj lékařská, která má trojí využití – jako koření do masa, jako léčivka při bolesti v krku i jako rostlina okrasná. Pěstuje se asi desítka kultivarů s barevnými a různě velkými listy. Když sesadíte k sobě odrůdy s listy žlutými, fialovými a stříbrnými, vypadá to velmi hezky. Hodí se k nim levandule, máta, yzop, tymián, dobromysl (v kuchyni známá pod názvem oregano) a třeba saturejka. Takovou nádobu můžete mít na balkoně celoročně, tyto rostliny jsou vytrvalé a mrazuvzdorné. Z dalších vytrvalých bylinek se dobře pěstuje rozmarýn, který tvoří krásné dřevnaté keříky – ovšem na zimu ho musíte uklidit někam dovnitř, kde je dost světla a teplota nad nulou. Může být vysazen v nádobě s drobnějšími odrůdami pelargonií, se kterými má stejné nároky.
Záhony a velké nádoby Do hodně velkých květináčů a do sudů můžete vysadit keříčky drobnoplodých rajčat nebo cukety. Doplní je třeba kopr, popínavé fazole, oranžově kvetoucí černooká zuzana (Thunbergia alata) nebo drobné jiřinky vyšlechtěné do nádob. Dobře však vypadají i barevné odrůdy salátů (neuřízneme celou hlávku, ale odebíráme z nich jednotlivé listy zespoda, salát postupně přirůstá) kombinované s naťovou cibulkou, pažitkou a již zmíněnými chilli papričkami. Důležité je umístění na slunci, hojná zálivka a půda bohatá na živiny (částečně může být i rašelina). Brukev zelná změnila v rukou šlechtitelů svou podobu a již to není obyčejná kapusta. Japonská firma Sakata uvedla na trh zajímavé formy se zvlněnými listy, které mění směrem do středu barvu. Do podzimu růžice naroste do plné velikosti a s nočními poklesy teploty se nádherně vybarví. Moc jí to sluší v sousedství podzimních aster, okrasných trav, nízkých jiřin a keřů s barevnými bobulkami. Ovšem přes všechno šlechtitelské úsilí jí zůstala jedna vlastnost společná s jejími zelenými sestřičkami – můžete ji sníst stejně jako ty obyčejné. Okrasná kapusta je vhodnější do záhonů než do nádob, potřebuje dostatek slunce, vody i živin. Nejrůznější ploty a zdi můžeme oživit výsadbou různých okurek, tykví a dýní. Pro okrasu se pěstuje především tykev jedlá zvaná turek nebo kyrbis (Cucurbita pepo). Mnoho odrůd se dělí především na jedlé a na ty pro okrasu. Plody (bobule) velké 5–25 cm mohou být kulaté, láhvovité, hruškovité nebo s hvězdicovitými cípy, pruhované, zvrásněné či bradavičnaté. Potřebují velmi bohatou půdu (vyhnojenou hnojem nebo kompostem), hodně zalévat a vyhřívat na sluníčku. Pak vám plot ozdobí girlandou barevných tykviček, které před prvními mrazíky přesunete domů a využijete v aranžmá se sušenými rostlinami, vyřežete z nich strašidelnou hlavičku při amerických Dušičkách – Halloweenu nebo je prostě sníte!
Nezapomeňte Všechny zmíněné druhy koření a bylin potřebují především dostatek slunce a písčitou půdu typu kompostové nebo ornice – rašelina není vhodná.
Tip Nebojte se kombinovat zeleninu a bylinky s kvetoucími rostlinami. Vhodné jsou třeba drobné pelargonie, měsíček lékařský, lichořeřišnice, jiřinky a podobně.
Kontakt: BOTANICKÁ ZAHRADA HL. M. PRAHY, Nádvorní 134, Praha 7-Troja, tel.: 233 540 299
text a foto: Romana Rybková |
Blog
Kompostování
|
|
Kompost je tradiční a nejpřirozenější způsob jak zlepšit půdu na zahradě. Využijete posečenou trávu, shrabané listí, uvadlé natě, ořezané větve i organický odpad z kuchyně a ještě ušetříte peníze za jejich likvidaci. Pro mnohé z vás je jistě důležité, že se chováte šetrně k životnímu prostředí. Odpad totiž likvidujete nejsprávnější cestou a nezvyšujete velikost skládek komunálního odpadu. Ušetříte také za nákup průmyslových hnojiv a zvýšíte biodiverzitu půdních organismů.
Kompostování není hnití Rozlišujte mezi hnitím (rozklad v anaerobních podmínkách – bez přístupu vzduchu) a tlením (v aerobních podmínkách – za přístupu vzduchu). Dříve se sice říkalo, že co zapáchá, to hnojí, ale buďte opatrní. Ve velkých zanedbaných hromadách listí, hnoje, kejdy a podobně sice vznikají lehko rozpustné formy živin, ale také jedovaté látky (indol, skatol nebo dokonce mrtvolné jedy jako kadaverin a putrescin). Hnilobné procesy podporují rozvoj nebezpečných chorob (například prasečího moru nebo obrny, tetanu či žloutenky) a přitahují škodlivý hmyz (drátovce, květilky). Zápach je způsoben sirovodíkem a čpavkem.
Správný rozklad, ke kterému má v kompostu docházet, je tlení. To probíhá za účasti „hodných“ aerobních mikroorganismů (vyžadují kyslík) – bakterií, kvasinek a plísní. Živiny jsou nejprve vázány mikroorganismy a poté jsou jako součást humusu uvolňovány v přístupné formě. Při tlení dochází k ničení choroboplodných zárodků vysokými teplotami a působením přírodních antibiotik. Teplota ničí i semena, kořeny, oddenky a jiné části plevelů, které by se později šířily na záhoně.
Kouzelný humus Složitým procesem rozkladu a syntézy v půdě vzniká heterogenní směs organických amorfních (beztvarých) látek, která je základem přirozené úrodnosti půdy. Nazývá se humus. Živiny vázané na jeho částice jsou rostlinami snadno využitelné a nevyplavují se vodou.
Správné složení kompostu Výchozí směs pro kompostování má optimální poměr mezi obsahem uhlíku a dusíku 20–30 : 1), aby nedocházelo ke ztrátám živin. Toto pravidlo splňuje posečená tráva (20 : 1) nebo hovězí hnůj (25 : 1). Pokud je dusíku nadbytek, uniká ve formě čpavku (cítíte zápach – např. drůbeží trus má poměr 10 : 1), když převáží uhlík, unikne ve formě oxidu uhličitého (kůra má poměr 120 : 1, piliny 500 : 1). Čím je materiál starší, dřevnatější a tmavší, tím více obsahuje uhlíku. Šťavnaté, zelené a čerstvé materiály mají více dusíku.
Nezbytným přídavkem do kompostu je také půda (zemina). Její jílovité částice vážou vodu a spolu s humusem vznikají stabilní částice – takzvaný humusojílovitý komplex. V půdě se také zachytí organické plyny – kolem kompostu se nešíří zápach a omezují se ztráty živin v plynném skupenství.
Základy kompostování Pro činnost mikroorganismů je třeba správné množství vody v kompostovaném materiálu. Když bude směs příliš vlhká, nastane nežádoucí hnití, v suchém materiálu se rozklad zastaví. Suchý kompost ale snadno navlhčíte.
Kyslík je další podmínkou pro život správných mikroorganismů – nejvíce jej potřebují v počátečním stadiu tlení, kdy v kompostu vznikají nejvyšší teploty. Z toho je jasné, že stěny kompostéru nesmějí být plné a hmota musí být kyprá, aby se kyslík dostal až do středu. Vzdušnost kompostu zajistíte dostatkem strukturní hmoty (hrubě drcené nebo slabé větve, sláma, seno, kůra).
Čím více takové hmoty kompost obsahuje, tím rychlejší a intenzivnější je tlení. Tak se ovšem kompost začne sesedat (sléhávat) a vzdušnost se zmenšuje. Nastává další důležitá fáze: přehazování.
Promíchávejte, přehazujte Přehazování není nutné jen kvůli provzdušnění. Musíte také promíchávat jemný, rozloženější s hrubším a vlhký se sušším, aby se všechny části stejnoměrně rozkládaly. Uvnitř hromady (kompostéru) je takzvané jádro kompostu – pokud jej dlouho necháte nedotčené a v kompostu je málo strukturního materiálu, může dojít ke hnití. Největší objem zaujímá zóna intenzivního tlení, kde je rozklad nejrychlejší a teploty nejvyšší. Díky zahřívání na teploty mezi 60 a 70 °C může tato část během jednoho až dvou týdnů vyschnout (objeví se bílé povlaky plísní). Okrajová zóna je jakousi slupkou, v níž k rozkladným procesům v podstatě nedochází. Názory na častost přehazování se různí. Čím častěji kompost budete přehazovat a promíchávat, tím dříve bude hotový. Podle řady odborníků to ale při správném založení není třeba častěji než jednou za půl roku, někteří dokonce tvrdí, že se to nemusí dělat vůbec.
Místo ke kompostování Velikost kompostu závisí na ploše zahrady a jejím osázení. Při výběru stanoviště byste si měli raději nechat rezervu pro jeho rozšíření, zvlášť když je zahrada nově založená.
Kompost by měl být blízko užitkové zahrady a nedaleko domu, abyste do něj mohli odnášet organický odpad z kuchyně. Okolí kompostu by mělo být zpevněné, stejně jako důležité cesty, po nichž budete chtít na podzim jezdit s kolečkem při navážení odpadu. Kompost by měl být chráněn před větrem a sluncem. Stín či polostín a ochranu před větrem mohou poskytnout stromy, zahradní domek, garáž nebo třeba opěrná konstrukce pro popínavé rostliny, které navíc budou z blízkosti kompostu prospívat.
Podloží by mělo být propustné – vyloučené je betonové nebo dlážděné „dno“, na kterém by se zadržovala voda a které by znemožňovalo přístup žížalám a půdním mikroorganismům. Podélná osa kompostu by měla vést po svahu, nikdy napříč, aby se kompost nestal „přehradou“ a voda se neshromažďovala u jeho podélné strany.
Hromada, nebo kompostér? Kompost na hromadě má výhodu snadného přístupu ze všech stran. Výška hromady má být 1,2–1,5 m, šířka v patě 1,5–2 m. Délka je libovolná. Dospod rozložte asi 20 cm vrstvu strukturního materiálu (drcené a jemné větve, stonky, kůra…). Pak můžete ukládat další odpady a zeminu, případně hnůj. V suchém počasí přikryjte nový kompost slámou nebo větvemi, za dlouhých dešťů jej chraňte rohožemi a fóliemi. Když nepřízeň počasí pomine, kryt odstraňte.
Kompostování v kompostéru (boxu) potřebujete, máte-li málo místa. Kompostér si můžete vyrobit, anebo si vyberete ze širokého spektra hotových výrobků. Výhodou je, že kompost se tvoří rychleji a již za dva měsíce jej můžete používat – déle by hmota v zásobníku být neměla. Nevýhodou je, že kompostér musíte naplnit celý najednou a během procesu zrání do něj nic nepřidávat ani z něj neubírat. Proto vedle něj musíte mít místo pro shromažďování nových surovin a další prostor na materiál, který z kompostéru vyjmete. V ideálním případě potřebujete boxy tři o objemu 1–2 m3. Na trhu jsou mimo běžných kompostérů také plastové kompostéry o objemu 240 a 390 litrů (0,24–0,39 m3) a s otevíratelným víkem a ventilem pro regulaci přístupu vzduchu. Nemají dno, aby kompost měl přímý styk s půdou. I v tomto případě se jich bude hodit víc, ale začnete asi s jedním.
Význam humusu – dusík a fosfor se pomalu uvolňují, a jsou tak déle k dispozici rostlinám – zpřístupňuje rostlinám živiny z půdních minerálů – zlepšuje výživu rostlin stopovými prvky – zlepšuje strukturu a vododržnost půdy – dodává půdě tmavou barvu, díky níž se lépe prohřívá – zvyšuje aktivitu půdních organismů – snižuje toxicitu přírodních jedovatých látek a pesticidů
Výhody kompostování – navrácení organické hmoty do přírodního koloběhu – zabránění hnití organické hmoty – likvidace patogenů (zárodků chorob a škůdců) – likvidace semen a vegetačních orgánů plevelů – produkce přírodního humusu – inaktivace umělých antibiotik a jiných přísad do krmiv – vznik přírodních antibiotik, které likvidují choroboplodné zárodky a zvyšují odolnost rostlin – ochrana životního prostředí
Základní podmínky pro kompostování – přístup kyslíku – správné složení surovin – přídavek půdy – promíchávání – tma a teplo
Do kompostu patří – rostlinné odpady (celé rostliny, košťály, listí, posečená zavadlá tráva, drobné větvičky, drcené větve listnatých stromů) – organický odpad z domácnosti (květiny, zbytky ovoce, slupky, kávová sedlina a vyluhované sáčky čaje – prospěšné žížalám, drcené vaječné skořápky, hygienický a pomačkaný papír, ubrousky) – jiné organické odpady (podestýlka a hnůj z chovu drobného zvířectva, sláma, hobliny, piliny apod.) – zbytky vlasů a vousů (dusík) – popel ze dřeva (vápník, draslík, fosfor a hořčík) – nemocné rostliny (pokud zajistíte horkou fázi, můžete je přidat) – zbytky masa a jídla (lze jen v boxech kde rychle proběhne horká fáze) – hrubé odpady (nedrcené větve s kusy většími než 5 cm) – samotné piliny nebo sláma apod. – slupky jižního ovoce – nalakované dřevo, dřevotříska – fekálie (můžete je přidat, pokud můžete zaručit teploty vyšší než 65 °C minimálně 6 dní) – velké množství ořezu ze zeravů (thují) – obsahují jedovatý thujon a dlouho se rozkládají
Příliš vlhký, nebo suchý? – Příliš vlhký kompost zlepšíme přídavkem suchého materiálu. Hodí se například piliny nebo drcené větve. – Úplně „promočený kompost“ potřebuje stejné množství suchého materiálu, hodně vlhký třeba jen 20 %. Suchý kompost můžete navlhčit močůvkou nebo vodou – nejméně 50 l/m3.
Kontakty Mountfield, síť prodejen po celé ČR, LIMES, spol. s r. o., Kapitána Jaroše 405, 570 01 Litomyšl, tel.: 603 278 254, e-mail: kladiva@limes.cz , www.limes.cz AL-KO Kober, spol. s r. o., Táborská 2134, 397 01 Písek, tel.: 382 210 381, e-mail: antonin.dolezal@al-ko.cz , www.zahrada.al-ko.cz JELÍNEK-TRADING, spol.s r. o., Jesenická 146, 793 26 Vrbno pod Pradědem, tel.: 554 721 000, e-mail: vrbno@jelinek-trading.cz , www.jelinek-trading.cz
text: Zuzana Sixtová foto: archiv firem, Grada Publishing |
Vše v jedné
|
|
Koupelna, kterou jsme na-vštívili, vznikla po celkové rekonstrukci menšího městského domu, který nyní obývá větší rodina. Je umístěna v patře, kde jsou ložnice, a stala se tudíž jakousi centrální a nejvíce používanou koupelnou. V domě totiž není jediná. O patro výš je ještě jedna menší, která slouží hlavně návštěvám, a v suterénu se dokončuje velká „konkurentka“, jejíž součástí bude i sauna. Přesto si koupelna, kterou jsme si prohlédli, patrně prioritu v rodině udrží, a to nejen pro praktickou polohu. Na relativně malém prostoru se totiž podařilo účelně i vkusně umístit vše, co moderní člověk ke každodenní hygieně potřebuje.
Je libo koupel, nebo sprchu? Koupelna má obdélníkový tvar. Hned u vstupu jsou po levé straně dvě umyvadla, která jsou stejně jako deska z umělého kamene varicor. Deska je zabudována do nábytku z kolekce Aria (LE BON) v odstínu třešně. Hygienické potřeby lze skladovat pod umyvadly v hlubokých zásuvkách, které jsou prostorné také díky mělkým umyvadlům. Úložné prostory nacházíme ještě ve vysoké jednodveřové skříni vedle umyvadel. Za ní je úzká zástěna, která opticky dělí první část koupelny, na niž navazuje decentně oddělený prostor s klozetem a bidetem. Naproti umyvadlům vpravo u vstupu je vestavěný sprchový kout a za ním zabudovaná vana. I pravá strana je oddělena příčkou zakrývající část toalety.
Malý prostor s klozetem a bidetem je vyřešen velmi prakticky. Bez bidetu si totiž rodina koupelnu nedokázala představit. Proto zvolili keramiku z kolekce Starck 3 (DURAVIT) ve zmenšené verzi (délka 48 cm) a WC s bidetem nechali zabudovat netypicky proti sobě. Zatímco je levá zástěna zakrývající bidet ukryta za vysokou skříňkou, na pravou příčku u vany se pohodlně vešel praktický žebříkový radiátor.
Méně je více Barevně je koupelna laděna kombinací šedých odstínů, které oživuje hnědý nábytek, příjemný kontrast tvoří doplňkový textil v oranžových odstínech. Velkoformátové světlé obkládačky jsou zdobeny pouze tmavým, světle spárovaným páskem mozaiky. Tmavá dlažba (MARAZZI) ze série Yin Yang vytváří jemný kontrast ke světlému obkladu a položením nakoso opticky zvětšuje prostor.
Přestože jsou stěny po celém obvodu místnosti obloženy nábytkem či zařizovacími předměty, nepůsobí koupelna přeplněným dojmem mimo jiné také proto, že tu není zbytečně mnoho doplňků a drobností. Na vybavení je poznat, že se tu nezapomnělo na bezpečnost. Ve sprchovém koutu i u vany jsou termostatické baterie, sprchová vanička (KALDEWEI) je hlubší, takže se tu dají pohodlně vykoupat malé děti.
Sprchový kout je vestavěný. Pohodlný vstup zajišťují 90 cm široké lítací dveře (HÜPPE), jejichž rám je z matného chromu a výplň z transparentního skla. Interiér mile rozjasňují a zateplují předložky a ručníky v oranžových odstínech.
Keramika Marazzi – dlažba (33,3 x 33,3 cm), barva šedá, cena 1 011 Kč/m 2 – obklad (33,3 x 59 cm), barva acqua, cena 1 100 Kč/m 2 – mozaika (30 x 30 cm), barva černá, cena 66O Kč/kus
Kontakty: DURAVIT AG, Jungmannova 2, Znojmo, tel.: 515 220 155, fax: 515 220 154; HANSGROHE, Moravanská 85, Brno, tel.: 547 212 334, fax: 547 212 521, IL BAGNO (realizace), Ostrovského 36, Praha 5, tel.: 251 562 116, fax: 251 562 243; KALDEWEI TSCHECHIEN, Ohradní 61a, Praha 4, tel.: 241 092 150, fax: 241 092 160; LE BON, Dornych 47, Brno-Komárov, tel.: 545 535 413–4, fax: 545 535 412
text: Libuše Lhotská foto: Kamila Břízová |
30. léta podle Marlene Dietrichové
|
|
Přestože na poodhalené tělo si zvykala již 20. léta, Marlene propůjčila postavě Loly provokativnější polohu. Podobně fascinovaly diváky i písně filmu Ich bin die fesche Lola (Jsem ta fešná Lola) a Ich bin von Kopf bis Fuss auf Liebe eingestellt (Od hlavy k patě jsem stvořena pro lásku). Jejich názvy hovoří samy o sobě a v podání Dietrichové byl jejich provokativní obsah navíc završen flegmaticky zastřeným hlasem, který záměrně akcentovala berlínským dialektem.
Žena vamp Postavou Loly načrtla Dietrichová závaznou podobu osudové ženy vampa, která se pro muže stávala sebezničující pastí. Díky svému mimořádnému erotickému kouzlu vstoupila Dietrichová do filmových dějin jako „plavovlasá Venuše“ a stala se vytouženým symbolem 30. let. Po filmu Modrý anděl opustila Dietrichová Německo a se svým přítelem režisérem von Sternbergem odjela do Hollywoodu a zde vytvořila řadu nezapomenutelných rolí.
Cesta do Hollywoodu Filmové úspěchy v americkém filmu však Dietrichová již nemohla zopakovat v německých filmových ateliérech. Dne 30. dubna 1933 byl Hitler jmenován říšským kancléřem a řada předních tvůrců byla nucena emigrovat. Německý film se dostal do služeb propagandy a Marlene Dietrichová pracující právě v Hollywoodu odmítla z politických důvodů nabídku, aby se vrátila do Německa. Když v roce 1937 přijala proti Frankovi politické angažmá v záležitosti španělské občanské války, zavřela si definitivně cestu zpět domů. V roce 1939 přijala americké občanství a během překotných událostí druhé světové války vědomě opustila roli ženy vampa; pověst femme fatale si však díky svému bouřlivému soukromému životu zachovávala i nadále.
Stvořena pro lásku Po válce hrála Marlene Dietrichová ve filmech jen příležitostně a úspěch slavila především jako zpěvačka. Koncem 60. let se die fesche Lola opět stala divadelní hvězdou na newyorské Broadwayi, ale po úraze se musela definitivně rozloučit s jevištěm, aby od konce 70. let žila v naprostém ústraní v Paříži. Nedostavila se ani na premiéru dokumentárního filmu Marlene (1982), který o slavné herečce natočil režisér Maxmilian Schell. Dne 6. května 1992 umírá v Paříži, městě, které stejně jako legendární žena vamp je „von Kopf bis Fuss auf Liebe eingestellt“ – od hlavy k patě stvořeno pro lásku.
Pozvání na premiéru Na rok 2006 je plánována premiéra životopisného filmu, který je natáčen podle vzpomínkové knihy Moje matka Marlene Dietrichová, jejíž autorkou je dcera herečky Maria Riva. Do titulní role byla obsazena Gwyneth Paltrowová
Kontakt: STAROŽITNOSTI BROCANTE, Ječná 41, Praha 2, tel.: 224 941 882
text. Karel Holub (autor je historik umění) foto: Oto Pajer a Profimedia |
Oáza plná zvířat
|
|
Návštěva v zahradě u chaty nedaleko velkého města byla pro mne překvapením. Tušila jsem, že bude pěkná, ale svěží mnohotvárný zelený ráj jsem nečekala. Majitelé nejdřív vlastnili menší pozemek pod chatou a teprve později se jim podařilo přikoupit další sousedící plochu. Spojený pozemek má tvar písmene „L“, tím je prostor zajímavější. Původní zahradu zakládali s profesionálním zahradníkem, ale díky láskyplné péči o rostliny se o nich naučili tolik, že si novější část s bazénem a letní kuchyní upravili sami.
Čtvero tváří Kostrou zahrady jsou zajímavé jehličnaté stromy. Na zahradě zůstalo také několik ovocných dřevin, což svědčí o moudrosti majitelů. Mnohdy se totiž stane, že lidé při zakládání zahrady vykácejí všechno, co na pozemku rostlo, protože se jim zdá, že staré ovocné stromy jsou bezcenné. Opak je mnohdy pravdou: možná že jablka nejsou nijak zvlášť chutná a třeba meruňka už mnoho neplodí, ale tvary starých kmenů a větví a úctyhodné „vrásky“ letité kůry si nekoupíte, musíte zase léta čekat. Díky mnohým listnatým druhům se vzhled zahrady během roku postupně mění. Má čtvero různých tváří, z nichž žádná není horší než ty ostatní. Rašící lístky na jaře a první květy nahradí sytá letní zeleň a bujné přírůstky, na podzim se rozhoří žluté, oranžové a rudé ohníčky pestrého listí. Další struktury a textury dodávají zahradě traviny, květiny a doplňky.
Vyváženost prostoru Správná zahrada má být pestrá, ale nesmí se „přeplácat“. Tady je hlavním motivem zeleň jehličí a listů, prostor propojuje a sjednocuje trávník s měkce zvlněnými liniemi. Menší, intimní terásky a kouty k odpočinku s židličkami, stolky a lavičkami objevíte na nejrůznějších místech. Jedno takové útočiště třeba schovává na terase chaty bohatě osázený svah, jiné zas v průchodu do zahrady kryje pergola obrostlá popínavkami. Jsou obklopeny výsadbami, které proporčně odpovídají místu: na svahu pod chatou, který se nabízí při posezení na intimní terásce, je více menších druhů rostlin, které rámují větší stromy.
Velká pergola, jež stíní pohodlnou letní kuchyň, je důstojným doplňkem k bazénu, obklopenému velkorysou travnatou plochou. Cítíte se tu jako ve velkém „obýváku“ – nechybí zdroj vody, můžete si připravit jídlo, spát v pohodlném lehátku nebo diskutovat u prostorného stolu. Prostě všechno má správné měřítko: velký prostor – velké plochy a hmoty, menší prostor – menší rostliny, drobnější doplňky. Za povšimnutí třeba stojí i správný formát dlaždic kolem bazénu – jsou to velké světlé čtverce, které se skvěle hodí k masivním trámům pergoly. Výborně se od nich odráží zídka z lícových cihel, jež „dělá pergole záda“. Venkovní gril je vybudovaný z šamotových cihel, odkládací plocha vedle něj z poctivých dřevěných desek.
Bohatý sortiment Chatička je malá a v záplavě zeleně ji opravdu není vidět. Kromě stromů a keřů ji totiž cloní i spousty bujných popínavých dřevin, které se plazí po stěnách, ovíjejí kolem sloupů a pergoly. U vstupu rodinu i návštěvníky vítá dokonalý exemplář smrku Pančičova, chatičku od západu chrání dokonce poměrně choulostivý vznosný cedr, kterému se tu zjevně velmi dobře daří. V průchodu kolem najdete muchovník (Amelanchier lamarckii). Štíhlý keř (nebo malý stromek) na jaře kvete, v létě je obsypaný jedlými malvičkami, které připomínají borůvky, a na podzim se jeho listí nádherně vybarví. Jalovce, zeravy, cypřišky se tu předvádějí v mnoha kultivarech, přidávají se i borovice (kleč nebo sloupovitá borovice lesní).
Ve volné půdě i v květináči u pergoly najdete několik kultivarů atraktivního japonského javoru dlanitolistého (Acer palmatum). Ve starší části je keřovitou dominantou červenolistá ruj vlasatá (Cotinus coggygria ‘Royal Purple’), jejíž listy i zvláštní chmýřité květenství a později plodenství jí daly české jméno.
Okolí bazénu je doplněno okrasnými travinami – zvlášť dobře vyniká žlutě žíhaná ozdobnice (Miscanthus sinensis ‘Zebrinus’) mezi dlaždicemi u bazénu.
Zvířata a další zvláštnosti Největší kuriozitou je veselý a statečný buldok Bertík. Překypuje energií, stále si chce hrát, při mé návštěvě stačil zničit karimatku, gumovou rukavici a botu své paničky – co uchvátí, to si nenechá vzít. Pohled na něj vás baví, ať se řítí zahradou nebo se rozvalí pod keřem a odpočívá.
Zahradu ale oživuje i mnoho keramických zvířat. Na okraj bazénu „vyskočily“ dvě pohádkové ryby, na kraji terasy se „kolébá“ pták s lidskýma nohama, pestrý tukan hnízdí v květináči a kachna v rozchodníku pod chatou. A tím keramická zoologická přehlídka nekončí, navíc ji doplňují jiné plastiky – ať už úplně abstraktní tvary nebo kobaltově modré koule, jež odrážejí oblohu i vodní hladinu.
Středočeské Středomoří Nenapadlo mne se zeptat, zda jde o záměr nebo o náhodu, ale jak při návštěvě, tak při prohlížení fotografií jsem měla pocit, že cítím slanou vůni moře a horké jižní slunce. I stinná zákoutí připomínají romantické italské zahrady se spoustou břečťanu a jiného bujného listoví, ale nejvíc jsem si to uvědomovala v obytném zákoutí pod pergolou. Tyrkysová barva a průzračná voda v bazénu mě přenesla na Krétu a o správnosti mé asociace mě ujišťovala i „antická“ souprava umývadla se džbánem, které jako by patřily do Knósu. V terakotových a modrých květináčích neroste nic jiného než šalvěj, levandule a další voňavé bylinky. Lehátka u bazénu jsou přesně taková, na jakých se odpočívá na plážích, v mezerách mezi dlaždicemi jsou oblázky… Nejpříjemnější je, že nic tu nepůsobí násilně, vykalkulovaně, na efekt. Díky citu a vkusu majitelů je zahrada krásná, zajímavá a elegantní, ale zároveň příjemná a uklidňující. Její zajímavé členění umožňuje, aby tu každý našel svůj kousek soukromí, kde může číst, spát ve stínu pod stromem, anebo se naopak slunit na otevřené ploše trávníku.
Kontakt Ing. Petr Kosina, Želivec 235, 251 68 Kamenice, tel.: 323 673 069, 602 349 740, e-mail: kosina.zahradnik@seznam.cz , www.kosina-zahradnik.wz.cz
text: Jana Pyšková foto a schéma: autorka |
Gastronomické vlnění
|
|
Princip mikrovlnného vaření spočívá v rozkmitávání molekul vody, tuku a cukru. Čím rychleji kmitají, tím je látka teplejší. Na rozdíl od běžného ohřevu potravin, při kterém je nutno zahřát nejprve nádobu, eventuálně i vodu, se při využití mikrovln ohřívá přímo potravina. Vysoké teploty nutné k úpravě jídel se tak dosahuje mnohem rychleji. Rychle, zdravě, ekonomicky… Kromě rychlého ohřevu hotových jídel se mikrovlnné trouby s nastavením omezeného výkonu hojně využívají k rozmrazování, při kterém nedochází v potravinách k nežádoucím biologickým změnám. K rozmrazení pečiva postačí 3 minuty, celé kuře trvá zhruba 18 minut. V jídle připravovaném s využitím mikrovln zůstává více vitaminů a minerálních látek. To se týká zejména zeleniny, která se připravuje jen s minimálním množstvím vody. Díky této úpravě si zelenina uchová maximum nutričních hodnot, svěží barvu a také ji není potřeba příliš solit. Mikrovlnná trouba zkracuje dobu přípravy na polovinu až třetinu času. Při vaření tak spotřebujeme i méně energie. K úspoře je ale třeba přičíst i energii vyplýtvanou při ohřevu teplé vody na mytí nádobí, protože většinu jídel připravujeme rovnou na talíři.
…a chutně Původní funkci ohřevu obohatili výrobci o další možnosti. Moderní mikrovlnné trouby jsou dnes vybaveny různými typy grilů a horkovzdušným ohřevem, jejichž použití je kombinováno s působením mikrovln. Za několik minut tak můžeme připravit například voňavý steak – podle chuti propečený, růžový či krvavý, a to zcela bez použití tuku. Zrovna tak lze v troubách s kombinací funkcí upéct koláče s křupavými okraji, různé druhy nákypů, hranolků, pizz, ideální jsou také na přípravu ryb.
Než nakoupíme Abychom si mohli vybrat mezi mnoha typy trub, musíme si definovat, co od mikrovlnné trouby očekáváme, jak ji budeme využívat a kam ji umístíme. Vyrábějí se spotřebiče samostatné, vestavné nebo s možností vestavby do kuchyňské linky. Některé typy vyžadují prostor pro průchod vzduchu nad kuchyňskou linku za skříňkou. Při postavení běžné mikrovlnné trouby do policové skříňky musí být okolo přístroje prostor pro přísun a odtah vzduchu. Některé trouby mají otevírání shora a dvířka tak tvoří odkládací plochu. V takovém případě ale nesmí být spotřebič příliš vysoko, aby sklopená dvířka nebránila pohledu dovnitř. Pokud chceme využívat troubu co nejvíc, volíme kombinaci mikrovln s dalšími funkcemi, eventuálně i se zařízením umožňujícím umístění dvou talířů nad sebou nebo příslušenstvím pro umístění dvou talířů na jeden otočný tác.
V mikrovlnné troubě nelze použít – nádobí kovové, s kovovými částmi nebo ozdobami – voskované kelímky, talířky a misky – slepované nebo poškozené nádobí – nádobky z tenkého plastu
Vhodné nádobí 1 z varného skla 2 keramické, porcelánové a skloporcelánové 3 speciální nádobí určené pro mikrovlnné trouby (vařič vajec, parní nádobí) 4 speciální nádoby určené pouze pro určitý typ trub a určité funkce (např. Crips) 5speciální papír a fólie (nelze použít voskovaný nebo barevný papír a běžné průsvitné fólie)
Výhody mikrovlnné trouby 1 kratší čas přípravy jídel 2 méně špinavého nádobí 3 úspora energie 4 zdravá výživa 5 pohodlí 6 kombinace několika funkcí nabízí více možností při úpravách pokrmů
Kontakty: LG Electronics CZ, Zlatý Anděl, Nádražní 23, Praha 5, tel.: 234 094 600, fax: 234 094 611; LORENZI GROUP CZ, Strojírenská 259, Praha 5, tel.: 257 952 161, e-mail: lorenzi@volny.cz; MIELE, Hněvkovského 81b, Brno, tel.: 543 553 111, fax: 543 553 119, e-mail: info@miele.cz, www.miele.cz, servis-tel.: 543 217 430; PANASONIC čr, Křižíkova 237/36a, Praha 8, tel.: 236 032 511, fax: 236 032 411, WHIRLPOOL, Na Březince 6, Praha 5, tel.: 251 001 010–11, fax: 251 564 055,
text: Iveta Nová foto: archiv |
Hladké vaření
|
|
Při zařizování nového varného centra musíme nejprve vyřešit dilema, zda pořídit desku plynovou či elektrickou. Kdo má v domácnosti zavedený plyn a lákají ho i přednosti sklokeramických varných desek, může zvolit kombinaci elektřiny a plynu a užívat tak výhody obou systémů. Avšak ani ti, kteří se rozhodnou pouze pro elektrický spotřebič, nemají volbu snadnou.
Trouba nahoru, deska do nábytku Zatímco se dříve v kuchyních vyskytovaly hlavně sporáky, jejichž součástí byla trouba a varná deska, současný trend se stále více přiklání k vestavným spotřebičům zabudovaným odděleně do nábytku. Trouby se stěhují do vyšších úrovní, kde je jejich obsluha pohodlnější, a plechové desky s litinovými plotýnkami či plynovými hořáky nahrazují sklokeramické desky.
Výhod mají hned několik. Hladké jednolité plochy se snadno udržují, na pohled jsou velmi elegantní, nejnovější technologie ohřevu zaručují značnou úsporu energie, většinou jsou vybaveny i několikastupňovým bezpečnostním systémem, vaření je na nich rychlejší a lze je jednoduše zabudovat i do stávajícího nábytku.
Sklokeramická deska je vyrobena ze skleněné taveniny obohacené látkami podporujícími její krystalizaci. Rozměry varných zón obvykle odpovídají klasickým litinovým plotýnkám, některé typy mají variabilní, takzvané dvojité varné plochy – kulaté, ale i oválné, které umožňují ekonomické vaření v netypicky tvarovaných nádobách.
Rychle, ekonomicky… Pod deskou může být kovová spirála z tenkého drátu, jejíž plocha se zahřívá pomaleji. U dražších spotřebičů se využívá systém často označovaný termínem high-light, kde je použit tenký kovový pásek. Těleso se zahřívá rychleji a má rovnoměrnější výkon. Dalším zdrojem tepla mohou být speciální halogenové trubice, jejichž výhodou je vysoká rychlost náběhu na pracovní teplotu. Nejmodernější, ale také nejdražší jsou desky, jež pracují systémem indukčního ohřevu. Pod sklokeramickou deskou je zabudovaná cívka z měděného vodiče, která je napájena vysokofrekvenčním střídavým proudem. Varné nádoby musejí mít dno z magneticky vodivého materiálu, v němž se indukovaný elektrický proud změní v teplo a ohřívá dno nádoby.
A bezpečně Indukční ohřev představuje další úsporu ve spotřebě energie, oblibu si však získal zejména proto, že je maximálně bezpečný. Jelikož se nezahřívá deska, ale dno nádoby, dochází k zahřátí pouze v místě jejich dotyku. Spotřebitel může podle potřeby zvolit různé kombinace, ideální je například využít indukční ohřev v přední části desky, kam se mohou lehce dostat prstíky malých dětí a v zadní části ponechat jiný systém, který zase dovolí využít běžné nádobí. Ve snaze nabídnout maximální komfort, nabízejí výrobci všemožné kombinace, takže je dnes možné pořídit sklokeramickou desku, jejíž součástí jsou například plynové hořáky, elektrický ohřev s různými systémy, odstavná plocha, gril či třeba zapuštěná fritéza. Ovládání plotýnek je mechanické nebo dotykové. Na všech typech desek jsou ukazatele zbytkového tepla, které varují před možností popálení, na mnoha i zabezpečovací systém zabraňující náhodnému zapnutí. Plynové desky jsou vybaveny elektronickým zapalováním a bezpečnostním zařízením reagujícím na nežádoucí uhasnutí plamene. Sklokeramické desky nemění své vlastnosti v závislosti na teplotních změnách, nepopraskají při polití studenou vodou ani při maximálním rozžhavení. Lze je však zničit prudkým úderem těžkým předmětem. Při dodržování základních zásad údržby si uchovají svůj elegantní vzhled navozující v kuchyni pocit pořádku a čistoty.
Jak chránit desku – Připálené suroviny odstraňujte speciální škrabkou. – Potřísněná místa vyčistěte dříve, než se nečistota připeče. – Na čištění používejte měkký hadřík a speciální čisticí prostředek. – Nepoužívejte prostředky s drsnými částicemi, bělidla, aerosolové přípravky na trouby ani drátěnky.
Kontakty: AEG, ELECTROLUX, ZANUSSI, Budějovická 5, Praha 4, tel.: 261 122 256; BSH – DOMÁCÍ SPOTŘEBIČE, Pekařská 10a, Praha 5, tel.: 251 095 511; MIELE, Hněvkovského 81b, Brno, tel.: 543 553111, fax: 543 553 119, e-mail: info@miele.cz, www.miele.cz, servis-tel.: 543 217 430; WHIRLPOOL, Na Březince 6, Praha 5, tel.: 251 001 010–11, fax: 251 564 055, ZELMER BOHEMIA, Horní Těrlicko 770, Těrlicko, tel.: 596 423 710
text: Libuše Lhotská foto: archiv |
Sauny, parní lázně a infrakabiny
|
|
Potní chýše nebo stan indiánského šamana má účel i princip stejný jako sibiřská baňa, řecká lakonika, římská terma a dnešní turecká lázeň. Ať je postavena primitivní technikou nebo moderní technologií, vždy se v ní polévají rozžhavené kameny vodou…
Parní lázeň – společný předek Starší než sauna, která využívá suchý horký vzduch, je parní lázeň. Sauna se objevila v dnešním Finsku patrně až počátkem našeho letopočtu. Parní lázně mají keramikou či plastem obložené stěny. Dovnitř se vhání horká pára. Teploty kolem 50 °C jsou na mezi snesitelnosti. Oproti suché sauně jsou sice podstatně nižší, ale tepelnou kapacitu vzduchu zvyšuje velmi vysoká vlhkost (voda vede teplo víc než 20krát rychleji než vzduch). Teplota vzduchu je vyšší než teplota těla, proto na kůži kondenzuje pára. Vysoká vlhkost zabraňuje pocení, a tím i ochlazování našeho organismu. Očistný účinek přináší blaho tělu i duši. V sauně působí především prohřívání suchým vzduchem. Teploty se pohybují až kolem 100 °C. Režim může být chvílemi obohacen náhlým odparem vody, která krátkodobě zvlhčí vzduch a působí na kůži jako tepelný náraz. K termickému působení se přidává masáž pokožky nejrůznějšími prostředky. Suchý nebo střídavý režim, kterým se sauna liší od parní kabiny, je zajištěn jednak způsobem větrání, jednak výdřevou prostoru.
Infračervené paprsky Snad každá bytost se ráda vyhřívá na sluníčku. Jsou to právě infračervené paprsky, které prohřívají svalstvo, mírně aktivizují metabolismus a vyvolávají blažené pocity. Zejména v zimě je zřejmé, že to nemusí být teplota vzduchu, která tělu i duši přináší úlevu a libé pocity – největším blahodárcem bývají sluneční paprsky. Takzvaná infrakabina poskytuje možnost regenerace organismu s podobným účinkem jako u saunování. Odlišný je pouze typ přenosu energie. Ale jen menší část energie ze zdroje ohřívá vzduch, více než 3/4 absorbuje povrch těla a podpovrchové vrstvy tkání – teplo se uvolňuje přímo v nich. Původně se tento typ přístroje používal pouze v lékařství, ale dnes se rozšířil i do soukromého bydlení.
Snadná instalace infrakabiny Infrakabina má jednu podstatnou provozně technickou vlastnost: neprodukuje páru a pracuje s teplotou vzduchu 35–55 °C. To neklade žádné nároky na okolí na rozdíl od sauny (kolem 100 °C) nebo parní kabiny (sice jen 50 °C, ale až 100% vlhkost). Kromě toho nahřátí na provozní teplotu trvá jen 5–10 minut. Infrakabina se tedy dá instalovat bez velkých příprav a větších prostorových nároků. Je úsporná, pro jedno použití spotřebuje zhruba 1 kWh. Provoz bývá až 10krát levnější než u běžné sauny. Pro instalaci infračervené kabiny je obecně potřeba pouze zarovnaný povrch. Můžete ji umístit prakticky kdekoliv v interiéru. Stavebnicový systém s vlastní podlahou nevyžaduje žádné stavební úpravy. Díky nízké spotřebě elektrické energie cca 1 200–3 000 W / 220 V není třeba zasahovat do elektroinstalace, stačí připojit kabinu do zásuvky jako kterýkoli jiný běžný spotřebič. U některých modelů se přímo počítá i s možností stěhování kabiny, třeba na zimní dovolenou na chalupě.
Vestavěné sauny a parní lázně Na rozdíl od infračervených kabin, instalovat do svého obydlí vestavnou saunu nebo parní kabinu vyžaduje určité nároky. Z toho důvodu je rozumnější, když si nejprve vyberete dodavatele. S ním pak proberte vše potřebné – od půdorysu až po případné přeložky rozvodů. Sauny a kabiny bývají obvykle hotové výrobky. Jsou to tedy vlastně stavebnice, které se smontují na místě – je tedy nutno počítat s tím, že mají dané určité rozměry. Druhou možností jsou sauny a lázně atypické konstrukce zhotovené na míru. Nabízí je poměrně dost dodavatelů. Někteří z nich jsou schopni dodat i stavebnicový systém, který se dá velmi jednoduše a rychle smontovat. A konečně třetí způsob je zřízení takové relaxační vymoženosti svépomocí. Takové dílo ovšem vyžaduje zručného a zkušeného člověka (který se však může ujmout pouze stavebních a konstrukčních prací, nikoliv odborných instalací rozvodů). Ať tak či onak, vždy je potřebná určitá stavební příprava. První podmínkou je rovná keramická nebo kamenná dlažba, případně litá minerální podlaha v místě osazení sauny či parní kabiny. Musí tam být vyveden elektrický kabel, a to samostatně jištěný přes proudový chránič. Je také třeba, aby místnost, kde bude sauna či parní kabina instalována, byla dobře větratelná. Nejčastěji se tato domácí zařízení umísťují v prostornějších koupelnách nebo ve speciální místnosti s dostupným hygienickým zařízením, třeba blízko bazénu či domácí tělocvičny, což bývá nezřídka v suterénu domu.
„Pravá turecká“ Nespokojíte-li se s kabinou v koupelně, chcete-li větší „páru“, klasickou parní lázeň, musíte změnit úhel pohledu. Zatímco kabina se jen připojí na rozvodné sítě, lázeň je regulérní stavba, respektive vestavba. Velikost, styl a vybavení záleží na finančních možnostech a fantazii. Prostředí lázně tvoří kromě páry především povrchová úprava. V naprosté většině případů se lázně realizují klasickou stavební metodou. Vnitřní povrchy jsou pak pokryty keramickými, skleněnými nebo mramorovými obklady, mozaikami v tureckém, antickém nebo orientálním stylu. Tomu by měly odpovídat i sedačky, lavice, fontány, pítka a další vybavení. Firem stavějících parní lázně na klíč není u nás mnoho, ale jsou. Pro ilustraci uvádíme stručný příklad možné sestavy parní lázně na klíč: Kapacita cca 6 osob, s komfortnější výbavou, pro frekventované využití (velká rodina, klub, veřejnost). Kompletní dodávka a montáž interiéru parní komory cca 2,5 x 1,8 m včetně pokládky keramiky (ergonomické sedačky, klenutý strop, patřičné izolace atd.), generátor 6 kW a trafo pro světla, dávkovací pumpa vonných esencí, celoskleněné dveře, vnitřní osvětlení, rozvod páry, ventilace, el. vytápění sedaček a podlahy, spotřební materiál (odvápňovač, esence), doprava, výchozí elektrorevize, zaškolení, dokumentace – to vše přijde na 435 000 Kč včetně DPH.
Saunové domky Sauna či parní lázeň nemusí ovšem být bezprostřední součástí domu. Může stát podle finské a ruské tradice samostatně opodál. Podobně jako u vestavěných saun a kabin, i zde se může jednat buď o stavebnici (montovaný domek), nebo o individuální projekt. Je však třeba počítat s větším objemem stavebních prací a finančních prostředků. Na kolik přijde zákazníka saunový domek ze skandinávského smrku (nejlevnější materiál) včetně montáže? K nejlevnějším a nejmenším patří domek s vnitřními rozměry sauny 2,0 x 1,3 m, cena je 130 000 Kč. Větší sauna pro čtyři osoby přijde zhruba na 200 000 Kč. Uvádíme však ceny při tloušťce stěn 35 mm. Zvolíte-li silnější stěny (50 mm), zaplatíte o cca 10–15 % více. Přejete-li si u domku terasu na posezení s výhledem do přírody, připravte si cca 10 000–13 000 Kč navíc. Při výběru dejte pozor na ceny, které na první pohled vypadají zřetelně nižší než u ostatních dodavatelů. Obvykle v nich totiž není započítána cena topidla, nátěry a další náležitosti.
Ceny saunových kabin a infrakabin Ceny saunových kabin a infrakabin se pochopitelně liší podle velikosti, použitého dřeva a vybavení doplňky, které si dohodnete. Při předběžném plánování lze podle současné nabídky českých dodavatelů vycházet z následující tabulky, která platí pro typizované výrobky: – pro 1–2 osoby: od 50 000 Kč (smrk vně i uvnitř) – 2–3 osoby: 90 000–130 000 Kč – větší: 130 000–200 000 Kč
Dřeva pro sauny Vnitřek sauny bývá vždy obložen dřevem. Nepoužívají se však jakékoliv dřeviny, ale osvědčené druhy dřeva. – Severský smrk – kvalitní se suky, používaný na stěny a strop sauny; nejvíce užívaný – Severská borovice – kvalitní, převážně bezsukový materiál na stěny a strop sauny – Hemlock – exkluzivní bezsukový materiál na stěny a strop pro saunu vyšších cenových kategoriích – Topol – nejvíc používaný bezsukový „nepálivý“ materiál na zhotovení interiéru – Abachi (africká vrba) – bezsukový „nepálivý“ materiál vhodný na zhotovení interiéru K nejdražším používaným materiálům však patří cedrové dřevo. Jeho užití na kompletní kabinu zvýší cenu zhruba o 25 000 až 30 000 Kč.
Kontakty SaunaTop, spol. s r. o., Malín 328,284 05 Kutná Hora 5, tel.: 327 523 619-20, e-mail: saunatop@saunatop.cz, www.saunatop.cz Saunaprojekt, Martin Polívka, Na Dobešce 31, 147 00 Praha 4, tel.: 222 734 877, e-mail: praha@prodejsaun.cz, www.prodejsaun.cz Sauny Hejdánek předváděcí centrum: Finská 3, Praha 10, mobil: 604 200 974, e-mail: sauny@sauny-hejdanek.cz, www.sauny-hejdanek.cz SAUNY SALUS – Sládek Vlastimil předváděcí prodejna: Formanská 292, Praha 4, Újezd u Průhonic, tel./fax: 272 942 949, e-mail: vsladek@volny.cz Unikos, spol. s r. o., Olomoucká 175, 785 01 Šternberk, tel./fax: 585 083 311, e-mail: mail@unikos.cz, www.unikos.cz Dyntar Sauny, Vitiněves 127, 506 01 Jičín, tel.: 493 555 568, e-mail: sauny@dyntar.com, www.dyntar.com FINSKKA, s. r. o., Říčanská 431, 252 42 Jesenice u Prahy, tel.: 241 931 149, e-mail: finskka@finskka.cz, www.finskka.cz Aquamarine Spa, s. r. o., Na Ježově 370, 251 66 Senohraby u Prahy, tel./fax: 323 655 786, e-mail: info@aquamarinespa.cz, www.aquamarinespa.cz Eurobalneo, s. r. o., Nádražní 64, 150 00 Praha 5, tel.: 257 327 220, e-mail: info@eurobalneo.cz, www.eurobalneo.cz SMIS, s. r. o. – CZ, Na Šťáhlavce 1401/7, 160 00 Praha 6, tel.: 224 322 333, e-mail: smis@smis.cz, www.smis.cz
text: Miroslav Sedláček foto: archiv firem |
Co skrývá projekt XY?
|
|
Bytový dům byl dokončen teprve nedávno a nabízenými apartmány i službami se řadí mezi privátní komplexy na světové úrovni. Právě to se zasloužilo o vysokou pozornost všech, kteří hledali nadstandardní bydlení v srdci Evropy.
Bydlení pro náročné „Nebylo jednoduché vybrat jeden z bytů, každý je individuálně řešený a nabízí jiné možnosti. Po dlouhém uvažování jsme nakonec zvolili apartmán s velkou terasou. Má rozlehlý polyfunkční společenský prostor a ložnici, což nám v současné době bohatě stačí,“ vzpomíná majitel na nesnadný výběr z nabízených bytů. K dispozici jsou totiž mezonetové byty se zahradou, které koncepcí připomínají rodinný domek umně začleněný do komplexu. Najdou se tu i různě velké jednoúrovňové byty s atriem a terasou. Všechny poskytují překrásný výhled do okolní zeleně nebo na historickou část Prahy. Jsou tu rovněž mezonetové byty s několika terasami a atriem a nároční mohou zvolit toto luxusní bydlení se zimní zahradou a otevřeným soukromým bazénem zakomponovaným do střechy objektu.
Zařizování je zábava „Na zařizování nového domova jsme se moc těšili. O design a kulturu bydlení se zajímáme už roky. Preferovali jsme kvalitní výrobky od současných renomovaných firem. Výběr nám navíc maximálně usnadnil předváděcí byt. Na první pohled jsme se ztotožnili s architektonickým návrhem a špičkovým zařízením, a proto jsme využili služeb firmy STOPKA,“ říká majitel. Byt je zařízen v moderním minimalistickém stylu. Od vchodu s vestavěnými šatními skříněmi a zrcadlem zvětšujícím opticky prostor se návštěvník přímo ocitne v srdci bytu – společenské místnosti, v níž je podle současných trendů kuchyň propojená s obývacím pokojem, v blízkosti nechybí jídelní stůl. „Kuchyňskou linku SieMatic 6006 jsme vybrali pro vynikající vzhled, který shodou okolností získal v Chicagu cenu za design. Atraktivnost sestavy zvyšuje břidlicová pracovní deska a spotřebiče Miele, kterými jsou standardně vybaveny všechny byty.“
Odlehčené tvary sedacího nábytku německé společnosti COR se dokonale hodí do nevelkého prostoru, přičemž poskytují maximální pohodlí. Stejně jako postel vybavená karbonovými rošty a zdravotní matrací. Pozadu nezůstalo ani zařízení koupelny. „Tady jsem si dal speciálně záležet. Vybral jsem si novinky a materiály, které tu nejsou zcela běžné,“ přiznává majitel. Proto zvolil umyvadlo ze smaltované oceli se slušivou baterií v minimalistickém stylu. Rovněž sprchový kout je nestandardní, místo běžné vaničky je tu použit rošt ze speciálně upraveného dřeva, nechybí hlavová sprcha s dešťovým efektem. „Dřevo mám velmi rád. Evokuje sounáležitost s přírodou a zároveň v interiéru vytváří domácký pocit. Proto jsme zvolili podlahovinu z masivní exotické mozaiky IPE,“ vysvětluje majitel. Tmavší odstín podlahoviny v kombinaci se světlými tóny okolního zařízení podtrženými výraznou červenou barvou vytvářejí útulnou atmosféru, přestože tu je jen minimálně nábytku. Úložné prostory jsou totiž vestavěny do zdí pomocí systému Aparo od německé firmy Interlübke.
Žijeme v 21. století Jedním z hlavních důvodů, proč manželé zvolili byt právě v tomto objektu, byly nabízené služby. Kromě dnes už standardního dvacetičtyřhodinového hlídání či vlastního parkovacího místa je součástí bazén a squashové hřiště, vše pouze pro potřeby obyvatel komplexu. Každý byt je také vybaven takzvaným smart home, což je novinka, s jejíž pomocí lze domácnost ovládat přenosným řídicím panelovým počítačem nebo mobilním telefonem. To umožňuje na dálku ovládat topení či světlo v domácnosti nebo prostřednictvím jedné z kamer sledovat dění na blízkém dětském hřišti. Maminky rovněž ocení služby dětského koutku, kde mohou bez starostí na pár hodin nechat dítě.
Kontakty: POD LIPAMI (PRODEJ BYTŮ), Holečkova 25a, Praha 5, tel.: 257 011 690; STOPKA (kompletní návrh a zařízení interiéru), Klimentská 46, Praha 1, tel.: 221 851 045, fax: 221 851 046,
text: Lenka Haklová foto: Studio Fotograf |
Venkovský ráj pro Luciána
|
|
Stromovka a Letenské sady jsou nádherné parky a malý Lucík by to díky bydlení v jejich blízkosti zase neměl tak těžké, jako děti z jiných pražských čtvrtí. Přesto však nedokážou nahradit volnou, čistou krajinu, lesy a louky, po kterých se celý den může toulat tlupa dětí a prožívat ta nejkrásnější dobrodružství. To si Lucie Benešová velmi dobře uvědomovala, a protože sama takové báječné dětství na venkově prožila, chtěla je dopřát i svému synovi. Nespokojila se proto pouze s představou rekreační chaty nebo chalupy. Přála si vybudovat někde uprostřed panenské přírody skutečný domov.
Trnitá cesta k vlastnímu domovu Když se Lucie se svým tehdejším manželem a otcem malého Luciána, hercem Filipem Blažkem, rozhodla pro koupi domu někde v přírodě, hledala vhodný objekt v dostupné vzdálenosti od hlavního města. Její profese herečky a moderátorky jí totiž neumožňuje ukrýt se v úplném azylu neprostupných hvozdů. S manželem proto téměř rok hledali prostřednictvím inzerátů dům, který by splňoval všechny Luciiny představy i praktické aspekty. Nakonec našli dům v romantické vesničce nedaleko Slapské přehrady. Herečku okouzlil především nádherný výhled na zalesněné kopce otevírající se před okny poměrně zchátralého domu. Mladá žena se však rozhodla, že dům se změní (určitě k lepšímu), a ten krásný obraz před okny jí už nikdo nevezme. Odvaha má v zádech často naivitu, což se potvrdilo i v případě Lucie. Realitní agent sice oba manžele překotně ujišťoval, že stačí jen vymalovat a bydlet… Ale pak přišel první řemeslník. Klepl nazdařbůh do zdi a řekl, že „to celý musí jít pryč“! Než však došlo k zahájení prvních stavebních prací, novopečení majitelé domu se rozvedli a péče o syna i celé břemeno rozsáhlé rekonstrukce zůstaly na Lucii. Mladá žena stála před rozhodnutím: buď sebere energii a zkusí to zvládnout sama, nebo parcelu s ruinou prodá a počká pár let, než se jí „zlepší životní podmínky“ (jak radili někteří přátelé). Pro Lucii však byl čas nejtěžším závažím na miskách vah – nechtěla čekat a připravit tak syna o nejkrásnější roky dětství strávené v přírodě a na čerstvém vzduchu. Proto se nakonec rozhodla, že se svého domu nevzdá.
S proutkem v rukách Financování kompletní rekonstrukce domu nebylo právě jednoduchou záležitostí. Herečka mohla postupovat jen takovým tempem, jak přicházely honoráře na její účet. Zároveň potřebovala co nejdříve uvést alespoň vnitřek domu do uživatelného stavu. Nejprve bylo třeba vytrhat podlahy, zbourat stropy a strhnout zdi. Nakonec zbyly z domu v zahradě jen holé obvodové zdi a hromada sutě. Její likvidace však byla pro herečku nezkušenou v oboru stavebnictví nepříjemným překvapením. Ani ve snu by ji nenapadlo, že odvoz suti musí sama zaplatit a že to není zrovna levná záležitost. Taková rána do rozpočtu vrátila Lucii zpět na startovní čáru. Nechtěla se v žádném případě „uvázat“ k úvěru. A tak jakmile našetřila nějaké peníze na hotovosti, zaplatila další řemeslníky. Kousek po kousku přibývaly v domě izolace, nové podlahy, rozvod elektřiny… Jako velký problém se ukázala voda. Ve starém domě nebyla vůbec rozvedena, ani zde nebyly odpady, protože původním majitelům stačila obecní pumpa. Na pozemku žádná studna nebyla a tak si Lucie musela pozvat proutkaře, aby vodu našel. Dlouho procházel celý pozemek, než se proutek konečně prudce otočil k zemi. Senzibil odhadl, že voda je asi tak třicet metrů hluboko. Nalezení vody není drahé – stojí zhruba sto padesát korun. Ovšem bez záruky. Musíte prostě věřit. Navrtání studny zato stálo tisíc korun za každý metr. Jak herečka vzpomíná, v duchu spínala ruce a doufala, že se proutkař se svým odhadem nespletl… Naštěstí se trefil přesně.
Když se ze sutě zrodí domov Jakmile se nad domem objevila nová střecha, Lucie věděla, že to nejhorší už má za sebou. Na práci si postupně najímala místní dělníky a řemeslníky. Tuto volbu si pochvaluje, protože všichni odvedli vesměs velmi kvalitní práci. Mladé ženě se zároveň podařilo navázat dobré sousedské vztahy. Už při promýšlení celé rekonstrukce si byla jistá, že chce zachovat venkovský charakter celého domu. Netoužila po žádném moderním experimentu, naopak se rozhodla využívat přírodní materiály a prodchnout svůj domov poklidnou atmosférou babiččiny chalupy. Ponechala domu jeho obdélníkový půdorys a všechny prvky (okna, dveře, podlahy) důsledně přizpůsobila původnímu autentickému rázu venkovské chalupy. Na podlahu nechala položit krásné staré půdovky neboli topinky, což je starodávná dlažba, která má nezaměnitelnou patinu. Působí zajímavě a útulně. Lucie je musela poměrně komplikovaně shánět přes inzeráty, ale nakonec jich získala tolik, že stačily nejen na podlahu, ale také na obložení části komína v hlavní místnosti. Stejným způsobem sehnala i autentické staré trámy na strop, které v původní stavbě nebyly. Opět se trefila – trámy jako by patřily k místnosti odjakživa.
Med i nebeská modř V současné době už má Lucie hotovou hlavní obytnou místnost, předsíň, ložnici, kterou obývá i její syn, a koupelnu. I když další stavební úpravy stále pokračují, mladá rodina, k níž nedávno přibyl nový tatínek, herec Tomáš Matonoha, už může od letošního roku dům pohodlně obývat. Hlavní obytná místnost sloužící jako obývací pokoj, kuchyň, jídelna i pracovna je důsledně vyladěna v medovém odstínu, který působí mírným, uklidňujícím dojmem a vytváří atmosféru věčného léta. Stěnu zdobí bordura. Tento dekorační prvek má herečka zvlášť v oblibě. Tapetová páska s motivem bylinek pocitově zvedá strop hlavní místnosti a odlehčuje tíhu masivních stropních trámů. Celá místnost je plná světla a francouzskými okny se otevírá do zahrady. Z obytné místnosti vedou schody do podkroví, které teprve čeká na úpravu. Zatím je zde pouze ložnice. Celá rodina se shodla na tom, že „modrá je dobrá“, a protože všichni tři mají tuto barvu nejraději, stvořili si doslova nebeskou ložnici. Pokoj však neslouží pouze jako ložnice – malý Lucián tady má i koutek na hraní se všemi svými poklady.
Sen, který se splnil V současné době manželé připravují hlavní půdní místnost, která bude v kontrastu s dolním „průchoďákem“ přísně intimní a rodinná. Zatímco v přízemí si návštěvy podávají dveře a Luciánovi kamarádi si sem chodí hrát, horní místnost bude určená ke klidu, soustředění na práci a k odpočinku rodiny. Má přes sto metrů čtverečních a Lucie ji plánuje celou ze dřeva. S příchodem „pána domu“ se zrychlily nejenom všechny rekonstrukční práce, ale začal se zlepšovat i venkovní terén, který je břidlicovitý a musí se zavážet hlínou. Té bude potřeba ještě hodně, protože Lucie má ráda květiny a těší se na zahradu v trochu divočejším starém venkovském stylu. Staveniště kolem domu, a hlavně v domě, sice ještě nezmizelo, ale herečka už dokázala vybudovat krásný útulný domov podle svých představ. Hlavně se jí však podařilo splnit si sen, kvůli kterému celé martyrium vlastně podstoupila. Každé ráno může její sedmiletý syn vyběhnout s tlupou dětí ven, celý den skotačit po lese a vrátit se domů až na večeři. Utahaný, šťastný, vonící sluncem a čerstvým vzduchem…
text: Olga Dabrowská foto: Majka Votavová |
