Author Archives: redakce

Žižkov zůstává v našem povědomí jako samostatná pražská republika s vlastními zákony. Svérázní obyvatelé se do centra zbytečně nevydávali a jejich kulturní život se většinou odehrával v hospůdkách zastrkaných do kapes pošmourných ulic. Přitom už spisovatel Vladimír Neff ve svém románu Sňatky z rozumu popsal vizi svého dědečka Aloise Stuchlíka, který si zde v roce 1863 postavil čtyřpatrový dům palácového typu, s klenutým vjezdem a romantickou zahradou ve dvoře. Žižkov viděl jako luxusní pražskou čtvrť… Skutečnost se však vyvíjela jinak, místo paláců vyrůstaly především pavlačové domy, a tak se k teorii exkluzivního bydlení vracíme až teď, po sto čtyřiceti letech.

Byty v domech postavených v období funkcionalismu mívaly výjimečný standard z hlediska technického vybavení a prosvětlení obytných místností. Dveře, okna, podlahové krytiny měly – stejně jako vodovodní baterie či jiné detaily – vysokou estetickou úroveň. Dispoziční řešení bytu však dnešnímu způsobu života už nemusí vyhovovat.

V rozhodování o změně bydliště někdy hraje roli nevyzpytatelný faktor. V tomto případě se jednoho dne manželé dohodli, že si půjdou koupit židle. V obchodě s nábytkem pochopili, že by se nové židle hodily nejlépe do nového bytu. Když zvážili, že do malého 3 + 1 se stejně vejdou už jen stěží, nákup oddálili a začali hledat větší byt.v

Dům v centru města. Byt tři plus jedna. Na stole marlbora, na stěně fotografie pradědečka (ta podoba!), na okně krůpěje deště, v krbu vyhaslé oharky, na poličce mobil, který neustále vyzvání, zapnutá televize, z obrazovky mluví muž, který právě sedí v mohutném křesle přede mnou — čerstvě probuzený herec Pavel Zedníček. Je středa, deset hodin dopoledne.

Dva bratři žijí spolu v jednom domě. Skutečnost je to prostá, ale dnes již spíše neobvyklá. Petr a Matěj Formanovi (36 let), synové režiséra Miloše Formana a herečky Věry Křesadlové, proměnili dům na okraji Prahy v obydlí, v němž pulzuje opravdový život. Prolnutí pracoven, dílen, bytů a zahrady v jeden celek je fascinující.

Svatopluk Karásek je jedna z nejvýraznějších osobností českého disentu a undergroundové scény. V roce 1980 emigroval do Švýcarska, kde působil jako protestantský pastor. Po listopadu 1989 se vrátil zpět do rodné Prahy, kde dosud působí ve farním sboru u Salvátora jako farář Českobratrské církve evangelické. Mnoho Čechů jej zná i jako výborného písničkáře (především z písní, které nahrál se skupinou Oboroh). Tento přátelský muž bydlí na faře v pražské Pařížské ulici, v poslední době je ovšem možné jej častěji spatřit na statku v malebné krajině jihočeského Třeboňska. Jeho dům je stejně otevřený všem lidem jako dveře farního sboru u Salvátora. Je natolik přístupný, až si jej mnoho lidí plete s jistým druhem penzionu.