Bytem tiše šplouchá myčka a kdosi z obrazovky poutá na večerní film. V tom cvak a šero a ticho a do toho křik z pracovny: „Co dělááááááš“, shodil si mi počítač?!?“
Mrknu na domácí jističe – všechny vzpřímeně salutují. Otevřu tedy rozvodnou skříň na chodbě, jističe sousedů jsou stejně ukázněné, ovšem trojka těch mých si dala pohov. Cvak, cvak, cvak. Opakovaně se je snažím postavit do latě, ale nechce se jim a se zlověstným prsknutím klesají zpět do podřepu.
Tak to je konec, problém, to nevyřeším, co teď? A v bytě tmavnoucí šero a ticho a kupodivu docela klidný hlas drahé polovičky – „tak někam zavolej“. Jasně, že zavolám. Byt je přece komplet živený uspořádaným pohybem nosičů elektrického náboje a kromě nás dvou tu na něj čeká spousta osleplých, ohluchlých a oněmělých spotřebičů.
Vytáčím havarijní linku asistenční služby. Super. Do hodiny je elektrikář na místě, zaštrachá v kufříku s vercajkem a vystoupá na kazatelnu štaflí.
„…ááá, tady to je. Jasně.“ Píp. Píp. Píp. „No, není tam. Fáze, fáze tam není…“ Píp, píp, píp. „…kam sakra tohle vede…, co,kdybych to tady…, ještě zkusím tohle…, ne, to je záhada…, tak ještě mrknu pod ten horní kryt…, jo, zapojený je to dobře, ale když dám tenhle proti jde mi to do kostry…, Píp, píp, píp. „…no to jsem blázen…, tak poslední pokus…, víte, když se sejde…“
Abych pravdu řekl, nevím. Jsem tu jen jako případná asistence a potenciální hromosvod ženiných blesků. Tak se držím štaflí a v pravidelných intervalech mohutně mávám rukama, neboť jedině kraulová tempa dokážou přimět pohybové čidlo k sepnutí stropních světel chodbičky. Nevím, kam se poděla jedna z mých fází, a doteď jsem neměl ani nejmenší tušení, že se může ztratit, natož odjinud vypůjčit a pak zase vrátit.
Odpojeno, přepojeno, připojeno. Provizorně, neboť jedna z hlavních tepen je někde přeťatá, stav si žádá implantaci jiné, ale na to už se asistenční služba nevztahuje. Svítíme, bzučíme, chladíme, ale nevaříme. Na vině je ztracená fáze. Žhavím číslo na „Světýlka“, dobrou duši, elektrikáře, co nám kdysi dělal kompletní elektrorozvody. Chápe, najde si čas, přijede, opraví. Ale na otázku – „kam že se poděla ta třetí fáze“, mě odbude stručným: „Nebojte, já ji najdu.“
Není třeba všechno znát, vědět a umět. Je však dobré znát někoho, kdo ví a umí…
Poslat Messengerem
Je tam pouze jedna fáze,nulák a zemnič! To jako napsal absolvent základky v dnešní době?Podivné,jak klesla úroveň školství,nás to učili,jako základy,v 9.třídě ZDŠ!!! 
. 
