Až donedávna jsem si, pane Murphy, myslel, že jste vlastně jakýmsi smyšleným podobenstvím Járy Cimrmana. Než se začaly dít věci, potvrzující, že vaše psané i nepsané zákony existují a fungují. Spolehlivě a přesvědčivě. Tak třeba: když se vám konečně podaří udělat něco, co jste si celý život přáli, nejraději byste dělali něco úplně jiného. Anebo – nic není tak snadné, jak to vypadá, případně všechno trvá déle, než předpokládáme. Nadělali jsme fakt spoustu kopanců, ale dnes i s tou nabitou hubou míříme do finále.
Náš první omyl? Nereálnost.
Dlouhá léta jsme šetřili a odříkali si, o víkendech jsme nakukovali přes ploty, „špiónili“, ale když pak projektant hodil naše představy o budoucím příbytku na papír, hrůza. A tak musel malovat a gumovat a u toho mezi zuby cedil, ať si raději napřed rozestavíme nábytek po trávníku a ten nám obezdí. Všechno bylo malé a nízké nebo velké a vysoké či úzké nebo široké. Přesně dle jednoho z vašich zákonů 90 % projektu spotřebuje 10 % času, zbývajících 10 % projektu potřebuje dalších 90 % času.
Pochybení druhé: Snaha co nejvíc ušetřit a zvládnout vlastními silami
Tři roky jsme se lopotili a dnes už je dům konečně pod střechou. Bez fasády, s holými zdmi. Jedinou prokazatelnou jistotou je, že se do něj ani při nejlepší vůli nevejdeme. Zkrátka jde-li vše podle plánu, stala se někde chyba. Neklesám však na mysli, neboť optimista nemůže být nikdy příjemně překvapen.
Třetí přešlap: Nedělej za každou cenu ani zdánlivě jednoduché věci!
Přikládám, ovšem kamna se rozpalují jen velmi neochotně. A já potřebuju hodně, opravdu hodně tepla, aby zdivo se slupkou hrubé omítky alespoň trochu vyschlo. V týdnu mají natahovat finální omítky, na ty si fakt netroufám. Snažil jsem se o to v koupelně (tam by mé neumětelství skryly obklady), ale při míchání jsem utavil úplně novou vrtačku a tu starou jsem kamsi zašantročil. Přesně podle zákona: jakmile hledáte věc, kterou nutně potřebujete, najdete jen věci, které jste nutně potřebovali včera.
Ve skrytu duše doufám v platnost dovětku: nebojte, co potřebujete dnes, najdete zítra. Případně předměty, které hledáte, se nikdy neobjeví, když je potřebujete, nýbrž teprve až jejich důležitost pomine a vy budete hledat něco úplně jiného. A do třetice, když chceš něco najít, musíš hledat jakoukoli jinou věc. Začnu, jen co si budu moct v garáži rozsvítit.
Čtvrtá chyba: Neexperimentuj!
Soused půjčil takové to elektrické vrtidlo do kbelíku. Jelikož však nikdy nic nefunguje bez toho, aby se to nepokazilo, dlužím teď jednak za opravu zapůjčené věci a předem také elektrikáři, co se na „to“ slíbil mrknout. Zkrátka a dobře, jestliže se může pokazit více věcí, vždy to bude ta, která způsobí nejhorší důsledky. Jen by mě zajímalo, jak jste dospěl k nejznámějšímu zákonu schválnosti, že co se může pokazit, to se pokazí.
Do pětice všeho zlého…
Je to právě týden, co jsem na skládku vyvezl starý sporák, protože už rok na stavbě používáme docela obyčejný vařič a navíc máme u našich ve sklepě sporák nový. Bohužel jsem si neuvědomil, že když vyhodíte věc, kterou jste minimálně dva roky nepoužili, budete ji stoprocentně potřebovat hned druhý den, co jste se jí zbavili. Doplněno dalším pravidlem: jakmile koupíte věc novou, zjistíte, že najednou máte dvě úplně stejné věci, z nichž stejně nepoužijete ani jednu, protože budou moc malé nebo moc velké. Pravda. Starý sporák neměl indukci, nový bude prokazatelně vadit myčce. A s vařičem mě žena požene…
Omyl šestý, sedmý,…desátý atd.
Závod s časem. Přesněji přehnané krácení doby potřebné k uskutečnění, zažití a praktickému vyzkoušení hotových věcí ve smyslu: nikdy není dost času na to, aby se to udělalo dobře. Naštěstí je ale vždycky dost času na to, aby se to udělalo znovu. Všichni přece dobře víme, že délka minuty závisí na tom, na které straně dveří od záchodu se nalézáme.
Pane Murphy. Konečně mi (hlavně díky těm tekutým švestkám) začíná být přijatelně. Přesto budu topit celou noc a zítra taky a pak ještě další den, tak aby řemeslníci dodělali alespoň ten obývák. Jednou si v něm totiž postavíme velký stůl a pak přijedou děti s vnoučátky…
