Po porovnání našeho rozpočtu s nabídkami realitních kanceláří bylo jasné, že prosté koupení vyhovujícího domku a nastěhování se není reálné. Začali jsme se tedy poohlížet po starších domech k rekonstrukci a nakonec objevili přízemní řadový dům na okraji Brna. Dům byl postavený na počátku 20. století a tomuto období odpovídal i materiál zdiva, který byl částečně z pálených a částečně z nepálených cihel.
Stávající majitelé provedli řadu přístaveb, kterými téměř zastavěli malý dvorek za domem. Došlo i na částečné úpravy a předělávání rozvodů elektřiny, vody a kanalizace. Naším záměrem byla ale celková rekonstrukce, tak jsme neplánovali těchto drobných úprav využít.
Tyto informace se daly zjistit už z inzerátu a ze zběžné prohlídky nemovitosti. Nechtěli jsme ale kupovat „zajíce v pytli“, a tak jsme si vymínili možnost podrobnějšího prozkoumání objektu. Provedli jsme základní sondy do podlahového souvrství v přízemí s analýzou úrovně založení obvodových stěn, odkryli trám stropní konstrukce pro zjištění jeho rozměrů a kvality uložení, změřili jsme vlhkost zdiva.
Zjistili jsme, že zdivo u paty domu je asi ve třetině půdorysu podmáčené vzlínající vlhkostí. Dřevěný trámový strop byl sice v dobrém stavu, ale byl poddimenzovaný, takže případná nástavba by způsobila přílišné prohýbání stropu a vibrace. Jen střecha byla v relativně dobrém stavu, ale byla nízká a tím pádem nevhodná pro půdní vestavbu.
Zkrátka, stav domu byl tak špatný, že jsme se rozhodovali mezi dvěma variantami. Buďto dům kompletně zbouráme a postavíme novostavbu, nebo přikročíme k radikální rekonstrukci. Zvolili jsme druhou možnost. Vyhovovalo nám uspořádání nosných stěn v přízemí a to asi rozhodlo, navíc nám přišlo škoda vyvážet na skládku tuny materiálu nosných stěn a navážet materiál nový, byť by měl lepší vlastnosti.
Jako architekti a stavebníci v jedné osobě jsme měli snazší projekční fázi, která proběhla velmi rychle. Vybrali jsme stavební firmu a na Velikonoce se začalo stavět. Byl také nejvyšší čas, v srpnu jsme očekávali narození druhého potomka, a tak termín k nastěhování byl určený. Měli jsme na to čtyři měsíce!
Stavba začala bouracími pracemi, po kterých toho z domu opravdu moc nezbylo. To, co zůstalo, bylo potřeba ještě podřezat a doplnit horizontální hydroizolací. Výhodou bylo alespoň to, že takto odkrytá stavba měla možnost dobře vyschnout. O tom, co všechno jsme pro odvodnění vlhkých zdí podnikli, se rozepíšu příště…
Autor Ondřej Kafka je autorizovaný architekt a spoluvlastník arch. ateliéru MOAD architekti.
Druhou část seriálu najdete v této rubrice příští týden.
