Předchozí díl seriálu najdete zde.
Napjatě jsme očekávali, jak bude vypadat dům po osazení oken a dveří. Vybrali jsme dřevěná okna s izolačními trojskly a hladké dřevěné vstupní dveře s nadsvětlíkem. Abychom udrželi sladěný styl exteriéru s interiérem, objednali jsme na okna nerezové kličky a kliky ze stejné kolekce, jako jsme v budoucnu plánovali použít na vnitřní dveře.
Téměř celá uliční stěna v patře je prosklená. Skládá se pouze ze tří velkých dílů, na krajích tohoto pole pak měla zůstat mezera pouhé 2 cm. Navíc po zaměření v průběhu výroby oken byly na stavbě teprve realizovány příčky, které na okna navazovaly. Vše nakonec dopadlo na jedničku. Odchylky se vešly do jednoho centimetru a příčky vyšly přesně na styk jednotlivých dílů.
O něco méně přesně sedla okna do původních stěn v přízemí, kde se projevila křivost původního zdiva. Otvory se upravily, aby zůstala po obvodu potřebná dilatační mezera a nedocházelo tak v budoucnu k deformacím okenních výplní. Všechna okna a dveře se ale podařilo bez větších potíží osadit a připojovací spáry neprodyšně utěsnit páskami ke zpevněnému podkladu. Páska se pak ještě překryla stavebním lepidlem. Dům byl tedy uzavřen a mohly začít souběžné práce jednotlivých řemeslníků na vnitřních rozvodech.
Nové rozvody
Vcelku běžné řešení elektroinstalace, vodovodu a kanalizace jsme řemeslníkům zpestřili zákazem používání sádry na upevnění kabelů a trubek v drážkách. Museli si vystačit s hlínou. V některých místech, kde bylo potřeba větší pevnosti, jako například při usazování krabic elektrických zásuvek anebo vývodů pro nástěnné baterie, byl do hlíny přidáván cement.
Vytápění domu jsme si vybrali podlahové teplovodní. V místnostech nám nepřekážejí radiátory, v patře by je vzhledem k velkému prosklení ani nebylo kam dát. Zdrojem tepla je kondenzační plynový kotel, který ohřívá i teplou užitkovou vodu.
Nechtělo se nám ztrácet drahocenný prostor samostatnou technickou místností, a tak jsme kotel umístili do niky nad pračku a stacionární zásobník teplé vody do rohu šatny.
V našem domě nesmělo chybět řízené větrání s rekuperací. Vnitřní prostory je potřeba vždy důsledně větrat, a protože je dům navržen v nízkoenergetickém standardu, běžným přímým větráním okny by byly ztráty tepla zbytečně velké.
Samotný rozvod vzduchu po domě jsme ponechali v interiéru přiznaný. V přízemí je pozinkované potrubí svěšeno pod betonovým stropem. V patře je nenápadně umístěno mezi stropní dřevěné trámy. Bylo samozřejmě možné provést sádrokartonový podhled a rozvody schovat, ale zvolili jsme raději komfort vysokých stropů a tím pádem větší objem vzduchu v místnostech.
Další významnou výhodou je úspora nákladů za podhledy. Po dokončení všech rozvodů v podlahách přišla na řadu další fáze – bylo provedeno zaizolování podlah tepelnou a kročejovou izolací, položeny trubky podlahového topení a vše se zalilo betonovým potěrem. Podlahy tak dosáhly téměř své budoucí výšky a byl už jasněji čitelný prostor jednotlivých místností. V příštím díle bude následovat popis práce s hlínou.
Ondřej Kafka je autorizovaný architekt a spoluvlastník arch. ateliéru MOAD architekti.
Další díl seriálu najdete v této rubrice příští týden.
Poslat Messengerem
