Předchozí část seriálu najdete zde.
První na řadu přišla pokládka podlahových krytin. Není to úplně standardní postup, běžně se nejdříve dofinišují povrchy stěn a pak se položí podlaha. My ale chtěli zapustit soklové lišty do stěn. Soklíky pak nepředstupují a nepřekážejí nábytku, zároveň se na jejich horní hraně nedrží prach. Díky obrácenému postupu práce jsme nemuseli kupovat drahé systémové lišty pro zapuštěné sokly. Jednoduše jsme vyřízli jádrovou omítku, nalepili soklík a v další fázi přetáhli a sjednotili stěny finální hliněnou omítkou. V těch místech, kde se už nenanášela finální omítka, jsme využili parádní vlastnosti hlíny, tedy po zapuštění soklíku se hliněná omítka navlhčila a znovu vyhladila, aby vyplnila vzniklé spáry.
V patře jsme nechali tmavší hliněný povrch stěn bez dalších povrchových úprav. Díky velkému prosklení místností prostor nepůsobí tmavě. V přízemí jsou ale skleněné plochy menší a navíc vzrostlé stromy okna stíní, bylo tedy potřeba volit světlou barevnost. Obývací prostor je na stěnách i na betonovém stropě zesvětlen vápenným nátěrem. V pracovně jsme nanesli novou vrstvu jemné bílé hliněné omítky a strop jsme ponechali v přirozené betonové barevnosti.
Podlahy podle účelu
Rozvržení podlahových krytin je podle náplně jednotlivých místností. Základním materiálem je dubová dvouvrstvá podlaha plošně lepená k podkladu. Kvůli podlahovému topení jsme volili minimální tloušťku 10 mm. Stejným materiálem je obložené monolitické schodiště. Obložením stupně i podstupnice na ostrou hranu a zapuštěním soklíku ze stejného materiálu je vytvořen dojem kompaktního hmotného schodiště. Stejný materiál je použit i na některém nábytku navazujícím na podlahu. Působí pak jako jeden celek s podlahou a ve stísněném prostoru rozšiřuje vizuálně místnost.
Keramickou dlažbu jsme použili v pracovně a v koupelnách. Volili jsme kvalitní velkoformátovou dlažbu ve světlých nevýrazných přírodních tónech, aby tvořila spíše nenápadné pozadí a navázala na přírodně laděný vzhled stěn. Tento princip dá prostor pro vyniknutí dřevěných prvků s pěknou strukturou, jako jsou třeba dřevěné dýhované dveře nebo dřevěný nábytek.
Dveře na míru
Dalším prvkem, který vytváří velkou plochu v interiéru, jsou vnitřní dveře. Ty jsme zadali k výrobě truhlářům, protože jsme na ně měli specifické požadavky. Chtěli jsme si sami vybrat dubovou dýhu a také povrchový lak, ať se dveře a zárubně co nejvíce podobají dřevěné podlaze, povedlo se přesně.
Dále jsme požadovali bezfalcové (bezpolodrážkové) dveře a osazení do jednoduché rámové zárubně, kterou téměř žádní výrobci dveří nedělají. K tomu nás vedly dva důvody. Zaprvé jsou nyní zárubně přesně zalícované v tenkých příčkách společně i s dveřními křídly. Ze stěny tak vystupuje pouze klika. Zadruhé v přízemí, kde jsou tlusté a křivé původní stěny, jsme nemuseli řešit příliš široké obložkové zárubně a dorovnávání křivostí, které někde dosahují i 5 cm.
Zárubně se prostě osadily doprostřed otvoru a zapravilo se pouze ostění. Drobným vyladěním je pak ještě sjednocení designu nerezových klik na oknech a vnitřních dveřích.
Stropy a zrcadla
Nejjednodušší práce byla s povrchovou úpravou stropů. Dřevěný trámový strop v patře jsme prostě nechali bez úpravy. Pouze v ložnici jsme si zesvětlili prostor nabělením trámů voskem s bílým pigmentem. Železobetonový strop v pracovně a technické místnosti zůstal také bez úprav. Ponechali jsme přiznanou nepravidelnou strukturu vzniklou vytlačením bednicích desek do mokrého betonu.
Vnitřní povrchy dotváří zrcadla. Jejich velké plochy nenápadně zapuštěné do obkladů a omítek opticky zvětšují malé prostory a zopakováním odráženého okolí se ideálně ke všemu hodí.
Ondřej Kafka je autorizovaný architekt a spoluvlastník arch. ateliéru MOAD architekti.
Další díl seriálu najdete v této rubrice příští týden.
-66858e6a0dfba.jpg){kind=small}
