Bazénové filtry

Péče o bazénovou vodu vyžaduje určité technické zázemí. Složitost a výkonnost tzv. bazénové technologie musí odpovídat velikosti bazénu i jeho druhu (tj. zda je umístěn v domě nebo na zahradě). Jen tak bude správně plnit svoji funkci. Zařízení musí být schopno zajistit, aby cirkulace vody byla dostatečná a upravovala se průběžně – podobně, jako je tomu v přírodě (tu vlastně zařízení bazénové technologie napodobují).

 

Filtrace je odstraňování nečistot z vody, k němuž dochází v útrobách filtru na tzv. filtrové přepážce, která funguje podobně jako síto. Může být tvořená vrstvou speciálního písku nebo papírovou či látkovou kartuší, hojně se používá také pěnový materiál, například molitan.

 

Filtrace vody bývá hlavní metodou úpravy a údržby vody u rodinných bazénů. Je součástí celkového ošetření vody, které se bez použití chemie neobejde, ale stejně tak nepostačí používat jen a pouze chemii. Právě mechanickým odstraňováním pevných částeček rozptýlených ve vodě, včetně těch mikroskopických, se snižuje spotřeba chemických prostředků, protože odfiltrováním nečistot se zmírňuje míra hnilobných procesů v bazénu.

Celý proces filtrace se odehrává následovně: čerpadlo nasává vodu ze dna bazénu výpustí a také blízko hladiny pomocí skimmeru (anglicky sběrač). Jedná se o krabici z plastu či nerezové oceli, do níž se vsazuje košík na lapání hrubých nečistot, jako jsou třeba větvičky, stébla a vlasy, kterými by se jinak mohlo zanést sací potrubí. V náplni filtru se pak zachycují velmi drobné nerozpustné nečistoty. Po určité době filtrování se filtrační náplň zanese a je třeba ji vyčistit, případně vyměnit – to záleží na typu filtru.

Filtry rozlišujeme podle materiálu, z něhož je funkční vrstva, která bezprostředně zajišťuje čištění. Nejobvyklejšími a nejrozšířenějšími druhy jsou filtry pískové, kartušové, filtry s textilními vaky a pěnové (ty jsou obvykle molitanové). Filtrační nádoby se vyrábějí kovové, polypropylenové nebo sklolaminátové.

Podle umístění vůči bazénu pak můžeme filtrační jednotky rozdělit na vnější a vnitřní. Vnitřní se zavěšují na okraj bazénu nebo se staví na jeho dno. Výhodou těchto zařízení je především absence potrubních rozvodů i otvorů v těle nádrže. Veškeré komponenty vnitřních filtračních zařízení jsou uzavřeny do kompaktní jednotky. K nevýhodám těchto systémů patří to, že zařízení může poněkud překážet vodním radovánkám a některé výrobky při nich mohou přijít pro svou křehkost k úhoně. Někdy mívají vnitřní filtry i podobu mobilních schůdků, které jsou ovšem dostatečně odolné a lze k nim připojovat i další zařízení. Jsou vhodné zvlášť pro menší rodinné bazény, a to jak trvalé, které jsou zapuštěny v zemi, tak i mobilní bazény, jež lze po skončení koupací sezony demontovat a uskladnit.

                                          

V případě vnějších úpraven vody je celý technický aparát situován mimo bazén a je s ní propojen prostřednictvím potrubního systému. Toto technicky, stavebně i finančně náročnější řešení, které ovšem pracuje výrazně účinněji, bude vhodné zvolit v případě větších nebo hojně využívaných bazénů.

Vnější úpravny vody bývají vybaveny ještě ohřevem vody, řízeným dávkováním prostředků takzvané bazénové chemie, měřicí a regulační technikou apod. Umisťují se do šachty v blízkosti bazénu, do samostatného malého objektu nebo i ve větší vzdálenosti, třeba ve strojovně nebo kotelně v suterénu domu, v němž je dost drahé zařízení nejbezpečnější. 

Nejpoužívanějšími zařízeními pro tlakové čištění vody u domácích bazénů jsou pískové filtry. Pro svou vysokou účinnost a snadnou obsluhu si získaly u spotřebitelů značnou oblibu. Jako náplň tlakových nádob se používá křemičitý písek s velikostí zrna 0,37–1,2 mm. Výrobce však může určit i jinou zrnitost. Množství písku závisí na velikosti a typu filtru.

VNITŘNÍ A VNĚJŠÍ FILTRAČNÍ JEDNOTKY

  

Tyto filtry se čistí pomocí zpětného chodu, kdy voda cirkuluje v systému obráceně. V tom případě se voda pro propláchnutí pískového lože přivede zespodu a vymývá z něj nečistoty zachycené při filtraci. Rozdíl je v tom, že prací voda se i s nečistotami odvádí do kanalizace. Tato čisticí funkce, která se zabezpečuje pomocí šesticestného ventilu, může být u pískových filtrů i automatizována.

Pískové lože by mělo údajně vydržet i déle než 10 let, ale některé materiály uvádějí životnost jen 3 roky. Záleží přitom na velikosti a zároveň vytížení filtru. Cena písku pro filtrační nádoby není nijak závratná (do 500 Kč za 50 kg), a tak není problém náplň vyměnit. Toto řešení se praktikuje u filtrů venkovních bazénů, které jsou v provozu jen sezonně. U nich se zpravidla písek na podzim vyjme a na jaře nahradí novým. Ovšem náplň lze i proprat, usušit a uskladnit pro použití v příštím roce. Někdy se účinnost úpravy vody zvyšuje pomocí aktivního uhlí, které se přidává do pískového lože. Jedná se však o nákladné řešení.   

          

Nejběžnější
druhy filtrů

– pískové

– kartušové

– s textilními vaky

– pěnové (molitanové)

Filtry, do jejichž skeletu se vkládá filtrační vrstva v podobě vložky, se používají spíš pro menší a provozem nepříliš zatížené bazény. Vložka se dá z filtru vyjmout, aby ji bylo možno vyčistit pro opakované použití nebo vyměnit za novou (životnost těchto vložek totiž bývá omezená). Vložky se čistí proplachováním, ovšem na rozdíl od pískových filtrů se uskutečňuje mimo filtrační nádobu. Z finančních důvodů je třeba dobře zvážit, nakolik bude filtr namáhán provozem. Vložkové filtry mají sice jednodušší konstrukci, takže pořizovací náklady nejsou vysoké, ale větší pracovní vytížení by si vyžádalo častější náhradu filtrační vložky. Výhodnost takové investice by se při nesprávné volbě výkonu mohla v konečném důsledku jevit jako ne zas tak slibná.

        

Dalším důvodem je nižší kapacita těchto filtrů pojímat kaly, takže nemusejí zvládat nároky u hodně vytíženého či velkého rodinného bazénu. Kartušové filtry fungují na obdobném principu jako třeba filtr na kávu nebo filtr vzduchového systému u automobilu. Kartuše sice zachytí jemnější nečistoty než filtrační písek, ale zase se častěji zanáší, a tak je třeba ji častěji proplachovat nebo měnit za novou. Často jsou používány filtry, u nichž se nečistoty z protékající bazénové vody zachytávají ve speciálních textilních vacích. Princip je týž jako u filtrů kartušových. Po znečištění se látkový pytel vyjme a jednoduše vypere.

Pro pěnové filtry se používají jako náplň hmoty s jemnou kapilární strukturou, v níž se nečistoty z protékající vody zachycují. Nejčastěji se používá molitan. Výhodou pěnových filtrů je jejich pořizovací cena a levný provoz. Tyto filtry se používají hlavně pro malé bazény s průtokem čištěné vody do 10 m³/h.