|
|
Určitě je na práci architektů zřejmý zcela odlišný přístup k samotné tvorbě. Po roce 1989 se otevřely nové možnosti, objevily se dosud nedostupné materiály a technologie. Architekti najednou mohli ukázat, co dovedou, a většinou se to projevilo přehnaným zdůrazněním formy. Snažili se o „umění“ začlenit do stavby výrazné prvky, na kterých by se využilo nových materiálů. Současná architektura už má svůj řád, je ukázněná, a především je podložená myšlenkou, filozofií. Mnohem více než v prvních letech jde architektům o vlastní obsah a funkci.
O cenách nerozhoduje Obec architektů, ale porota složená z domácích i zahraničních odborníků, svou roli tedy hraje také pohled na naši architekturu v porovnání se světovou. Čeští architekti pochopitelně světové trendy sledují a nechtějí zůstávat mimo ně. Současně vyznávaný minimalismus jim ani nedovoluje používat příliš výrazné architektonické formy, natož dekor či ornament. Z pohledu odborníků tedy kvalita posuzovaných realizací stoupá.
U nás je neofunkcionalismus nebo minimalismus asi přirozeným navázáním na předválečný funkcionalismus jako poslední kvalitní architekturu v Čechách, v zahraničí k nim shodou okolností ve stejné době architekti dospěli přesycením ze stylů předcházejících, dekorativnějších.
Každá doba se zapíše do historie svými stavbami, které o ní dostatečně vypovídají, a určitě i funkcionalismus nebo minimalismus mají své logické opodstatnění. Ale osobně si myslím, že jsou slepou uličkou, protože nejsou univerzálně použitelné mezi obyčejnými lidmi, nemohou najít oblibu jinde než u odborníků. Z mého pohledu architekta jsou tedy krásné, ale moji klienti budou požadovat úplně jiné domy.
Nedávno jsem na výstavě viděl model známého předválečného obytného souboru Baba pod poklopem z plexiskla a připadlo mi až symbolické, jak tyto funkcionalistické domy zůstávají „v akváriu“, odtržené od života. Mezi lidmi funkcionalismus nikdy nezdomácněl a nemůžeme to očekávat ani od minimalismu. Lidé v takových domech neumějí žít, necítí se v nich dobře, chtějí něco zdobivějšího. Všeobecný vkus bohužel inklinuje spíše ke kýči a rozhodně se nikdy příliš nezmění. Proto jsem obdivoval třeba Dušana Jurkoviče, který se přes jednoznačné názory svých tehdejších kolegů nebál na stavbách použít dekor, dokonce ani folklorní prvky. Vycházel vstříc lidem, pro které stavěl.
Přestože funkcionalismus obyčejní lidé odmítali, právě na nejoblíbenějším domě 70. let, nechvalně proslulém „šumperáku“, se opožděně jeho vliv určitě podepsal – odtržením od terénu, rovnou střechou, pásovými okny.
To je pravda, ale je třeba zamyslet se také nad tím, z jakého důvodu. Kde jsou pravé příčiny této obliby. Dům mohl být pro venkov symbolem městské výstavby, tedy určitého nadstandardu, ale hlavně byl proti funkcionalismu vyzdoben šikmými stěnami lodžie s typickými kruhovými otvory. Rozhodně měl daleko k jeho strohým, čistě geometrickým tvarům.
Jen málo architektů si může dovolit odmítnout každou zakázku, při které jejich klient nesdílí stejný názor na vzhled stavby. A protože architekturu nemůžeme odtrhnout od života, musíme stavět především pro lidi, kteří v domech budou bydlet. Roli architekta bych tedy spíše viděl v poloze přesvědčování a usměrňování, aby se běžně nestavěly opravdové příšernosti. Nemůžeme však své klienty nutit bydlet v domech, které obdivují jen samotní architekti. Nemůžeme je zasadit do prostředí, které jim bude cizí. Ale měli bychom je postupně krok po kroku přivést k výsledku, jaký bude odpovídat jejich životnímu stylu, a přesto bude kultivovaný.
V každé době vznikaly domy spíše průměrné, často i podprůměrné úrovně, těch výjimečných bývá vždy jen několik. Ale ani u těch, které dnes obdivujeme jako vynikající moderní architekturu, si nemůžeme být stoprocentně jisti, že za několik desetiletí se pohled na ně nezmění. Ostatně až teprve příští generace posoudí, co z naší doby se zapíše do historie architektury.
Vystudoval jste architekturu v jediném období minulého režimu, kdy naši studenti mohli cestovat a sledovat zahraniční architekturu, kdy vznikla slavná Hubáčkova „Školka“. Jak jste osobně pociťoval tyto vlivy?
Studoval jsem v Brně, kde se vliv Školky moc neprojevil. S některými architekty z této skupiny jsem se setkal až v Praze na akademii, s Emilem Přikrylem jsme studovali ve stejném ateliéru. Samozřejmě tato léta byla pro studenty architektury přínosnější než pozdější roky, ale v té době jsem to tak nevnímal. Jako každá jiná generace jsme chtěli dělat především dobrou architekturu. První příležitostí, kdy jsem mohl realizovat svůj názor na ni, byla malá chatka na svahu vinic s krásným výhledem do okolí Viničných Šumic, mého rodného kraje.
Na řadových domcích v Horních Počernicích z roku 1973 nebo na dalším rodinném domě ve Viničných Šumicích je zřetelný vliv funkcionalismu, ale pozdější stavby už v sobě mají zřetelněji vyhraněný vlastní přístup k projektování. Ten se samozřejmě vyvíjí, ale je podle mého názoru důležitější než příslušnost k nějaké názorové skupině za každou cenu. Pro mne bylo vždycky zásadní zůstat sám sebou, ve své tvorbě být svobodný. Z tohoto důvodu jsem nebyl nikdy zaměstnaný v žádném projektovém ústavu, zůstal jsem „na volné noze“. (Pokud nebudu počítat rok, kdy jsem se nechal zaměstnat v Pražském projektovém ústavu jako dělník – v zimě jsem odmetal napadnutý sníh.)
Přístup ke každému rodinnému domu či vile bude určitě jiný, záleží nejenom na tom, pro koho se dům staví, ale také na prostředí, ve kterém bude stát. Rodinný dům v Jinačovicích u Brna vypadá na přání investora jako prostá venkovská chalupa. Snažil jsem se postavit levný dům, který by klientovi přinášel radost, a zároveň se začlenil do krajiny, do venkovské zástavby. Přitom vnitřní dispoziční řešení zůstává velmi jednoduché, funkční, má tedy k funkcionalismu nebo minimalismu přes svůj vnější vzhled s šikmou střechou velmi blízko. Osobně – kromě projektování klasických staveb – mě zaujal navíc problém geodetických kupolí, které z hlediska usazení do přírody považuji za tvarově nejméně rušivé. Kupole má velmi příznivý geometrický tvar, při nejmenším povrchu poskytuje největší objem (nejmenší tepelné ztráty). Její vnitřní prostor poskytuje možnost velkorysého pojetí interiéru, neohraničeného rovným stropem. Jeden z mých studentů, který se geodetickou kupolí začal také zabývat, její tvar v ročníkovém projektu použil dokonce pro rodinný dům a jeho návrh byl velmi úspěšný ve studentské soutěži.
Považujete dnešní výuku architektury za účinnější, než tomu bylo ještě před deseti, dvaceti lety?
Kromě možností kontaktů se světovou architekturou je určitě velkou výhodou, že současní vyučující mají za sebou bohatou projekční praxi. Studenti si svůj ateliér vybírají právě podle osobnosti kantora, podle jeho projektů a realizací. Škola je mnohem více zaměřena na skutečné problémy projektování, na podstatu architektury, v minulosti byla odtržena od reálné skutečnosti. Přeceňovala se například typologie, která řešení stavby často nesmyslně omezovala. Typologie může být jen pomocným vodítkem: velikost 80 x 110 cm pro WC nemůže definovat rozměr této místnosti, znamená minimální rozměr, pod který nemůžeme jít, ale jeho optimální velikost je dána daleko větším počtem faktorů ovlivňujících dispoziční řešení.
Architektura má velmi blízko k dalším oborům, bez kterých se architekt při své práci neobejde: k výtvarnému umění, k řemeslům, k fotografii. Studium tedy musí být zaměřeno také na široké spektrum všech těchto činností – i zdánlivě méně příbuzné fotografii by se studenti měli věnovat stejně jako stavebním konstrukcím nebo jiným odborným předmětům. Myslím si, že tento komplexnější pohled už dnešní studenti mají, navíc se často ještě při škole podílejí na skutečném projektování, získávají praxi v projekčních ateliérech – a většinou se snaží získat práci u nejlepších architektů. Rozhodně dnešní talentovaní studenti mají velké předpoklady stát se dobrými architekty.
Připravila Věra Konečná, Foto archiv architekta
Zdroj: Můj dům 3/01
Doc. ing. akad. arch. Jiří Mojžíš
vystudoval architekturu na Fakultě stavební VUT Brno a na Akademii výtvarných umění v Praze, projektoval vždy v rámci svobodného povolání. V současné době je vedoucím ateliéru navrhování a konstrukčních projektů, vedoucím Ústavu výtvarné tvorby Fakulty architektury ČVUT a místopředsedou Obce architektů. |
