|
|
Světlana Nálepková v oboru stavebních prací rozhodně nepatří k začátečníkům. Když začala s rekonstrukcí svého nynějšího domova, měla už za sebou přestavbu bytu, víkendové chaty a konečně i rodinného domu. Slastí bydlení v něm si však ani nestačila užít. Záhy po dokončení stavebních prací ji místo rodinné idyly po boku známého japanisty Martina Vačkáře čekal dramatický rozvod, po němž čerstvě zrenovované sídlo opustila. Někdo se z životních kotrmelců vzpamatovává na pohovce u psychologa, ale Světlana Nálepková se rozhodla vyhnat čerta ďáblem a zahojit své šrámy „adekvátní náhradou“ – novým domem, který by si zrekonstruovala přesně podle svých představ. Do shánění i následné renovace nového domu se pustila, ačkoliv neměla na kontě ani korunu a porozvodové vyrovnání, kterým chtěla stavbu financovat, bylo ještě v nedohlednu.
Nový život na úvěr Světlana se toužila usídlit na Berounsku, nejlépe poblíž farmy, kde jsou ustájeni její milovaní koně. Půl roku projížděla křížem krážem celý kraj, navštěvovala realitní kanceláře, až konečně objevila to pravé. Klasické obdélníkové vesnické stavení, skryté mezi dramaticky vinutými serpentinami venkovské cesty, ji okamžitě okouzlilo. Významnou roli při rozhodování jistě sehrál i komfortní výhled do širokého okolí z oken stavby, k níž přináleží několik hospodářských budov a bonbonek v podobě klenutého kamenného sklípku. Jak Světlana podotýká, v jejím případě nikdy nic neproběhne bez problémů. Jako kupec byla naprosto nesolventní, takže si musela vypůjčit i na zálohu, která jí poskytla čtyři měsíce času, aby získala úvěr na koupi domu. Při komunikaci s bankovními domy jí nepomohla ani mediálně známá tvář. „Ačkoli jsem prošla důkladnou lustrací, odevzdala tisíce papírů a potvrzení, stejně jsem do poslední chvíle umírala strachy, že úvěr nedostanu,“ vzpomíná herečka. Hypoteční božstva se nad ní nakonec smilovala a Světlana se konečně stala majitelkou vytouženého stavení. Teď už zbývala jen maličkost – uvést stavbu se zpustlou zahradou do obyvatelného stavu.
Do Vánoc ve vlastním V květnu 2002 se Světlana Nálepková a její nový přítel Břetislav Syrový, sympatický chovatel koní, rozhodli, že Vánoce už prožijí v novém domě na venkově. Projekt rekonstrukce si novopečení majitelé vymysleli sami. Světlana měla jasnou představu o tom, co od svého domu požaduje, a tak byl architekt přizván jen k odbornému zakreslení a zpracování podkladů. Zároveň se Světlana s Břetislavem rozhodli nevložit rekonstrukci do rukou stavební společnosti, ale celou přestavbu chtěli raději realizovat svépomocí.
Ze všeho nejdřív museli investoři najmout partu chlapů, kteří zbořili všechny příčky, otloukli zdi a vykopali podlahy až do hloubky jednoho metru. Po měsíci zbyl z původního domu prakticky jen tunel rámovaný obvodovým zdivem. Zbořeny musely být i hroutící se lepenicové chlívky, do nichž chtěli zpočátku majitelé umístit koupelnu a prádelnu. Ty tady sice dnes opět najdeme, ale již jen jako solidní zděnou repliku zbudovanou na půdorysu původních hospodářských místností.
Zlaté české ruce Odhodlání řídit a z valné většiny i provádět všechny stavební práce osobně ušetřilo novopečeným majitelům berounského statku kromě financí hlavně nervy. I přes ostražitý výběr najímaných řemeslníků si však přece jen užili jejich svérázných manýr. Během chvíle nepozornosti investorů dokázal například najatý dlaždič vykouzlit v podlaze kuchyně solidní „lavor“. Zednický mistr vzal existenci prohlubně v dlažbě na vědomí, až když vodováha prokázala odchylku o velikosti dvou centimetrů. Nařčení ze špatně odvedené práce však dotčeně odmítl s poukazem, že jde o nový trend. Podlaha s takovýmto „údolím“ se prý výborně vytírá. Jiný specialista zase na stavbu jednoho dne přestal bez jakéhokoliv dalšího vysvětlení docházet. „Asi mu někde dali víc,“ lakonicky podotýká Světlana. S uznáním zato vzpomíná na precizní práci klempíře a pokrývačů, stejně jako na kamnáře, který postavil keramickou pec jako vystřiženou z pohádky o hloupém Honzovi.
Stejně jako v pohádce dospěla i rekonstrukce berounského statku do šťastného konce. Uplynulo sedm měsíců od začátku rekonstrukce, když si večer 24. prosince Břetislav sundal montérky a Světlana prostřela ke štědrovečerní večeři. V domě ještě nebylo vymalováno, podlahy nebyly zbroušené, ale dům už fungoval, jak měl.
Rychlá smrt Vnitřní dispozice místností v přízemí je řešena jako průchozí ovál. Z předsíně vstupujete do prostorné obytné místnosti na půdorysu písmene „L“. Na první pohled upoutá zakázkově navržená kuchyňská linka rustikálních linií z masivního dřeva. Místnosti však dominuje již zmíněná pec s prostorným poležením na měkké matraci se spoustou barevných polštářků. „Říkáme tomu rychlá smrt,“ prozrazuje Světlana Nálepková přezdívku, jíž rodina „válecí zóně“ na peci přisoudila. „Stačí si lehnout a za pár vteřin spíte jako mrtvola,“ dodává herečka s úsměvem. Pec nefunguje pouze jako topné těleso, je opatřena plotnou a velmi kvalitní troubou, které podle slov majitelů nesahají supermoderní elektrické sporáky ani po kotníky. Z obytné místnosti se vchází do pokoje majitelčiny dcery Josefíny a odtud přes šatnu do koupelny. Ta je laděna do jemných zemitých tónů a její starosvětský charakter podtrhuje starožitná litinová vana. Z koupelny pak lze dalšími dveřmi vyjít do šatny patřící k ložnici dospělých. V podkroví bude v budoucnu velký obývací pokoj a také samostatná garsoniéra pro Josefínu.
Berounská idyla Celý dům je zařízen v protepleném rustikálním stylu. Masivní dřevěný nábytek oživuje aranžmá ze sušených květin a drobné detaily mile babičkovského střihu. Letos před Vánocemi ožily původně bílé stěny v celém domě sytými barvami – žlutavým hřejivým okrem, výraznou oranžovou, lososovou nebo medově žlutou. Navozují příjemně prosluněný vzhled celého domu. Od jara romantickou idylu ještě umocní cinkání ovčích zvonků. Světlana se totiž rozhodla využívat rozlehlé pozemky okolo domu k chovu ovcí. K nim možná přibudou i koně a na stráni se zazelenají keříky vinné révy. Pak už by měla být léčba porozvodových chmur Světlany Nálepkové definitivně u konce.
text: Lucie Konášová foto: Majka Votavová |
Dům jako rozvodová terapie
Říká se, že kdo někdy v Čechách stavěl či rekonstruoval svépomocí, znova by tuto anabázi dobrovolně nepodstoupil. Najdou se však i lidé, které svízele provázející život uprostřed staveniště neodrazují. Pozoruhodná herečka a skvělá zpěvačka Světlana Nálepková si toto dobrodružství „dopřála“ hned čtyřikrát.
