Dům, kde čtou stejné knihy

Něco podobného se odehrálo při naší návštěvě jednoho typového rodinného domku. Když mi architekt Zdeněk Duroň ukazoval původní půdorys domečku, trošku jsem se lekla, neboť v něm byly na první pohled patrné nešvary řady typových domů stavěných formou „na klíč“ či jinak. Pak vytáhl současnou verzi — a ta jistě potěší každého erudovaného čtenáře.

Majitelé domku vyprávěli příběh, jaký se opakuje téměř při každé návštěvě podobných domů: o shánění lokality, v níž by chtěli bydlet, koupi pozemku, výběru projektu a o nereálných cenách pro ty, kdo nezbohatli na úkor jiných. A také o hledání architekta pro zařízení interiéru, neboť nechtěli udělat nějakou fatální chybu, která by jim kazila potěšení z příjemného bydlení.

Volba padla na Zdeňka Duroně, jehož interiéry se jim zalíbily při prohlížení četných časopisů, které musí každý stavebník rodinného domku chtě nechtě studovat. Nakonec se ukázalo, že mají s architektem mnoho dalších společných zájmů a sdílených estetických kritérií, takže výsledek naprosto odpovídal představám majitelů, a přitom dosáhl kvality těžko dosažitelné byť poučeným laikem.

Paní domu si při racionálním posouzení dispozice domu navrhla některé změny sama, další vznikly ve společných diskusích s architektem o tom, jak rodina žije, co ji baví a čím se zabývá. Tak došlo k uvolnění půdorysu přízemí do velkého otevřeného obytného prostoru, zahrnujícího halu se schodištěm do patra, kuchyni a obývací pokoj, z něhož v teplých dnech prostupuje bydlení čtyřdílnými prosklenými okny na zahradu.

O dveřích

Při vstupu do této části domu je člověk příjemně překvapen prosvětleností haly i tím, že z ní vidí přes jednotlivé místnosti až na zahradu. To umožňují velké posuvné prosklené dveře, které nahradily původně uzavřené stěny. Iluze velkého prostoru je tak dokonalá, že při troše nepozornosti by mohl kdokoliv skleněnou stěnou „projít“. Proto slouží jedna z nich i jako galerie prací syna, který se právě intenzivně věnuje malování a kreslení. Brzy už půjde do školy, a to se potom ve skleněné galerii objeví i jiné výtvory. Sloup společný všem třem místnostem umožňuje, aby se měly dveře o co „zastavit“, nemá však nosnou funkci — z pohledu obývacího pokoje slouží jako vitrína.

Zbývající dveře naplňují dům příjemnou a optimistickou atmosférou — jsou v barvách naděje: modré s dvěma vodorovnými prosklenými štěrbinami. Také dveře vznikly podle návrhů Zdeňka Duroně. Líbily se nejen nám, ale především majitelům domu. Ti také potvrdili, že až budou příště malovat, určitě si více pohrají s barvami stěn. Doposud k nim byli, ostatně jako většina z nás, ostýchaví a sám architekt, preferující zatím spíše bílou stěnu, přiznal, že ho barvy v prostoru začínají zajímat stále více. Všechny dveře vyrobila firma Janošík z Valašských Příkaz, na niž nedají dopustit ani naši hostitelé, ani architekt.

Čísla, nábytek a materiály

Celý dvoupodlažní dům má užitnou plochu 285 m2 a obytnou plochu 230 m2. V současnosti obývá rodina přízemí, podkroví se teprve buduje.

V přízemí je vedle zádveří velká hospodářská místnost (sloužící jako spíž, sklad, kotelna a prádelna), dveřmi spojená také s kuchyní. Podle původního projektu zde byla garáž, paní domu si však moudře vymínila, že právě v tomto místě získá pracovní a hospodářské zázemí. Rozhodnutí to bylo správné, už po půl roce obývání se ukázalo, že takový prostor je pro pohodlný život nezbytný. Samotná garáž byla řešena přístavbou.

Ústředním prostorem dolního bytu je hala, z níž se dveřmi vstupuje do kuchyně, ložnice, koupelny s WC a schodištěm do podkroví. Prosklenými posuvnými dveřmi či spíše stěnami je přístupná jídelna a obývací pokoj. Ložnice rodičů je propojená s koupelnou a WC a má vlastní vstup na zahradu.

V současnosti se o prostor dělí rodiče se synem; jakmile bude dokončeno podkroví, bude mít syn vlastní království s koupelnou a WC v patře. Rodičům zase přibude u ložnice velká šatna. V patře se připravuje ještě pracovna, která bude sloužit i jako pokoj pro hosty.

V hale, jídelně a obývacím pokoji jsou na podlaze bukové vlýsky dodané včetně práce pražskou firmou IBC, u kuchyňské sestavy zase marmoleum položené firmou Lukor. V celém domě je ústřední topení, tepelnou pohodu v koupelně zaručuje podlahové topení.

Kuchyňská sestava do tvaru písmene „L“ je od jídelní části oddělena pultem, který se bude ještě předělávat. Kuchyně stála bez spotřebičů 94 000 Kč, korpusy skříněk jsou z lamina, dvířka jsou nalakována do vysokého lesku. Jídelní stůl, společenský stolek, knihovna, police u krbu, vitrína, skříňková sestava na audiovizuální techniku, odkládací konzolové police v hale, úložný prostor pod schodištěm a schodiště samo vznikly ve studiu A.I.T. pod dohledem Zdeňka Duroně. Mramorovou krbovou desku dodala dobřichovická firma Mramor.

Sedací prvky v obývacím pokoji jsou od moravského výrobce, jehož název si zakládá na malých písmenech: mm interiér (produkty této firmy v Praze prodává AZ nábytek). V bytě ještě chybějí svítidla, jako prozatímní však dobře slouží papírové závěsné lampy z IKEA; zde byl také zakoupen zahradní nábytek na kamennou terasu, volně navazující na obývací pokoj. Citlivě vybrané záclony a závěsy prosté všeho dekoru pocházejí z prodejny KAMAR.

Knihy, umění a sport

O mně milých knihách v knihovně jsem se zmiňovala v úvodu. Totéž platí o grafice, obrazech, drobné keramice. Koho by nepotěšily práce Jiřího Načeradského, Jiřího Sopka, Petra Nikla, Oty Janečka, Romana Brichcína, sochy od Stefana Milkova, Olbrama Zoubka, Michala Gabriela, keramika Jindřišky Vikové, porcelán Bořka Šípka nebo sklo Petra Vlčka?

V tomto domě je však vidět, že umělecké a dekorační předměty nebyly kupovány pro okázalé předstírání uměnímilovnosti, nýbrž kousek po kousku, jak šel život, byly peníze, vznikala různá přátelství a naši hostitelé dostávali a dávali dárky jim milé. Arfefakty všech zmíněných výtvarníků si v poklidu a harmonii žijí v domku, který jim nabízí prostor a možnost předvést se v nejlepším světle — tak, aby se usadily v srdcích lidí. Jsou tu pro potěchu těch, kdož zde bydlí, i těch, kdo tu jako hosté pobývají.

Nedávno jsme se zamýšleli nad tím, jak asi ovlivňuje sport vkus a umělecké vnímání člověka. Meditovali jsme o veslařích, vodě, designu a umění. A víte, čemu se do posledního dechu věnují naši hostitelé? Surfování! Že by to byla voda, co ukládá do myslí a duší lidí s ní spojených výtvarné cítění?

Lenka Žižková

Foto: Jaroslav Hejzlar a Radka Duroňová

Kresby: A.I.T. interier

Zdroj: Můj dům 11/01