|
|
Skvělá adresa, kalendářově fotogenický výhled na Pražský hrad a výměra 150 m2 – takové jsou parametry podkroví, v němž si jeho majitelé rozhodli zařídit byt. Jakmile získali stavební povolení, zbývalo najít osobu, která by jim ze zaprášené půdy vysněné bydlení vykouzlila. Budoucí investoři nejprve objevili za výlohou jednoho z pražských interiérových studií nábytek, který přesně vystihoval jejich představu o stylu budoucího bytu. Dlouho neváhali a realizaci svého podkrovního snu svěřili jeho autorce – architektce Ivaně Dombkové, spolumajitelce a tvůrčí duši společnosti Donlić Interier.
Důvěra jako zadání „Investorům stačilo, že viděli naši práci, samotné řešení vestavby nechali plně na nás,“ ilustruje sympatická architektka neobvykle důvěrný vztah, který mezi ní a klienty vznikl. „V takovém případě je nezbytné se důkladně seznámit s životním stylem investora, s jeho zvyky, potřebami i zálibami. Z toho pak vycházím při koncipování interiéru.“ Také podobu malostranské vestavby zásadně ovlivnily osobnosti investorů. „V dispozici i barevném ladění interiéru se odráží jejich charakteristický temperament, naturelu klientů jsem přizpůsobila také výběr materiálů a doplňků,“ vysvětluje Iva Dombková.
Logika dispozice Architektka se musela nejprve vyrovnat s neobvyklým půdorysem tvaru písmene „U“. „Majitelé naštěstí nepotřebovali prostor nijak členit, proto jsem nechala jednotlivé části plynule navazovat tak, aby celek zůstal otevřený,“ rekapituluje svá východiska. Dispozice obytných zón byla zřejmá od samého počátku. Pravé křídlo s reprezentativním výhledem na Hrad nemohlo nepřipadnout společenské místnosti, kuchyni a jídelnímu koutu bylo vyhrazeno místo nalevo od vstupu a levé křídlo opanovala klidová zóna zahrnující ložnici a koupelnu.
Specifika podkroví Prostor vestavby výrazně omezují krovy sedlové střechy. Ostrý úhel, jejž s podlahou svírají krokve, znemožňuje zastavět obvod zdí běžným nábytkem. Tuto nevýhodu proměnila Dombková v přednost, když nechala spodní část šikmin „zaslepit“ na míru vyrobenými moduly, jejichž úložný prostor dostatečně supluje objem klasických skříní. Jen několika kusům nábytku se dostalo výsady opřít se o kolmé stěny štítů. Na zbývajícím prostoru lze využít volně stojící solitéry.
Původní bílá barva stěn působila v kontextu s tmavým protipožárním nátěrem trámoví příliš tvrdě. Architektka tento kontrast zjemnila nahrazením původní malby krémovou. Hegemonii světlých ploch pohledově narušují úložné moduly laděné do karmínové červeně.
Po světelných schodech Do bytu se vstupuje vchodovými dveřmi ve čtvrtém patře domu. Podesta za nimi je určena k odložení obuvi, rozměrné zrcadlo slouží nejen ke kontrole vizáže, ale zároveň opticky zvětšuje prostor zádveří. Potřeba projasnit tmavou chodbu byla jedním z důvodů, jež architektku přiměly nahradit původní smrkové schodiště novým z nerezové oceli. Volný průhled do vikýře v interiéru umožňuje přístup denního světla, které se od lesklého povrchu schodů odráží a rozjasňuje chodbu. Vizuální dojem z ní vrcholí kontrapunktem masivního karmínového sloupu, tvořícího pohledové těžiště chodby.
Kov a dřevo Přechod do interiéru charakterizuje kontrast ocelové hmoty schodiště s měkkým materiálem podlahy z běleného smrku. Pohled do kuchyně vlevo cloní jediná skříň standardních rozměrů, kterou v bytě najdete. Příchozím se tak primárně otevírá pravé křídlo se společenskou místností, oddělenou od schodiště skleněnou bariérou. Kuchyni dominuje kvádr pracovního stolu s varnou deskou a dřezem v nerezové pracovní ploše, další moduly se zabudovanými spotřebiči jsou zapuštěny v šikminách po stranách místnosti. Centrální dispozice kuchyně umožňuje bezproblémový pohyb po celé místnosti, jejíž prostor navíc pocitově zvětšuje.
V dostatečné vzdálenosti navazuje na kuchyň jídelní kout. Masivní dřevěný jídelní stůl, osvětlovaný vikýřovým oknem, jednoznačně odráží charakter prostoru, v němž přechází kuchyňská zóna v klidovou. Od ní je jídelní kout oddělen závěsem. Tématem ložnice situované v levém křídle bytu je solidní manželská postel. Dveře po pravé straně vedou do koupelny, která překvapí rozměrnou vanou a vtipně řešeným prostorem umyvadla stejně jako citlivým použitím doplňků, jimž byl zachován solitérní charakter. Z koupelny se otevírají dveře na balkonek s výhledem do dvora. Vyvedením smrkové podlahy až na balkon podtrhla Ivana Dombková homogenní charakter celého interiéru. Kromě dalších prvků sjednocujících jednotlivé obytné celky stojí za pozornost mosazná linka spojující stěny s podlahou. Mosazné, hliníkové i nerezové prvky však najdete na trámech i na jednotlivých kouscích nábytku, jejichž výhradní autorkou je sama architektka.
Půdička na míru Předsevzetí nemíchat se architektce do práce vydrželo investorům po celé dva měsíce, během kterých proběhla realizace. Investice „naslepo“ ve výši tří milionů se ale vyplatila. Když Ivana Dombková klienty do jejich nového bytu přivedla, pocit překvapení ještě umocnilo nadšení z proměny, jež poničená půda prodělala. „Myslím, že by předání mělo být co nejpříjemnější, proto dbám na to, aby byl byt kompletně vybaven vším, včetně šampaňského v lednici,“ odhaluje mladá architektka svůj smysl pro detail, jenž charakterizuje její autorský rukopis. Zapamatujte si jej. Až příště uvidíte exkluzivní bydlení, poznáte okamžitě, zda nese značku „Dombková“.
Architektka Ing. arch. Ivana Dombková (1965) Spolumajitelka společnosti DONLIć INTERIER Cena Design centra ČR za vynikající výrobek roku 2000, Cena GRAND PRIX EXPO IMAGE 2002, Mimořádná cena organizátorů udělená na komplexu výběrových výstav ART INTERIOR ‘02 za lidský rozměr vnímání designu, Cena novinářů za celkové vyznění expozice ART INTERIOR ‘02
Kontakt: DONLIĆ INTERIER, spol. s r. o., Bílkova 13, 110 00 Praha 1, tel: 224 812 850, 604 207 323,
text: Jakub Bielecki foto: Lubomír Fuxa |
Exkluzivní půda
Ať už vznikají pod střechami rodinných domů nebo v podkroví městských činžáků, představují půdní byty jedno z nejvděčnějších témat interiérové architektury a designu. Mezi nejzajímavější realizace patří i nedávno dokončená vestavba na půdě jednoho z malostranských bytových domů z 19. století.
