Jak vypadá moderní komín?

Úkolem komínu je dopravit toxické spaliny z interiéru, kde vznikají hořením látek v topidle, co nejdále od lidí. Ačkoli komínové těleso na první pohled vypadá jednoduše, jsou na něj kladeny vysoké nároky, a to především díky modernizaci úsporných topidel i současných stavebních konstrukcí. Musí plnit více důležitých funkcí najednou, a pouze pokud má dobře vyvážené parametry, bude podporovat výkon a účinnost topidla a optimalizovat spotřebu paliva. Každý komín pak musí být dostatečně mechanicky odolný a stabilní, v případě požáru bezpečný a jeho provoz musí splňovat hygienické předpisy a vyhovovat požadavkům na bezpečnost.

Komínový systém Schiedel Kerastar se dobře vyjímá na vnějším plášti budovy. Lesklá ocel však může stejně dobře ozvláštnit také interiér (Schiedel)

Výběr komínu proto v žádném případě nepodceňujte – vodítkem by měl být vzhled, kvalita materiálu, výkon, certifikace, ale také záruka, servis a pojištění daného produktu. Kromě rady odborného zkušeného prodejce vám mnohé napoví právě certifikát. V něm by mělo být uvedeno, že komínový systém splňuje požadavky příslušného evropského standardu, což zajišťuje jeho pravidelné testování v certifikovaných laboratořích a specializovaných zkušebnách.

Staré nemusí být dobré

Stále ještě se velmi hojně objevují jednovrstvé komíny vyzdívané z kamene nebo z cihel, vyrobených ze šamotu, hlíny či betonu. Tento druh, který byl dlouho jediným typem komínu, je vhodný pro spalování tuhých paliv, jako jsou dřevo, uhlí a koks. Je totiž „nastaven“ pro spaliny s vysokou teplotou (od 200 °C výše).

Problém nastane, pokud do takového komínu odkouříte plynová kamna nebo moderní plynové či olejové kotle. Tato topná zařízení – a zvlášť pak ta nejmodernější – totiž využívají palivo, případně i teplo ze spalin natolik, že látky odvedené do komínu mají podstatně nižší teplotu (pod 160 °C), a jsou tedy vlhčí. V chladnější části komínu – na půdě a nad střechou – se pak páry srážejí na jeho stěnách a vsakují se do zdiva. Protože obsahují kyseliny a další agresivní látky, nenarušují zdivo jen vlhkostí, ale i chemicky, proto se malta a cihly následně rozpadají. To je velmi nebezpečné, protože hrozí zasypání komínového průduchu drolícím se zdivem.

Spaliny pak nemají jinou cestu než vnikat do interiéru, kde mohou otrávit jeho obyvatele. Porušená komínová konstrukce hrozí mimo to i zřícením, které nejspíš způsobí vážnou škodu na majetku, ale i zdraví či životě osob. Z toho důvodu je třeba jednovrstvý zděný komín používat jen pro kamna, sporáky, kotle, případně krby na pevná paliva!

Při prefabrikaci komínových systémů se připravuje více variant: komíny samostatné nebo společné, někdy komínové těleso obsahuje šachtu pro větrání nebo jiné vedení (Eko komíny)

Víc vrstev víc umí

Pokud chcete vytápět dům naftou či plynem, je potřeba nechat jednovrstvý komín přinejmenším vyvložkovat – přidat mu druhou vrstvu, která zabrání styku spalin se zděným komínovým pláštěm. Ochráníte tím konstrukci komínu, který tak navíc získá univerzálnější použití (stále ho totiž můžete znovu použít třeba pro odkouření populárních krbových kamen).

Komínové vložky – tenkostěnné konstrukční prvky pro sanaci starších zděných komínů – se vyrábějí z různých materiálů. Dříve byl nejrozšířenější hliník, který však rychle korodoval pod vlivem kyselin obsažených ve spalinách, takže se dnes již nedoporučuje. V současnosti jsou nejrozšířenější vložky z nerezavějící oceli v podobě rour nebo ohebných hadic a z tenkostěnných šamotových rour, které mohou být vylehčeny profilováním (Schiedel). Právě keramika je svou fyzikální a chemickou odolností ideální pro „mokré“ a agresivní spaliny z moderních spotřebičů. Navíc keramické vložky oproti kovovým nešíří hluk.

Plasty v komíně

Jako progresivní surovina vhodná pro výrobu sanačních komínových systémů se ukázaly plasty, které odolávají teplotám do 160 °C (záleží na chemickém složení hmoty). Tyto vložky bývají ohebné hadice nebo vyztužené trouby, spojované díly z nerezu či svařováním.

Zajímavým řešením je osobitý patent Furanflex. Jedná se o měkký tubus z umělé pryskyřice vyztužený skelnými vlákny, který je protažen komínovým průduchem. Pomocí kompresoru se pak nafoukne vzduchem, vytvaruje horkou parou a vytvrdí tlakovou parou. Vzniklá jednolitá sklolaminátová trouba je schopna odolávat teplotám do 250 °C. Tento sanační systém ocení každý, kdo potřebuje sanovat uhýbaný komín nebo komín s průduchem nepravidelného tvaru, zvlášť když nelze zasahovat do jeho konstrukce, např. v památkově chráněných objektech.

Komínové těleso uceleného systému BLK - Klasic. Tvarovky jsou vyrobeny z betonu lehčeného keramickým granulátem a polystyrenem, takže systém patří k těm nejlehčím (Betonové stavby - Group) Speciální kompletní komínový systém BLK - Turbo je určen pro společné komíny k plynovým spotřebičům (etážového vytápní) s uzavřenou spalovací komorou s přirozeným nebo nuceným odvodem spalin (Betonové stavby - Group) Řez komínovým tělesem uceleného systému ASV. Jeho plášť je vybudován z pálených cihelných tvarovek, lehčených děrováním, takže má stejné fyzikální vlastnosti jako cihelné zdivo (Eko komíny)

Komín jako systém

Při novostavbě komínového tělesa, ale i při jeho přestavbě, se dnes téměř výlučně uplatňují ucelené komínové systémy. Z konstrukčního hlediska se jedná o třívrstvé komíny. Vnitřní vrstvu tvoří komínová vložka (keramická nebo z nekorodující oceli), kterou obklopuje střední vrstva tepelné izolace z minerální vlny či skelné vaty zabraňující přílišnému ochlazování spalin. Ucelené komínové stavebnicové systémy, které jsou osazeny keramickými vložkami, bývají univerzální – můžete k nim připojit topidlo na libovolný druh paliv.

Třetí, nosná vrstva celého tělesa pak sestává z komínových tvarovek vyrobených z betonu, lehčeného betonu či pálené hlíny. Tvarovky se vyrábějí s různým počtem a tvarem otvorů, aby se dal postavit komín s potřebným počtem a typem průduchů. Materiálem bývá nejčastěji lehčený beton. Tvarovky mívají v rozích svislé větrací otvory pro odvod případné vlhkosti z izolace – mokrá by totiž neplnila svoji funkci. Tyto větrací otvory ústí v nadstřešní části komínu, tzv. komínové hlavě.

Komínové systémy mívají dobře řešenou komínovou hlavu a v nabídce je několik možností složení a úprav. Buď ji lze obložit panely s designem režného zdiva, nebo omítnout (Eko komíny)

Důležitým prvkem ucelených komínových systémů je také řešení komínové hlavy. Výrobci nabízejí zpravidla prefabrikované zateplené stavebnice v několika designových úpravách. Jedná se o lehké konstrukce, které jsou už z výroby dobře vyřešeny, takže při jejich montáži nevzniká tolik chyb.

Výhodou ucelených komínových systémů od větších výrobců je pak šíře nabídky, takže si můžete vybrat komíny dimenzované přesně pro své podmínky.

Nepodceňujte kontrolu!

Než zatopíte v nově připojeném spotřebiči, nechte si udělat revizi spalinové cesty. Může ji provádět kominík, technik nebo firma s platným živnostenským listem odpovídajícím této činnosti. Přitom je třeba znát typ, tepelný výkon a palivo nově připojovaného spotřebiče a také musíte zpřístupnit prostory bezprostředně související s komínem (místnost, kudy prochází; komínová dvířka; přístup na střechu i k samotnému komínu).

Rozdělení komínů
a kouřovodů podle:

připojování spotřebičů
– samostatné (pro jeden spotřebič)
– společné (pro více spotřebičů)
umístění
– vestavěné (komín a stavební
konstrukce se vzájemně ovlivňují
tepelně, vlhkostně, požárně
i z hlediska vyústění nad střechou)
– přistavěné (komín je uchycen
k budově nebo se o její konstrukci
opírá)
– volně stojící
tlakových podmínek
– podtlakové s přirozeným nebo
umělým tahem (ventilátor v horní
části průduchu)
– přetlakové (ventilátor ve spodní
části odvodu spalin)
teploty a vlhkosti spalin
– suché (tepelně izolovaná stěna
komína)
– mokré (vodonepropustný
– povrch průduchu s odváděním
kondenzátu v patě komína)
konstrukce stěny komína
– jednovrstvé
– vícevrstvé (bez vzduchové mezery,
se vzduchovou mezerou)