Manželství a majetkové vztahy, část 2.

První část článku o majetkových vztazích a manželství najdete zde.

Vstupem do manželství se ve vztazích partnerů zásadně mění mnoho věcí. Vždyť manželství jako takovému je věnováno víc než sto paragrafů občanského zákoníku (č. 89/2012 Sb.). Lhostejnost a nezájem se mohou krutě nevyplatit nejen na poli citovém, ale také na poli majetkovém. Jednoho dne totiž můžete zjistit, že se z vás stal dlužník, ačkoliv jste si od nikoho nic nepůjčili. Jak je to možné? Čtěte pozorně…

Dluhy, kam se podíváš…

Na úvod si dluhy rozdělíme do dvou základních kategorií ve vztahu ke společnému jmění manželů a z toho potom také budeme v určitých částech článku vycházet.

První kategorii tvoří dluhy spadající do společného jmění; jedná se o:
– dluhy převzaté pouze jedním z manželů, avšak za účelem obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny (sleduje se především účel, za jakým byla daná věc pořízena, může se jednat i o byt určený ke společnému žití)
– dluhy převzaté se souhlasem druhého manžela (může být vyjádřen například písemným souhlasem s uzavřením určité smlouvy)
– dluhy, které se týkají výlučného majetku pouze jednoho z manželů, a to v rozsahu, který se rovná zisku z tohoto majetku (toto kritérium bude zřejmě ohniskem nejistot, neboť podmínky určení výše zisku nejsou prakticky nastaveny, hlavní slovo si tedy zřejmě vezmou soudy).

Druhou kategorii potom tvoří dluhy ze společného jmění vyloučené, a to:
– dluhy týkající se majetku náležejícího výhradně jednomu z manželů v rozsahu, který přesahuje zisk z tohoto majetku; nebo
– dluhy převzaté pouze jedním z manželů bez souhlasu druhého, aniž se přitom jednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny
– dluhy, které mají charakter veřejnoprávní, tzn. dluhy z penále vyměřených úřady, dluhy z protiprávního jednání
– a samozřejmě také dluhy vzniklé před uzavřením manželství.

Postavení věřitelů ve vztahu ke společnému jmění manželů 

Jsou chvíle, kdy se člověk jen velmi nerad „chlubí“ svými neúspěchy v oblasti financí. Přesto je lepší o svých problémech toho druhého alespoň informovat. V horším případě se totiž partner o těchto finančních trablech dozví pozdě, a to většinou znamená, že tvrdé následky dopadnou také na jeho bedra. Potom bude hodně záležet na tom, kdy a za jakých okolností dluh vznikl.

Vznikne-li partnerovi dluh ještě před uzavřením manželství, potom se věřitelé mohou uspokojit z výlučného majetku dlužného manžela a dále nově také ze společného jmění do výše, která by představovala podíl dlužníka v případě zrušení a vypořádání společného jmění podle § 742 občanského zákoníku (nově proto, protože občanskoprávní úprava platná do konce roku 2013 vylučovala v případě dluhů spadajících do období před uzavřením manželství postih společného jmění zcela).

Uvedené ustanovení nastolilo pravidla pro rozdělení majetku ve společném jmění, nedohodnou-li se na jeho rozdělení manželé sami a jinak.

Druhým případem je dluh vzniklý již za trvání manželství, ale pouze jednomu z manželů (tzn. nespadá do společného jmění – viz výše).

V takovém případě mohou věřitelé požadovat náhradu jak z výlučného majetku toho z manželů, který dluží, tak z majetku, který spadá do společného jmění manželů. Pokud dluh vznikne proti vůli jednoho z manželů, mohou věřitelé sice žádat uspokojení své pohledávky ze společného jmění, ale pouze co do výše odpovídající vypořádacímu podílu dlužníka ze společného jmění podle § 742.

Podmínkou aplikace omezení postihu společného jmění podle předchozí věty je projev nesouhlasu nedlužícího manžela vůči věřiteli bez zbytečného odkladu, od doby, kdy se o dluhu dozví.

Dluží-li jeden z partnerů na výživném nebo jde-li o dluh, který vznikl protiprávní činností jednoho z manželů, či dluh vzniklý před uzavřením manželství, bude ve vztahu k věřitelům taktéž platit pravidlo spočívající v omezení postižitelnosti společného jmění co do výše potenciálního vypořádacího podílu dle § 742 občanského zákoníku.

V těchto třech případech však nedlužící manžel nebude mít povinnost namítat nesouhlas, aby byl uvedeným pravidlem ochráněn.

Ve výše uvedených případech nepřipouští občanský zákoník variantu uspokojení věřitelů z výlučného majetku nedlužícího manžela.

Jinak tomu je v případě dluhu, který vznikl za trvání manželství a který spadá do společného jmění – je tedy dluhem obou manželů. Potom mohou věřitelé žádat náhradu jak z výlučného majetku obou manželů, tak z celého společného jmění.

Teorie versus praxe (exekuce)

Je bohužel nutné říci, že informace podle předchozího odstavce budou platné v rovině hmotněprávní, tzn. podle občanského zákoníku a do doby, než se vymáhání dluhu přesune do procesněprávní roviny, jejíž pravidla vymezuje občanský soudní řád (č. 99/1963 Sb.) a exekuční řád (č. 120/2001 Sb.). Tehdy nastupuje fáze reálného výkonu exekuce.

Dospěje-li dlužníkův problém až k meznímu řešení a u zvonku zazvoní exekutor, věřte, že výše uvedená hmotněprávní pravidla můžete téměř smést ze stolu. Dokonce i tehdy, budete-li mít uzavřenou předmanželskou smlouvu, zrušené nebo zúžené společné jmění apod.

Exekutor totiž nebude řešit ani zkoumat, zda majetek nacházející se v domě vlastní výlučně dlužník nebo vy, nic netušící manžel nebo oba společně. Jeho „lepítkům“ se nevyhne téměř nic.

Soudní exekutor povede exekuci na všech majetkových úrovních, zablokováním je ohroženo společné jmění a dokonce také výlučný majetek manžela, který nic nedluží. To by bylo samozřejmě v pořádku v případě dluhu spadajícího do společného jmění. My se tu ale bavíme o dluzích v opačném režimu.

Proč to tak je? Odborníci přišli s vysvětlením, že do doby nařízení exekuce není prostor zkoumat, který majetek kam spadá a kdo jej vlastní. Až teprve po nařízení exekuce je možné zjišťovat a prokazovat skutečný rozsah společného jmění a provádět jeho vypořádání pro účely provedení exekuce tak, jak stanoví pravidla obsažená v občanském zákoníku.

A co nový občanský zákoník?

Tady se přímo nabízí námitka, že uvedená fakta jsou v přímém rozporu s tím, co říká občanský zákoník. Ano i ne. Právní úprava, resp. praxe ve fázi samotného výkonu exekuce je přinejmenším znevýhodňující pro manžela, který o dluzích druhého netušil. O majetek, který je chráněn ustanoveními občanského zákoníku, by tento manžel přijít určitě neměl, avšak s velkou mírou pravděpodobnosti bude muset činit kroky k tomu, aby dokázal, že exekutor zabavil jeho výlučný majetek a že zabavil například nezabavitelnou část majetku ve společném jmění.

Nový občanský zákoník a novelizace v oblasti procesního práva zjevně nepřinesla ideální řešení a situaci již tak komplikovanou komplikuje ještě více…

Postižitelost majetku v exekuci:

Jak se postupu exekutora bránit? 

Pokud se do soupisu věcí, které mají být v exekuci zabaveny, dostanou také věci, které postiženy být nemají, je v prvé řadě nutné podat návrh na vyškrtnutí věci ze soupisu, a to do 30 dnů, od doby, kdy se dotčená osoba o soupisu dozví. Návrh je určený přímo exekutorovi, který soupis provedl. Součástí návrhu musí být seznam věcí, kterých se návrh týká, a dále důkazy, proč má být věc ze soupisu vyškrtnuta.

Pokud exekutor návrhu nevyhoví, můžete podat žalobu na vyloučení věci. Tato žaloba se podává u příslušného soudu do 30 dnů od doručení rozhodnutí exekutora (o návrhu popsaném výše). V tomto případě potom nerozhoduje exekutor, ale přímo soud. Po dobu obou řízení (jak o návrhu, tak o žalobě) nemůže exekutor sepsané věci prodat.

Závěrem… 

Institut společného jmění bude zatracován zejména v mezních životních situacích vztahujících se k manželství. Ať je to rozvod (a následné vypořádání), úmrtí (a následné dědění) nebo dluhy a jejich řešení, často v těchto situacích dochází k nemilým zjištěním a ještě méně milým tahanicím majetkovým.

Osobně jsem zajedno s názorem, který vyslovil předseda Nejvyššího soudu, JUDr. Fiala. Přišel s myšlenkou víceméně dobrovolného spoluvlastnictví manželů. Jeho vize spočívá v tom, že vstup do manželství by primárně nepřinesl žádné změny v majetkových poměrech manželů. Společné jmění ve volitelném rozsahu by vznikalo pouze za předpokladu, že se na tom manželé domluví.

Velmi doporučuji využít možnosti dané zákonem a uspořádat majetkové vztahy již před uzavřením manželství nebo i za jeho trvání smlouvou. Smlouva upravující rozsah nebo dokonce existenci společného jmění se vyplatí. Je nutné sepsat ji u notáře a nechat zapsat do veřejného rejstříku. I když vám poté exekutor majetek neoprávněně zablokuje, můžete se domáhat jeho vydání na základě existence této smlouvy.