|
|
Kamarádovy námitky proti novému kanapátku rodiče hravě přebili: „Strakatý potah na nejpoužívanějším posezení v domě je mnohem praktičtější než jednobarevná látka,“ argumentovala paní domu. „Už jsem příliš starý na to, abych oprašoval nějakou vycizelovanou designovou nádheru,“ přidával se tatínek, „ostatně – nemohl by na ní spát můj kocour.“ Nakonec mému příteli oba vysvětlili, že gauč vybrali hlavně proto, aby oživil chladný interiér, který jim už prostě přestal vyhovovat.
Styl a vkus Styl, v němž si zařizujeme domácnost, by měl vycházet z našich potřeb a ovšem i z osobního vkusu. Zní to jednoduše, ale právě zde je jádro sporu z úvodu článku. Požadavky na praktičnost zařízení si můžeme sepsat na papír, ale vkus? Ten je v sobě třeba objevit a hlavně rozvíjet. Představy o „dobrém vkusu“ se mění s věkem, vzděláním a se zkušenostmi. Hlavním měřítkem dobře zařízeného interiéru nejsou estetické hodnoty nábytku, nýbrž primárně kvalita života, který je v něm možno vést. Teprve ve chvíli, kdy se tyto dvě veličiny střetnou, můžeme hovořit o tom, že interiér odráží náš „osobní styl“. Ten proto přímo nesouvisí s naším vkusem, tedy s tím, čemu se můžeme naučit. Styl odráží naši osobnost.
Jak objevit svůj styl? Malé děti se na podobě svého okolí podílejí jaksi neuvědoměle. Se samozřejmostí dobyvatele absorbují „osobní styl“, s nímž rodiče zařídili domácnost, a bez skurpulí ho přizpůsobují své přirozenosti. Teprve když se z „dobyvatelů“ stanou „obyvatelé“, začínají děti potřebovat „svůj styl“. Budují si ho nejčastěji kumulací oblíbených předmětů, vedeny vcelku racionální úvahou, že krása celku se skládá z co možná nejvyššího počtu krásných (rozuměj blýskavých, zářivých…) věcí. S pubertou se naštěstí estetické ideály mění a většina dospělých formuje svůj vkus naopak podle toho, co se jim nelíbí. Protože je zmiňovaná „vylučovací“ metoda mnohem efektivnější než ta dětská „kumulativní“, je dobré se jí držet. Nebojme se proto označovat věci, které se nám nelíbí, i za cenu omylu. K vlastnímu stylu totiž bohužel neexistuje jiná cesta než ta, kterou si sami prošlapeme.
Buďte snob! Negace sama o sobě nás sice nenaučí „svůj styl“ poznat, ale už jsme blízko – víme, co jím není. Dalším krokem k úspěchu je propojení vašeho vnitřního názoru (vkusu) s nutkavým pocitem, že „nemůžu existovat v jednom domě s tímhle příšerným koberečkem”. Nepotlačujte tyto snobské tendence (všechno vím, všechno znám), nechte je naopak propuknout! Považujte si své vnitřní kritičnosti, protože pokaždé, když vám z něčeho naskočí husí kůže, jste o něco blíže odhalení svého vlastního stylu.
Posuzujte celek Když poprvé vkročíte do libovolné místnosti prostoru, ať už je to dětský pokoj vaší neteře nebo babiččina komůrka, pokuste se nevidět detaily – nechejte se ovlivnit celkovým dojmem. Máte pocit stísněnosti, nebo naopak uvolnění? Právě tyto dojmy nám pomáhají konkretizovat náš přirozený styl. Na základě těchto okamžitých, zdánlivě iracionálních vjemů můžeme poznat, jaká atmosféra by našemu stylu měla vládnout, a jaká nikoli.
Vzhůru na detaily Jakmile získáte obecnou představu o tom, co se vám v domech ostatních lidí nelíbí, můžete jít hlouběji. Procházejte místnostmi a poznamenejte si, co byste chtěli – nebo naopak nechtěli – v konkrétních místnostech pozměnit. V kuchyni se podívejte na řešení úložných a odkládacích prostor a zároveň si odpovězte na otázku, zda je pro vás vaření otrava, nebo v kuchyni trávíte celé dny. Přemýšlejte, co vlastně od domova chcete. Posuzujte každý pokoj co do tvaru a funkce (působí prostor příjemným dojmem?), barev a struktur materiálů (ladí vzájemně podlahy, použitý textil a barva stěn?), pohodlí a kvality (jsou jednotlivé kousky pohodlné, vypadají levně nebo omšele, opotřebovaně či solidně?). Možná že nakonec zjistíte, že se vám začalo líbit něco, co jste původně nesnášeli – a to je pak teprve výzva!
Čiňte si poznámky Je velmi podnětné založit si sešitek, jehož obsahem budou výstřižky doplňků, které byste chtěli mít doma, a popis řešení, které byste chtěli uskutečnit. Zároveň si ale zaznamenávejte i to, čemu se chcete vyvarovat. Když si vymezíte oba póly spektra svých designérských záměrů, budete moci účinněji sdělit svá přání malířům, zedníkům, ale i svému partnerovi. Až příště uvidíte něco, co se vám příčí, poznamenejte si to. Budete-li totiž schopni v obchodě říci jednoznačně „líbí se mi záclonové konzoly, jako jsou tyto, ale v žádném případě nechci tyto těžké hnědé závěsy“, můžete o sobě prohlásit, že jste objevili svůj vlastní styl.
text: Jakub Bielecki foto: archiv redakce |
Objevte svůj styl
Rodiče mého známého, lidé pověstní vytříbeným vkusem, si do svého starožitného obývacího pokoje pořídili moderní rozkládací pohovku. Kamarád, povoláním designér, nazval pestrobarevný potah gauče kýčem, jenž v interiéru působí jako trpaslík v růžovém sadě. Měl jistě pravdu, jenže rodiče jsou se svým „strakáčem“ navýsost spokojeni. Vkus zkrátka není totéž co styl.
