|
|
Výhledy předurčily řešení
Pozemek se nachází na okraji obce Moravské Knínice na prudkém jižním svahu s příjezdovou komunikací u jižního okraje parcely. Největší devizou je úchvatný výhled na jízdárnu v údolí a zalesněný kopec naproti, který byl patrně hlavní inspirací autorům. Horší je pohled k sousedům, neboť současné představy o bydlení mezi lidem zde nabývají bizarních podob, nepříjemná je i blízkost obslužné, byť slepé komunikace. Vylepšení výhledu vedlo k situování hlavní obytné místnosti s kuchyňským koutem a jídelnou do patra a k plnému prosklení čelní stěny včetně prosklení přes obě nároží. Vysunutím objektu k cestě tak navíc není těmito okny vidět nepodařené výtvory sousedů. Více v tomto než v jiných případech mě při pohledu na dispoziční řešení napadá doporučení kolegů, že právě takové domy (nejde totiž o žádnou nadstandardní vilu s vnitřním bazénem a atypickým řešením interiéru, šitou na subjektivní požadavky objednatele) by měly být publikovány spíše ve stánkových tiskovinách s problematikou bydlení než v odborném periodiku. Díky osvědčené čtvercové dispozici, připomínající renesanční magický čtverec o devíti polích se svojí matematickou logikou čísel, se právě takové řešení jeví jako univerzální jak pro rovinný, tak svažitý terén včetně zcela variabilní orientace ke světovým stranám. Splynutí s krajinou Umístění vertikální komunikace do centrální polohy a servisních bloků koupelen a WC do středních bočních částí potvrzuje promyšlenost a flexibilitu dispozičního řešení, bez jakéhokoliv omezení jak v přístupu na pozemek, tak v situování vstupu, garáže, skladových prostor, potažmo i ve variantě obývacího pokoje v přízemí se čtyřmi ložnicemi v patře. Nicméně vraťme se ke konkrétnímu domu. Renesančně barokní symetrický osový koncept je pouze zdánlivě v rozporu s modernistickým vyzněním domu. Nejpůsobivější pasáž domu, vstupní část, pracuje s minimalistickým ztvárněním hmot v čistém povrchovém, nečleněném a výrazově konzistentním symetrickém řešení, narušeném pouze asymetrickým madlem v úzkém průřezu schodiště. Konkrétní řešení následně umožňuje výstup do exteriérového pokoje (vymezeného opěrnými stěnami s bohatě porostlou treláží) nebo obrátku zpět v interiéru, připomínající přístup k Parthenonu a následnou katarzi, umocněnou rozevírajícími se stěnami, předznamenávajícími opětovné splynutí s krajinou prostřednictvím panoramatického širokoúhlého okna, pouze vertikálně členěného a především v létě z pěti devítin otevíratelného. Jistý luxus symetrického řešení v patře s dvěma ochozy kolem schodiště je kompenzován mimořádným zážitkem následného výhledu a příjemné prostornosti, zesílené horním světlem ze střešního světlíku. Optický klam, vyvolaný rozšířenou chodbou, přitahuje protější kopec ještě více do interiéru hlavního obytného prostoru. Jednoznačně kladný pocit z vnímání vnitřních prostor není narušován tříští materiálů a tvarů, naopak – přírodní dřevěné dýhování v teplých tónech, elementární tvarování, střídmá barevnost i kování dveří včetně klik doplňuje jistou přirozenou monumentálnost a jednoduchost rodinného domu. Architektura má odzvoněno Možná, že polovina plochy přízemí (objekt je nepodsklepený) věnovaná garáži, sklepům, skladům, dílně apod. se může jevit pro tento účel jako předimenzovaná. Bývá ovšem téměř vždy realizována podle přání zákazníka, podle toho, jaké prostorové požadavky vůči architektovi uplatní. Zde je pikantní souvislost mezi investorem a architekty. Investor je totiž také architekt, ale chtěl dům od konkrétních architektů. Dnes neopomene zdůraznit, že se jim všem (celé rodině) v domě skvěle žije. Původně měl mít dům ekologickou zelenou střechu, leč finance rozhodly jinak, pultová střecha v mírném spádu umožnila osázení střechy odolnými rostlinkami, ovšem střecha není pochozí. Ačkoliv dům nemá sedlovou střechu, má hlavní římsu, která částečně předstupuje a vytváří svojí přiznanou dřevěnou konstrukcí v podhledu dojem klasického zápraží. Kombinace eternitu pod římsou, světle dýhovaného dřevěného obkladu v interiéru, euro-oken v přírodním dřevě a preciznost při vyzdění vnějšího obkladu z lícovek si zaslouží ocenění. O to větším paradoxem je konstatování „odpovědného“ pracovníka stavební komise, že podobnou hrůzou a hrůzami se již nehodlá zabývat a tudíž podobně kvalitní architektura má v obci odzvoněno. „Již žádnou rovnou střechou si nehodláme ničit svoji obec,“ prohlásil dotyčný. Pokud nedojde k architektonické osvětě mezi stavebníky i úředníky, pak největšími „hodnotami“ nových rodinných domů, vilek i haciend zůstane mansardová střecha s vikýřovými okny, bonnský šindel, vyřezávané (pokud možno plastové) zábradlí, plastová okna s nesmyslným členěním uvnitř dvojskel a zvláště nevhodná a ze zcela jiných souvislostí odkoukaná dispozice. Když chcete bydlet na úrovni 21. století, pak si taky pořiďte odpovídající dům této době. Jak paradoxní to jev. Zatímco ve dvacátých a třicátých letech parkovaly před moderními funkcionalistickými budovami na úrovni doby (z dnešního hlediska stařičké) airovky, mercedesy atd., dnes před pseudohistorizujícími napodobeninami, kýči a produkty samotvorby trůní nejelegantnější produkty automobilového průmyslu. Výstavba made in USA: zvnějšku si pořídíte pseudobaroko, secesi, gotiku, koloniální styl, cokoli, co peněženka snese. Vše v pokleslé papundeklové náhražce a uvnitř cokoliv k tomu. Zkrátka Big Mac v rodinné výstavbě. Ale nezoufejte, nejste s tímto přístupem sami, i náš pavilon v Hannoveru na Expo 2000 se takto světově předvedl.
Text: Karel Doležel, Foto autor a Filip Šlapal Zdroj: Můj dům 2/01 |
