|
|
Dispozice původního bytu se samostatnou kuchyní a jednou obytnou místností byla založená na malé šířce a velké hloubce obývacího pokoje. Troufám si říci, že je přímo špatným příkladem (byť velmi častým) dispozičního řešení. Při návrhu úprav se tedy muselo přistoupit k zásadním změnám, které jsou už součástí tzv. „stavebního interiéru“, základnímu a nosnému prvku pro zařízení bytu. Při nevhodné dispozici totiž nepomohou kvalitě prostoru ani krásné zařizovací předměty navržené třeba špičkovými designéry. Vybouráním dostatečně velkých otvorů do nosné stěny se změní dvě úzké místnosti v jeden prostor, který je možné podle potřeby funkčně dělit posuvnými dveřmi. Zařizovací předměty koupelny, stejně jako dřez kuchyně, jsou ve všech variantách napojeny na stávající instalační šachtu. Vzhledem k tomu, že byt není navržen pro jednotlivce, ale manželský pár, bylo pojato poměrně velkoryse především zařízení kuchyně.
Na podzimu života Nejkonvenčnějším řešením úprav malého bytu je varianta pro starší manželský pár, který si přeje oddělená lůžka a občas si některý z manželů i během dne potřebuje odpočinout. Ložnicová část je řešena odděleně od společenské, lůžka jsou však navržena tak, aby tvořila součást jakési rohové pohovky. V části pokoje poblíž kuchyně už jsou umístěna jen dvě křesla se společenským stolkem. Takové řešení respektuje pohodlí starších lidí, pro které by bylo obtížné například denně rozkládat pohovku. Ve vstupním prostoru jsou umístěny šatní skříně, na něž navazují posuvné dveře oddělující obytný prostor. Dveře jsou prosklené, aby do předsíně pronikalo alespoň trochu denního světla. V koupelně se sprchovým koutem (pro starší lidi je ve sprše vhodné umístit sedátko) a WC je navíc pod deskou se zabudovanými umyvadly počítáno také s pračkou, která je v ostatních variantách začleněna do kuchyňské sestavy. Manželé středního věku Oba po odchodu dětí pracovně velmi vytížení, manželka často pracuje doma. O možnosti přestěhování do většího bytu neuvažují, proto si mohou dovolit trvalé a nákladnější úpravy bytu. Koupelna jako v původním řešení spojená s WC je od zbývajícího prostoru oddělena segmentovou příčkou ze skleněných tvárnic (Vitrablok, Dekorblok apod.). Část příčky se promítne v kuchyňské části sníženým stropem (umístění zabudovaných stropních svítidel). Myšlenka kruhového segmentu tedy prostupuje celým bytem, navazuje na něj příčka šatní skříně, která bude vyzděna ze stejných skleněných tvárnic. Světlo propouštějící příčky umožní prosvětlit celý byt, i když se oddělí jednotlivé funkční zóny. Tvárnice mohou být čiré (ani přes ně není moc vidět), pískované nebo i barevné, záleží na individualitě a odvaze. V obytném prostoru se uvažuje o výklopném lůžku, které přes den slouží jako pohovka. Pod oknem stojí velký pracovní stůl, jídelní stůl navazuje na zařízení kuchyně. V zadní (hůře osvětlené) části je navržena větší šatna s posuvnými dveřmi.
Nekonvenční mládí Na podobném principu jako předcházející je založena i varianta pro mladou (prozatím bezdětnou) rodinu s nekonvenčním přístupem k bydlení. Jejich úpravy však budou levnější a snadno odstranitelné, protože manželé v bytě nezůstanou trvale. Příčky mohou být postaveny ze sádrokartonu nebo z průsvitného plastu (např. Lexan nebo komůrkový Makrolon, který se snadno ohýbá do oblouku). Při takovém řešení by se opět denní světlo přivádělo do celého prostoru. WC s umyvadlem je umístěno v samostatném válci napojeném na instalační šachtu. Prostorná a zaoblená kuchyňská sestava, zakončená pultem pro stolování, volně navazuje na otevřený obytný prostor, v jehož nejtmavším koutě je oddělená šatna.
text: Zora Martinová foto: archiv |
Průsvitné příčky
Malý 1 + 1 ve starším činžáku byl navržen pro manželský pár v různém období jejich věku a v odlišných životních situacích. Rodině s dětmi by vyhovoval jen s velkými provozními komplikacemi, proto taková varianta nebyla vůbec brána v úvahu.
