|
|
Na konci 80. let obývala Petra Černocká s dcerou a se svým tehdejším přítelem exkluzivní a prostorný byt ve funkcionalistickém domě na pražských Vinohradech. Jakmile však proletěla zemí sametová revoluce, přítel Petry Černocké jasnozřivě prorokoval hrozbu restitucí a s tím spojený růst nájmů. Tak dlouho strašil v té době ještě nepříliš reálným nebezpečím, až se zpěvačka rozhodla byt vyměnit a zmizet „do bezpečí“. Protože už před časem uvažovala o výměně svého předcházejícího bytu právě za řadový domek na Solidaritě v Praze 10, který se jí tehdy velmi líbil, začala znovu shánět právě v této lokalitě. Štěstí jí přálo, a tak se v roce 1991 stěhovala do domku, kde jí nehrozilo žádné drakonické zvyšování nájmů ani handrkování s majitelem. Jak zpěvačka dnes sama říká – domek je malý, ale jí a jejímu příteli, kytaristovi Jiřímu Pracnému, bohatě stačí a nepředstavuje pro ně žádnou finanční zátěž. I přes minimální vnitřní komfort jim domek poskytuje vše, co potřebují, dokonce se zeleným koutem k posezení, který si osázeli keři a stromky. Hlavně že zde mohou mít své mazlíčky – přítulnou kočku a ostrou jezevčici, která dovnitř nepustí ani důvěrně známé osoby. „Za ty roky jsem už pochopila, že nezáleží ani tak na tom, zda člověk bydlí komfortně, ale jestli je skutečně šťastný a v pohodě,“ říká Petra Černocká.
Dvouletkový zázrak Dlouhé pásy úzkých řadových domků z období let 1947–1948, takzvané dvouletky, se dnes mohou zdát jako velmi skromné bydlení co do kvality samotné stavby i jejího dispozičního řešení. Na domcích už se nepříjemně projevuje zub času (například se objevují výrazné trhliny ve stěnách). Nejrychleji ovšem zastaral uživatelský standard těchto staveb. Přesně definované pohodlné bydlení pro nižší střední třídu na konci čtyřicátých let už dnes zdaleka neodpovídá nejběžnějším nárokům průměrné rodiny. Rozloha místností v přízemí i jejich členění vycházely z tehdejších názorů na potřebu oddělení kuchyně od obývacího pokoje, což se dnes díky výkonným digestořím jeví jako přežitý atavismus.
Největším problémem přízemí je ale nedostatek úložných prostor, který prakticky nelze řešit ani dostavbou do prostoru zahrádky nebo předzahrádky. Pozemky totiž většinou nejsou pevně ohraničené a oplocené. Většina majitelů domků je proto nevyužívá jako soukromou zahrádku, ale nechává je volně zarůstat.
Ukázkou, jak dalece se posunul oproti původním předpokladům obecný životní standard, je fakt, že k domku nepatří garáž ani nejsou k dispozici žádná společná garážová stání. V polovině minulého století architekti zjevně nepředpokládali, že se motorové vozidlo jednoho dne stane běžnou položkou v inventáři jmění průměrně situované rodiny. Se zpohodlněním budoucích generací nepočítali ani při projektování přístupové silnice. S vozem proto nelze zajet přímo před domek, protože cesty k hlavním vchodům jsou jen o málo širší než běžný zahradní chodníček, a ulice mezi řadami domků neprotínají žádné spojovací silnice. Přesto se na pohled úzkým domkům nedá upřít racionální využití minimálního prostoru vnitřní dispozice, které udalo inspirativní směr budoucí výstavbě řadových domků. Ve své době byly průlomovým počinem, ukázkou všestranně kvalitního bydlení pro nejširší vrstvy nabízejícího výjimečný komfort.
Pod vlivem sousedů V prvních dnech po nastěhování chtěla Petra Černocká zachovat domek v takovém stavu, jak ho opustili předešlí obyvatelé. „Líbilo se mi, že bylo vše lehce zašlé, jako na chatě,“ dodává zpěvačka. Postupně ale podlehla mravenčímu elánu sousedů z celého okolí, kteří své domky neustále pilně vylepšují a upravují. Nejprve se pustila do těch nejnepříjemnějších úkolů – dala upravit a čistě vyhladit stropy, přebrousit a nalakovat parkety v přízemí a vymalovat celý dům. Změnu prodělaly i koupelna a toaleta v přízemí. V rámci dalších úprav pak na půdě vznikl rozlehlý romantický pokoj s nově vybudovaným dřevěným schodištěm. Zbylo zde i dost místa na prostornou komoru na odkládání nepotřebných věcí. V prvním patře na místě bývalé komory pak byla vybudována druhá koupelna se sprchovým koutem. Půdní pokoj však nenašel náležité uplatnění jako pokoj pro hosty. Zásah do soukromí pobytem dalších lidí vnímá už dnes Petra Černocká po letech kamarádských náletů jako zbytečnou nepříjemnost, kterou si ráda odpustí. A tak se pokoj pod střechou postupně zaplňuje nepotřebným nábytkem a Jiří Pracný používá tuto místnost jako zkušebnu. Výraznou úpravou nakonec prošla i úzká kuchyň, původně zařízená velmi skromně a jednoduše. Na nátlak truhláře se však Petra Černocká nakonec rozhodla svěřit mu výrobu atypické kuchyňské linky z dřevěného masivu, která by jí poskytla dostatek úložného prostoru. Dnes si ji nemůže vynachválit a jak sama říká, ani netušila, že by tolik dobře promyšlených a rozvržených úložných prostor dokázala smysluplně využít.
Když nejsou věci na přítěž Většina lidí se při stěhování do menšího nedokáže zbavovat starších kusů nábytku a desítek oblíbených drobností. Petra Černocká ale zvolila dost razantní cestu a byla ochotna se řady věcí rozumně vzdát. Díky tomu její domek nepůsobí jako stísněné skladiště, ale zachoval si vzdušnou, pohodovou atmosféru. Starožitné kusy sehnané po bazarech doplňuje modernější nábytek. Interiér zútulňují dekorační drobnosti, jejichž cena spočívá hlavně v osobních vzpomínkách než v umělecké kvalitě a pořizovací ceně. Schopnost oprostit se od zátěže zbytečných starostí o hmotné statky je Petře Černocké víc než vlastní. „Mohla bych bydlet v pěkné vilce za Prahou a s pořádnou zahradou, ale čím víc věcí člověk má, tím víc se o to bojí. Také má mnohem víc práce a výdajů. Já už chci jen pohodu a klid. Abych si malovala, že se zlepší kvalita mého života, když budu mít o pár metrů navíc, tak to vůbec. Prostor a luxus na předvádění už k životu nepotřebuju,“ říká Petra Černocká.
Ideální bydlení podle zpěvaččiných zkušeností stejně neexistuje. Vždycky se aspoň za plotem vynoří nesnesitelný soused, který idylu zničí. Ale přesto ještě neskládá ruce do klína. Jak sama říká, kdyby se ještě našel řadový domek, který by měl jen o kousek větší předsíň, komoru v přízemí a garáž, hned by se bez rozmýšlení stěhovala. Poklidná atmosféra malých kolonií řadových domků se jí totiž už dostala definitivně pod kůži. A ani v nejmenším ji neleká, že na první pohled jsou tyhle domky jeden jako druhý. Důležité je přece to, jaká pohoda panuje uvnitř.
text: Lucie Konášová foto: Marie Votavová |
Řadový domek není řadový domov
Unifikované bydlení socialistické éry je termín, ze kterého dnes běhá mráz po zádech. Ale stačí bližší pohled a možná změníte názor. Řadový domek zpěvačky a herečky Petry Černocké je tak přívětivý, že má k unifikaci více než daleko.
