|
|
Stavba rodinného domu bývá spíše záležitostí hlavy rodiny, ale do jeho zařizování (pokud interiér nebyl už přímou součástí projektu) začíná mluvit především žena, která má jasnější představu o chodu domácnosti. Podobně tomu bylo u majitelů tradičního domku, jehož anonymně řešené prostory ani po dokončení stavby ještě nevypovídaly nic o způsobu životu konkrétní rodiny. Paní domu vzala události do svých rukou a obrátila se na odborníky – trojice architektů na základě jejích požadavků dokázala vytvořit prostředí, které je nevšední, profesionální ukázkou funkčního moderního interiéru.
Prostor nejen na spaní Architekti Alena a Jan Lexovi se svými osobitými kusy nábytku patří již několik let mezi přední české designéry (FAST, Interier a Design). Ke spolupráci na této zakázce si přizvali ještě kolegyni Markétu Dubovou, která navrhla celkovou koncepci a zakázku s klientem projednávala. V rodinném domku autoři vybavili hlavní obytný prostor (dříve zakoupený byl jen sedací nábytek), především však řešili prostor ložnice, od kterého prosklenou posuvnou stěnou oddělili samostatnou šatnu. Podkrovní ložnice je dostatečně velká plošně, ale sešikmené stěny neposkytují příliš mnoho možností, kam umístit dostatečně dimenzované šatní skříně. U štítové stěny je ložnice propojena s balkonem, k protější rovné stěně (do místa s největší výškou) bylo vhodné postavit dvojlůžko. Architekti se rozhodli rozdělit místnost na dvě části a celou jednu stranu se sešikmeným stropem využít jako šatnu.
Ložnice získala intimnější charakter, podtržený navíc velmi příjemným rozptýleným světlem, které sem z okna šatny prochází přes pískované sklo posuvných dveří. Opticky se ložnice stala jen čistě soukromým místem pro spánek, ale svým skutečným vybavením dovoluje manželům vycházet z ložnice nejen odpočinutým, ale navíc i v „gala“ – perfektně oblečeným a upraveným. Šatna nemá klasické úložné prostory, ale je vybavena systémem kontejnerů, polic a ke stěně kolmých tyčí na ramínka, jaké se používají v obchodech s oděvy. Dovoluje nesmírně jednoduché a přehledné ukládání oděvů, funguje doslova jako přesný stroj. K ještě snadnější manipulaci se tu využívá pojízdný kontejner s šatními tyčemi, s jehož pomocí se může do šatny vozit prádlo po vyprání, stal se prostě univerzální a praktickou pomůckou pro veškeré operace spojené s oděvy.
Hravá jednoduchost Nábytek manželů Lexových nemá charakter sériově vyráběných sestav, vzniká po jednotlivých kouscích, které vždy řeší nějaký konkrétní úkol. Design těchto samostatných solitérů má však natolik jednotný rukopis, že vybrané kusy stačí sjednotit použitým materiálem a vzniká dojem uceleného souboru. Základem takového přístupu k návrhu nábytku je vlastní filosofie, vyhraněný názor a dlouhodobý vývoj nejen konstrukce nábytku, ale i způsobu zpracování a všech detailů. Stejně jako soudobý moderní nábytek, který je možné vidět na zahraničních výstavách designu, i jejich kusy vycházejí z jednoduchých geometrických tvarů, jsou kultivovanou kombinací dřeva v přírodní podobě s bílou dýhou, sklem nebo kovem. To, co je však odlišuje a charakterizuje, vychází ze zcela vlastních představ o bytovém interiéru.
Přílišná strohost, se kterou by se mnozí lidé nedokázali ztotožnit, je potlačena laskavou hravostí tvarů a příjemnou nápaditostí, obohacující prvotní funkci. Společenský stolek má jeden z rohů čtverce „vyříznutý“ a nahrazený kulatým stolečkem se skleněnou deskou – při sezení v rohové sestavě pohovky a křesel se totiž pro odkládání nejvíce využijí jen nejbližší plochy a volně přistavený kousek ve vzdálenější poloze se může kdykoliv přemístit tak, aby byl přímo po ruce.
Zalomené police knihovny dovolují srovnání různě vysokých knih, aniž by nad nimi zůstávala volná mezera. Silné desky stolů nejsou jen nevyužitou masou materiálu, vždy na některé ze svých stran překvapí zásuvkou, kterou v uzavřené poloze nejprve ani nepostřehneme. Vysoký sloupový regál má kromě polic a zásuvek na jedné výplni „dvířek“ z pískovaného skla najednou ručičky – nenápadné a krásné začlenění pokojových hodin.
Podobně bychom mohli pokračovat s každým dalším solitérem. Ale dejme raději více prostoru fotografiím, které jsou výmluvnější.
text: Věra Konečná foto: Iveta Kopicová |
Šatna jako dokonalý stroj
Kdybychom se žen bydlících v menším bytě zeptali, jaký prostor jim nejvíce chybí, většina z nich by asi uvítala prostornou místnost na ukládání oděvů. Šatnu, ve které by ramínka, zásuvky či police tvořily přehledný systém. Žádné velké hledání, stačilo by jen vejít, podívat se a natáhnout ruku.
