Nejpodstatnějším rysem, kterým se současné ložnice liší od svých předchůdkyň, je jejich variabilita. Fakt, že už se vzájemně nepodobají jako vejce vejci. V různých domácnostech se liší svým posláním, skladbou nábytku, designem…

Dlouhá léta bylo jejich bydlištěm moravské velkoměsto Brno. Rozhodnout se v seniorském věku pro radikální změnu bydliště a opustit léta důvěrně známá místa nebývá snadné. Přesto takový krok dvojice, kterou jsme navštívili, učinila. V současnosti už rok bydlí ve svém, v domě na stráni poblíž Tišnova.

Česká expozice na Mezinárodním veletrhu nábytku v Miláně 2002, kterou připravili organizátoři výstavy art & interior, zaujala nejen návštěvníky, ale i zahraniční tisk a televizi. Originálním designem se tu představili architekti Stanislav Fiala a Daniela Polubědovová.

V současné expanzi satelitních městeček rostoucích jako houby po dešti kolem našich větších měst a osázených obvykle samostatně stojícími rodinnými domy nebo vilami si nelze nevšimnout, že téměř zmizely jiné formy urbanistického a architektonického uspořádání – například dvojdomky.

Jak ukládat knihy? Mají stát za skleněnými dvířky, či v otevřených policích? Kolik se jich vejde na jednu polici a kolik jich jedna police unese? A kde má knihovna stát? To všechno jsou jistě důležité otázky. Ať však děláte, co děláte, knihy si v každém bytě své místo najdou.

V dnešní době už osvětlení není pouze otázkou centrálního světla připevněného ke stropu, ale je souhrou několika příjemných světel. V místnosti, a zvláště mluvíme-li o dětské, nesmí docházet k ostrým světelným kontrastům. To nám zajistí kombinace centrálního světla a přídavného osvětlení. Jedině tak v místnosti nezůstane žádný tmavý kout.

Přemýšlet o počítačové síti, která řídí a kontroluje celou domácnost, zatím vypadá poněkud absurdně – alespoň v průměrné české domácnosti. Jinde jsou však dál, a mnohé nasvědčuje tomu, že „zasíťovaný“ byt či dům bude v blízké době stejně běžný, jako je dnes video nebo myčka nádobí.

Ve tmě se zdaleka nepohybujeme s takovou suverenitou jako např. obyčejná kočka domácí. Většina z nás v noci, navíc v rozespalosti, obtížně hledá vypínač ve vlastním domově, natož pak v cizím prostředí. Snaha o vyřešení zmíněných problémů přivedla na svět Nissot.

Dobře svítit znamená dobře vidět. Optimální je takové osvětlení, které má předepsanou intenzitu, je rovnoměrné a neoslňuje.

Současným trendem bytových interiérů je otevřená dispozice, především propojení kuchyně s jídelnou a obývacím pokojem do jediného prostoru. V těchto nových souvislostech se z kuchyně stává místnost, kde na designu nábytkové sestavy záleží stejně jako dříve na „reprezentativním obýváku“.

Ekologové zjistili, že většina lidí netrpí výčitkami svědomí, když při výrobě elektrické energie vznikají životnímu prostředí ubližující zplodiny oxidu uhličitého, ale začíná jim vadit něco zcela jiného: Vehemence, s jakou cena elektrické energie leze do peněz, jakou škodu dokáže v rodinném rozpočtu napáchat.

Malý 1 + 1 ve starším činžáku byl navržen pro manželský pár v různém období jejich věku a v odlišných životních situacích. Rodině s dětmi by vyhovoval jen s velkými provozními komplikacemi, proto taková varianta nebyla vůbec brána v úvahu.

Architekti, sociologové i pedagogové se dnes intenzivně zabývají otázkou, jak vytvořit optimální pracovní prostředí pro intelektuální, tvůrčí a kancelářskou práci 21. století. V jakém prostředí se cítíte příjemně a pohodlně, kde se vám skutečně dobře pracuje? Čím dál více lidí na položenou otázku odpovídá jedním slovem: doma.

Výběr prostírání dnes není starost, ale radost. Coby „dospěláci“ moc dobře víme, že přání obsažené v titulku se plní pouze v pohádkách. Nám však v tomto případě ani nejde o dozlatova upečenou husu, koláčky, které se přímo usmívají, džbány plné vína či jiného moku apod. Otázkou je, na co si talíře s pokrmy všedního i svátečního dne položíme, jaké zvolíme prostírání.

Oživení či naopak barevné harmonie interiéru se snažíme často dosáhnout prostřednictvím nového nátěru stěn. Zatímco v minulosti většina domácností preferovala bílou barvu, dnes stěny interiérů oblékáme do celé škály pastelových barev. Jenže: právě zde může být zakopaný pes, příčina budoucího neúspěchu.

„Žít bez barev je nesmyslné a absurdní: barvy zjasňují, oživují, povzbuzují a přinášejí potěšení,“ řekl proslulý Gianni Versace. Mluvil jistě především o módě, ale to nevadí. Je známo, že módní odvětví obecně ovlivňuje textilní výrobu. A domácí textilie zase působí na celkový charakter interiéru. A není náhoda, že bílé stěny a neutrální tóny v interiéru se omrzely právě v době, kdy se do módního světa se vší vehemencí vrátily barvy.

Kdybychom se žen bydlících v menším bytě zeptali, jaký prostor jim nejvíce chybí, většina z nich by asi uvítala prostornou místnost na ukládání oděvů. Šatnu, ve které by ramínka, zásuvky či police tvořily přehledný systém. Žádné velké hledání, stačilo by jen vejít, podívat se a natáhnout ruku.

Statistiky dětských úrazů až příliš často opakují slovo koupelna. Znamená to snad, že je nebezpečným místem? To určitě ne. Je však pravdou, že v oné nevelké místnosti je možných úskalí více než dost. A že jim možná nevěnujeme takovou pozornost, jakou by si zasloužily.