Historie firmy Dema začala v šedesátých letech minulého století v srdci Toskánska v městě San Gimignano a vyvíjela se k dnešní proslulosti osvědčeným italským postupem: rodinná tradice a zpočátku dosti úzce vymezený výrobní program, vytvářený ve spolupráci s dobrými designéry.

Denis Santachiara studoval lingvistiku a poezii a jejich možnosti v uměleckém vnímání. Už tato volba naznačovala, že v něm dřímá tvůrce, který bude vždy a všude hledat poetické a estetické hodnoty. Jeho vývoj to potvrzuje a on sám považuje tuto orientaci za svou přednost.

Začalo to v kočárkárně v Praze 9. Tam se usadila myšlenka Báry a Honzy o velkých plánech v architektuře a designu – naštěstí jejich přání a cíle nezůstaly za dveřmi suterénní místnosti a rozlétly se i do světa. Založili volné sdružení Mimolimit a do studia přibrali spolužáky, kolegy a přátele.

U příležitosti výstavy britského designu, zahájené na konci února ve Veletržním paláci společně s přehlídkou Art & Interior, pozval Moderní byt do Prahy jednoho z vystavujících představitelů ostrovní říše a dnes již světovou hvězdu Nicka Crosbieho, zakladatele a kreativního ředitele úspěšné společnosti Inflate.

Italský architekt a designér Alberto Meda je další z celé řady světových autorů, kteří úspěšně absolvovali prestižní milánskou Polytechniku a s vytříbeným smyslem pro detail navázali na tradice evropského minimalismu.

„Deset let jsem nepracoval jinak, než že jsem v dílně seřezával, brousil, svářel a stloukal nábytek. Každý kus, který jsem tehdy prodal, byl od začátku do konce mým vlastním dílem. Od tužky a papíru až po hotovou židli. Věděl jsem o něm všechno, chtěl jsem totiž vědět všechno,“ prozradil při návštěvě Prahy belgický designér Maarten Van Severen cestu ke svému úspěchu.

Rozhovor s bytovým architektem! Znám dámu, která si nechala zrekonstruovat byt podle vlastních návrhů, a podotýkám, že není architektka. Když mě jím prováděla, neustále upozorňovala: „Pozor na hlavu, tady trčí trám. Pozor na schůdek, není za dveřmi téměř k postřehnutí…“ Prostě hororové, životu nebezpečné bludiště.

Správní malí kluci se většinou vyznačují tím, že nedokážou chodit pomalu. Přirozenou formou pohybu je jim běhání. Ještě se zřejmě nestalo, že by na tom dokázaly něco změnit například poznámky v žákovské knížce. Radim Babák je doslova názornou ukázkou. I jako dospělý muž se stále pohybuje velmi rychle – rychle chodí i mluví a podle toho, co o něm víme, zřejmě i rychle pracuje.

Potkala jsem muže, který ještě ani nedokončil studium architektury a už svůj autorský nábytek prezentoval v komerční části výstavy Art & Interior. Během školních let také stihl vybudovat vlastní designérské studio v centru Prahy, připravit módní přehlídku, rozpracovat architektonické návrhy a zajistit vzhled interiérů prodejen pro prestižní módní firmu Pietro Filipi.

„Naší ideou je vyrábět užitečné předměty, které lidi baví. Naším trendem je určovat trendy a naší vizí je vnášet úsměv do každodenní všednosti,“ řekl Stephan Koziol, generální ředitel stejnojmenné rodinné společnosti.

Jedna z expozic letošní výstavy Art & Interior byla jakoby opředená magickou pavučinou. Lidé se tu zastavili a za chvíli se vrátili se svým známým a druhý den třeba ještě jednou. Tím, co je sem stále přitahovalo, byl Pavouk.

V celosvětové záplavě designových zařizovacích předmětů jsou i takové, které vynikají pouze cenou a adresou obchodu, kde se prodávají.

Na letošním předávání cen soutěže Taurus všechny překvapila držitelka zvláštní ceny Anna Strnadelová, absolventka prvního ročníku Fakulty designu a výtvarné výchovy v Ústí nad Labem. Oceněné návrhy keramických obkladů pro Chlumčanské keramické závody jsou originální, mají lehkost a švih. Napadlo nás, že když takto vypadají práce po dvou semestrech studia, určitě se v dílnách školy najde zajímavých věcí víc.

Petr Václavek (1958) vystudoval architekturu, ale naplno se věnuje i hudbě – hraje na baskytaru ve skupině Toyen.

Bořka Šípka zná laická veřejnost především jako designéra, jehož skleněné plastiky jsou nezaměnitelné. On je však především světově uznávaným architektem. Z jaké filozofie vyrůstají domy Bořka Šípka?

Pro ósackého rodáka Toshiyukiho Kitu je rok 2002 rokem jeho 60. narozenin. Přátelství Japonce a Itálie se datuje od bouřlivého roku 1968, kdy si Kita dopřával kulturní dobrodružství na evropském kontinentu. Okamžitě ho oslovila atmosféra italských měst a fluidum lidí, proto se další rok vydal do Itálie na tříměsíční zkušenou. Jeho přítel z Japonska Cesare Cassina mu ihned nabídl zakázku.

Už dopředu tušíme, že si Antonio Citterio v tomto čísle Moderního bytu s uspokojením prohlédne reprezentativní vzorky své tvorby a pak časopis odloží na méně či více viditelné místo. Máme si tedy dělat starosti s tím, co o věhlasném autorovi budeme psát? On to stejně číst nebude…

Léta se už vedou rozhovory s návrháři, analytiky, sociology a uměleckými kurátory o tom, co je podstatou módy. Stejně je tomu s interiéry a designem nábytku. Jak se navenek odrážejí vnitřní touhy a konflikty? Jaké postavení má žena, která se chce prosadit v oboru designu a architektury?