Sklo fascinovalo člověka již od nejstarších dob a patřilo k materiálům vzbuzujícím čistotu a opatrnost. Odráží se v něm síla stínů, na dotyk je studené, ale v kombinaci s jiným materiálem dokáže vytvořit zázračné teplo.

Dvacátá léta milovala barevnou hravost, luxus se sklonem ke kýči a tančila tango. Doba art deca se těšila z faktu, že Titanic, první válka i nestabilní monarchie patřily minulosti a budoucnost zářila pouze křiklavým optimismem. Směrem kupředu se v té době dalo jít jen po červené, žluté nebo oranžové… a ve skle kralovaly tango barvy.

Máme-li věřit sdělovacím prostředkům, pak svět je plný špatných zpráv, které se na nás valí z televizních obrazovek, rozhlasových přijímačů a z novin. Katastrofické zpravodajství nám zvyšuje hladinu adrenalinu v krvi a tělo si zvyká na stále vyšší dávky této látky, která původně měla člověku pomáhat v nebezpečných situacích.

Knihy kdysi patřily ke vzácnostem. O jejich ceně vypovídá například zpráva z počátku vlády Václava IV., že farní kostel v Novém Strašecí ve středních Čechách musel prodat několik krav, aby si mohl opatřit jednu liturgickou knihu. Při pravidelném obchodu s knihami lze pozorovat i určitou monopolizaci žánrů.

Žijeme v době, kdy většina celebrit chodí na schůzky spojené s fotografováním zásadně po obědě a s vizážistou v zádech. Zpěvačka Marie Rottrová však přijela místo v deset dopoledne ještě o čtvrt hodiny dřív a nalíčená byla z domova.

Potřeba knihovny je podmíněna existencí knihy. Jednotlivé typy nábytku vždy historicky zanikaly se ztrátou společenské poptávky po jejich funkci. Kniha stále žije a pupeční šňůrou tak vyživuje přítomnost knihovny, aby se nerozplynula v propadlišti nezájmu. Otázkou je, jestli jsou knihy stále ještě čteny nebo svým intelektuálním image v interiéru jen zdobí. U knihoven je problém obdobný.

Nástěnné knihovny jistě nezahájily svou éru s Bookwormem od Rona Arada v roce 1992, ale on byl první, který knihovnu rozvlnil po celé stěně. Význam takové knihovny pro knihu je sporný, protože relativní je i její nosnost.

Poprvé jsem se s ním setkala u dědečka, který byl ještě svědkem „starých dobrých časů“. Deštníkový stojan byl pro něj stejně samozřejmý jako pro mě věšák na kabáty. Moje generace ho už téměř nezná. Bakelitové kliky, plastové úchytky, plechové háčky přišroubované na zeď… to ano. A všude. Ale něco tak nadstandardně poetického, jako je odkapávač na deštníky…?

Kouzla a čáry provázející svět dětské fantazie jsou i pro dospělého člověka vábivou myšlenkou, bohužel však nereálnou. Zkrátka čaruje se jen v pohádkách, a tak když chceme něco změnit, musíme si pomoci sami. Chcete výrazně proměnit svůj interiér – a nechcete kupovat nový nábytek? Snadná rada – změňte barevnost stěn. Nechce se vám je malovat? Pak je můžete potapetovat. V krátké době proměníte vzhled vašeho domova, aniž byste použili jakákoliv kouzla.

Mám dojem, že Karel Černoch přistupoval k zařizování ideálního domu zpočátku velmi nedůvěřivě. Jeho představy byly sice hezké, ale poněkud málo odvážné. Ale čas běžel, já slibovala a slibovala, až se umělcova fantazie konečně rozběhla naplno. Od původního útulného bytečku jsme se nakonec přece jen dostali do jiných sfér. Ve finále se dnešní oběť této rubriky konečně přiznala, že ze všeho nejvíc touží bydlet v takové menší bývalé továrně.

Při slově stínítko se ve vztahu k osvětlení vybaví každému nejspíš sklo. Skleněná stínítka a skleněné lustry opravdu převažují, ale vedle nich se při výrobě moderního osvětlení stále častěji používají i jiné materiály – zejména plasty, papír, kov a různě upravené textilie.

Přes devadesát procent vloupání do bytů a domů se uskutečňuje dveřmi, a není divu, některé dveře ke krádeži přímo vybízejí.

Na salonech Ambiente ve Frankfurtu nad Mohanem se každým rokem v únoru vytyčí designové trendy v kuchyňském nádobí, drobných interiérových zařizovacích předmětech, porcelánu, sklu… Ano, i takové drobnosti podléhají módě. Její Veličenstvo móda je nemilosrdná, a pokud bychom jí vycházeli v interiéru důsledně vstříc, buďme si jisti, že by naše peněženky brzy zely prázdnotou, zatímco kontejnery před domem by byly plnější a plnější…

Příležitostná lůžka by měla sloužit opravdu jen příležitostně a krátkodobě, protože většinou nemohou splňovat hlavní parametry zdravé postele. To se týká především matrace a jejího uložení. Protože příležitostná lůžka vznikají nejčastěji přeměnou z pohovek, jejich čalounění je podřízeno právě účelu sezení.

Zdravou postel bychom měli dopřát zejména dětem, které mají věnovat spánku 9 až 10 hodin denně. Nikdy by neměly spát na příležitostných rozkládacích lůžkách s tvrdým čalouněním.

Jsou lidé, kteří spí nejraději sami, třebaže žijí ve dvou. Oddělené lože, či dokonce oddělená ložnice byly kdysi známkou vyšší společenské úrovně a občas výrazem chladných manželských vztahů. To druhé platí dodnes.

Dáváme v úvahu dalšího kandidáta na lichotivé označení „nejlepší přítel člověka“. Nemyslíte, že tento titul si zaslouží i dobrá postel?

Nikoho nepřekvapí, že na záchodě lidé také čtou, někdo tu rád luští křížovky, občas se sem někdo „zašije“, aby unikl něčemu či někomu, a jsou i takoví, kteří sem chodí meditovat. Dnešní WC totiž může nabídnout hezké prostředí, kde to voní a září čistotou. Ale nebylo tomu tak vždy.