Lásku ke stolování pod širým nebem mají některé kočovné národy přímo zakódovanou v genech, v těch ostatních se probouzí alespoň za krásných letních dní. Od rána dlouho do noci jsou obsazené zahradní restaurace, terasy kaváren a zahrádky na chodníku. Ale ideální je, když si můžete posedět nad dobrým jídlem doma, na vlastní zahradě.Snídaně, oběd i večeře pod širým nebem jsou malým svátkem, který rozjasní každý všední den. Stačí slunce, teplo a pak už jen pár maličkostí: pohodlný zahradní nábytek, dobré jídlo a pití, příjemná společnost. Inspiraci k výběru prvních dvou podmínek najdete na našich stránkách, pak už zbývá jen jediné: vybrat si společnost.

Červená je odvážná barva, kterou si domů jistě nedá každý. Objevila se na loňském veletrhu v Kolíně nad Rýnem i milánských Salonech a letošní neopustila. Čeká na svou velkou příležitost, ale zdá se, že nebude čekat dlouho, protože nové kolekce zejména sedacího nábytku přejí individualitám. V drobných předmětech a elektronice určené do kuchyně je naopak na ústupu a mnohé společnosti ji radikálně vyřazují z výrobního programu. V obývacích pokojích však stále žije a hraje hlavní roli výrazného solitéru.

Zelená vzniká mísením teplé žluté a studené modré. Vyvolává pocit klidu a pohody, vyjadřuje životodárnou sílu přírody a v interiéru dokáže podle odstínu působit hřejivě i chladně.

Podle druhu odstínu vyvolává modrá dojem dálek a hloubek. Vyhledávají ji zejména melancholici a podle psychologa Lüschera spíše introverti, což je nutné chápat se značnou rezervou. Jednak existuje málo vyhraněných učebnicových příkladů typů osobnosti a jednak i milovník modré ji většinou s oblibou kombinuje s jinými barvami. Ideálním doplňkem v interiéru jsou odstíny v okruhu žlutooranžové. Nelze také opomenout, že i u modré hraje roli v míře obliby vrtkavá paní móda.

Zahradnímu nábytku věnujeme na prahu každého léta patřičnou pozornost. Děje se tak naprosto oprávněně. Vždyť naše klimatické pásmo je často tak skoupé na hezké dny! A to je přece dostatečný důvod, proč bychom si měli každý den, každou chvíli uprostřed zeleně s oblohou nad hlavou patřičně vychutnat.

Oranžová je barvou na půl cesty mezi žlutou a červenou. Žlutá stimuluje výkonnost mozku, ale z hlediska trendů zejména u sedacího nábytku stojí poněkud stranou. Červená zase vzbuzuje vášně, navozuje pocit dynamiky a z interiéru nevymizela. Jejich společné dítě má i docela praktické využití jako signální odstín. Proč jsou právě do oranžové oblečeni například lidé pracující na silnicích, když nejviditelnější barvou na spektru je podle mnoha testů žlutá?

Posteli bez kvalitní deky, polštáře a povlečení, chybí dokonalost, stejně jako vaně bez vody, pěny a vonných olejů. K tomu, abychom vydrželi každodenní nápor a shon, potřebujeme hluboký a životodárný spánek — v měkkých, čistých a voňavých peřinách se spí nejsladčeji.

Ať už si to připustíme, nebo ne, stále je naše myšlení pod vlivem paneláků. Tím, že po léta téměř nebyla možnost volby vlastního způsobu bydlení, přehnali jsme to pak do opačného extrému. Chceme se od paneláků odlišit, a často i za cenu nevkusu.

V ulicích několika českých obcí jsme se zeptali náhodných chodců, jestli mají doma obrazy a sochy. Výsledek stručné ankety byl tak jednoznačný, že netřeba zveřejňovat konkrétní odpovědi. Shrnutí jednoduše zní: zatímco bez obrazu v nejrůznější podobě si svůj domov neumí představit téměř nikdo, k sochám má laická veřejnost vztah velice zdrženlivý.

Co toho už skříně od lidí zažily. Zavřené milence, ukryté kostlivce, svatební šaty s letitým nárokem na inventární číslo a zoufalé výkřiky „Nemám co na sebe!“ Zejména ženy k nim chovají hluboké city. Jedny je milují, druhé nenávidí – podle obsahu. Schránky na šaty obvykle stávají v intimní zóně ložnic a bývají frekventovaným, byť citlivým tématem.

Není mnoho hospodyněk, které rády perou, žehlí, vysávají, utírají prach, myjí podlahy, okna, WC a koupelnu, udržují v pořádku rodinné šatstvo či stříbro. Všechny tyto činnosti nazýváme hospodářskými a slouží vlastně k udržení chodu a přežití rodiny. Každý si umí představit, co by se dělo, kdybychom pravidelně neuklízeli.

Skvělé kuchyně, velké šatny i pohovky připomínající svou rozměrností rozlehlé haly hotelů – to vše je italský design. Ale italští designéři dokážou navrhnout i nábytek do malých bytů, kde musí člověk bojovat doslova o každý centimetr. Poučit se tak u nich může majitel garsoniéry stejně jako ten, kdo bydlí v třípodlažním rodinném domě.

Prostory, ve kterých žijeme, nejsou vždy ideálním místem k životu. Aby se ideálu alespoň přiblížily, musíme si je uzpůsobovat podle svých potřeb, ale také přání. Dáte mi jistě za pravdu, že důležitým prvkem v interiéru jsou úložné prostory. Klasické skříně jsou v poslední době nahrazovány inteligentními šatními systémy.

Co jsou zlaté časy? Úspěšná léta, kdy se nám dařilo a byli jsme mladí? Nebo snad je to doba podložená zlatem? Letošní veletrh Heimtextil ve Frankfurtu nad Mohanem představoval obé. Zlatě kovové nitky totiž protkávaly vše, co v novém století bude vlát v oknech, na čem budeme sedět i uléhat k spánku. Vzpomínkou na zlaté časy se staly i dekory – vracely se k proužkům, rokokovým vzorům, romantickým květinám, něžné abstrakci i optimistickým velkoplošným obrazcům.

Možná budete znát La Fontainovu bajku o jelenovi, co se zhlíží v zrcadle vodní hladiny s takovým zaujetím pro ozdobu své hlavy, která se mu v ní odráží v majestátní velikosti, až dojde k závěru, že parohy jsou tím nejdůležitějším, co má. Nevšimne si, že se k němu přiblížil nepřítel, a když to zjistí, je mu rázem jasné, že opravdu podstatné budou teď jedině jeho rychlé nohy.

Spát společně, nebo zvlášť? Otazník. Mít dvě, nebo jednu matraci na manželském lůžku? Znovu otazník. Postel je prastarý objekt, ale večer co večer aktuální fenomén. Podle kvality matrace nám umí během dlouhých nocí napravit i zničit záda. Postel je nábytkem plným snů, pohodlí, lenošení, lásky… a otazníků.

Kdykoli se žena připravuje na návštěvu svých přátel nebo třeba očekává milence, zdobí svůj byt i sebe. Bylo tomu tak vždycky a není tomu jinak ani dnes.

Není právě snadné na položenou otázku odpovědět, protože přístup dnešních designérů ke jmenovaným kusům nábytku je značně volnomyšlenkářský. Zatímco dříve bylo zcela nekompromisně dáno, co taburet má či nemá a jaký tvar jedině může mít puf, dnes se jejich znaky stírají či promíchávají a vznikají nové zajímavé hybridy. Můžeme vám proto doporučit hlavně jedno – nehleďte na jméno a vyberte si kousek, který se vám líbí a splňuje vaše požadavky na funkci.