Fronta českých výrobců kuchyní čekajících na prezentaci ve Světě kuchyní se zatím nijak nezmenšila, což je pro nás zákazníky dobré znamení – tuzemský trh má a ještě dlouho bude mít co nabízet. Tentokrát jsme se zaměřili na tradici. Představujeme tím výrobce klasických dřevěných kuchyní.

Když si majitelé zařizovali svou první kuchyň, zvolili značku Leicht. Spolupráce s firmou EUROHOF, která je prodává, se jim natolik osvědčila, že i napodruhé sáhli po osvědčené kvalitní značce a do nově postaveného rodinného domu si pořídili kuchyň opět od firmy EUROHOF.

Obrázky v kuchyňských katalozích působí dokonale. Velký prostor, několik oken, na stole čerstvá zelenina… každá věc má své místo. Určitě si občas nad takovým záběrem pomyslíte – opravdu takhle někdo žije? Asi se budete divit, ale je to tak. Našli jsme několik podobných realizací, a i když už na začátku přiznáváme, že jsme tu a tam záběr mírně naaranžovali, následující stránky vám přinesou několik skutečných realizací, v nichž opravdu hospodaří kuchařky z masa a kostí

Když se nějaký muž přizná, že mu „padla do oka“, každý si určitě pomyslí, že mluví o ženě. Výjimka však jako vždy potvrzuje pravidlo. Muž, který se takto vyslovil, měl na mysli novou kuchyň! A ta padla do oka nejen jemu, ale i jeho ženě. Naprosto shodně se jim zalíbila Maxima od firmy interiéry Sedlák, navržená přímo ing. Miloslavem Sedlákem.

„Toto už je moje třetí kuchyň v životě. Takže myslím, že se mi konečně docela povedla a zatím mi zcela vyhovuje,“ odpověděla obyvatelka nového bytu na okraji Prahy na otázku, zda by dnes něco navrhla ve své kuchyni jinak. K této otázce jsem dospěl poté, když jsem po zdlouhavém prohlížení dospěl sám za sebe k přesvědčení, že takovou kuchyň bych si sám pro sebe nechal líbit taky.

Exkluzivní kuchyň si občas objedná zákazník, který její přednosti ani nemůže naplno využívat, protože mu k tomu jeho podnikatelská činnost neponechává čas. To ale není případ této velké a promyšleně zařízené kuchyně, kterou si vybrala a dotvořila matka tří dětí a manželka velmi zaměstnaného muže.

Když muž, zvyklý na péči manželky, z jakýchkoli důvodů náhle osamí, má několik možností. Může si rychle najít jinou ženu, která se o něho bude starat, což pro většinu mužů představuje hlavně dobré jídlo, může se vzdát a postupně se stát bezdomovcem anebo čelit této situaci mužně – zařídit si pěknou kuchyň a začít vařit sám. Takoví muži existují a jejich přístup k budování kuchyňského pracoviště a k přípravě pokrmů může být pro leckoho inspirující.

Okno, kterým se dnes dá při přípravě jídla dívat do zahrady, patřilo původně koupelně. Po kompletní rekonstrukci interiéru se však proměnila většina dispozic, koupelna se přestěhovala do severní části domu a jižní slunce teď může své zvědavé paprsky strkat rovnou do talíře.

Na návštěvu jsme se nechali pozvat do nově postaveného rodinného domu zasazeného do malebné přírody severozápadních Čech. Velkoryse pojatý interiér koresponduje s koncepcí celé stavby a je v souladu s představou o bydlení a každodenními potřebami majitelů.

Vzhled mnoha našich kuchyní se za poslední léta změnil k nepoznání. Jsme přesvědčeni, že vždy stojí za to, poohlédnout se u sousedů, jak tam řeší problémy, které máme společné. Tentokrát jsme se zajímali o Švýcarsko, konkrétně o kuchyně v rodinných domcích. O rozhovor jsme požádali ing. arch. Milana Hona.

O počítačové vyřešení daného prostoru jsme opět požádali jednoho z výrobců kuchyní. Zadání tentokrát znělo – kuchyň v typizovaném panelovém domě VVÚ-ETA, což je plocha cca 14,46 m2.

Vzhled mnoha našich kuchyní se za poslední léta změnil k nepoznání. Jsme přesvědčeni, že vždy stojí za to, poohlédnout se u sousedů, jak tam řeší problémy, které máme společné. Tentokrát jsme se zajímali o Švýcarsko, konkrétně o kuchyně v rodinných domcích. O rozhovor jsme požádali ing. arch. Milana Hona.

Znáte doktorku Michaelu Quinnovou? Pokud jste někdy absolvovali alespoň prvních několik dílů tohoto amerického televizního seriálu, dobře víte, že doktorka Quinnová pro neustálé pracovní vytížení příliš nevaří. V kuchyni se s ní dokonce setkáte pouze ve chvíli, kdy vstává od stolu a pospíchá za akutním případem. Přesto je kuchyň v jejím domě přátelsky hřejivá a působí dojmem stále roztopené pece.

S profesionálním obdivem se zkusíme dotknout džentlmenského soupeření, které na Moravě dnes probíhá. Na relativně malém území se totiž dokázalo prosadit hned několik výrobců kuchyní, a to tak razantně, že názvy jejich firem už jsou renomovanou značkou. Koncentrace výroby jednoho sortimentu v regionu má, jak se zatím zdá, spíše klady než zápory. Výrobci se všichni dobře znají, vědí o vzájemných silných i slabých stránkách a tyto znalosti se snaží využívat ve svůj prospěch.

„Toto už je moje třetí kuchyň v životě. Takže myslím, že se mi konečně docela povedla a zatím mi zcela vyhovuje,“ odpověděla obyvatelka nového bytu na okraji Prahy na otázku, zda by dnes něco navrhla ve své kuchyni jinak. K této otázce jsem dospěl poté, když jsem po zdlouhavém prohlížení dospěl sám za sebe k přesvědčení, že takovou kuchyň bych si sám pro sebe nechal líbit taky.

Do nového manželství, bytu, zaměstnání i do nového tisíciletí by měl člověk vstupovat rázně. Bez okolků i zbytečné sentimentality. Proč být zbytečně skromní, když doba si žádá činy? Proč hledat levná řešení, když podstatná je kvalita, a za tu se platí…
Kuchyně, jejichž pořizovací cena začíná na milionu korun, jsou toho důkazem.

Kdo z vás se už několikrát dobře pobavil u filmu Na samotě u lesa, ten taky moc dobře zná postavu zedníka pana Lorence, kterého si majitel opravované chalupy vozí na invalidním vozíku, to aby se mu neopotřeboval. Ve skutečnosti pan Lorenc nic neumí, jen popíjí pivo a rozdává úkoly. Majitelé naší chaloupky sice nemají svého pana Lorence, ale o to lépe se jim dílo daří. Spolehli se totiž na šikovné ruce místních řemeslníků.

Spousta lidí se domnívá, že práce architekta, který jim pomáhá zařídit byt, spočívá ve výběru nového nábytku. Ale podstatně závažnějším problémem při řešení bytu jsou správné provozní vazby, odpovídající konkrétní rodině.