Bylinková a zeleninová zahrádka pro babičku, reprezentační zahrada pro potěchu, orientální koutek pro meditaci: tentokrát vám předvedeme, jak je možné pojednat zahradu okolo velkého neofunkcionalistického domu ve tvaru písmene L.
 

Abychom pochopili japonskou zahradu, je třeba vrátit se do minulosti, utvářet si mozaiku pocitů a srovnat určitá fakta. Vše má svůj smysl. Kámen pak nahrazuje horu, potůček zobrazuje mohutný vodní tok a jezírko se stává oceánem – zrovna tak jako v japonské zahradě v Praze-Tróji.

Zahrada ponořená do krajiny České Sibiře vyniká velkou vodní plochou rybníka, nekonečným šikem listnáčů a jehličnanů i nápadně kvetoucími okrasnými keři a letničkami. Zároveň si ponechává přírodního ducha a dlouhé výhledy do krajiny.
 

Tentokrát se na nás obrátili majitelé poměrně rozsáhlého pozemku svažujícího se směrem na severozápad s rozlohou asi 2 000 m² nedaleko Liberce. Přáli si vytvořit kolem svého nového rodinného domu zahradu s hřištěm, posezením a jezírkem, vhodnou pro odpočinek a hru. V severní části pozemku bylo třeba počítat s umístěním podzemních kolektorů pro tepelné čerpadlo.
 

Předvedeme vám, jak na malé ploše postupně vznikala příjemná oáza s prvky připomínajícími italské zahrady. Pojala všechna přání majitelů, od starého vzácného cypřišku přes sakury, kulovité zimostrázy a hortenzie až po jezírko, přírodní kámen i beton.
 

Tentokrát se na nás obrátili majitelé novostavby rodinného domu v malebné části Šumavy. Dům s nádherným výhledem do okolní krajiny stojí u lesa mimo hustou zástavbu obce Stachy. Pozemek o rozloze 3 500 m² dává dostatečný prostor pro vytvoření vysněné zahrady vhodné pro hru a odpočinek. V odlehlejší části si majitelé přáli menší produkční část se sadem ovocných dřevin.

Poměrně malá, ale o to půvabnější je zahrada, která náleží k moderní pražské vile. Převažují v ní kamenná uskupení, dominantou je i kamenný můstek.Využití vody a přítomnost plastik na první pohled naznačují, že se majitel inspiroval tradičním uměním japonských zahrad.
 

Park Saleccia na ostrově Korsika je arboretem se středomořskou vegetací. Stromy, keříky, květiny, zeleň všeho druhu tu představují barevné a voňavé svědectví o tamní rostlinné historii.
 

Majitelé nízkoenergetického rodinného domu v jižních Čechách nás požádali o návrh zahrady, kterou si chtějí založit na úzkém dlouhém pozemku. Leží v rovinatém terénu v nadmořské výšce 500 m nad mořem na konci zástavby rodinných domů. Hlavním požadavkem byl co nejmenší trávník a zachování hezkého výhledu na jih do krajiny.
 

Malá zahrada u nově postaveného rodinného domu v pražských Nebušicích má své osobité kouzlo. Tvoří jakési pokračování zajímavě vyhlížející budovy a rozšiřuje obytnou část na pozemku v poměrně husté zástavbě na okraji metropole.

Zahrada vznikala šest let. Majitelé začali stavět nový dům a trochu netradičně započala paní domu spolu se stavebními pracemi budovat také zahradu.

Zahrada v Doksech u Kladna vám napoprvé na chvíli vyrazí dech. Působí tak trošku neuvěřitelně, téměř jako filmová kulisa, skoro se zdá, že by měl někde vystrčit hlavu obr nebo pidimužík. Pocit intenzivního zážitku z botanické zahrady a fantaskního světa se mísí s otázkami typu: KDO to všechno vymyslel, vytvořil, vysochal?
 

Majitel této zahrady soustředil rostliny z celého světa na 1 250 m². Okouzlí vás bohatá sbírka rostlin – desítky druhů jehličnanů, mnohé miniaturní jako pro trpaslíky, skalničky i středomořská exotika, bílý až našedlý tuf, anglický trávník, vzdušná besídka i japonské prvky. Zahrada je vytvořena tak, jako byste se procházeli velkou krajinou.

V proslaveném hrnčířském kraji ve Středních Čechách, na pozemku, kde se dřív těžil jíl, leží zahrada, která vás hned za vraty přiková na místo. Překvapí rozlohou, vizáží přírodního anglického parku i kamenným domem a letitou stodolou.
 

Zahrada ve Středočeském kraji poskytuje rodině s dětmi mnoho možností, jak trávit volný čas. Přitom svou rozlohou patří menší a náklady na založení byly nízké.

Svažité zahrady mohou být krásné a zajímavé. Dovolují vytvářet členité scenérie a jsou pro šikovného zahradníka velkou výzvou.

Staré pořekadlo praví, že ke každému domu patří pes nebo kočka (a nejlépe obojí). A jak dokazují vaše snímky, tuto pravdu si vzalo k srdci u nás i jinde v Evropě velké množství majitelů rodinných domů.