Jsme národem, kterému bylo po dlouhá léta odepíráno právo na jiné bydlení než v panelácích. Není tedy divu, že jsme na ně získali alergii. Přesto současné rádobyzámky svou naprostou ignorací architektury panelové domy daleko předčily.

Příběh mladých manželů, které jsme navštívili v jejich nově zrekonstruovaném domově, začal přibližně před čtyřmi lety. I oni měli svůj sen o bydlení a nechybělo ani nadšení, takže se rozhodli své představy proměnit ve skutečnost. Koupili několik kilometrů za Prahou polorozpadlý dům s neudržovanou zahrádkou, v níž stály staré chlívky, králíkárna, a dokonce ještě i suchý záchod. Dům původně sloužil dvěma rodinám – měl dva oddělené byty s odpovídajícím dispozičním řešením.

V českých horách, i když se neřadí mezi ty nejvyšší, je krásně. O jejich stezkách, lesích a v zimě zasněžených kopcích by celé hodiny mohli vyprávět mladí manželé, kteří si pro svůj nový domov zvolili město na severu Čech. Z domu totiž vidí přímo na ně a z jednoho okna dokonce rovnou na Ještěd. Domek stojí na rozlehlém svažitém pozemku plném překrásných květin a stromů. V době naší návštěvy všechno kvetlo, slunce pálilo a vzduch se chvěl horkem. Idylické klidné prostředí jen občas narušil křik a smích dvou dětí, které si hrály v bazénu. Jejich maminka nám přišla otevřít a s milým úsměvem nás zvala dál.

Půdní byty se dnes objevují snad ve všech časopisech a na internetových serverech, které se věnují bydlení. Nejen jako exkluzivní bonbonek, ale naopak častěji než jiné typy bytů. Je to zřejmě tím, že jsou v posledních letech mnohem atraktivnější než byty v nově postavených domech: ty se totiž nabízejí k odkoupení za ceny pro většinu lidí nedostupné.

V současné době se při stavbě nebo rekonstrukci rodinného domu plánuje v naprosté většině jeden velký prostor, v němž jsou všechny společenské zóny propojeny. Schází se tu rodina, přijímají návštěvy – je to srdce obydlí, ve kterém se odehrává nejpodstatnější část života. Jedno takové jsme objevili na okraji Prahy v nově vybudovaném domě, ve kterém žije muž středního věku a jeho dospělý syn.

Vesnice, do které jsme přijeli na návštěvu, se ničím neliší od ostatních obcí za humny hlavního města. Původní historické jádro je zachováno jen v bezprostřední blízkosti návsi — kostel, kaplička, hospoda a popřípadě ještě stoletá lípa. Z přestavěných, kdysi stylově čistých chalup už jen stěží odhadnete původní duch tohoto místa.

Zpěvačku Heidi Janků jsme zastihli pár měsíců před stěhováním do nového domu. Mezitím ale musí stihnout natočit novou desku. Můžeme ji vidět v muzikálu Popelka, kde vystupuje v roli zlé sestry Kateřiny. V současné době se podílí na výrobě dvou televizních pořadů. Malý dům koncem léta vymění spolu se svým manželem textařem a producentem Ivem Pavlíkem za větší, takže i kuchyň bude prostornější a jinak zařízená. Ta současná působí účelově a prakticky.

Obstarat všechna povolení a vypracovat projekty na změnu dvoupodlažního podkrovního bytu v centru Prahy trvalo přes rok a půl. Patřil ženě, která je pracovně velmi vytížená, hodně cestuje, a tak se její život odehrává mezi kanceláří, autem a domovem. Změna legislativy bohužel nakonec nedovolila uskutečnit plány přestavby, kterým věnovala tolik času a úsilí, takže se rozhodla pro jiné řešení.

Malíř Kristian Kodet dvakrát za život emigroval. Po roce 1968 odešel do Švýcarska, ale přestože tam vyhrál například soutěž na fresku pro konferenční sál firmy IBM v Ženevě, po dvou letech se vrátil do Prahy. Podruhé emigroval v roce 1979 do USA, kde žil se svou druhou paní a dcerami až do roku 1990, přičemž si během oné doby dopřáli rok v Rakousku.

Představovat filmového a televizního režiséra Dušana Kleina je absolutně zbytečné. Jeho tetralogie „o básnících“, Jak básníci přicházejí na svět, Jak básníci… atd., už prakticky zlidověla. Za posledních deset let natočil v České televizi na padesát televizních inscenací a filmů, k divákům promlouval coby režisér a moderátor detektivního seriálu Hříchy pro pátera Knoxe. Jediné, co je kromě jeho tváře a kumštu divákům neznámé, je jeho byt.

Kritici současné moderní architektury stále častěji používají slovo „minimalismus“. K našim vynikajícím architektům, jejichž díla by se dala právě tímto výrazem pojmenovat, patří Ivan Kroupa.

Věříte, že existuje na první pohled rozeznatelný vztah mezi člověkem a bytem, v němž žije? Mohu to potvrdit téměř třicetiletou zkušeností z návštěv lidských obydlí ve městech, na venkově i na samotách všech kontinentů. Příjemná obydlí bývají domovem příjemných lidí, v neformálně koncipovaných bytech se jeho obyvatelé neformálně chovají a hosté neformálně cítí. Atmosféra vyzařující z bytu je cítit už při otevření vrátek zahrádky či vstupních dveří.

Dva mladí Italové, designér Alberto a výtvarník Eugenio, se přistěhovali do Prahy před šesti lety. Nejprve založili realitní kancelář pro italské investory, pak stavební firmu Italiane costruzioni a nakonec si otevřeli i vlastní obchod s italskou dlažbou Imarmitaliani.

Dům na západním okraji Prahy původně rostl do podoby stavby, jaké známe ze satelitních městeček. Na explozi originality neměl asistent na vysoké škole finanční prostředky. V polovině devadesátých let však změnil povolání. — A život se otočil o sto osmdesát stupňů. Naskytla se šance zastavit konvenční stavbu, změnit plány a splnit si sen.

Bydlet lze všelijak, v činžovním domě, v luxusní vile, ale také na lodi. V některých případech rozhodně nejde o nepohodlné ubytování ve stísněném prostoru. Moderní námořní jachty nabízejí interiér, nad nímž se zatají dech i nejzhýčkanějším milovníkům komfortu. K nim patří i majitel slavné stáje formule 1, Eddie Jordan, objevitel světového šampiona Michaela Schumachera a dalších vynikajících jezdců.

Stále častěji se na nás ze stránek časopisů usmívá tvář Venduly Svobodové, která vešla do podvědomí nejen jako manželka hudebního skladatele Karla Svobody, ale hlavně díky svému nadačnímu fondu Kapka naděje. V rozhovoru se dozvíte, že Vendula Svobodová vaří často a ráda a ve své kuchyni se cítí jako v pokojíčku.

Pláž Copacabana v brazilském Rio de Janeiru patří k deseti nejdražším adresám světa a Paulo Coelho je zase jedním z deseti nejprodávanějších romanopisců na Zemi – jdou tedy k sobě dokonale. Mříž vybíhající přes chodník daleko před dům, kde bydlí, otvírá dveřník. Domácím telefonem v honosné hale ohlásí návštěvu a po svolení ji uvede do výtahu. Ten zastaví o devět pater výš, přímo v předsíni bytu. Každé patro domu totiž okupuje jediný byt. Mříž výtahu otvírá barevná služebná. Bez ní si nedovede představit život žádný Brazilec, který nechce, aby jeho rodinu považovali za chudou.

Zařizování bytu patří pro většinu z nás k příjemným záležitostem. Pokud se stěhujeme do nového, pak je tato činnost svázána s nadšením mnohem větším – máme se na co těšit a můžeme realizovat všechny své představy, které se doposud z různých důvodů nedaly uskutečnit. Tak tomu bylo také v bytě, který jsme navštívili tentokrát. Majitelé se přestěhovali z menšího bytu do většího a chtěli si tady vytvořit nový domov. Věděli, že zde zůstanou dlouho, proto si ho chtěli vybavit zcela nově se všemi vymoženostmi moderní doby. Majitel bytu je architekt, a tak měl možnost své zkušenosti a nápady využít tentokrát pro sebe. Připravil nejen dispoziční řešení, ale protože má svou práci rád, využil svých znalostí a navrhl také nábytek.