Kuchyňské náčiní máme většinou pěkně vzorně uložené v zásuvkách, při každém vaření se pro ně ohýbáme, po umytí je ukládáme zpět do zásuvky. A proč vlastně, když je stejně každodenně bereme do ruky?

Co je to za nápad? V kuchyni pro jednoho přece musí být všechno stejně tak jako v kuchyni pro dva nebo pro čtyři. Co když přijdou hosté. Budete se vymlouvat, že máte jen jeden talíř, protože vám to stačí?

Co je to za nápad? V kuchyni pro jednoho přece musí být všechno stejně tak jako v kuchyni pro dva nebo pro čtyři. Co když přijdou hosté. Budete se vymlouvat, že máte jen jeden talíř, protože vám to stačí? Samota je pojem velmi relativní a v kuchyni zvlášť. V tom je právě háček.

Kuchyňské náčiní máme většinou pěkně vzorně uložené v zásuvkách, při každém vaření se pro ně ohýbáme, po umytí je ukládáme zpět do zásuvky. A proč vlastně, když je stejně každodenně bereme do ruky?

Stačí chvilka nepozornosti, náhlý úraz či vážné onemocnění – a každému z nás se může život změnit způsobem, jaký si nedokázal ani představit. Následky bývají kruté: poškození pohybového ústrojí a s tím spojené snížení mobility s sebou přináší mnohá omezení. Výrobci kuchyní však nečekají a sami přicházejí s nadčasovým řešením.

Hvězdy hollywoodských sitcomů jedí na obrazovce snad v každé třetí scéně. Cpou se k prasknutí nejčastěji ve žlutých a oranžových jídelnách, protože barvy mezi žlutou a červenou vypadají v televizi zkrátka nejlépe. Proč ale herečky netloustnou? Třeba mají tajemství. Možná, když zhasnou kontrolky na kamerách, rychle utíkají z jasného a hřejivého koloritu. Spěchají hubnout. Vědí, že pokud má hlad vůbec nějakou barvu, je určitě tajemně modrý.

Co všechno už lze považovat za normu pro moderní domácí kuchyň? Správný prostorový koncept, hygienické materiály, odvětrávání, vybavení vestavnými a volně stojícími přístroji včetně myčky nádobí. Čím se tedy liší standardní kuchyň od nadstandardní? Odpověď by mohla znít: Někdy jen detailem.

První písemné zmínky o čaji jsou staré dva tisíce let, nápoj z lístků čajového keře je však v různých souvislostech zmiňován už o tisíciletí dříve. O vzniku čaje existuje množství legend, s jistotou se však ani neví, odkud vlastně čaj pochází – z Číny, Barmy, Indie, Japonska?

Dny se krátí a večery prodlužují. Děti, které je přes léto těžké vůbec poshánět k večeři, se teď pletou pod rukama i nohama a hlásí se na výpomoc. Není divu, venku je tma a v kuchyni to tak krásně voní…

Podobnou otázkou v titulku jsme v minulém čísle začínali článek o tom, zda a jak rekonstruovat dveře. To, že jsme stejný titulek použili i pro článek o rekonstrukcích kuchyňských linek, není z nedostatku fantazie: v obou případech existují meze, kdy se ještě rekonstrukce vyplácí a kdy už je naopak výhodnější koupit vybavení zbrusu nové. Navíc se dá tato problematika řešit použitím stejných materiálů (barvy, laky, samolepicí tapety a fólie, dýhy) a podobnými pracovními postupy.

„Co to dnes máme k večeři?“ zamžoural muž se špatně skrývaným nezájmem do talíře. V mihotavém světle stahovací lampy, která už dávno zůstala viset příliš vysoko nad stolní deskou, se po talíři vlnilo několik nepříliš vábných živočichů. „Ach promiň.“ Žena chvatně vyměnila nádobí. Teď muž pomalu rozeznával těstoviny po italsku. „To byly rousnice, které si dědeček připravil na ryby.“

Důležitým krokem v zařizování kuchyně může být i výběr vhodného dřezu. Mnozí ani nemají tušení, jaké možnosti dnes prodejci nabízejí, ať se jedná o nejrůznější tvary dřezů či materiály, ze kterých jsou vyráběny. Tentokrát vám předkládáme stručné pojednání o nabídce materiálů a cenových relacích. A zároveň vám představíme horké novinky na našem trhu.

Na trhu najdete pánve lisované i odlévané, nízké i vysoké, s víkem i bez víka, různě dělené či tvarované, s pevnou i odnímatelnou rukojetí, pro gurmány pak japonské pánve s dřevěnou rukojetí či čínské woky. Jejich společným jmenovatelem je povrch, který zabraňuje připalování a bez kterého si přípravu rychlých a lehkých jídel snad už ani nedovedeme představit. Pomineme-li všechny ostatní příjemné užitné vlastnosti tohoto nádobí, pak je pro většinu z nás asi nejzajímavější minimální spotřeba tuku při přípravě pokrmů.

Večer 12. dubna 1682 v Londýně okusili členové Královské společnosti jídlo uvařené pozvaným hostem, pětatřicetiletým Denisem Papinem. Pokrm večera byl připraven posledním francouzským zázrakem – tlakovým hrncem. „Díky tomu hrnci se i to nejstarší a tuhé hovězí mohlo stát měkkým a chutným jako mladé maso první jakosti,“ napsal architekt Christopher Wren poté, co se zúčastnil této historické večeře. Tlakové hrnce už mají za sebou více než tři stovky let.

Každá slohová epocha měla svou oblíbenou barvu — empír si liboval v rubínové červeni, secese milovala fialovou, kubismus si pohrával s černou a bílou. Doba, kterou prožíváme my, zatím přesné slohové označení nemá. Ale něco je na ní už teď velmi zřetelné: miluje všechny barvy najednou.

V posledních letech se jedny z nejzajímavějších změn v oblasti bytové kultury odehrávají v kuchyních. Souvisí to s jejich zařazením do jednoho obytného celku. Kuchyně už ani u nás nejsou často oním plus jedna, nýbrž jsou částí bytu rovnocennou s ostatními pokoji. Také většinou právě ony přicházejí jako první na řadu při postupné renovaci a modernizaci bytu.

Jídelní soupravy, hrnky, šálky či misky představují nejpoužívanější a zároveň nejintimnější součást interiérového vybavení. Jsou přítomny na jídelním stole při rodinných obědech a večeřích, do samého dna s nimi vychutnáváme i chvíle samoty. Jejich role je větší než velikost. Do značné míry utvářejí nejen kulturu rodinného života, ale i náš vkus. Dekor talíře, do kterého nám maminka nalévala polévku, asi jen tak nezapomeneme.

Někdo říká, že škodí, jiný, že pomáhá. Většina lidí se ale shodne, že dát si občas trošku tvrdšího alkoholu neuškodí, pokud se tak děje s mírou. Nechte se proto pozvat „na panáka“, jak se v Čechách a na Moravě nazývá tahle „čertovská medicína“ nejčastěji.