Japonská kuchyně není jen sushi, saké nebo rýže. Je to také tepan neboli železný plát, na němž připravují před zraky strávníků v restauracích své pochoutky mistři kuchaři. V rodině se vlastně odehrává totéž. Rozdíl je jediný. Zatímco profesionálové používají dlouhé železné pláty, v domácnosti postačí velikost výrazně menší.

Věstonická Venuše připravovala jídla na ohništi
a ke štěstí jí stačilo pár nádob srovnaných
u vchodu do jeskyně. O moc víc nepotřebovala
ani její prapravnučka v gotické černé kuchyni. Hospodyně v barokních palácích si nářadí rozvěšovaly kolem kamen, aby bylo pěkně při ruce, a naše babičky nedaly dopustit na pořádnou kredenc, ke které patřil příborník a skleník v parádním pokoji. Až pak se doba trošku zbláznila a zhlédla se v ohromných skříňkových sestavách, dosahujících až do stropu. Kuchyně dneška jsou lidským rozměrům bližší.

Interiér vybavený nábytkem v kombinaci kov a sklo odpovídá současným trendům, je velmi praktický, ale na někoho může působit poněkud chladně.

Dokonalost kuchyně je poměřována tím, jak dokáže uspokojit provoz v dané domácnosti. Nejdůležitější je tedy správné rozvržení skladby úložných skříněk v daném prostoru, logika řešení závislá na provozu v místnosti, účelné umístění bílé techniky a využití vnitřního prostoru nábytku.

Přestože se výzkumné ústavy zabývají počtem úklonů, otáček a výkrutů, které musí člověk při přípravě jídla vykonat, celková suma se dá stejně pouze odhadnout. V tom, jak její objem ušetřit, se však odborníci shodují docela přesně. Ideálním teritoriem pro přípravu pokrmů je pracoviště ve tvaru písmene U.