|
|
Bílá dominuje celému interiéru, v přízemí ji doplňuje několik odstínů hnědé, mezi nimiž na sebe nejvíce upoutává pozornost barva mědi, v patře bílou najdeme v kombinaci s modrou a s nábytkem převážně v barvě přírodního dřeva. (Pro obrazovou dokumentaci byly vybrány pouze charakteristické záběry.) Hledání příměstské pohody Majitelka se svěřila, že obraz nového domova se v její hlavě rodil několik let. „Chtěla jsem se nastěhovat do prostředí, které bude odpovídat mým představám.“ Za sjednocující prvek zvolila několik barev, z nichž bílé přiřkla dvojjedinou úlohu — vzbuzovat pocit čistoty a jemné romantiky. Díky volbě velmi praktické podlahové krytiny, keramické dlažby v barvě usychajícího listí, získal interiér zvláštní atmosféru, v níž bílá nepůsobí sterilně. Dlažba také vyhraňuje tento byt jako vesnický, v němž není zbytečných bariér mezi zahradou, terasou a interiérem, ale naopak, příroda se v keramické podobě dere dovnitř a rozkládá se po celém přízemí. Rozlehlá hlavní místnost má tvar písmene L, kde jednu část tvoří obývací kout s protilehlou jídelnou a druhou prostorná světlá kuchyň. Obě zóny jsou barevně odlišeny, doplňující barvou odpočinkové je tmavě hnědá, která se objevuje hlavně na celočalouněné kožené sedací soupravě, konferenčním stolku a jednoduché skříňce na televizi a další audiotechniku. Ladění dohněda v tuto chvíli končí a hnědá se objevuje už jenom v kuchyni v měděných tónech. Střed místnosti naznačuje krb a hned za ním začíná jídelní část. Ta je bílá stejně jako kuchyň. U jídelního stolu může pohodlně zasednout osm osob. Piano, umístěné ve společenské části bytu, pak v této rodině umocňuje pocit pospolitosti. Kuchyň řešená do tvaru písmene U je od jídelního prostoru oddělena barovým pultem. Zaujmou v ní měděné doplňky, s nimiž se dobře snáší i zlatavé kování na kuchyňském nábytku. Měděné nejsou jen nádoby, ale i hodiny, vázy na květiny, stejně tak miska na ovoce, čajník či cukřenka. Jak se svěřila naše hostitelka, kupuje si tyto kousky už řadu let, ale teprve v novém domě našly náležité uplatnění. Bílé obklady mezi spodní a svrchní částí kuchyňské sestavy jsou kladeny diagonálně a byla zvolena větší velikost, než bývá v kuchyních obvyklé. Vedle hlavní místnosti je v přízemí ještě pracovna, koupelna se saunou a hala se schodištěm do patra. Počínaje schodištěm, mění se charakter interiéru ze společenského na intimní, což je avizováno především změnou podlahové krytiny. Dlažbu nahrazuje modrý koberec, který napovídá, že po něm se dostaneme do soukromé zóny bytu. Koberec není jen v koupelně, kde jsou dlaždice s jemným vzorem laděné domodra. Pocit příjemné relaxace byl navozen i výběrem lehkého rattanového nábytku umístěného tak, aby byl co nejčastěji zalit lázní denního světla. Velkou šatní skříň opodál zjemňuje bílá barva, prostor zvětšují velkoplošná zrcadla na jejích dveřích. Zatímco hala v přízemí je jakousi křižovatkou cest, o patro výše lze najít klidné místo pro rozjímání nebo četbu. Nábytek v pokojích je povětšinou z prodejny Ikea a byl ponechán v barvě přírodního dřeva, lazurovaný světlým nátěrem. Výsledek přísnějšího barevného a materiálového výběru dokládá, že bílá dokáže být ve spojení s výraznými pastelovými barvami a s jemnými přírodními tóny prvkem, který dodá bytu punc zklidnění a pohody. Ukazuje se, že v cestě za hledáním odpovídajícího výrazu interiéru příměstského stavení je volba přírodních materiálů a barev ve spojení s bílou sympatickým řešením. TEXT: JIŘÍ ROTH, FOTO: MARIE BONAVENTUROVÁ |
Bílý obraz domova
Ve vesnici nedaleko Prahy stojí na samém okraji nových staveb dům, jejž si nechali postavit manželé, kteří valnou část života strávili v hlavním městě, kde také vychovali dvě dcery. Na venkov se odstěhovali s myšlenkou zařídit si interiér podle představ, po letech společného soužití zcela přesných. Důraz kladli na barevné řešení. Lépe řečeno — hlavní roli svěřili bílé barvě.
