Matuchovi bydlí v Jičíně a tři sta let starou chalupu koupili v nedaleké vsi. „O chalupě jsem snila celý život. Se Slávkem a dcerami jsme bydleli v domku u manželových rodičů a vlastně neměli nic svého,“ vysvětluje Alice.
Když se dozvěděli o této roubence, neváhali, přestože stavení bylo na spadnutí. Čekaly je shnilé stěny pod slátanou střechou. Rady, že by měli dům srovnat se zemí, nevyslyšeli.
Rozhodli se pro postupnou rekonstrukci, která trvala následujících deset let.
Dlouhá rekonstrukce
První novou stavbou byl suchý záchod na zahradě. Pak se začalo z toho nejhoršího konce, ve chlévě. Působením močoviny se tady roubené stěny rozpadaly. Když se z chléva vyloupla ložnice, bylo nutné opravit střechu. Další na řadě byla kuchyň a černá kuchyň s komínem, potom pokoj, koupelna a záchod. Jako poslední došlo i na garáž, kterou chalupáři postavili z kůlny na dřevo, a na zobytnění podkroví.
„Stavěli jsme tak, že jsme zhruba čtvrtinu chalupy podepřeli, staré zdivo zbourali, vykopali základy a postavili nové zdi,“ rekapituluje Slávek.
Díky tomu, že rekonstrukce trvala tak dlouho, Matuchovi měli čas důkladně všechno promyslet. Jejich cílem bylo zachovat vnější podobu stavby a původní půdorys. Jakmile pevně stanovili vnitřní dispozici, mohli přemýšlet, jak místnosti vytápět.
Velkému obytnému prostoru, který je tvořen předsíní, světnicí a kuchyní, dominuje pec s otevřeným ohništěm, která vznikla v místě bývalé černé kuchyně.
Alternativním zdrojem tepla je elektrické topení pod podlahou. To chalupáři zapínají, když vědí, že budou na chalupě delší dobu. Během krátkých pobytů stačí zatopit v kamínkách v podkrovním pokojíku.
Šikovnost má v sobě každý
Dnes se můžeme těšit pohledem na stavení v dobré kondici. Původní tady zůstal jen komín, část stropních trámů a většina střešní vazby. Zbytek chalupy prošel Slávkovi rukama. „Kupovali jsme pouze palubky, prkna na podlahu a dlažbu. Trámy jsem měl z bouraček, cihly od známých, tašky jsou z jednoho bouraného domu v Jičíně. Sám jsem je sundával a zase pokládal na střechu.“
Kde se všemu naučil? „Vztah k technice jsem získal na elektroprůmyslovce. Zručnost jsem měl, protože jsme v sedmdesátých letech s otcem stavěli barák. Pomáhal jsem mu nahazovat. A tehdy jsem si řekl: když dokážu nahazovat, tak zvládnu i zdít. Šikovnost má v sobě každý, jen ji musí objevit.“
