|
|
Když jsem se ptala architekta Tomáše Havlíčka, jak došel k netradičnímu pojetí stavby, jen se podivil: „Netradiční pojetí? Možná. Zjednodušeně bych řekl, že si zde nepostavil Ludvík XIV. letohrádek. Tady si postavil dům spíš nějaký Diogenes…“ Tak jednoduchý a skromný zas ovšem tento dům není.
Docela normální zadání Majitelům samozřejmě nabízí veškeré pohodlí. Je totiž skutečně přesně podle jejich přání, jak ho kdysi sami vyjádřili: „Chceme dům, a taky aby tam byla kancelář.“ Jak s úsměvem dodává architekt, šlo o docela normální zadání až na to, že se nakonec skoro všechno do posledního šroubku vyrobilo v originále. Spolupráce s investory prý ale byla skvělá. Možná už proto, že i samotný projekt vznikal opravdu dlouho – víc než rok se vybíral pozemek a další rok se projednávalo uspořádání a provoz domu. „Stavba rodinného domu je alchymistický proces. Mnohdy lidé neumějí formulovat, co přesně chtějí, zato mají přesnou představu někdy i o zvláštních detailech, se kterými se dá pracovat. Zajímají mě jejich přání, snažím se s nimi sžít. Dobrý dům se dá udělat, jen když si se stavebníkem rozumíte. I on je svým způsobem spoluautorem stavby.“
Sedm magických let Tomáš Havlíček tak prý „skoro volnou rukou“ upřesňoval vše za pochodu dlouhých sedm let, než svou práci dokončil. Vzápětí, a to na jaře letošního roku, ji odborná porota ankety Dům roku 2003 ocenila jako nejlepší v kategorii individuálních staveb. Samozřejmě že ne náhodou. Jasné vnitřní uspořádání domu, jednoduchá objemová koncepce, přírodní materiály a originální pojetí je tím, co osloví snad každého. Dům vystavěný na bezmála sto padesáti metrech čtverečních tak dokonale zapadá do svérázného charakteru parcely. Osazen byl do poměrně prudkého svahu, zcela přirozeně mezi vzrostlé stromy. Procházku mezi nimi přitom umožňuje každé podlaží. I když už přízemí s garážemi a technickým zázemím nabízí příjemný obytný prostor v podobě garsoniéry pro případné návštěvníky, životem pulzuje především první patro. Rozlehlý obytný prostor propojuje jídelnu s kuchyní i ložnicí a sociálním zařízením. Prosklenou stěnu lze v létě rozevírat směrem na zahradní terasu. Sklo je zajímavým prvkem i v samotném interiéru. Mimo jiné třeba v podobě stěny, která zabezpečuje jednu stranu jakoby „ze stropu padajícícho“ schodiště a opticky tak odděluje obývací část od jídelny. Druhé zábradlí nahrazuje už jen silná provazová síť, která svébytně dotváří tento celkově nesporně velmi zajímavý architektonický prvek.
V kanceláři jako doma Vede do horního patra, které je ze všech stran prosklené. I proto, že slouží jako velká pracovna obyvatel domu a ti mají rádi hodně světla. Kancelář zaujme také klenutým stropem, který vytváří již zmíněná netradičně řešená oblouková střecha domu. Horní patro lze v případě potřeby ovšem od domu zcela izolovat a třeba i pronajímat, protože má vlastní sociální zázemí a samostatný vchod. Ten stojí také za zmínku – s pevnou zemí ho propojuje jen lehký ocelový můstek, který stavbě opět přidává na nevšedním vzhledu.
Dřevostavba zatím neláká Původně prý architekt s majiteli projednával možnost, že by všechno bylo ze dřeva. Protože se ale dřevostavby u Středoevropanů zatím moc „nenosí“ – nevěří prý v jejich trvanlivost –, rozhodlo se o klasičtějším řešení. Za hlavní materiály byla vybrána cihla Porotherm a lité železobetonové desky, konstrukce střechy je z lepených dřevěných vazníků. Opticky ovšem všemu vévodí četné opukové obezdívky, dřevěné obklady a sklo: materiály, které souzní jak s okolní přírodou, tak i s interiérovým řešením domu. Je opět moderně a funkčně pojaté. Jak k tomu ostatně dodává Tomáš Havlíček: „I když je v interiérech nejvíc ploch omítaných, výrazně se projevuje dřevo, kámen a sklo (to znamená vzduch) čili materiály charakterizující dům i zvenku. A zvenčí jsou užity tyto materiály také proto, protože se prostě bavíme o ,domě v lese‘.“
Správné řešení pro správné stavebníky I když byly při stavbě domu použity některé opravdu krásné a také dražší výrobky, ve svém souhrnu vyšlo všechno relativně dost levně. Muselo se šetřit, a tak se mnohdy pro finanční nedostupnost některých prvků tzv. „vysokého designu“ volilo atypické užití výrobků, které byly původně určeny na něco úplně jiného. Jako třeba již zmíněné sítě u schodiště, anebo pouze bodové osvětlení obývacího prostoru objímkami se žárovkami po čtyřiceti korunách. Architekt si ale zpětně opravdu nestěžuje: „Dovedu si představit, že bych něco udělal i jinak, ale že raději, to se říci nedá. Vždy se objeví věci, na kterých se snažím poučit. Jak odhadnout správné řešení pro dané stavebníky nebo správné stavebníky pro možná řešení.“
– od 1995 – samostatná projekční praxe Realizace: – Rekreační zařízení „Léto“ v Řevnicích – 2004 – Letní terasa před restaurací v obci Černíč u Telče – 2002 – Voliéry dravých ptáků v zoo Ostrava – 1996 – Rodinná vila na okraji Českého ráje na úpatí Kozákova – před dokončením
Slovo architekta Při stavbě domu se vyskytnou pouze dva opravdu závažné problémy. Vybrat ten pravý pozemek a mít čas na přípravu stavby. Cihel a betonu je totiž všude dostatek. Pokud jde o představený dům, myslím, že obě úskalí zvládli stavebníci na jedničku.
Kontakt: ING. ARCH. TOMÁŠ HAVLÍČEK, tel.: 602 765 900, e-mail: t.havlicek@volny.cz
text: Eva Šuhájková foto: Oto pajer |
Dům pro Diogena
Stojí si pěkně ve strmé stráni samého okraje brdských lesů. A vypadá, jako by mu bylo úplně jedno, co si o něm lidé myslí. Třípodlažní dům s neobvyklou obloukovou střechou totiž může někomu připadat jako z jiného světa. Do toho našeho se ale hodí víc – už tím, že dokonale splývá s okolní přírodou.
