Dům pro třetí tisíciletí

Prvním impulzem bylo uvažování o zásadní změně bydlení. Takové úvahy umožnilo sedm let fungování firmy, která má již slušné ekonomické zázemí. Firma se rozhodla odkoupit pozemky na venkově a disponovat jimi do budoucna. Zainvestovala je, vybudovala komunikace a inženýrské sítě. „Nakonec mi tohle místo přirostlo k srdci a rozhodli jsme se, že si právě tady postavíme dům. Vybrali jsme parcelu, která je úplně stranou u lesa“ říká náš hostitel.

Jde o nekonformní řešení, neboť parcela je krajní a má tvar trojúhelníku o ploše téměř 1730 m2. Rozhodnutí o výstavbě domu padlo v září roku 1999 a do Vánoc byla hotova hrubá stavba a střecha. V dubnu následujícího roku se pokračovalo. Včetně interiérů byl dům dokončen za 14 měsíců a 22. prosince se šťastní majitelé mohli nastěhovat.

Představy o bydlení předali manželé architektovi. Dům, který měl být „ušitý“ na míru, se měl shodovat v určitých detailech se sousedním domem kolegy. Obě stavby nakonec rostly souběžně. Návrh i realizaci usnadnily dobré vztahy s autorem projektu. „Když takovou práci zadáte někomu úplně cizímu, téměř vždy přistoupí k realizaci jako ke kšeftu. Takhle jsme se v klidu dohodli na našich představách.

Architekt sice občas řekl, že určité věci nám nedovolí, že je nemůžeme udělat, ale vše nakonec dopadlo ke spokojenosti obou zúčastněných stran,“ usmívá se majitel.
Dohady způsobily například barvy, které jsou užity všude v domě. Nenajdete tu jedinou stěnu či zákoutí, které by zářily bíle. Například stěny v kuchyni jsou meruňkové. Vše je dotaženo do konce a celek působí teple a nenásilně. V celém domě je na omítkách užito asi pět barev, ovšem manželé spolu s architektem postupně vyzkoušeli téměř 40 vzorků. Jedna byla moc sytá, další působila rušivě.

Architekt svůj záměr vysvětlil jednoduše. Na klasický venkovský dům ze strany navazuje další část, která by u venkovského stavení plnila úlohu chlévů či stodoly. A protože majitelé trvali na lícovém zdivu, bylo rozhodnuto. Hlavní část domu je tedy bíle omítnuta, „přístavek“ je jakoby z lícových cihel. Celek působí vyrovnaně. Venkovský dům na téměř ideálně rovném terénu, navíc dokonale technicky ztvárněný.

Dům je postaven z Porothermu. Je hrubě omítnutý a na tento základ jsou na jedné jeho části připevněny lícové cihly. Tedy, na první pohled se jedná o klasické lícové zdivo, ale ve skutečnosti jde o dokonalý zateplovací systém. Tvoří jej desky z polyuretanové pěny (která má vynikající tepelněizolační vlastnosti), na nichž je nalepen keramický obklad. Řešení je funkční i estetické. Takto naskládané desky s červenými dlaždicemi velmi dobře imitují lícové zdivo. Pro větší věrohodnost jsou mezery vyspárované.

Také stavební firma nebyla zvolena náhodně. „Pečlivě jsme volili nejen architekta, ale i dodavatele. Dům stavěla pražská firma Step, která měla velmi dobré reference. Postarali se o všechno včetně podlah, dlažeb i ztvárnění zahrady,“ konstatuje majitel domu. Stavební firma potvrdila dobrou pověst. Bez jakýchkoli víceprací dovedla stavbu do zdárného konce. Solidní a dobře odvedená práce je patrná už při zběžné prohlídce. Předností domu jsou zdánlivé drobnosti, které dávají stavbě osobitý charakter. Specialitou je třeba právě unikátní zateplení.

Stropy jsou obložené palubkami. Použité bezsukové dřevo se podařilo sehnat až v Německu. Falešný krov je obložen vysoce kvalitní sibiřskou borovicí. V obývacím prostoru, v jakési mezistěně, měl být krb, ale nakonec je na jeho místě špičkové domácí kino s audio- a videosestavou. Na místě, kterým by jinak procházel krbový komín, vznikl prostor pro kulečníkový stůl. Své místo tu našly i elektronické šipky. „Jsem soutěživý typ a často tu s dětmi hrajeme šipky; je dobré naučit se už v mládí vítězit i prohrávat,“ konstatuje spokojeně pán domu.

V nejbližší době prostor zpříjemní dvě křesílka se stolkem a malý kulatý bar. Skvělé odpočinkové místo. Sádrokartonová příčka oddělující kuchyň se v projektu objevila dodatečně. Vaření se svými vůněmi někdy působí rušivě. Při zařizování kuchyně architekt doporučil studio, které ale nebylo ochotno vyjít vstříc představám majitelů. K dohodě proto nedošlo a nastalo hledání nového dodavatele. Zvítězila olomoucká firma Karla Kováče – KK Centrum.

Při první návštěvě studia se stavebníci setkali se zcela jiným přístupem. Kvalita práce, moderní design a ochota vyjít klientovi vstříc nebyly v případě olomouckých dodavatelů prázdnou frází. Kromě kuchyně si nakonec u stejné firmy objednali i botník, vybavení šaten a další nábytek. Stačilo předat půdorysy a o ostatní se postarala firma. „Jednou jedinkrát tu byli všechno doměřit. Nakonec sedm velkých šatních skříní zabudovali za dva dny. Měli všechno špičkově připravené a práci odvedli bleskově,“ chválí majitel pořádek a rychlost zaměstnanců firmy. Užitná hodnota a provedení odpovídá nadstandardní ceně, ale pokud má firma takový přístup, o zákazníky nouzi mít nebude.

I v dalších místnostech převládá barevnost, na oknech jsou pouze lehké závěsy ladící s interiérem. Jak říká náš hostitel, při zařizování interiérů občas dochází k nepatrným „přehmatům“, které jdou vzápětí lehce napravit.

Dům má své zabezpečení, má vlastní telefonní síť i ústřednu. Že jde o stavbu pro třetí tisíciletí, dokládá i počítačová síť se serverem. Po celé budově jsou rozvedeny kilometry drátů, s nimiž se počítalo už při projektování. Jsou proto důmyslně skryty.
Důležitou roli přisoudili oba manželé kvalitnímu a dostatečnému osvětlení svého útulného obydlí. Je nutno říci, že v době naší návštěvy se dokončovala instalace několika světel. „Není nutné mít svítidlo za sto tisíc, důležité jsou především jeho užitné vlastnosti,“ zakončuje majitel domu svou úvahu.

Zahrada se budovala postupně, dělaly se chodníčky, pokládal trávník, sázely se stromy. Až povyrostou, budou nádherně růžově kvést, jsou to totiž japonské sakury. Založení zahrady byla tak trochu potíž, jsou tu totiž všude písková podloží. Třicet centimetrů se muselo vybagrovat a navézt humus s kvalitní zeminou. Dům ale díky takto založené zahradě ještě více vynikne. A bydlení v něm bude působit jen radost.