|
|
Holandská tvůrkyně Saskia Fokkema navrhla nedávno pro pražské Dejvice známý obytný komplex Charlese de Gaulla. Žačka významného francouzského architekta Jeana Nouvela však během svého pobytu v České republice připravila pro osvíceného investora také projekt rodinného bydlení. Jejich společný názor na to, jakou má mít dům podobu, dispozice a jaké materiály jsou nejvhodnější, vyústil do podoby, kterou nyní máte možnost posoudit.
Úsporný interiér Na vyvýšené parcele o rozloze 4 000 m2 s půvabnými scenériemi na všechny světové strany se rozhodl investor postavit dům co nejvíce otevřený do krajiny. Rozlehlá louka je obklopená jen lesem, na dohled tedy neobjevíte žádnou stavbu připomínající maurské sídlo či tyrolský penzion. To byl také nejcennější předpoklad pro splnění daného záměru: postavit moderní venkovské stavení zarámované jen přírodou. Nenápadná modřínová fasáda působí velmi klidně, ale vnitřek je naopak dynamický. V hlavní roli zde účinkuje světlo. K nezvyklému prosvětlení objektu slouží především vysunutá střecha nad střední částí domu, pod níž architektka situovala okna. První nadzemní podlaží je prakticky bez dveří, ukončené z každé strany skleněným vchodem na terasu. Vzniklé průhledy jsou nejzajímavějším dispozičním prvkem stavby. Tento výrazný světelný zdroj doplňují velmi účinně sdružená okna ve společenské části objektu, které dominuje obývací pokoj s jídelnou a kuchyní. Průhledy určují charakter bydlení a účinně plní svoji přirozenou funkci – pouštějí do domu světlo, vzduch a krajinu. Nejsou na nich záclonky, na podlaze není žádný koberec a zdi nejsou obestavěny žádnými skříněmi. Úsporně zařízený interiér představoval jedinou možnost, jak jej sladit s architektonickým ztvárněním této stavby.
Kapitánský můstek Poněkud zavádějící je pohled na objekt od západní terasy. Z této strany totiž dům vypadá mnohem menší, než ve skutečnosti je. Teprve při vstupu do haly se schodištěm nás překvapí vzdušnost prostoru, v němž se ocitáme. Je to i tím, že všechny věci mají své místo ve vestavěných skříních. Vysoká, horními okny prosvětlená chodba s technicky pojatým schodištěm tvoří zároveň předěl mezi soukromou a společenskou zónou. Na jedné straně se nachází ložnice s terasou, na druhé pak rozlehlý obývací pokoj s kuchyní, jídelnou a krbem. Na tento prostor navazuje další terasa, kde je i vnější krb. Ten poskytuje příjemné zpestření přátelských posezení včetně letního grilování. Nízká pracovna a pokoj pro hosty v druhém nadzemním podlaží disponují působivým panoramatickým výhledem do krajiny. Když se díváte od psacího stolu, máte neodbytný pocit, jako byste stáli na kapitánském můstku říčního parníku. Jste ale pevně zakotveni na zemi. Garáž se pohodlně vešla do základů uprostřed stavby, a protože v domě se topí pouze elektřinou, zbylo místo i na malé technické zázemí. Moderní rytmus dává vnitřnímu prostoru i rozdílná výška jednotlivých místností. Umožňuje to železobetonová konstrukce na ocelových sloupech, zvenku dobře utajená v modřínovém obkladu.
Na větrné hůrce Kvalita izolací stěn, oken, podlah i střechy byla jednou z nejsledovanějších položek stavebního dozoru. V takovém domě na rozlehlé louce fouká přece jen o něco víc než například v městské zástavbě. Pro zkušeného investora, kterým majitel tohoto objektu bezesporu je, to nebyl problém. Málokdo má takový přehled jako on, navíc podpořený zkušenostmi autorky projektu ze západní Evropy. Proto tu vidíme například dřevo ve zcela jiné podobě než ve většině našich interiérů. Podlahy pokrývají v celém domě masivní parkety z exotických brazilských dřevin – tmavé jsou z macaranduby a světlé z garapy. S nimi kontrastuje světlý jasan na obložení stropu. Nezakryté ocelové sloupy protínají dřevěný interiér a to dává prostoru podobu neokázalé elegance. Osvětlení je většinou zabudováno v podhledu, a pokud ne, pak se tu objevuje ve výrazně industriální podobě. Výsledek je bezesporu efektní a velmi pravděpodobně bude odolávat také všem budoucím novým trendům. Investory a zároveň obyvateli tohoto domu jsou Pavel Satorie a jeho žena – šarmantní herečka Jana Švandová.
Architektka: Saskia Fokkema (1960) vystudovala v roce 1988 architekturu na Technické univerzitě v Delftu. Poté spolupracovala s haagským ateliérem PRO, s nímž se v Amsterodamu podílela například na projektu přestavby vojenských kasáren na obytný komplex. S delftskou kanceláří Mecanoo navrhla šest vil v Maastrichtu. Samostatně pak zrekonstruovala několik rodinných domů v Rotterdamu, Leydenu a Delftu. V posledně jmenovaném městě rovněž přestavěla budovu základní školy. Spolupracovala s francouzským architektem Jeanem Nouvelem, s nímž se v současné době podílí na projektu výstavby obytného a kancelářského centra v Lisabonu. Od roku 1997 žije převážně v Praze, kde založila studio sf design. Mezi jejími realizacemi vyniká projekt bytového areálu v ulici Charlese de Gaulla v Praze 6-Dejvicích a rekonstrukce barokní vily na Malé Straně.
Kontakty: Saskia Fokkema Česká republika: sf design, s. r. o., U Plátenice 11, 150 00 Praha 5 Francie: 16 avenue Bugeaud, 75 116 Paris, e-mail: saskiafokkema@noos.fr realizace: developerská společnost COMMCO ing. Pavel Satorie Vítězné náměstí 1, 160 00 Praha 6 tel.: 224 319 886, fax: 224 323 121 e-mail: office@commco.cz, www.commco.cz
text: Ljuba Mesteková foto: Iveta Kopicová |
Inteligentní extravagance
Připomíná hausbót nebo mississippský parníček, je ale pevně zakotven na louce uprostřed brdských lesů. Projekt rodinného domu holandské architektky Saskie Fokkema rozvířil v české kotlině poklidnou hladinu představ o moderním bydlení.
