|
|
Na příkrém svahu v krásné krajině Stříbrné Skalice původně stávala uprostřed sadu starých polozplanělých jabloní jen malá dřevěná víkendová budka. Nic bytelnějšího se původní majitelé na stráni neodvážili postavit. Noví vlastníci se však s nepříznivou dispozicí parcely rozhodli poprat. Chtěli si splnit svůj životní sen – postavit na venkově dům. A dokázali se vyrovnat jak s osmimetrovým převýšením svahu, tak s omezeným rozpočtem. Intuitivně zvolili lehkou dřevostavbu, která nejvíce odpovídá jejich svobodomyslnému a nekonformnímu životnímu naturelu. Jejich vlastní představa o domě však nebyla pro architekta Davida Krause, který byl přizván k projektu, nijak svazující. Týkala se pouze rozlohy některých místností a několika detailů v interiéru. Ateliér architekta Krause navrhl majitelům stavbu výrazně atypickou a živelnou, na jejíž tvorbě se rovněž mohli sami průběžně podílet.
„Slum“ ve středních Čechách V procesu hledání formy skalického domu nakonec Krausův tvůrčí tým dospěl k výsledné podobě inspirované slepovanými domky z jihoamerických slumů. Ty se mohou organicky zdánlivě donekonečna rozrůstat a překvapovat svoji materiálovou a vzhledovou pestrostí. David Kraus a jeho kolegové se totiž dlouhodobě a zcela programově inspirují neušlechtilými, spontánně vzniklými formami. Nejvděčnějšími prameny tvůrčích podnětů jsou pro ně stavby z necivilizovaných oblastí třetího světa. Tamní nouze finanční, materiálová i prostorová nutí stavebníky ke skutečně svobodným a živelným projevům kreativity. Pestré slepence objemů a materiálů v bizarních stavbách nevypovídají jen o ekonomické bídě svých vlastníků, ale také o velké životní energii a chuti ke spontánní tvorbě. Vlastníci domu jsou také velmi kreativní, svobodomyslní lidé. Proto se David Kraus rozhodl pojmout jejich dům jako shluk hmot a tvarů, které mají svůj osobitý charakter a vzhled. Dřevěná stavba je rozvržena do tří podlaží, ale lze ji rozšířit ještě do čtvrtého patra nebo ji jakýmkoliv dalším způsobem měnit a rozvíjet.
Dřevostavba na věky Když se řekne dřevostavba, v podvědomí většiny lidí ještě stále zazní trošku nedůvěřivý tón. Dům symbolizuje stabilitu, nezničitelnou pevnost masivního zdiva, dědičný „grunt“ přecházející z generace na generaci. Dřevostavba jako by všechny tyto atributy postrádala. Opak ale může být pravdou, pokud si uvědomíme, že třeba dřevěné japonské chrámy stojí již dva tisíce let v nezměněné podobě.
Dřevostavby vykazují rovněž velmi dobré tepelněizolační vlastnosti a přitom tenké sendvičové stěny výrazně šetří podlahovou plochu. Zastánci zdravého životního stylu též ocení, že tyto domy jsou vhodné pro alergiky a mají pH lidského těla, což vytváří nejzdravější možný způsob bydlení.
Pevně uchycená skládačka Skalický dům však není vzhledem k možnostem a terénním podmínkám kompletní dřevostavbou. Příkrý svah vyžadoval bytelné základy – částečně betonové a částečně z pórobetonových cihel. Samotná stavba je provedena řemeslně velmi pečlivě. Velký důraz klade architekt Kraus například na kvalitně provedenou protihlukovou izolaci, protože potíže s šířením nežádoucích zvuků bývají častým problémem právě dřevěných staveb. V zájmu co nejnižších pořizovacích nákladů jsou veškeré užité materiály naprosto standardní. Jednotlivé hmoty jsou navenek různě materiálově kombinovány – omítka, dřevěný štípaný šindel, cembritový obklad, střešní krytina přecházející na svislé obvodové celodřevěné konstrukce. Užité OSB desky jsou ošetřeny látkami odpuzujícími hmyz, které zvyšují odolnost vůči vlhkosti. Konečná interiérová úprava využívá sádrokarton.
Nekonformní a pohodlný Stavba zaujme výškovou hierarchií ve vnitřních prostorách. Dům je rozvržen do tří výškových úrovní, které tvoří prostorovou formu a zároveň překvapivá zákoutí v interiéru propojená vnitřními okny a průhledy.
Vstup je umístěn do centrální haly velkoryse otevřené přes tři patra. O půl podlaží níže je situován obývací prostor, o půl patra výše jsou pro změnu dětské ložnice a herna. V zadní části domu najdete ložnice rodičů, jejich pracovnu a koupelnu.
Zařízení celého interiéru je velmi skromné a jednoduché. Dům dnes obývají jako jedna velká rodina majitelé s malými dětmi, velkým psem a kočkou. Náročný každodenní provoz by asi nepřežily elegantní drahé kusy nábytku, a tak se majitelé nebojí zkombinovat novější kus se starou pohovkou. Jejich prioritou je pohodlí, nikoliv neustálé úzkostlivé dodržování pořádku. Současný stav domu je sice ideální pro jeho obyvatele, ale z hlediska architekta není ani zdaleka dokončený. Majitelé si však v něm už nyní užívají života, jaký si přáli. Dům ve Stříbrné Skalici je příkladem velmi originální a architektonicky kvalitní stavby s omezeným rozpočtem.
Architekt Ing. arch. David Kraus (1970) vystudoval Fakultu architektury ČVUT v Praze. Byl zakládajícím členem sdružení Nová česká práce, v roce 1996 otevřel ateliér DAVID KRAUS ARCHITEKTI. Je majitelem společnosti ARCHITEKTURA, s. r. o. Na snímku se svou manželkou, architektkou Petrou Krausovou.
Technické údaje: Dispozice: 6 + 1 Užitná plocha: 260 m2 Obestavěný prostor: 720 m3 Cena: 1,9 mil. Kč spoluautor: Ing. arch. Tomáš Klanc spolupráce: Ing. arch. Petra Krausová
Kontakt ARCHITEKTURA, s. r. o., Lublaňská 21, 120 00 Praha 2, tel.: 224 262 824,
text: Lucie Konášová foto: Lubomír Fuxa |
Jako živý organismus
Inspirace nikterak architektonicky ušlechtilými jihoamerickými slumy přivedla autora Davida Krause k projektu dřevostavby rodinného domu ve Stříbrné Skalici. Stavba na první pohled připomíná dětskou skládačku z dílů, které byly nejblíž po ruce.
