Klenot: Prvorepubliková vila Stiassni

Příběh vily Stiassni jako by sdílel dramatické zvraty českých dějin minulého století. Prvorepublikovou honoraci tu vystřídali němečtí a sovětští vojáci, pobývali tu prezidenti Edvard Beneš i Václav Klaus, Fidel Castro, Nikita Chruščov i Bill Gates, chvíle plného lesku se střídaly s obdobími zapomnění.

Jižní průčelí domu zdobí řada oken s výraznými šambránami obloženými pískovcem. Proti slunci je chrání textilní markýzy a dřevěné rolety, které se vysouvají z nadpraží oken a lze je i vyklápět.

Historie vily

Manželé Alfréd a Hermína Stiassni, příslušníci brněnské „textilní buržoazie“, zakoupili za účelem stavby reprezentativního rodinného sídla počátkem dvacátých let řadu drobných pozemků v Hroznové ulici a sloučili je do velké tříhektarové parcely. Dům byl postaven v letech 1927–1930 podle návrhu Ernsta Wiesnera, jednoho z čelných představitelů brněnské prvorepublikové architektury. V rozlehlé zahradě s parkovými úpravami později rodina vybudovala bazén, tenisový kurt a tzv. „Sussannepark“ věnovaný dceři.

Dům byl postaven v letech 1927–1930 podle návrhu Ernsta Wiesnera, jednoho z čelných představitelů brněnské prvorepublikové architektury.
V r. 1938 majitelé vily, stejně jako její architekt, v obavě před fašismem opustili republiku, následně byl veškerý rodinný majetek zabrán gestapem. Po osvobození Brna vilu obsadila Rudá armáda a zničila část interiérového vybavení. Poté byl objekt znárodněn a od 50. let využíván jako reprezentační vládní vila.

V sedmdesátých a osmdesátých letech bylo vybudováno parkoviště pro 12 osobních vozů, postaveny hospodářské budovy apod. Od r. 1982 je vila památkově chráněná, v 80. letech proběhla rekonstrukce podle projektu architekta Kamila Fuchse, syna slavného brněnského funkcionalisty. Snažil se vycházet z původního stavu, prvků a tvarů navržených architektem Wiesnerem. Po r. 1989 se vystřídalo několik majitelů, vila sloužila také jako hotel brněnských veletrhů.

Od r. 2009 je ve vlastnictví Národního památkového ústavu a po rekonstrukci zde probíhají prohlídky pro veřejnost, sídlí zde Metodické centrum moderní architektury, zabývající se poradenskou, studijní a vzdělávací činností. V horní části pozemku byla postavena nová moderní budova COPA, která bude sloužit jako vzdělávací a přednáškový objekt. Více informací najdete na www.vilastiassni.cz/cz

Zrozena z bohatství dvacátých let

Rozlehlý pozemek na jižním svahu v prestižní čtvrti Pisárky poskytuje krásný výhled, pocit volnosti i radost ze slunce. Ernst Wiesner v okolí postavil několik domů. Pro mladé manžele Stiassni navrhl rozlehlou, ale jednoduchou kompozici ve tvaru L, složenou ze dvou kvádrů (celková užitná plocha dosahuje 1 500 m2).

Hlavní obytná část je orientována k jihu, přízemí obsahuje především společenské místnosti (vstupní hala, salon, jídelna, knihovna, pokoj pro hosty), v patře se nachází soukromá část – ložnice pána domu, ložnice manželky a dcery Susanny. Každá ložnice má vlastní koupelnu a šatnu, pokoj dcery sousedí s prostornou hernou a má výstup na velkou rohovou terasu.

Druhý, menší trakt tvořil zázemí – servisní prostory a prostory pro služebnictvo. V přízemí se nacházela kuchyň, přípravna, spíž, úložné prostory, v patře pokoj vychovatelky, snídaňová jídelna, prádelna, žehlírna a další místnosti. Prostory rodiny a personálu byly odděleny, služebnictvo užívalo samostatný vchod a schodiště.

Vzadu za domem se nachází velká dlážděná plocha. Sem směřují okna z chodeb a servisních místností, kde nezáleží na výhledu. Nad hlavním vstupem do domu je úzká teráska, která sloužila k výstupu z ložnic na zahradu.

Provoz velké domácnosti vyžadoval i další zázemí – na pozemku byl postaven domek zahradníka, vstupní objekt s bytem šoféra a stájemi, garáže a zpevněná plocha pro příjezd automobilů.

Střízlivá architektura odpovídala účelné dispozici, v níž jsou jednotlivé místnosti za sebou řazeny podél chodby a vzájemně navazují v logickém sledu provozu domácnosti. Obytná část byla harmonicky propojena se zahradou prostřednictvím teras a velké kryté lodžie, která se připojuje k jihovýchodnímu nároží domu.

Splynutí domu se zahradou symbolizoval také nazelenalý nátěr fasády a popínavá zeleň, kterou byl dům původně porostlý.

Vstupní hala je otevřeným schodištěm propojena s ložnicovým podlažím. Tmavá dýha na stropě, dveřích a schodišti poněkud potlačuje velký vzdušný prostor. Původní parkety vypadají po renovaci jako nové.

Dvě tváře, dva světy

Jednoduchá kompaktní stavba s hladkými fasádami, členěnými pouze šambránami oken a výrazně předsazenou kazetovou římsou, je typickou představitelkou Wiesnerova architektonického stylu, který se nazývá purismus a byl předchůdcem funkcionalismu.

Po vstupu dovnitř se však rázem ocitnete v jiném světě. Leštěný mramor, dřevo z ušlechtilých dekorativních dřevin, zdobné detaily, starožitný nábytek, štukové stropy či květinové závěsy vytvářely spíše iluzi zámeckého prostředí než účelného moderního bydlení.

Na přání paní domu, pocházející z velmi bohaté rodiny, zařízení interiéru navrhl vídeňský architekt Franz Wilfert. Řada vybavení se dochovala či se jej podařilo objevit jinde: najdeme tu masivní vyřezávané renesanční nábytkové kusy, ale i ladné empírové postele, židle a stolky.

Jídelna má dekorativní dřevěný kazetový strop. Jídelní stůl a židle z 80. let minulého století tu sousedí s intarzovaným sekretářem. Na mosazných konzolách původně visely historické gobelíny a obrazy ze sbírek rodiny Stiassni, některé z nich se sem postupně navrátí.

Elegantní a dokonale propracovaný je vestavěný nábytek, především v šatnách. Manželé byli vášnivými sběrateli umění a starožitností, na stěnách původně visely staré obrazy a gobelíny.

V rámci jedné stavby se zde střetli dva různí autoři, dva protikladné přístupy a estetické principy. Oba mají svou kvalitu, a proto se památkáři při rekonstrukci snažili o maximální zachování stavby i interiérového vybavení.

Odpovídá: Ing. arch. Vlasta Loutocká, Národní památkový ústav

Co bylo v procesu rekonstrukce vily Stiassni neobvyklé či nejobtížnější?
„Každá rekonstrukce přináší specifické problémy. Někdy i překvapení. U vily Stiassni jsme se setkali například s nezvykle špatnou kvalitou železobetonových konstrukcí, což jsme u tak nákladné a luxusní vily nepředpokládali. Stropy neměly dostatečnou únosnost, sloupy byly provedeny z nekvalitního betonu s minimem mnohdy nevhodné výztuže, nebyly dodrženy technologické postupy. Náprava těchto poruch byla náročná, musela vyřešit různá konstrukční úskalí a navíc se chovat šetrně k zachované původní interiérové výzdobě.

A ještě jeden moment bych zmínila. V průběhu doby byly provedeny ve vile různé stavební zásahy, jedním z nich bylo i zasklení původně otevřené lodžie, která sloužila rodině k odpočinku i pořádání zahradních slavností. Zasklením vznikl nový obytný prostor, velmi příjemný a frekventovaný, který následným uživatelům vily plně vyhovoval a zdál se být pro vilu neodmyslitelný. Původní plánová dokumentace Ernsta Wiesnera ale hovořila jinak. Mezi odborníky z řad architektů a historiků umění se rozvinula bouřlivá diskuse o výsledném řešení. Nakonec bylo rozhodnuto o odesklení lodžie, a tak se dnešní návštěvník může plně kochat původním Wiesnerovým konceptem.“

Do haly v přízemí se procházelo přes šatnu s krásným obložením z leštěného mramoru a mosaznými šatními tyčemi.

Rekonstrukce – cesta za poznáním

Díky zálibě paní Hermíny ve fotografování a malování se zachovala řada vyobrazení a fotografií jak exteriéru, tak interiéru, které se staly cennou předlohou pro rekonstrukční práce. Dům byl celkově poměrně zachovalý, včetně oken, dveří, štuků, vestavěného nábytku atd. Nezbytné byly opravy železobetonových konstrukcí a opravy a renovace povrchů a vybavení.

Zrenovovány byly původní parkety, nové jsou nátěry, výmalby, koberce, textilie a tapety a také textilní markýzy na jižní fasádě. Rekonstrukci předcházelo detektivní pátrání po historické dokumentaci všeho druhu a rozsáhlá analýza původního stavu včetně všech použitých materiálů. Práce byly prováděny s maximálním důrazem na autentické technologie.

Řada vybavení se dochovala či se jej podařilo objevit jinde.

Nejvýraznějším zásahem prošly tři koupelny, které mají nové obklady – repliky původních historických obkladů. Vybavení kuchyně a servisních místností ani žádná dokumentace se nedochovaly, proto nebyly nově zařízeny, v některých jsou kanceláře.

Za krásou koupelen je precizní řemeslo

Koupelny byly v 80. letech rekonstruovány a obloženy mramorem. Původní vzhled dokládaly staré fotografie a zbytky obkladů s vysoce lesklou bledě žlutou glazurou v ostění oken. Repliky obkladů značky RAKO byly vyrobeny na zakázku podle dochovaných zbytků obkladů v továrně v Horní Bříze, stejně jako původní obklady. Dnešní předpisy nedovolují použití olovnaté glazury, takže výrobce zvolil technologii dvojího výpalu. Z dlaždice o formátu 200 x 200 mm se následně vyřezal vodním paprskem výsledný formát 149 x 149 mm.

Repliky obkladů značky RAKO byly vyrobeny na zakázku podle dochovaných zbytků obkladů v továrně v Horní Bříze, stejně jako původní obklady.

Spodní soklové dlaždice, přiléhající k podlaze malým požlábkem, odléval restaurátor Petr Miklíček ručně do silikonových forem ze speciální keramické směsi namíchané tak, aby odpovídala barevnosti glazury.

Kalibrované obkladačky jsou kladeny se spárou 1 mm. Rohové se zaoblenou hranou se opracovávaly ručně a glazovaly až následně.

Mýdlenky byly zničeny, takže repliky vytvořil restaurátor podle fotografií, rozměr je shodný s formátem obkladu.