|
|
Vůz šplhal do kopce již několikátý kilometr po úzkých cestičkách plných kamení. Zdálo se, že automobil je jediným důkazem existence jednadvacátého století v tomto malebném místě. Zastavil na horizontu a uklidňující vrnění klimatizace bylo vystřídáno štěkotem dvou psů, kteří nás běželi přivítat. Stáli jsme na rozlehlé a členité zahradě vonící levandulí. Jejímu splynutí s okolní krajinou překážely pouze fragmenty kamenného valu, líně se povalující v horkém odpoledni.
Dům, co hledí spatra Dům hrdě stojící uprostřed zahrady byl postaven v patnáctém století jako jednoduché pastevecké stavení a postupně rozšiřován. Každý majitel něco přidal: jeden hospodářskou budovu, druhý terasu a jiný přilepil novou místnost. O současnou podobu se zasloužil i světoznámý architekt a designér Craig Elwood, který byl v sedmdesátých letech jeho majitelem a provedl rozsáhlou, celých osm let trvající rekonstrukci, která plně respektuje minulost domu, historii oblasti i okolní přírodu. Zdá se, že v jejím duchu pokračuje i současný majitel, velmi milý, skromný a na informace o sobě poněkud skoupý člověk.
Nový vlastník si zatím dovolil pouze jedinou rozmařilost – bazén. Nutno podotknout, že toto neobyčejné dílo vytváří originální dominantu zahrady. Pro jeho výstavbu bylo nutné provést náročné terénní úpravy včetně sto třiceti metrů hlubokého vrtu k prameni vody. Bazén je ze dvou stran příjemně chráněn kamennou zídkou zčásti porostlou břečťanem. Přepad, kterým je opatřena jedna z jeho delších stran ve svahu kopce, vzbuzuje v náhodném plavci dojem, že plave nikde nekončící hladinou do krajiny. V kopci pod bazénem byl vytvořen prostor pro technické zázemí, jako je čerpadlo, čistička vody nebo noční osvětlení bazénu. Jak se ukázalo, má tato místnost tu správnou teplotu i vlhkost pro uchovávání vína, takže vinný sklípek tu vznikne co nevidět. V sousedství terasy nechybí ani tradiční italská pec na pizzu.
Introvertní interiér Domu zcela vévodí kuchyň. Ačkoliv moderní vybavení se omezuje pouze na plynový sporák s troubou a espresso, majitel velmi rád a skvěle vaří. Jídelní stůl je velký, bytelný a prostorný, obklopený židlemi se sedákem vyplétaným mořskou trávou, umístěný v blízkosti původního krbu. Kuchyň volně prostupuje do dalších místností. Vzniká tak jeden rozlehlý multifunkční prostor, ve kterém se nikdo necítí opuštěný. Na jídelnu navazuje pokoj se zachovalým původním krbem, před který majitel umístil pohovku a dvě křesla vyrobená z kůže antilopy kudu a taburet potažený zebří kůží. Spolu s dřevěným stropem, nízko posazeným oknem a terakotou na podlaze vzbuzuje celá místnost útulný a romantický dojem. Rušivě zde nepůsobí ani pracovní kout pána domu se starožitným psacím stolem a knihovnou ve výklenku ve zdi. Ostatně podobně zajímavě využitých výklenků je po domě celá řada a spolu s výškově rozrůzněnou úrovní podlah, terakotovou dlažbou i obklady a dřevěnými stropy jsou výrazným sjednocujícím prvkem všech obytných prostor. Nábytku v domě není příliš mnoho, což působí střízlivě a vkusně.
Vybavení domu je výrazem citlivého přístupu majitele k architektuře a odráží jeho osobnost i koníčky. Netají se svým obdivem k Africe, kde určitou dobu pobýval. Přivezl odtud několik typických doplňků, které dokázal do stávajícího interiéru zajímavě zakomponovat. Jeho knihovna je plná knih o umění, architektuře, fotografii a kulinářských specialitách.
Dojemné loučení Já a tento nenápadný dům jsme na sebe koukali zpočátku podezíravě. Tvářil se tak tajemně a nepřístupně a své pravé já mi odhaloval po částech. Nakonec si mě dokonale podmanil a opustit ho bylo pro mě takřka neřešitelným problémem. Ještě teď se mi stýská po přátelském olíznutí od psů, po posezení na terase se sklenkou chianti i po všudypřítomné vůni levandule. Vím, že budu vzpomínat ještě hodně dlouho. Typická láska na druhý pohled.
Toskánsko – hornatý kraj ve střední Itálii – historie sahá do dob Etrusků, od nichž pochází i název kraje – oblast proslulá jedinečnými stavebními památkami a muzejními sbírkami ve Florencii, Sieně, Lucce, Pise či San Gimignanu – kolébka známé odrůdy vína chianti – kraj Leonarda da Vinci, Pucciniho, Michelangela i Andrey Bocelliho
Na salát potřebujeme listy ledového salátu, rajská jablíčka a nakrájený fenykl. Zálivku vyrobíme smícháním olivového oleje, česneku utřeného se solí, balzamikového octa, cukru a oregana.
text: Romana Strnadová foto: Pavel Vítek |
Láska na druhý pohled
Nejkrásnější italskou oblast oslavovali mnozí umělci a rozhodně k tomu měli nejeden důvod. Úchvatná krajina vinic a olivových hájů roztroušených po nesčetných kopcích, města obklopená etruskými hradbami, vísky a statky se štíhlými cypřiši a víno chianti … to je Toskánsko.
