Láska na první pohled

Okna do zahrady dům otevírají bezprostřednímu i vzdálenému okolí. Zahrada s velkou terasou se tak stala součástí interiéru. Podle přání majitelů má být přirozeně zarostlá, tak trochu v anglickém stylu. Jejich představu se podařilo uskutečnit během necelých dvou let, svah pokryl koberec skalníků a růží. Pod terasou byl vybudován sklípek na zahradní náčiní

Základní úvaha při zhotovení návrhu byla docela jednoduchá: „I kdyby dům stál u stanice městských autobusů, k předměstskému bydlení podobného typu dnes auto patří,“ říká jeden z autorů, Luis Marques. „Nejdříve jsme proto vytvořili komunikační schéma, dané příjezdem do garáže. To bývá první impuls, který určuje váš další pohyb – projdete do společných obytných prostor a po stejné komunikační ose můžete jít dál, až do ložnice, kde máte naprosté soukromí.

Snažili jsme se co nejlépe určit také ostatní pohyby v domě, vertikální i horizontální. Podle toho jsme potom rozdělili použitý materiál do tří základních diagramů.

Zadání klientů znělo tak, že co nejvíce prostor má být společných nebo alespoň spojených.“ Rodina, která v domě bydlí, tuto skutečnost potvrzuje. Jejím základním požadavkem byly přehledné a velké obytné prostory, v nichž budou stále spolu, i když každý z nich jinde, třeba až pod střechou.

Červené cihly, zelená měď

Začátek a konec cesty domem je tedy ztvárněn dřevem iroco. Společná obytná část se navenek projevuje lícovým zdivem, které si klienti od začátku přáli, a ostatní prostory jsou pojednány v mědi. Výsledná kompozice těchto tří materiálů byla dána půdorysy a diagramem komunikace.

„V této čtvrti je poměrně přísná regulace, která stanovila objem domu včetně jeho šířky a délky a také požadovala šikmou střechu. My proti střechám tohoto typu v podstatě nic nemáme, ale původní funkce šikmé střechy vyplývala ze stavebních postupů, které byly dříve běžné. Když už jsme ji museli uplatnit, snažili jsme se ji interpretovat jiným způsobem než tradiční ,čepici‘. Její prostor je uvnitř spojen s ostatním domem, a také venku je vyjádřen v materiálu – plech je zde nejenom střešní krytinou, ale zároveň tvoří i fasádu. Obaluje tak vlastně místnosti, které jsou pod ní,“ říká architekt Robert Hofman.

Fasáda domu působí expresivně, možná i trochu sochařsky: autoři pro ni zvolili tři základní materiály: dřevo, cihly a kov. Kubus garáže je obložený krásným tropickým dřevem iroco, které je odolné proti vlhkosti a změnám klimatu. Převážnou část domu tvoří režné zdivo s pečlivě komponovanými okenními otvory, měděná střecha ho lehce uzavírá Vstupní branku a plot se podařilo navrhnout ve stejném duchu jako vilu. Když jste u vrátek, už jste tedy doma Pohled z druhé strany - cesta interiérem končí v ložnici, zvenku opět jasně vymezené dřevem. Zelený kov zde netvoří pouze střechu, je i přirozenou součástí fasády

Druhý pokus

Ačkoli původní zadání znělo na tradiční vilu anglického typu a výsledek se jeví jako poněkud vzdálená variace na dané téma, klienti ani na chvíli neváhali. „Skoro dva roky jsme na projektu pracovali s jiným ateliérem, ale stále nám něco chybělo. A tak jsme si chtěli ještě zkusit, dříve než se do stavby pustíme, jak by návrh vymyslel někdo jiný. Jen tak,“ vzpomíná majitelka. Noví autoři dostali stejné zadání jako předchozí kancelář. „Lépe řečeno, stejně špatné zadání. Přesto vytvořili koncept, který nám byl od začátku hodně blízký. A navíc, výborně zvládli umění prezentace.“ Následoval rozkládací model domu. „Ten jsme si mohli procházet a při tom přemýšlet, co a jak vylepšit nebo změnit. Ale změn bylo málo.“

Plot byl projektován v souladu s přísným regulačním plánem této čtvrti. Kupodivu jak materiály, tak velikost jednotlivých polí a sloupků ideálně odpovídají výrazu stavby Lícové zdivo u krbu přechází až dovnitř, do hlavní obytné místnosti, která je světlíkem otevřená k pracovně na galerii. Krb byl součástí zadání a skutečně je často využívaný, stejně tak velké knihovny, které už se v podobném rozsahu málokde vidí

Jak se později ukázalo, některé inovace by přece jen nebyly na škodu. „Ve všech časopisech se dočtete, že byste s architektem měli probrat svůj životní styl – jak ráno vstáváte, kolik máte psů atd. Z dnešního pohledu vidíme, že to jsou hlouposti.“ A které informace jsou tedy ty podstatné? „Máme pět kol, patery brusle, několikery lyže, batohy, spacáky, spoustu kufrů. Málo se myslelo i na to, kam dát pračku, žehlicí prkno, kbelík a smeták. Úložné a pracovní plochy jsme nakonec vyřešili docela dobře, ale autorům jsme hned od začátku měli říkat podobné věci.“

ZADÁNÍ DOMU

■ parcela na kraji města s vilou v tradičním stylu
■ co nejvíce místa pro bohatý rodinný život
■ garáž a možnost pohodlného parkování, ale také klidná zahrada s terasou

Terasa je často využívaná celou rodinou hlavně v letním obodbí, kdy je celá ozářená sluníčkem

Vrata garáže a vchod do domu jsou přirozeným začátkem cesty, jejíž koncepce určila výslednou podobu exteriéru, ale především interiéru vily. Základní komunikační osa je vyjádřena dřevem, které se promítá ve dvou vnějších kubusech, uvnitř je uplatněno na dominantní a výtvarné stěně se schodištěm

Kuchyň s pásovám oknem mezi skříňkami a krásnou žulou na pracovních deskách i na podlaze

Jídelna s velkým stolem zhotoveným na míru a oknem na zahradu. Přirozené centrum setkávání celé rodiny

Improvizace v čase

„Dnes už víme, že jsme si na projekt ponechali málo času. Bylo to samozřejmě dáno řadou okolností – dlouho jsme hledali pozemek, další dva roky uplynuly na prvních skicách a návrzích. Život letí, děti rostou a my jsme chtěli ještě alespoň nějakou dobu bydlet pohromadě.

Původně jsme také mysleli, že si autory druhého projektu jenom nezávazně vyzkoušíme. Ale pak jsme se do jejich návrhu okamžitě zamilovali a chtěli za měsíc stavět. Spěch je vidět i na zdánlivých detailech, jako jsou třeba vypínače a různé typy osvětlení. Kdybychom o domě společně přemýšleli třeba i rok, jistě bychom našli ideální řešení,“ říkají jeho majitelé.

„Mnozí známí nás upozorňovali na to, co už si sami ověřili: že čas i energie, věnované domu před stavbou, se tisíckrát vrátí. Podobně jsme měli postupovat i při výběru stavební firmy a stavebního dozoru, ale tyto zkušenosti jsou asi nepřenosné.“

Majitelé dnes už také ví, že i samotné zadání mělo být ještě daleko obsáhlejší. Uvědomují si každý den, že mají výjimečný a krásný dům přesně na míru. Letní snídaně na trávníku, večery na terase u krbu a knihovny rodinnému a společenskému životu svědčí. Jediné, co jim schází k naprosté spokojenosti, je možnost variability: „Naše vila má vlastnosti originálního, nestandardního řešení, ale některé věci jsou tady poměrně striktně dané a nemůžeme tu volně improvizovat. Například je téměř nemyslitelné zazdít okno do dětského pokoje a v čistě provedené fasádě z lícového zdiva vytvořit nové. Nebo posunout či rozšířit kuchyň. Chtěli jsme hodně otevřený prostor, ale občas nám chybí klidný kout s křeslem, kam si člověk zaleze a nic ho neruší.“

Pokud by tuto žádoucí variabilitu klienti od začátku dokázali definovat jako jednu z nutných vlastností svého domu, byla by práce na projektu jistě o něco náročnější a také zdlouhavější, výsledek by ale rozhodně stál za to. Hry s otevřeným prostorem a variabilitou patří mezi architekty k těm nejvíce oblíbeným.

Dětské pokoje jsou vybaveny nezbytnou postelí a psacím stolem. Navíc jsou tu velmi pěkné šatní skříně sestavené z variabilního systému, ketrý umožňuje vybrat si nejen různé police a košíky, ale také různé typy barevných dvířek

Tyto dveře na zahradu se nacházejí v blízkém sousedství jídelního stolu a především v letních ránech bývají otevřené dokořán - snídá se totiž venku na trávníku, východní slunce se přitom opírá o stěnu domu a zrovna začíná příjemně hřát...

KONCEPT DOMU

Vnitřní členění je zřetelné i zvenku, protože garáž a ložnice rodičů tvoří dva jasně čitelné dřevěné kvádry. Uvnitř vás okamžitě upoutá diagonální zeď zhotovená ze stejného dřeva. Od vstupní haly i od garáže podél ní procházíte do obývacího pokoje a po schodech, které jsou na ní upevněny, nahoru do ložnic. Je působivým, výrazným a také výtvarným prvkem cesty, která předurčila řešení celého interiéru, vertikálně propojeného až do podkroví se světlíkem a otevřenou klubovnou. I ze spodní části přízemí tedy máte k dění v klubovně jen pár metrů, slyšíte téměř vše, co se tam odehrává. V prvním podlaží je na galerii přívětivá, trochu skrytá pracovna s velkým oknem na jih.

TECHNICKÉ ÚDAJE

Zastavěná plocha: 156 m
Užitná plocha: 250 m
Konstrukce: kombinovaná zděná a ocelová, keramické stropy, dřevěný krov
Vytápění: ústřední plynové, podlahové rozvody + radiátory
Spolupráce na projektu: Ing. arch. Zdeněk Konvalina

Dveře do jednotlivých místností v elegantní kompozici ušlechtilého dřeva a vertikálního kovového pásu, který je vždy originálně ozdoben různými symboly. Na jejich výběru se podílela celá rodina

Srdcem domu je v tomto případě otevřené schodiště, propojující obytný prostor v přízemí s dalšími patry. Je otevřené až do krovu, kde se nachází společenská místnost - klubovna

PŮDORYSY

l. NP: 1. předsíň, 2. hala + jídelna, 3. koupelna + WC, 4. obývací pokoj, 5. kuchyň, 6. garáž

II. NP: 1. hala, 2. koupelna, 3. ložnice, 4. ložnice, 5. ložnice rodičů, 6. koupelna + WC, 7. pracovna, 8. ložnice, 9. terasa

III. NP: 1. atelier, 2. WC, 3. variabilní prostor, 4. variabilní prostor, 5. terasa

ARCHITEKTI

Dipl. arch. Luis Miguel Marques
( nar. 1965)

Vystudoval architekturu v USA a v Itálii, praxi získal v Kalifornii a v několika pražskch ateliérech.
V r. 2001 se stal partnerem společnosti HMArchitekti. Je členem redakční rady časopisu Architekt, působí externě na Fakultě architektury ČVUT Praha.

Ing. arch. Robert Hofman
(nar. 1970)

Autorizovaný architekt. Studoval architekturu na pražském ČVUT Praha a na univerzitě v Glasgow ve Velké Británii. Několik let pracoval v různých pražských ateliérech, v r. 2001 založil projekční kancelář HMArchitekti (zkratka HMA).

Ing. arch. Eva Melicharová
(nar. 1969)

Autorizovaná architektka, absolvovala Fakultu architektury ČVUT a odbornou stáž v Belgii. Pracovala v urbanistických a architektonických kancelářích, od r. 2002 partner kanceláře HMA.