|
|
Nelze zastírat, že u někoho může jednoduchá a strohá stavba ve švýcarské obci Münchenstein u Basileje vyvolat spíše odpor než obdiv. Konzervativní příznivci konvenčnějších domů třeba skutečně nad dalšími stránkami pochybovačně zakroutí hlavou. V hlavě mi dosud zní slova mé přítelkyně, když jsme před domem zastavili s naším autem: „No to je šílený, vypadá to jako modrá kůlna.“ Přesto předpokládám, že neobvyklý projekt švýcarského architekta Christopha Gysina vzbudí u většiny lidí zaslouženou pozornost.
Změna je život Architekt Gysin upozorňuje, že jeho návrh není planým rozmarem. Výchozí plán totiž musel přizpůsobit daným rozměrům parcely. Pozemek je dlouhý 25 metrů a široký zhruba 4,5 metru. Švýcarské zákony za této situace dovolují zastavit plochu o rozloze 35 m2 s celkovou užitkovou plochou 58 m2. Takové „zhuštění“ vyžaduje racionální řešení prostoru při zachování jeho funkčnosti. Obdélníkový půdorys domu má proto rozměry pouhých 8,2 x 4 metry. Na protilehlé straně podlouhlé parcely se nachází jedna z řady vilek vystavěných roku 1913, kterou starší generace obývala před nastěhováním do „Modré kůlny“. A proč se majitelé rozhodli ke změně? Pro dvě osoby byl původní dům příliš veliký. Rozrůstající se rodině syna Christopha by ale naopak poskytoval místa málo. Řešením byla nová, a přitom na švýcarské poměry levná stavba pro rodiče. Samozřejmostí je přitom takové vybavení interiéru, které uživatelům přináší všechen potřebný komfort.
Racionální fantazie Důsledná strohost stavby za použití betonu, vápencových cihel, dřeva a zinkové oceli dodává domu jeho osobitý charakter. Již u vchodových dveří se třemi kajutovými okénky si uvědomujeme sloučení a souvislost těchto materiálů.
Proti všem předpokladům nejsou majitelé „Modré kůlny“ bohémští umělci, ani nejsou nijak alternativně zaměření. Objekt obývají dva spokojení a příjemní důchodci – rodiče autora projektu. Pohodoví majitelé nás vítají a nám se otvírá nevšední pohled. Bílé cihly vytvářejí obvodové stěny bez omítky, na něž se napojuje betonový strop. Je nesporné, že řemeslníkům odpadla spousta namáhavé práce s nahazováním stěn, stropu a následným malováním. Vstupními dveřmi vejdeme do malé předsíně. Odtud je možné sejít do suterénu nebo pokračovat dál do hlavní části domu – obývacího pokoje. Otevřená místnost tak opticky zvětšuje prostor v přízemí, ze kterého se schodištěm dostaneme do prvního patra, kde se nalézá ložnice. Dům je zateplen kamennou vlnou, která je spolu s laťkovou konstrukcí připevněna na venkovní straně cihel. Překližkové desky tvořící fasádu jsou ke konstrukci přimontovány tak, aby mezi nimi a izolací vznikla vzdušná dvoucentimetrová mezera. Parketová podlaha dodává chladnějším prvkům interiéru domácí atmosféru. Zajímavě je vyřešeno i stropní osvětlení. Chromový, kuželový korpus a obyčejná žárovka se stříbrnou clonou vytváří kompaktní lampu, která je přišroubována k betonovému stropu. Rozložení několika těchto svítidel po domě není čistě náhodné, nýbrž vyžadovalo citlivou rozvahu. To samé platí pro vypínače, zásuvky a regulátory podlahového topení.
Spokojené a skromné bydlení Každá z vápencových cihel s dutými otvory pro přívod elektrického proudu má své předurčené místo, které se při stavbě muselo striktně dodržet. Celý dům má podlahové topení. Pro nedostatek místa je dálkově napojeno na společnou kotelnu protější vily. Obvyklým zdrojem tepla je ve Švýcarsku topný olej. Do klidné obce plné zeleně se z centra Basileje mohou majitelé dostat za čtvrt hodiny. K podsklepené části se dá taktéž sejít z jižní strany zahrádky po schůdkách na malou terasu. Spodní partie je stejně jako přízemí a první patro opatřena po celé šíři velkými terasovými okny, které zaručují dostatečné prosvícení denním světlem. Tato část domu slouží návštěvám nebo jako pracovna. Na každém podlaží je sprcha a záchod, aby lidé v důchodovém věku nemuseli docházet třeba jen do suterénu. Staršímu páru se v jednoduché „Modré kůlně“ bydlí velmi dobře. Tento fakt mě přesvědčil, že i v dnešní konzumní společnosti lze žít jednoduše, levně a účelně. Podobně řešený dům si lze představit i jako ideální sídlo pro malou rodinu. Jde jen o to, umět se spokojit s minimem. Možná ale, že takový život si většina z nás zatím ještě nedokáže představit. Svědčí o tom i výmluvná příhoda majitele, kterou mi stručně popsal: „Jednou jsem se pochlubil vedoucímu nákupního střediska, že ten modrý dům je náš. Rozhořčený muž prohlásil, že by mě někdo měl zastřelit!“
Architekt: Švýcarský architekt Christoph Gysin (1962) začínal jako technický kreslič výškových staveb. V letech 1986 až 1990 pracoval pro architektonickou kancelář „Fosco-Oppenheim und Vogt“. Dalších sedm let pak navrhoval projekty společně s kolegou Marcem Schmidem. V letech 1997 až 2000 úzce spolupracoval s ateliérem „Silvia Gmür und Livio Vacchini“ v Basileji. Od roku 2001 je projektovým vedoucím ateliéru „Zwimpfer Partner – Krarup Furrer Architekten Basel“. Na projektu „Modré kůlny“ se podílela také jeho životní partnerka Carola Krischerová.
Technické údaje: Dispozice: 4 + 1 Zastavěná plocha: 32,8 m2 Vytápění: podlahové Cena: cca 290 000 švýcarských franků (zhruba 6 mil. Kč)
Kontakty: Christoph Gysin, e-mail: architekt-gysin@gmx.ch
text: Bobby W. von Sterndorff foto: Thomas Hämmerli kresby: Bohuslav Wurm |
Modrá kůlna
Při pohledu na „Modrou kůlnu“ chtějí někteří lidé sahat po střelné zbrani, aby autora projektu náležitě vytrestali, jiní zas majitelům neobvyklé stavby závidí. I na malý pozemek lze totiž umístit výjimečný dům, v němž se žije sice skromně, ale pohodlně.
