Rodokmen jedné větve sahá až do 14. století, kdy jí byl přidělen králem Jiřím z Poděbrad erb. Možná je to tato okolnost, jež tvoří základ úctyplného vztahu všech k hodnotám minulých dob, ale spíš tu působí duch ženy, která je strážkyní rodinného krbu, abychom trochu nadneseně, avšak velmi přiléhavě vyjádřili její úlohu. To ona mimo jiné pečlivě opatruje všechny památky na milé, dnes už nežijící příbuzné, zná historii každého darovaného či poděděného hrnečku, obrázku či figurky. „Aťsi je to pro někoho kýč,“ směje se, „ale jak bych mohla vyhodit tohohle andělíčka, kterého jsme vydolovali ze země při kopání základů našeho domu?“

Horské prostředí si žádá horský příbytek. Po staletí se ve zdejším kraji stavěly chalupy ze smrkových klád a zařizovaly se nábytkem ze smrkového dřeva a mělo to své dobré důvody. Proto ani trochu nezapochybovali o tom, že budou ctít tradici i v tomto ohledu.

Nový dům vznikal tak jako kdysi. Mistr tesařský nakreslil jeho plán, který respektoval jejich představy a přání, a pak v montážní hale sesazoval stavbu trám po trámu a označoval jejich pořadí a umístění. Byl to zvláštní a krásný pocit, procházet se budoucími místnostmi ze syrově vonících klád a v představách je zařizovat nábytkem. Není divu, že pro interiér byl zvolen také tradiční venkovský styl, který rovněž přežívá staletí a vždycky nachází své ctitele. Prakticky ve všech místnostech je nábytek na míru ze smrkového dřeva, z větší části upraveného jen včelím voskem. Tento styl dokonale ovládá jedna česká firma, která zde dostala vynikající příležitost předvést všechno, co umí.

Všechny trámy, ty, které tvoří obvodové stěny, i ty, na nichž spočívá podkroví a střecha, byly ručně opracovány pořízem, aby zůstaly zachovány nerovnosti, které na nich tvoří suky. Do stavby byly zabudovány zcela čerstvé, nevyschlé. Dělá se to tak proto, aby se při vysychání nezkroutily, protože pevné usazení jim to nedovolí. Trámy na takové uvěznění reagují po svém — s hrozivými zvuky praskají a vytvářejí charakteristické pukliny, do nichž se pak pohodlně vkládají skoby a hřeby pro různé použití. Praskání po roce ustane a pak už stavba nehlučně vydechuje sladce kořeněnou vůni dřeva.

Celá rodina podala fantastický výkon — během jednoho jediného roku byly připraveny základy, smontován celý dům i se střechou, provedeny všechny terénní úpravy včetně vyhloubení a obezdění vodní nádrže, rozlehlý pozemek zarostlý křovinami a letitou nesekanou trávou přeměněn na zelenou zahradu s ovocnými i okrasnými keři, stromy a květinami, a interiér vybaven nábytkem. V únoru roku 1996 stavba začala a následující rok oslavili v zařízeném prostředí velikonoční svátky. Samozřejmě se tu vystřídala řada odborných firem. Jejich koordinaci, zabezpečování materiálu a přísný stavební dozor vykonávala — paní domu. A nejen to, spolu s mužskými členy rodiny pak dělala, co bylo na stavbě právě třeba. Dům se teprve rodil a ona už sázela keře a květiny. Spolu s manželem i dětmi se shodli se na tom, že takovou dřinu mohou vydržet nejvýš rok. Rozlámaná záda a vysílené ruce často odmítaly poslouchat a chtělo se jim odpočívat.

Teď už třetím rokem užívají plody oné šílené doby. Rodiče bydlí v přízemí, kde jsou také společné prostory — kuchyň, malý a velký jídelní kout, krb a posezení ke sledování televize nebo pro poslech hudby. Každý syn má na obytné půdě svůj malý byt, který zahrnuje kuchyňku, ložnici, obývací prostor a koupelnu s WC. Takové uspořádání velmi prospívá klidné atmosféře v rodině. Každý má své soukromí a pohodlí, setkávají se při společném jídle a neruší se jinými činnostmi. Jeden syn se věnuje amatérsky potápění, druhý preferuje jízdu na motorce, jeden se učí hrát na kytaru, druhý rád poslouchá moderní hudbu, jeden ještě studuje, druhý už pomáhá v rodinné firmě. Oba rádi lyžují a zde k tomu mají dobré příležitosti.

Jejich maminka je neuvěřitelně všestranná, milá a pohostinná žena, která je svému muži ve všech směrech oporou stejně jako on jí. Poznali se v časném mládí a dodnes jsou spolu rádi. Chodí za nimi mnoho přátel, kteří zde nacházejí něco ze starých zašlých časů, kdy se lidé nedívali celé večery na svítící bedýnku s obrázky, ale povídali si o všem možném, sousedsky si vypomáhali, spoluprožívali své radosti i trápení — byli si blízko. Tak blízko, jak v oknech jejich světnic byla příroda, nakláněly se do nich stromy, ke dveřím přicházely srnky nebo ovce a na větvích zpívali ptáci.

Stále ještě je možné takový život žít.

TEXT: BEA FLEISSIGOVÁ

FOTO: ANTONÍN BRANÝ A JIŘÍ BURSÍK

Zdroj: Moderní byt 10/01

KONTAKTY:

ANTICO (veškerý nábytek), výroba: Zborovská 1358, Český Brod,

tel.: 0203/62 09 70, mobil: 0606 73 53 66, showroom: Bělohorská 131, Praha 6,

tel.: 02/33 35 01 26, e-mail: antico@antico.cz, http:www.antico.cz;

DORINT (koupelny), tř. 1. máje, Liberec,

tel.: 048/522 85 26;

GORENJE (spotřebiče), Hlavní 316, Měšice, tel.: 02/83 98 01 62; www.gorenje.cz