  |
Domek s obytným podkrovím pod sedlovou střechou, původně rekreační chata, zde stojí někdy od roku 1919. Budoucí koncepci zahrady majitelé nakonec svěřili profesionálovi, plány stavební rekonstrukce domu ale spřádali sami. „Projekt jsme vlastně potřebovali jen ke stavebnímu povolení na vybudování terasy,“ pokračuje Kateřina, „která měla domu vtisknout jinou tvář.“
|
  
Boční stěna se přístavbou maličko snížila, navíc vznikl ještě další vstup do domu. Změnu doznalo přízemí i původně holubí půda, kam do podkrovních místností stoupá repasované schodiště s dubovými nášlapnými deskami. Celek působí velmi přátelsky, pohodlně a útulně. Dozajista tomu pomohly dřevěné obklady stěn, dřevěné podlahy dílem ještě z původních parket, drobné, a přitom nepřehlédnutelné detaily.
|
|
Dům se opravdu tváří venkovsky a co nezvládá stavba sama, to se v ní snaží napodobit ruka paní domu. Tak trochu to připomíná francouzský venkovský styl. V krátce střiženém pažitu se vzrostlými veterány (třešeň, ořech, jabloně, višeň, túje) i sotva pubertálními ovocnými stromky se vlní ostrůvky ozdobných keřů, zelený koberec zdobí barevné ornamenty květin. „Když rostou houby,“ uzavírá paní Kateřina, „stačí se shýbnout.“ Chce se tedy věřit, že až jednou „…stromy zestarají, budou rozložité a temné, těžkých korun a plné trouchnivé vůně ve vlhkém stínu,“ dnes malé děti Kateřiny a Davida přijedou s vlastními dětmi na letní byt, který je přivítá stejně přívětivě jako nás.
|
 |
   |
