|
|
Právě o břidlicové dlažbě se při rekonstrukci domu vedly dlouhé debaty. Jejich výsledkem pak byla zásadní změna plánů obyvatel i konečné podoby rekonstrukce. Prostě všechno dopadlo jinak, ale ke spokojenosti všech stran. Jak to tedy mělo být? Do domu svého dětství se po rozsáhlé rekonstrukci měla vrátit žena s manželem a dvěma dospělými syny. Ještě během stavby se však rodině podařilo koupit menší dům na sousedním pozemku. Původní plán tedy zněl, že rodiče se přestěhují do menšího domu a synům nechají k dispozici ten velký, kde býval pradědeček koželuhem. Částečnou rekonstrukci velkého a kompletní přestavbu malého domu si vzal na starost rodinný přítel, architekt Stanislav Fiala (D3A). „Tehdy jsem si nedovedla představit, že bych měla mít doma dlažbu z přírodní břidlice, černou a s nerovným povrchem. Měla jsem dojem, že nebude možné ji snadno udržovat, ničím mi prostě nepřipomínala mou oblíbenou dlažbu, kterou mám doma já,“ svěřila se nám paní. „Dnes po několika letech si tady už nic jiného představit neumím a jsem přesvědčená, že bych si na ni snadno zvykla. Mimochodem, uklízí se stejně dobře jako klasická hladká podlaha. Tehdy jsme se však s manželem rozhodli, že raději zůstaneme ve velkém domě a sem se nastěhuje syn, který byl architektovým návrhem doslova nadšený. Mně změna vyhovovala navíc i proto, že vzpomínky a silnou citovou vazbu z dětství mám právě na dědečkův dům a tam se cítím opravdu doma.“
A co bylo pak? Se změnou budoucích obyvatel doznala výrazný posun i konečná podoba rekonstrukce menšího domu, včetně interiéru zařízeného na klíč. Z vnitřních dispozic zůstala zachovaná pouze černá kuchyň a ložnice na místě někdejšího parádního pokoje. Francouzská okna umožňují propojit za teplých dnů kuchyň a jídelnu se zahradou, v patře vedou na skleněný balkon, který působí vzhledem k historizujícímu koloritu místa tak pokorně, že jeho atmosféru vůbec neruší. V pojetí zařízení interiéru je dobře čitelný rukopis jak Stanislava Fialy, tak jeho kolegyně, architektky Daniely Polubědovové. Už zmíněná břidlicová dlažba se zabudovaným podlahovým topením skvěle koresponduje s částečně přiznanou trámovou vazbou a obnaženým zdivem černé kuchyně. Tam, kde to kdysi kypělo, čmoudilo a přetékalo, si dnes můžete posedět u pěkné knížky s pocitem bezpečného úkrytu. Průhledem přes otevřené ohniště prostorového krbu však člověku stále zůstává možnost kontaktu s děním ve zbývající části obytného prostoru. Hrubá omítka, dřevo, cihly, kámen – a k tomu hliník, sklo, plast a osvětlení zavěšené na silonových vláknech. Charakteristická kombinace materiálů i stylů, která může na první pohled působit nezvykle, přitom však vytváří neopakovatelnou atmosféru harmonického prostoru. Dům svým obyvatelům hrdě předává své historické kouzlo, které zůstalo zachováno, ale navíc je otevřený všem prvkům současnosti. Není žádný důvod, aby tu nemohly být spolu.
Kontakty: STUDIO D3A, e-mail: d3a@nextra.cz; KONSEPTI, U Sv. Ducha 3, Praha 1, tel.: 02/232 69 28; RUIN INVEST, Sokolská 66, Praha 2, tel.: 02/24 94 19 58
text: Pavlína Blahotová foto: Petr Zhoř |
Na počátku byla břidlice
Z návštěvy rodinného domu jsem odjížděla s velmi zvláštním příjemným pocitem, který se mi podařilo dobře definovat až druhý den. Chůze po vytápěné dlažbě z přírodní břidlice mi totiž podvědomě připomínala dávné prázdninové dny. Běhávala jsem po sluncem vyhřátých kamenech v nádherném lomu nedaleko odtud.
