Návrat domů

Mladí manželé bydleli po studiích několik let v Praze a možná by to tak zůstalo, kdyby se rodina nerozrostla o potomky. Oba pocházejí ze stejného města pod horami, byli zvyklí na jejich blízkost, lesy kolem dokola, čistý vzduch – a tak si najednou uvědomili, že by stejné prostředí chtěli dopřát svým dětem. Navíc v jejich rodném městě stále žijí všichni rodiče, tedy už také prarodiče, kteří by si vnoučky v hlavním městě moc neužili. Mít dvě babičky na dosah, to není k zahození, když maminka s tátou mají náročné zaměstnání.

Dům stojí na samém kraji lesa, a přitom je prakticky součástí městské čtvrti. Domy pod ním jeho výhledy nijak neruší

Díky velkému prosklení skýtá hlavní obytný prostor krásné výhledy

Příběh jejich domu, který si postavili tam, kde se sami narodili, začal pod Mount Everestem. Ještě před narozením dětí se vydali na turistickou dovolenou do Nepálu a cestou po úpatí ledovce Khumbú se potkávali a míjeli s jinou dvojicí z České republiky. Daleko od domova se přátelství zrodí jedna dvě. Oba muže navíc sbližovala jejich příbuzná povolání – jeden je stavař, druhý architekt.

Když se tedy manželé po čase rozhodli pro návrat do rodného města a pro stavbu domu, byl povolán přítel architekt, aby „něco vymyslel“. Vlastně bylo povoláno architektů hned několik, stavební inženýr nemá o takové vztahy nouzi. Přinesli své nápady, které budoucí stavitel předložil širšímu fóru dalších přátel, a na večírku se jednotlivá řešení dlouho do noci probírala. Zvítězil návrh Jana Padrnose, kamaráda z Nepálu, který nebyl přítomen, takže nemohl „porotu“ nijak ovlivňovat.

Hory na očích

Konečnou podobu domu hodně ovlivnil charakter pozemku, který manželé vybírali už několik let před „výběrovým řízením“ na architekta. Oba milují hory, a proto toužili bydlet někde vysoko nad městem, ale pochopitelně nikoli na samotě a daleko od příbuzných. Hledání bylo úspěšné a dlouhé čekání na ten správný kus země pro nový domov se vyplatilo.

Od prvního náčrtu ke stavbě bylo ovšem ještě daleko a prvotní idea se přizpůsobovala požadavkům investora. Původně si přál stavět ve dvou fázích — nejprve základ bytu pro rodinu, pak dětské pokoje a pracovnu. Protože však Jan Padrnos volil jednoduchá řešení a nepříliš nákladné materiály, bylo možné v rámci finančního limitu realizovat všechno najednou.

Slunce v domě

Jižní čelní strana domu shlíží do údolí a vystavuje slunci všechny obytné místnosti. To je většinou velmi příjemné, ale přesto bylo nutné pamatovat i na přílišný sluneční svit. Proto jsou okna opatřena aluminiovými žaluziemi, které dodávají domu zvenčí zajímavý ráz. Hlavní obytná místnost je dokonce prosklená ze dvou stran a otevřená přes dvě podlaží. Pohled z ní do blízkého lesa stvrzuje to, co manželé stavbou domu hlavně sledovali – bydlení v přírodě.

Komoda pod televizi Culisa a police Cross Jednoramenné schodiště vede na galerii, na jejímž konci vzadu je pracovna majitele. V rohu přisvětlovací okna

Dům není nijak rozlehlý, ale poskytuje svým obyvatelům všechno potřebné. Ze zádveří je přístup do obytného prostoru vyplňujícího celé přízemí. Začíná kuchyní se spíží a jídelním koutem, který je částečně oddělen od obývacího pokoje. Odtud vede schodiště do patra, kde je ložnice rodičů, koupelna, dětský pokoj (v rodině jsou dva chlapci) a na galerii otevřené do obývacího prostoru je pracovna majitele.

Nástup na schodiště do druhého podlaží je na rozhraní obývacího prostoru a jídelny. V masivním, ve skutečnosti sádrokartonovém předělu je připravena nika na velké akvárium Z pracovny majitele se rovněž otvírá pohled do údolí a na protější hory. Kávový stolek Evergreen je prototyp vyrobený z corianu a používá se ve dvou polohách

Kuchyň si navrhla paní domu sama a má z ní rovněž výhled do lesa Jídelní stůl Tata (160 x 80 cm) má třešňovou desku a nerezové nohy. Židle budou vyměněny Ložnici majetelů dominuje prostorná šatní skříň. Místnost má velké okno do údolí, stejně jako dětský pokoj, u něhož je nevelká veranda. Přisvětlovací okna i zde zlepšují světelné podmínky

Jak už bylo řečeno, architekt podřídil stavbu i vybavení interiéru finančnímu limitu, ale ukázalo se, že to nemusí být na závadu. Dům je postaven z porothermu, stropy má z hurdisek, střecha je pochozí, zasypaná drobnými valounky. Uvnitř jsou klasické omítky, venkovní fasáda je rovněž klasická a částečně ji tvoří impregnované smrkové dřevo.

V interiéru architekt důsledně sjednotil zejména všechny dřevěné materiály a volil je sice s ohledem na cenu, ale tak, aby vytvářely jednotnou koncepci bytu. Stavební prvky – dveře, podlahy, schodiště – jsou z buku, nábytek pak doporučil v provedení třešeň. Např. konstrukce schodiště je z obyčejných železných jeklů, ale zábradlí je nerezové, protože tento materiál stejně jako množství skla podtrhují moderní výraz interiéru. Ne za vším je v tuto chvíli architektův rukopis, nebylo by ani správné, aby určoval zařízení do detailu, takže by nezůstal prostor pro vklad obyvatel. Celkově neokázalý dojem, kterým dům působí zvnějšku i zevnitř, vypovídá i o nich velmi příznivě.

Slovo architekta Jana Padrnose

Fascinující na tomto projektu bylo pro mě místo, na němž dnes dům stojí. Z této vysoko položené a strmé parcely je nádherný výhled na údolí vybíhající z města a protější pohoří, kterému kraluje Děčínský Sněžník. Třebaže okolí domu tvoří prakticky les, je odtud patnáct minut pěšky do centra Děčína. Náš dům byl v této lokalitě první, takže jsme nebyli nijak omezováni při jeho řešení okolními objekty. Výjimečný půvab tohoto místa ale přilákal další investory, z nichž jeden už mě požádal o projekt, dům se vlastně už staví, a další o tom uvažuje. Nabízí se tak možnost vytvořit malou skupinu moderních domů v jednotném rukopisu, což je pro každého autora velká příležitost i výzva.