Prosklená pevnost

Podhled bazénu je ze speciální plastové fólie Barisol.

Nádherné místo. Dům se nachází na pozemku pod zalesněným vrchem v odlehlé části obce nedaleko Prahy. Stávala tam chata s jezírkem. Až zjara po koupi se ukázalo, že terén je podmáčený. Výsledek geologického průzkumu zněl jasně – nevhodné pro zástavbu. Místo stíněné stromy, z něhož je výhled na rybniční hladinu, však bylo příliš krásné, než aby investor ustoupil od svého záměru. Voda se musela odvést z parcely pryč. Pozemek byl protkán systémem drenáží a jímek. Zemina byla asi do hloubky jednoho metru odstraněna a nahrazena jinou. Rozměrnou a hmotnou stavbu bylo nutno založit hodně hluboko. Základy spočívají na 34 pilotech, které jsou zapuštěny až 13 metrů do země. Dnes s tichostí místa ladí prosté a klidné tvary bílého modernistického objektu.

Prolínání vizí

Dům je výsledkem úzké spolupráce dvou architektů – Jana Vohlídala a Karla Vacka. Oba se znají od filmu. Druhý z nich, jehož jméno se už stalo za více než čtyřicet let ve filmovém světě pojmem, je zadavatelem stavby.

Za svým mladším kolegou přišel s mottem „do nového tisíciletí v novém domě“. Pohodlné obydlí pro dva mělo splňovat následující požadavky – stanovený malý počet místností, velké propojené prostory osvětlené rozměrnými okny a hranaté hmoty s plochými střechami. Manželé Vackovi mysleli i na nepředvídatelné životní situace, a tak má objekt bezbariérové přízemí a výtah do patra, kam je soustředěna klidová zóna domu.

„Dalo práci se na některých věcech domluvit, ale bylo to krásné,“ vzpomíná na tvůrčí zápasy i souhry s kolegou architekt Vohlídal.

Antikizující moderna

Jan Vohlídal založil dům na půdorysu ve tvaru písmene „H“. Objekt sestává ze tří bílých hranolů nestejné velikosti. Dvě souběžná přízemní křídla spojuje příčný patrový trakt, který je přes ně položen. Efekt je zdůrazněn prosklenou stěnou v přízemí.

Dílčí části budovy nesvírají pravé úhly – jsou jakoby pootočeny podél svislé osy tubusu pro výtah. Nestejně dlouhými křídly se tak dům s využitím iluzivní perspektivy rozevírá neuzavřeným atriem na severovýchod do jednoduché zahrady. Jižní křídlo domu s bazénem, východní křídlo s obývacím pokojem i obytná hala mezi nimi mají stěny do atria zcela prosklené. Připomene to sloupořadí patricijských domů v antickém Římě. Dojem ještě umocňuje pás oken na galerii v patře příčného traktu.

Právě na tyto osvědčené principy středomořského stavitelství s prolínáním vnitřního a vnějšího prostoru navazovali i klasikové architektonické moderny 20. století jako Le Corbusier nebo Ludwig Mies van den Rohe. Čistý geometrický rytmus jednoduchých hmot, vzájemné prostupy prostorů ve hře světel a stínů – v tom lze rozpoznat ozvěnu jejich ducha.

Mnohojediný prostor

Už samotný vstup do interiéru domu je zážitkem. Hned za vchodem vymezuje prostor samostatná stěna, která zastiňuje pohled do soukromí domu. Jako pilíř podpírá galerii a nese schodiště, jež však svým ramenem ústí vstříc příchozímu. Tomu ať už zamíří po stupních vzhůru, nebo vejde do haly, se otevře úctyhodný, bohatě členěný prostor. Prosklenou stěnou je prolomen do zeleně a vzhůru na prosvětlené ochozy v patře, rozbíhá se vlevo do kuchyně s jídelnou a láme se za příčku do obývacího pokoje.

Interiér, jemuž dominuje bílá, ztvárnil sám investor architekt Vacek. Výrazným prvkem, který spoluutváří charakter prostoru, jsou hladké povrchy odrážející světlo. To se týká především dlažby ze slinuté keramiky v dokonalém designu bílého mramoru s jemnými černými žilkami. Do její souhry s velkými skleněnými plochami vstupuje i lesk kovu. Je všudypřítomný, ale střídmě – jen jako akcent. Najdeme jej v prvcích nábytku a na interiérových doplňcích v celém domě, nejenom ve vybavení kuchyně a hygienických zařízení. V obytné hale lemuje leštěná ocel desky z pískovaného skla, z nichž sestává schodišťové zábradlí a galerie. Zde se lesk setkává s matným povrchem podobně jako u štukových omítek a stříbrošedých dveří.

Automatizovaná domácnost

Dům však nejsou jen stěny a kvalitní nábytek. Domácnost je ucelený organismus, který musí být schopen plnit řadu funkcí. Manželé Vackovi jsou lidé s velkým pracovním vytížením, a proto se rozhodli pohodlí maximalizovat. Využili k tomu vymoženosti, které nabízí současná technika. Chod domu je tedy ovládán dílčími naprogramovanými kybernetickými prvky. Není to klasický „inteligentní dům“, ale spíš dům s jakousi roztroušenou inteligencí. Elektronický systém pomocí čidel reguluje zvolenou teplotu v místnostech a v bazénu, kde hlídá i čistotu vody, ovládá žaluzie a osvětlení, zavlažuje zahradu nebo střeží objekt.

Promyšlená interakce charakteru místa, architektury, designu interiéru v kombinaci s digitalizací domácnosti vytváří z domu manželů Vackových opravdu obydlí třetího tisíciletí.

Technické údaje:

Zastavěná plocha: 451,9 m²

Obestavěný prostor: 2 445 m³

Architekti:

Ing. arch. Jan Vohlídal (1958) pracoval po studiích na Fakultě architektury ČVUT (1984) v Keramoprojektu Praha, kde se podílel na prestižních investičních akcích. Po krátkém působení v Druposu a IPS zakládá v roce 1990 s ing. arch. Miroslavem Hofmanem „atelier HV“. Navrhuje a projektuje interiéry, rodinné domy, komerční objekty a stavby občanské vybavenosti. Z realizací jmenujme třeba Dům pečovatelské služby ve Svobodě nad Úpou nebo rekonstrukci činžovního domu v Havelské ulici v Praze. Kromě toho se věnuje scénické tvorbě pro německé, francouzské a americké filmové společnosti (A Knight’s Tale, Shanghai Knights, LXG Trailer aj.).

Kontakty:

projekt:

Ing. arch. Jan Vohlídal atelier HV,

tel.: 244 473 599;

Pod Višňovkou 1370, 140 00 Praha 4,

e-mail: atelierhv@quick.cz

stavební práce:

GOSTAS, s. r. o., Svémyslice 3, 250 91 Zeleneč,

tel: 281 925 309, fax: 281 924 302,

e-mail: gostas@seznam.cz, www.gostas.cz

žaluzie:

ALUMAX, spol. s r. o., Kovářská 12/549, 190 00 Praha 9,