|
|
Architektka Eva Jiřičná, která žije a pracuje od roku 1968 v Londýně, se svými realizacemi zařadila mezi nejvýznamnější osobnosti světové architektury. V posledních letech se pravidelně vrací do Prahy, kde nejen projektuje, ale od roku 1996 také vede ateliér architektury na Vysoké škole uměleckoprůmyslové.
Spoluautorem půdní vestavby se zavěšenou skleněnou galerií se stal architekt Petr Vágner, který pracuje v pražském ateliéru architektky Jiřičné AI DESIGN. Vznešenost současného stylu Majitelé půdního prostoru se na Evu Jiřičnou neobrátili náhodně, měli konkrétní představu otevřeného a bohatě proskleného bytu. Z předchozích realizací architektky jim bylo zřejmé, že právě práce se sklem je její silnou stránkou – technicky promyšlené a čistě provedené konstrukční detaily se samy o sobě stávají velmi výraznými estetickými prvky interiéru. Kombinace kovu, skla a portugalského vápence na podlahách prochází celým prostorem, stala se dominantním znakem všech místností a přestože všechny tři materiály patří k „chladným“, výsledný dojem nepostrádá živost, vyvolává spíše pocit ušlechtilé zabydlenosti.
Možná by se dal srovnat s atmosférou interiérů aristokratických sídel minulých staletí, kde tehdy v právě probíhajícím stylu pro šlechtice pracovali nejslavnější architekti své doby. Dokonalá současná moderní architektura je totiž stejně působivá a noblesní, jako bývala dokonalá gotika nebo renesance.
Otevřený prostor Půda sama o sobě by neumožnila natolik velkorysé řešení, v němž hlavní roli hraje otevřený prostor, průhledy a výškové členění. Významným počinem se stalo propojení dvou původních bytů a získání dostatečně velkého i vysokého prostoru, který v novém konceptu zůstal pohledově bez jakýchkoliv dělících prvků.
Skleněná galerie se jako snově průhledná lávka vznáší nad obytným prostorem, aniž by z něj ubírala sebemenší kousek. Skleněné příčky – oddělující intimní zóny v horní úrovni bytu – sice mohou poskytnout (díky automatickým žaluziím) dostatek soukromí v případě potřeby, ale většinou ponechávají obě ložnice i velkou koupelnu jako přímou součást hlavního dvoupodlažního prostoru.
Pracovna v krajní poloze horní úrovně není oddělena ani sklem, s obytným prostorem jí zůstává plný vizuální i zvukový kontakt.
Významnou součástí obytného prostoru se stala terasa, která probíhá po celé jeho délce a je s ním propojena čtyřmi velkými francouzskými okny. Návaznost terasy je zdůrazněna skleněným schůdkem, probíhajícím pod okny. Terasa doplňuje městský byt o venkovní prostor, tak vzácný obzvláště v nejvyšších patrech domů.
Na rozdíl od mnoha jiných bytů je zcela samostatnou místností kuchyň. Životní styl rodiny předurčuje právě v návaznostech jednotlivých provozů celý koncept řešení. V této rodině je nerezová kuchyň funkční a technickou „laboratoří“ na výrobu pokrmů, umožňuje i příležitostné stolování.
Pro slavnostnější příležitosti a při větší společnosti se využívá velký kruhový jídelní stůl umístěný už v obytném prostoru. (Propojení kuchyně s obytným prostorem bývá výhodnějším řešením pro rodiny s malými dětmi, kde se život soustřeďuje „kolem sporáku“. Zcela jiné požadavky však mají dospělí lidé, kteří se doma více věnují svému zaměstnání, zálibám nebo společenskému životu.)
Konstrukce a design Interiér byl architekty navržen včetně nábytku, pouze sedací nábytek byl dokoupen. Realizaci bytu zastřešila firma Techo, veškeré nerezové a skleněné prvky vyrobila firma Artefakt Růžička. Jasné konstrukční řešení, funkčnost a precizní zpracování každého prvku propojuje stavební části interiéru s jeho dalším vybavením do jednotného promyšleného celku, takže mizí jindy zřetelná hranice mezi stavbou a nábytkem.
Design uchycení nosných prvků lávky nebo kruhové okno ve dveřích vyvolává podobný estetický zážitek jako skleněný stůl s otáčivým nerezovým středem (pro snadnější manipulaci při stolování) či designový sedací nábytek.
Půdní vestavba v činžovním domě autorů Evy Jiřičné a Petra Vágnera je učebnicovým příkladem, jak profesionální přístup a zodpovědná práce architekta dokáže i drobnější úkol, jakým je soukromý byt, pozvednout na úroveň „velké“ architektury.
foto: Věra Konečná foto: Jaroslav Hejzlar |
Skleněný byt
Pod pojmem architektura si mnozí lidé představují extravagantní domy, které se nikomu jinému než odborníkům nemohou líbit, složité kompoziční celky, jimž laik nemůže porozumět. Ale výjimečnou architekturou se může stát i maličký domek nebo třeba půdní byt.
