|
SLEDUJTE REALITY SHOW – STAVÍME DŮM! Čtenáři sami popisují průběh stavby svých rodinných domů a vše dokumentují fotografiemi. |
Poloha parcely by se někomu mohla jevit jako handicap. „Koupili jsme krásný pozemek, sice orientovaný na sever, ale s nádherným výhledem, u přehrady a kousek od lesa – rozhodli jsme se proto přizvat architekta, aby nám dům navrhl a pomohl využít všechny přednosti pozemku,“ vypráví majitel. Na architekta Tomáše Vícha dostali doporučení od známých. „Zakázka pro mne byla inspirativní výzvou,“ navazuje architekt Vích a pokračuje: „V rámci studie vznikl relativně jednoduchý trojpodlažní dům, připomínající svým půdorysem tvar trilobita. Charakteristické je pro něj centrální schodiště s velkým střešním světlíkem, který naplňuje dům denním světlem a zároveň slouží k jeho snadnému větrání. Druhým charakteristickým znakem je půlkruhové soudkovité zakončení domu směrem do zahrady, umožňující její oslunění v průběhu celého dne.“ |
Les i voda na dosahAčkoli má dům tři podlaží, překvapivě působí v průčelí nikoli robustně, ale naopak menším dojmem než ve skutečnosti. Je to dáno nejen tím, že se jedno podlaží skrývá pod zemí, na subtilnosti stavbě dodávají i zaoblené rohy, včetně některých oken, a použitý obklad zdí. „Hledám a znovu objevuji současnost v tradičním způsobu stavění z cihel, dřeva a betonu. Poučen avantgardou 20. století se snažím neulpívat na ‚chaloupkaření‘ a rozvíjím tradiční stavění s možnostmi dnešních technologií,“ vysvětluje architekt. Majitelé měli jasnou představu o budoucích dispozicích celého domu. Přízemí slouží jako denní a společenské, patro je klidová zóna s ložnicemi. Kuchyň s obývacím pokojem měly být od začátku orientovány na přehradu. „Poměrně dost jsem se trápil s tím, že parcela je úzká, hledal jsem optimální umístění i velikost terasy, aby na ni šlo sluníčko a aby z té zahrady současně také ještě něco zbylo… Navíc je tu ochranné pásmo přehrady a lesa, takže jsme řešili odstupy od lesa a od břehu,“ dodává architekt. Více slunce na terasu a tím i do společenské části domu nakonec získal tím, že terasu oproti zahradě zvýšil a současně zaoblil roh domu. „Díky kulatosti domu je terasa už asi od dvou hodin odpoledne osvícená, v létě sem jde sluníčko déle, protože je vysoko.“ |
|
   |
|
|
SLOVO ARCHITEKTA
K zakázce rodinného domu v Petrovicích jsem se dostal díky uměleckému zámečníku panu Loušovi, se kterým jsme se spřátelili při stavbě jednoho domu na Sázavě. Jako architekt si vážím talentu, zručnosti a kvalitního řemesla a k mé radosti ještě existují „umělci řemesla“, kteří mi tento respekt vracejí svými krásnými pracemi, v tomto případě navíc i kontaktem na výjimečného investora. Jeho zakázka byla pro mne jako organického architekta, emocionálního funkcionalistu a stoupence poetismu v architektuře inspirativní výzvou. Největším problémem během naší „perfekcionalistické“ stavby se ukázal chronický nedostatek kvalitních vyučených a zkušených řemeslníků. Naopak největší radost mám z toho, že jsem měl možnost být od začátku do konce u projekce a realizace domu včetně interiérů a že naše vzájemná komunikace probíhala normálně, bez vzájemných bloků a nedorozumění. |
Pohodlný a prostornýVstupní dveře vedou do přízemí, kde je odkládací část a prostorná hala s vestavnými skříněmi pro ukládání oblečení a bot, uzavřenými místo dveří posuvnými textilními paravány s potisky. Stejný motiv jako na těchto paravánech je použit i na závěsech v kuchyni, v obývacím pokoji a v šatně v patře. Z haly se vychází do garáže, do technické místnosti pro ukládání zahradního náčiní a do místnosti, která slouží jako pracovna. V ní zaujme především zaoblený roh, jehož křivku kopíruje okno a parapet. Přímo proti vchodu je dále vstup do velkého obytného prostoru s kuchyní, jídelnou a obývacím pokojem. Do kuchyně lze vstoupit z haly i samostatným vchodem, což usnadňuje především manipulaci s nákupem. Kuchyň z teakového dřeva byla součástí návrhu domu a našlo se v ní také místo pro malou, pohodlnou a v novostavbách často opomíjenou spíž. Součástí přízemí je malá koupelna se sprchovým koutem. V patře jsou pokoje dětí, ložnice rodičů s šatnou, pracovna, pokoj pro hosty a prádelna. Rodiče i děti mají samostatné koupelny. Nezvykle rozlehlý je suterén domu, který skrývá nejen technické zázemí, ale majitelé ho pojali především jako místo pro relaxaci i sportovní vyžití. Je zde malá tělocvična, bazén a budoucí společenská místnost s kulečníkem a malým barem. Odtud lze vyjít přímo na zahradu, která jako by byla nakročením do blízkého lesa. Nenajdeme v ní tedy žádné růže ani další okrasné rostliny, ale spíše kapradiny, hortensie, narcisy, zvonky, barvínek, trávy, popínavky a nově vysazené stromy – javor, jeřáb, dub a rychle rostoucí břízy.
TECHNICKÉ ÚDAJEZastavěná plocha: 260 m² |
|
|
PŮDORYSY
|
|
|
AUTORIng. arch. Tomáš Vích (1966) Autorizovaný architekt, člen ČKA. Absolvoval v letech 1985-1991 Fakultu architektury ČVUT Praha. Studium zakončil diplomním projektem v atelieru Aleny Šrámkové. Po studiu pracoval v letech 1992-1994 v ateliéru Ing.arch. Michala Sborwitze na studiích pro Pražský hrad a na rekonstrukci Muzea umění Olomouc, která byla v roce 2000 oceněna jako stavba desetiletí Olomoucka. Od roku 2006 publikuje v Lidových novinách články na téma architektura a revitalizace města. |
|
Kontakt
Ing. arch. Tomáš Vích |
 |
