V krajině dětství

Hlavní vstup do domu je přes zimní zahradu. Ve chvíli fotografování nebyla venkovní terasa ještě dokončena. Z této strany domu je vidět do velkého obytného prostoru s částí, kde je kuchyň a jídelní kout. Také zde je venkovní prostor ještě před definitivní úpravou

Světlá výška tohoto prostoru je 8 metrů. Z galerie, z níž je tento pohled fotografován, je krásný výhled na Martinské hole

Prvotní představa byla malá chaloupka, kam by mohla rodina jezdit odpočívat a nabírat síly. Hodně světla, skvělý výhled. Viera načrtla návrh a vydala se do rajecké firmy Drevodom. „Byli úžasní,“ vzpomíná, „denně jsem měnila svoje představy a oni projekt trpělivě přizpůsobovali.“

Kostra domu začala vznikat na jedné zelené louce, a když bylo připraveno všechno „až po krov“, pracovníci Drevodomu stavebnici rozebrali, přestěhovali na skutečné staveniště a načisto sroubili na připravenou betonovou základovou desku. Zamýšlená malá chaloupka během úprav tak trochu nakynula a na kopci se objevila prostorná a vzdušná stavba.

Kořeny

Místo pro budoucí dům bylo jasné už dávno. „Ten kraj byl pro mě vždycky nejkrásnější na světě. Tady jsem se narodila,“ vysvětluje Viera. „Od šestnácti jsem žila jinde a vždycky jsem se chtěla vrátit.“ Proto vznikla myšlenka domu žijícího v krajině a propojeného s krajinou. Proto se vchází přes zimní zahradu přímo do velké obývací místnosti, srdce domu. Proto je z galerie v patře výhled daleko do hor. Na konstrukci prostoru a jeho velkorysosti je určitě znát inspirace půdními vestavbami, paní Viera jich ostatně v Praze pár realizovala.

Purismus versus barvy

Zvenčí sice horský srub, uvnitř ovšem dokonale odpovídá komfortnímu městskému bydlení s velmi odvážnými kombinacemi městského nábytku ze začátku 20. století, lidových kousků z roubenek a moderního designu.

Původní Vieřina představa byla daleko purističtější, než jak je patrné z fotografií. Střecha je z bílých betonových tašek a zvenčí dostal dům bílý a šedozelený nátěr, který koresponduje s okolní krajinou, uvnitř bylo všechno bílé. „Nějak jsem zatoužila po čistotě,“ zasní se Viera, „pak ale přijely děti a první bylo: Mami, proč je všechno bílé?“ A tak rezignovala a vrátila se do svých barevných období. Nezvyklé barevné kombinace a ostré tóny červené, tyrkysové či žluté byly ostatně vždy dominantou jejích realizací. Začala různobarevnými trámy nad hlavním obytným prostorem, pokračovala kombinací jasných základních barev v kuchyni a skončila u klik dveří.

Pracovní kout majitelky v hlavním obytném prostoru je vybaven secesním nábytkem i doplňky. Zajímavá kombinace původního skleníku s novým podstavcem vznikla podle jejího návrhu

Na komodě stál původně skleník, který dostal nový podstavec i umístění. Přiléhá k sedací soupravě před krbem

Kávový stolek a křeslo jsou částí setu, do kterého patří i jídelní stůl, židle, dvě křesla a komoda. Pochází ze začátku 20. století

Teplo s vůní

Přízemí je sice vytápěno podlahovým topením pod keramickou dlažbou a v poschodí s dřevěnými podlahami jsou radiátory, jenže kdo si jednou zatopil v dřevostavbě dřevem, ať už v kachlových kamnech, nebo v krbu, ví, že to je grunt. I tady je oboustranný krb vložený do stěny dominantou prostoru. Odděluje kuchyň s jídelnou a obývací kout od prostoru s velkou vířivou vanou pro dva a saunou. A samozřejmě tu nejde o atmosféru romanticky se mihotajících plamínků, ale zejména o funkčnost. Proto je krb uzavřený, aby opravdu vydával teplo. Majitelka to vysvětluje jednoduše – bylo by absurdní netopit v horách dřevem, kterého je tu nejen dostatek, ale hlavně je to zdroj obnovitelný. „Roztopí se okamžitě a vydatně podporuje centrální topení, což v místnosti s výškou až osm metrů opravdu oceníte,“ dodává.

S krajinou uvnitř

Do budoucna Viera uvažuje o možné proměně nynější oázy třeba i v místo pro podnikání, byť zatím dům slouží především odpočinku. Kromě dvou ložnic v patře proto nechybí ani ložnice pro hosty umístěná v přízemí a od obytného prostoru oddělená skříněmi a velkými skleněnými dveřmi. Panoramaty se tu můžete kochat z každého okna, ten nejlepší výhled ale je z otevřené galerie v patře, kde je i pracovna.

Dům není podsklepený, sedí na betonové desce uložené na štěrkovém a betonovém podkladu. Kromě obytných prostor nechybí v dispozici pochopitelně ani garáž.

Terakotové dlaždice v celém přízemí jsou vzhledem k psím společníkům rodiny ideální volbou podlahy

„Teď je rekreační, jednoduše si ho užíváme. Má úžasnou atmosféru, neuvěřitelné světlo. Prosklené plochy umožňují sledovat, jak se světlo během dne otáčí a proměňuje, umožňují nám komunikovat s krajinou. Dovnitř jsem umístila komfort, na jaký jsem zvyklá, venku je neporušená příroda – a když se jí nabažím, vracím se k roztopenému krbu,“ dodává Viera.

Za krbem se otevírá klidový prostor wellness s vířivou vanou. Malovaná skříň vlevo ukrývá televizní přijímač K hlavní ložnici v patře dnes už přiléhá balkon, který krásný výhled na Malou Fatru ještě násobí

TECHNICKÉ ÚDAJE

Návrh domu: Viera Groznerová

Projektant: Ing. arch. Jozef Gengel

Dodavatel: Drevodom Rajec

Zastavěná plocha: 160 m ²
Obytná plocha: 260 m ²
Konstrukce domu: smrková kulatina 300 mm, příčky sádrokarton

Střešní krytina: betonové tašky Bramac

Tepelná izolace střechy: 18 cm+6 cm

Dřevěná okna: zakázková výroba Dreal

Podlahy: dlažba terakota, Ipelske tehelne, v patře dřevěné palubky z borovice, v garáži a kotelně betonový potěr

Vytápění: plynový kotel Protherm + 280litrový zásobník pro horkou vodu Tatramat, krb na dřevo

PŮDORYSY DOMU:

Přízemí: 1. terasa, 2. obytný prostor s kuchyní a jídlelnou, 3. garáž, 4. kotelna, 5. zimní zahrada, 6. wellness, 7. koupelna, 8. sauna, 9. ložnice pro hosty

Patro: 1. galerie, pracovna, 2. ložnice, 3. koupelna, 4. ložnice, 5. balkon

ARCHITEKT

Ing. Jozef Gengel
(nar. 1974, Trstená)

V roce 1997 absolvoval Stavební fakultu Technické univerzity v Košicích (dřevěné a ocelové konstrukce). Má za sebou praxi v Kapském městě (průmyslový design) a dva roky v americkém Portlandu (stavba srubů). Věnuje se projekci, vizualizaci a animaci (každoročně projektuje cca 35 srubů v Evropě, USA a v Kanadě).