|
|
Málokdo by ještě nedávno hledal v zarostlé zahradě plné sutin a plevele objekt zapsaný na seznamu nemovitých památek. Obytný roubený dům se sedlovou střechou starý přibližně dvě století a stodola o více než sto let mladší stály na podmáčeném podkladě, skrze přebujelou vegetaci prosvítala betonová střecha a neudržované zdivo. Když se majitelé sousední nemovitosti dozvěděli, že je dům na prodej, neváhali. Dnes je roubená chalupa i se svým okolím změněna k nepoznání a návštěvník z dob Josefa II. by se v ní nejspíš cítil jako doma.
Dostat se vodě na hřebínek Čas se tu ubírá po cestě vysypané kamínky, převaluje po hustém, nakratičko posekaném trávníku a schovává ve větvích smuteční vrby a révoví. Území vytváří jakési mikroklima spojující v sobě prvky zahrady, sadu, parku a volné krajiny. Na obou koncích chalupy šustí rákosí a na hladině dvou rybníčků kvetou lekníny. Zdá se, že tomu tak je odjakživa, ale oba rybníky vznikly až jako součást odvodňovacího řešení. Dům totiž stojí na náspu v silném prameništi, jež bylo v předchozích letech nedostatečně jímáno do rybníka na návsi. Trvalé podmáčení pozemku a kolísání spodní hladiny vody zde způsobilo řadu statických poruch. Proto bylo nutné podkopat celý objekt do hloubky asi 100 cm pod upravený terén a stávající základy podbetonovat. Tento proces probíhal v postupných intervalech, aby nedošlo k dalším statickým poruchám. Po dokončení základů byla podél zdí vybudována drenáž. Voda je nyní odčerpávána do dvou studní a ty následně zásobují vodou rybníčky, včetně toho obecního. K vysušení obytné části slouží kanálky z plných cihel vyzděné pod podlahou po obvodu vnějších zdí. Nasávají z místnosti vzduch, který je dále odváděn do nového komína ve stodole.
Ve spraveném kabátě Chaloupka jako malovaná si v ničem nezadá s krásou stavení ze staročeských pohádek. Pískovec, omítka a dřevo tvoří harmonický, na pohled příjemný celek doplněný na oknech barvami víry, lásky a naděje tak, jako tomu bylo v období kolem roku 1900. Obytnou část stavení v přízemí vyzděnou z pískovcových štuků tvoří i bývalé chlévy zaklenuté českými plackami z cihel. V těchto místech se nejvíce projevily poruchy plynoucí z nedostatečného založení. Proto bylo nutné odkrýt klenbu, její kápi vyztužit armovanou železobetonovou deskou a nad klenbou stáhnout obvodové desky ocelovými táhly vetknutými do obvodových zdí. Zbytek nosných stěn domu je srouben na podezdívce z pískovcových štuků. Trámy položené na kamenné zdivo bylo nutné vyměnit, neboť ve vlhku prameniště trouchnivěly a odborný mykologický průzkum prokázal výskyt dřevokazné houby. Staré roubení se však nenahrazovalo kompletně, pouze v případě skutečně zničených částí.
Pusťte slunce dovnitř! Je pravděpodobné, že svého času bývala chaloupka zájezdním hostincem. Proto hlavní vchod původně směřoval na sever, směrem k návsi – nejrušnějšímu místu vesnice. Noví majitelé se však rozhodli probourat další vstup, a to do nosné zdi na osluněné jižní straně stavení, v místě bývalého okénka. Otevřeli tím cestu slunci a zahradě, která nyní vytváří ve spojení s interiérem chaloupky útulný celek. O světlo si říkala i tmavá kuchyň se síní a plánované pokojíky v patře, a tak v přízemí přibyly repliky původních oken. V podkroví byl nedostatek slunečního svitu vyřešen dlouhým světlíkem, typickým pro sušárny chmele. Majitelé však potřebovali získat přístup světla také do půdních prostor. Nakonec u památkářů prosadili netypickou variantu dvou horizontálních oken nad sebou s ohledem na skutečnost, že jižní strana je téměř nepřístupná zvědavým pohledům zvenčí.
Pocta starým řemeslům Upravená chaloupka není jen potěšením pro oči. Vůně včelích úlů vycházející z podlahových prken napuštěných včelím voskem je všudypřítomná po celém domě, k pohlazení zase vybízí původní dochovaný nábytek z masivního dřeva. Při přestavbě se ke slovu dostaly osvědčené postupy i materiál našich předků, úcta k umění dávných řemeslníků je patrná v celém stavení. Ti po sobě zanechali na památku otisky prstů v jílu na stropě z trhanic odolných proti požáru. Ze staré technologie vycházejí také repliky oken, jež nemají skla tmelená, ale ukotvená ve vyfrézovaných drážkách a dřevěné příčle jsou k sobě po vložení skel kolíčkovány. Rekonstruovaný komín s novým pískovcovým bubákem slouží k provozu opravené pece, v níž se dosud peče chléb. Dlažba z barvených cementek sypaných pigmentem v barvě šedé, červené a černé zůstala zachována. Navíc je nyní rozšířena i do kuchyně. Celou roubenku pak kryje nová střecha ze štípaného šindele zdobená vypalovanými okapy vydlabanými ze dřeva.
Prostor pro skutečný život Nemovitost na Kokořínsku je důkazem, že historický duch roubených chaloupek nemusí být současným životním stylem nijak narušen. Naopak, skloubení moderní techniky s dobovým interiérem se pro majitele a architekty stalo lákavou výzvou. Dům slouží k trvalému bydlení, k příležitostné práci doma i k častému ubytování hostů. Nutností tedy bylo připojení elektřiny, řešení pro vytápění místností a zajištění sociálního zařízení. Výsledkem je přirozený soulad, doplněný o řadu vylepšení a inovací. Zajímavě působí ledově modrá skleněná mozaika v koupelně i černá řada pro vybavení kuchyně – myčka, sporák a lednice. Topná tělesa jsou nainstalována pod lavicí s předsazeným prknem, takže nenarušují interiér světnice a zároveň je tak elegantně odděleno nasávání vzduchu od jeho vypuštění. Na první pohled také zaujme půdní prostor doslova vypletený vrbovým proutím, které vkusně zakrývá izolaci minerální vlnou. Kotel na kapalný plyn spolu se zásobníkem na teplou vodu a dílna jsou umístěny ve stávající stodole a přiléhají k obytné části. Nový strop ve stodole dal vzniknout prostoru pro kancelář v patře a z původního vikýře na podávání sena a slámy je nyní okno pracovny.
Pod dohledem památkářů Ačkoli přestavba znamenala pro dům záchranu před dalším chátráním, veškeré práce musely být neustále konzultovány s památkáři. I přes upřímnou snahu přizpůsobit přestavbu co nejlépe jejich podmínkám nebylo vždy snadné prosadit některé z postupů. Proti sobě několikrát stála papírová nařízení a praktické potřeby majitelů, avšak arbitři národních klenotů byli nakonec více než spokojeni. Spolupráce majitelů s architekty probíhala v harmonické, přátelské shodě a roubené stavení nyní poskytuje svým obyvatelům veškeré pohodlí a radost z bydlení.
Architekt Ing. arch. Karel Doubner (1951) vystudoval Fakultu stavební ČVUT, obor architektura. Absolvoval u profesora Emila Kovaříka na katedře průmyslových staveb. Pracoval v ateliéru ing. arch. Karla Hubáčka a od roku 1990 řídí vlastní firmu Architektonická kancelář Doubner, spol. s r. o. Od roku 1997 je viceprezidentem Obce architektů. Navrhoval například přestavbu gymnázia Jana Nerudy v Hellichově ulici v Praze, nové byty U Kříže v Jinonicích, pracoval na rekonstrukci budovy Mango Na Příkopech nebo pražského Činoherního klubu. Je spoluautorem projektu Česká čtvrť v Šanghaji.
Technické údaje Plocha pozemku: 1 099 m2 Zastavěná plocha: 460 m2 Obestavěný prostor: 3 910 m3 Užitná plocha: 569 m2 Spolupráce: akad. arch. Libor Culka
Kontakty: Architektonická kancelář Doubner, spol. s r. o., Václavské nám. 15, 110 00 Praha 1, tel./fax: 224 217 589, e-mail: info@doubner.cz; dodavatel: GS STAVITELSTVÍ, s. r. o., Na Průhoně 3412, 276 01 Mělník
text: Kristina Navrátilová foto: Ota Pajer |
Vůně dávných časů
Jakmile opustíte hlavní silnici a vstoupíte do kokořínských lesů, získáte dojem, že jste se ocitli v ráji. Pravý eden, v němž se snoubí starobylá moudrost, láska k přírodě, dobrý vkus a jemný smysl pro nadčasovost, vás však teprve čeká v jedné z tamních vesniček. Vítejte.
