Na první pohled je zřejmé, že stavba je dílem opravdového profesionála. Celkové usazení v terénu, použitý materiál i barevnost vytvářejí velmi příjemnou harmonii a zároveň v nás vzbuzují zvědavost. Rodinná vila s klasickou sedlovou střechou využívá moderních architektonických prvků. Jak to ale asi vypadá uvnitř? Bydlí se v tomto moderním díle dobře?
Oboustranná tolerance Domácí paní nás ochotně provází a seznamuje s interiérem svého nového obydlí: „Za všechno může syn. Pracuje sice v Praze, ale na víkend rád zajede k nám, do svého rodného města,” vypráví nám, ještě než se začneme rozhlížet. Majitelka vzpomíná, jak dříve žili ve starobylém stavení u řeky, kde byla malá okna a silné zdi. Památkáři nedovolili žádné stavební úpravy – ty svérázným způsobem „zajistila“ až Vltava při posledních povodních. Aktuální se pak okamžitě stala otázka, kde a jak do budoucna bydlet. „Syn se rozhodl, že nechá postavit pro sebe i pro nás prostornou dvougenerační vilku se dvěma byty,“ pokračuje ve vyprávění domácí paní. Byt v patře prozrazuje vkus úspěšného mladého muže. Upravil si ho s pomocí interiérového architekta lehce extravagantně, včetně galerie s kulatým vnitřním schodištěm. Přízemí naopak zařídila maminka v klasickém stylu. Každý má tedy svou představu o bydlení, kterou uplatňuje za svými dveřmi. Společné prostory jsou jen v suterénu, kde je vedle garáže k dispozici i malá vinárnička. Domácí paní přiznává, že často funguje vlastně jako kuřárna. Přestože si občas zapálí cigaretu, nemá ráda zakouřené záclony v bytě a syn, ten už vůbec ne. Nejraději proto všichni sedí venku u krbu. K dispozici mají několik možností, záleží na tom, jak moc svítí sluníčko a na co se chtějí dívat. Pod nimi se rozprostírá starobylé město, nad nimi se tyčí dost vysoký kopec, upravený jako lesopark.
Za bílou zdí Subtilní terasy obklopují dům ze všech stran, jejich zábradlí a schodiště z bílého kovu mu propůjčují moderní lehkost. Přestože vilka stojí na severním svahu, podařilo se architektu Jiřímu Rampasovi z krumlovské architektonické kanceláře SP Studio získat potřebný odstup z jihovýchodní strany, aby uvnitř vládla světelná pohoda. Plastová okna jsou dostatečně velká a na jižní straně vytvářejí v obou patrech prosklenou stěnu. Horní byt osvětluje z obou stran krovu i řada střešních oken. Parcela není příliš rozlehlá, ale vzhledem k jejímu terénu bylo možné umístit dům tak, aby vynikla jeho hmota i celý komplex s vysokou bílou zdí. Jednoduchá světlá zámková dlažba usnadňuje komunikaci ze všech stran a působí velmi elegantně. Samotná zahrada není upravená do přísných záhonů, navazuje spíš na okolní lesopark. Pár růží si zasadila paní domu u vchodu. Bílá zeď už pomalu dostává patinu a začíná obrůstat břečťanem.
Hra kontrastů Aby dům nepůsobil příliš mohutně, navrhl architekt výrazné horizontální pásy na fasádě a také asymetrické členění ve štítových stěnách. Černá pálená francouzská taška na střeše vytváří ostrý kontrast s prachovou šedí a jasně bílou barvou, které se střídají na fasádě. Celek doplňují bíle natřená okna. Nejvýraznějším exteriérovým prvkem je točité schodiště na jižní straně. Jak nám prozradila paní domu, používají se spíše schody vnitřní. Venkovní schodiště nabízí mnohem větší soukromí jí i synovi. Architektu Rampasovi se tak podařilo podtrhnout městský charakter domu. Vždyť přestože ho obklopuje krásná příroda, je součástí kultivovaného městského prostředí. Hned za zdí nakukuje do zahrady barokní kaplička a z terasy se nabízí uklidňující pohled na komplex středověkého městečka s dominantou kostela, zámku i kamenných věží.
Architekt:
Kontakty: SP Studio, s. r. o., Rybářská 8, 381 01 Český Krumlov, tel: 380 711 315, fax: 380 712 671, e-mail: SP.Studio@telecom.cz
text: Ljuba Mesteková foto: Iveta Kopicová |
Z každé strany terasa
Mezi množstvím novostaveb, obklopujících každé větší město, není kupodivu snadné najít přívětivý dům, o němž si okamžitě řeknete: „Tady bych chtěl bydlet.“ Je to totéž, jako pokoušet se najít onu pověstnou jehlu v kupce sena. V jednom malebném městě na jihu Čech jsme ale takový dům našli.