Na prstech jedné ruky lze spočítat vily, které počátkem 20. století navrhl pražský architekt Osvald Polívka. Ten se ve své době soustředil především na projektování velkých reprezentativních, administrativních a společenských budov. Jeho nepřehlédnutelný rukopis, v němž lze nalézt prvky neorenesance, neobaroka, secese i neoklasicismu, dodnes dotváří malebnou tvář hlavního města.
Mezi letní venkovská sídla od Osvalda Polívky patří i malý „zámeček“ ve středních Čechách. Jeho současná majitelka si je dobře vědoma toho, jaký skvost vlastní. Proto se rozhodla v plné míře obnovit jeho zašlou slávu. O pomoc požádala architekta Jana Mayera.
Pátrání v bazarech
Autor v co možná největší možné míře zachoval nezaměnitelný ráz domu ve svahu, jehož základy dělníci vykopali někdy okolo roku 1903. „Snažili jsme se o citlivý přístup i z úcty k architektu Polívkovi. Proběhla kompletní stavební rekonstrukce včetně fasád a střešního pláště. Vše jsme řešili až do úplných interiérových detailů,“ dodává Jan Mayer.
Důležitou roli sehrála okamžitá improvizace – majitelka i architekt pátrali v různých bazarech po obkladech a dlažbách z počátku 20. století, které by mohli využít. „Tyto prvky jsme museli sladit s okny, dveřmi i s mobiliářem. Přitom pracujete s tím, co je k dispozici,“ upozorňuje autor.
Původní technologie
Samotnou realizací pověřil Jan Mayer skupinu umělců a restaurátorů, kteří se stejně jako on věnují rekonstrukcím historických budov dlouhodobě. „Nesmírně si těchto lidí vážím. Řemesla umí skvěle. Dokážou postavit dobový krb, přivést na svět sochy i patinované malby. Nikdy mě nezklamou,“ říká architekt.
Jedním z nejtěžších úkolů byla výroba přesných replik dveří a oken. Požadované subtilnosti jejich profilů bylo nakonec možné dosáhnout pomocí fréz, které nechal architekt speciálně pro tento účel vyrobit.
Původní ráz architektonicky hodnotného objektu Osvalda Polívky by se asi jen těžko podařilo oživit, kdyby tým Jana Mayera nepoužíval původní technologie. „Udělali jsme vápennou omítku s klasickou vápennou malbou z ručně hašeného vápna, v němž se rozpouštějí pigmenty,“ upřesňuje Jan Mayer.
Dekorativní exteriér
Ze vstupního loubí návštěvník vejde do malé haly, jež představuje „komunikační uzel“ celého domu. V přízemí se nachází kuchyň a salon, z něhož lze vejít do jižně orientované zimní zahrady. Nové schodiště ve věži vás přivede do patra s obývacím pokojem. Odtud se můžete kochat nádherným výhledem do zahrady s bazénem. Z dosud neobývaného podkroví lze vejít na rozlehlou severozápadní terasu.
Dekorativní exteriér vily připomíná dobu, kdy formu objektů ovlivňovaly i jiné faktory než jen čistě finanční. „Přitom jde o velmi chytře a funkčně navržený dům. I když třeba vypadá jako zámeček, rozhodně není nijak obrovský. Žije se v něm velmi příjemně,“ uzavírá architekt Jan Mayer.
Architekti:
 |
Architekt Osvald Polívka (1859–1931) praktikoval u architektů Achille Wolfa a Josefa Zítka, od roku 1890 se věnoval vlastním realizacím. S Antonínem Wiehlem spolupracoval na neorenesanční stavbě Pražské městské spořitelny v Rytířské ulici, v blízkém sousedství – Na Příkopě – pak podle jeho projektu vyrostla Zemská banka a neobarokem ovlivněná Živnostenská
|
banka. Neobarokní prvky Osvald Polívka rozvinul v projektu Městské pojišťovny na Staroměstském náměstí. Na výzdobě autorových vrcholně secesních budov Pojišťovny Praha a Topičova nakladatelství se podíleli malíř Jan Preisler a sochař Ladislav Šaloun. Společně s Antonínem Balšánkem vybudoval reprezentativní Obecní dům. Později se Osvald Polívka přiklonil k neoklasicismu. Je autorem více než čtyřiceti secesních nájemních domů v Praze.
 |
Ing. Jan Mayer (1954) vystudoval Fakultu stavební ČVUT v Praze, obor vodní stavby. Postgraduálně absolvoval architekturu při Akademii výtvarných umění. Do roku 1987 se věnoval scénografii audiovizuálních výstav, poté začal rekonstruovat zámecký park v Dolních Počernicích. Předsedá Linhartově nadaci, která podporuje oblast kultury a umění. Dlouhodobě spolupracuje s Yvonou Bělíkovou, Tomášem Kučou a
|
Petrem Václavkem. Připravuje projekt rezidenčního centra pro zahraniční umělce v Dolních Počernicích. Rekonstruoval renesanční zámek Schlosswachbach v Německu, připravil projekt přestavby zámku v Týnci u Klatov. Podle jeho projektu vzniká sportovně-rekreační areál Horse Academy na sedmnáctihektarovém pozemku u Velkých Popovic. Naplánoval přestavbu pražského divadla Labyrint, v hlavním městě rekonstruoval také experimentální prostory ROXY – NOD a rockový klub Bunkr, v Jablonci nad Nisou jazzový klub EX. Připravuje projekt budovy kabaretního divadla La Fabrika v pražských Holešovicích a areálu Electric Palace Cinema v anglickém Bridgeparku. V současné době navrhuje zahrady a parky. „Tato práce mě nejvíce uspokojuje. Je to alchymie. Přemýšlím o základních esencích a elementech,“ říká Jan Mayer.
Technické údaje:
Zastavěná plocha: 197 m2
Pozemek: 5 000 m2
Kontakt:
Ing. Jan Mayer, Linhartova nadace, architektonická sekce,
Haštalská 20, 110 00 Praha 1,
tel.: 224 828 285
text: Filip Hubička
foto: Ota Pajer zdroj: Můj dům 5/2004 |