Puberta a byt
Není jednoduché dát jednoznačnou odpověď na otázku, jaké nároky kladou právě dospívající děti na byt. Neoddiskutovatelné je, že by měly mít svůj vlastní pokoj, území do jisté míry hájené, kam by rodič neměl příliš často nečekaně vcházet či nějak razantněji zasahovat v případě, že se mu bude míra nakupených a poházených věcí zdát v neúměrném chaosu. Je to zdání dospělého, mladý sportující muž tričko nutné k projížďce na skateboardu najde vždy, stejně jako slečna miniaturní sukénku, až půjde na rande.
Není radno často podrážděně poukazovat na kupky bot, spodního prádla a plechovek, ostatně ty všechny časem najdou v pokoji to správné místo, kde nebudou příliš porušovat zásady hygieny. Nemá smysl urovnávat, přerovnávat nebo třídit hromady potomkových knih, sešitů a časopisů o populární hudbě. Nedoporučuje se vměšovat se do výzdoby stěn ani poučovat pubescenta o estetických zásadách, neb ten je právě ve víru módy vrstevníků a masivní reklamy. Asi je i zbytečné dětem vysvětlovat, že od určité hladiny decibelů dunící hudby se ničí sluch a vnímání vůbec. Prostě je to tak, že pokoj milovaného dospívajícího chlapečka či holčičky se pro většinu rodičů stává z původního „útulného“ pokojíčku minovým polem.
Být připraveni
„Vždy připraven“ – tak velí skautské heslo. I současný rodič musí být připraven: ocelové nervy je třeba obalit sametem a počítat s tím, že právě se zrodivšímu teenagerovi přibylo učebnic, knih, časopisů, šatstva, bot, sportovního náčiní, magnetofonových kazet, CD, plakátů, sbírek všelikých podivných věcí, bez nichž si neumí život představit, a že se neobejde bez počítače, mobilního telefonu, kazetového přístroje či minivěže a vlastního televizoru pokud možno s videem. Možná jde o přemrštěné nároky, které hodně rodin nemůže dítěti nabídnout, nicméně tlak světa vrstevníků a reklamy je natolik silný, že dospívající děti žijí ve stálém stresu z nemožnosti rovnat se se spolužáky, kamarády a partou, v níž hledají svou pevnou společenskou roli a postavení. Jistě existuje řada rodin, v níž jsou děti vychovávány k jinému než konzumnímu životnímu stylu, a tam pak i dospívající jedinci oceňují odlišné hodnoty, než je určité zboží charakterizující sociální postavení ve společnosti vrstevníků. Věřte však, že děti sociální nerovností trpí.
U teenagerů se radikálně mění zájmy – studují, sportují, sledují moderní hudbu a akční filmy, chodí na diskotéky, stýkají se s novými přáteli, kteří je navštěvují také doma. Doby, kdy studenti jako znak revolty poklidně brnkali na kytaru, jsou dávno pryč. Do pokoje se dnes nastěhovaly počítače, audiovizuální technika, kolečkové brusle, skateboardy, kola, koloběžky, lyže .Mladým ženám a mužům už obvykle nestačí povalovat se po podlaze, jak to bezelstně a bezstarostně bylo ještě před prázdninami. Sluší se mít v pokoji jedno nebo dvě mobilní křesílka, lehké plastové skládací židle nebo lůžkovou pohovku a společenský nebo servírovací stolek na kolečkách.
Předvídavé je umístit v pokoji atraktivní a dostatečně velké hodiny (všichni jistě víme proč), němého sluhu nebo stojanový věšák a větší plastové kontejnery, které zachytí alespoň část létajícího šatstva. Pro jakés takés udržování pořádku je dobré vybavit pokoj tvarově a materiálově zajímavým odpadkovým košem vyzývajícím k tomu, aby v něm zmizely zmačkané papíry, plechovky a láhve od nápojů, bez nichž by se dnes mladý člověk cítil jako žíznící na Sahaře. Psychologicky útočné a praktické bývá umístění většího zrcadla ke dveřím, z nichž mladý dobyvatel světa opouští své doupě, neboť někdy, spíše náhodou, narazí i na některé vnějškové nesrovnalosti v oděvu či stavu hnízda na hlavě.
O velikostech
Snad každého rodiče zaskočí, jak dítě v tomto věku stačilo přes prázdniny vyrůst a zmohutnět. Malé jsou mu boty, oblečení, postel, židle i stůl, sotva se vejde do dveří pokoje i standardní vany. Postel, židle i stůl se dají koupit, dveře a vana zůstávají.
U nově pořizované postele počítáme vždy s délkou o 30 cm delší, než je výška dospělého člověka. U rostoucích dětí je účelné počítat s délkou postele nejméně 200 cm a hloubkou 90 cm. Praktická je postel na kolečkách (například kvůli úklidu) a tzv. lůžkové pohovky (lze je různým způsobem rozkládat) určené pro spaní, na nichž se však dá během dne pohodlně i sedět.
Minimální hloubka pracovního stolu, na němž bude stát počítač, je 75 až 80 cm, délka stolu se řídí typem práce a prostorovými možnostmi. Praktický je stůl do tvaru písmene „L“, u něhož je nejproduktivnější a nejfrekventovanější rohová část sestavy. Avšak pozor. Na pojízdné pracovní židli musí zůstat možnost pohybovat se od jedné desky k druhé. Tomu však často brání bočnice stolů nebo jejich nohy. Je třeba vybírat mezi takovými stolovými systémy, které pohyb židle umožňují. Ergonomicky správný je polohovatelný výřez pracovní desky pro klávesnici počítače. Důležitá je výška stolu, aby se dospívající dítě nehrbilo. Roli zde hraje především rozdíl mezi výškou sedací plochy židle a lubu stolní desky, jenž by měl optimálně činit 27 až 29 cm.
Na židli je třeba sedět tak, aby chodidla byla položená celou plochou na podlaze a kolena svírala pravý úhel. Odvozená výška pracovního stolu by pak měla být polohovatelná od 68 cm do 76 cm.
Pořídit studentovi dobrou pracovní židli není vůbec jednoduché. Je nutné ji stejně jako džíny dobře vyzkoušet. Výška sedáku musí být polohovatelná, přední hrana zaoblená a mezí ní a lýtkem by měl být asi 5cm volný prostor (tj. mezera). Pro správné držení páteře je výhodné, je-li sedák v místě, kde navazuje na opěradlo, trošku zvýšený (jako by tam byl klín nebo polštářek). Zádová opěrka by měla respektovat zakřivení páteře a být polohovatelná ve vertikálním směru. Nejlepší (a také nejdražší) je dynamický systém zajišťující koordinovanou změnu při jakémkoliv pohybu sedací části nebo zádové opěrky. Taková židle donutí i toho nejklátivějšího teenagera sedět rovně, aniž by si to uvědomoval. Také područky by měly umět měnit výšku a pro počítačové maniaky existují typy, které se vychylují do stran, takže zajišťují podporu rukám v jakékoliv poloze. A protože zdravé sezení je proces dynamický, neměla by dobrá židle pohybu dítěte nikdy bránit. Jen ať se vrtí, pohupuje a protahuje, ať si klidně dává nohy na stůl nebo přes opěradlo židle, bude mu to lépe myslet.
Kde najít inspiraci
Nejen inspiraci, ale i vhodné výrobky. Zastavte se v pražské nebo brněnské IKEA, v prodejnách Šibor, studia hülsta Praha nebo studia hülsta Brno, pražských studiích Amber interier, Klou, Interier Florida, Babyline, Reneés Interior, Living Space.
Lenka Žižková
Foto: IKEA, Šibor, studio hülsta, Petr Žáček a archiv autorky
Zdroj: Můj dům 10/01
Puberta a byt
Není jednoduché dát jednoznačnou odpověď na otázku, jaké nároky kladou právě dospívající děti na byt. Neoddiskutovatelné je, že by měly mít svůj vlastní pokoj, území do jisté míry hájené, kam by rodič neměl příliš často nečekaně vcházet či nějak razantněji zasahovat v případě, že se mu bude míra nakupených a poházených věcí zdát v neúměrném chaosu. Je to zdání dospělého, mladý sportující muž tričko nutné k projížďce na skateboardu najde vždy, stejně jako slečna miniaturní sukénku, až půjde na rande.
Není radno často podrážděně poukazovat na kupky bot, spodního prádla a plechovek, ostatně ty všechny časem najdou v pokoji to správné místo, kde nebudou příliš porušovat zásady hygieny. Nemá smysl urovnávat, přerovnávat nebo třídit hromady potomkových knih, sešitů a časopisů o populární hudbě. Nedoporučuje se vměšovat se do výzdoby stěn ani poučovat pubescenta o estetických zásadách, neb ten je právě ve víru módy vrstevníků a masivní reklamy. Asi je i zbytečné dětem vysvětlovat, že od určité hladiny decibelů dunící hudby se ničí sluch a vnímání vůbec. Prostě je to tak, že pokoj milovaného dospívajícího chlapečka či holčičky se pro většinu rodičů stává z původního „útulného“ pokojíčku minovým polem.
Být připraveni
„Vždy připraven“ – tak velí skautské heslo. I současný rodič musí být připraven: ocelové nervy je třeba obalit sametem a počítat s tím, že právě se zrodivšímu teenagerovi přibylo učebnic, knih, časopisů, šatstva, bot, sportovního náčiní, magnetofonových kazet, CD, plakátů, sbírek všelikých podivných věcí, bez nichž si neumí život představit, a že se neobejde bez počítače, mobilního telefonu, kazetového přístroje či minivěže a vlastního televizoru pokud možno s videem. Možná jde o přemrštěné nároky, které hodně rodin nemůže dítěti nabídnout, nicméně tlak světa vrstevníků a reklamy je natolik silný, že dospívající děti žijí ve stálém stresu z nemožnosti rovnat se se spolužáky, kamarády a partou, v níž hledají svou pevnou společenskou roli a postavení. Jistě existuje řada rodin, v níž jsou děti vychovávány k jinému než konzumnímu životnímu stylu, a tam pak i dospívající jedinci oceňují odlišné hodnoty, než je určité zboží charakterizující sociální postavení ve společnosti vrstevníků. Věřte však, že děti sociální nerovností trpí.
U teenagerů se radikálně mění zájmy – studují, sportují, sledují moderní hudbu a akční filmy, chodí na diskotéky, stýkají se s novými přáteli, kteří je navštěvují také doma. Doby, kdy studenti jako znak revolty poklidně brnkali na kytaru, jsou dávno pryč. Do pokoje se dnes nastěhovaly počítače, audiovizuální technika, kolečkové brusle, skateboardy, kola, koloběžky, lyže .Mladým ženám a mužům už obvykle nestačí povalovat se po podlaze, jak to bezelstně a bezstarostně bylo ještě před prázdninami. Sluší se mít v pokoji jedno nebo dvě mobilní křesílka, lehké plastové skládací židle nebo lůžkovou pohovku a společenský nebo servírovací stolek na kolečkách.
Předvídavé je umístit v pokoji atraktivní a dostatečně velké hodiny (všichni jistě víme proč), němého sluhu nebo stojanový věšák a větší plastové kontejnery, které zachytí alespoň část létajícího šatstva. Pro jakés takés udržování pořádku je dobré vybavit pokoj tvarově a materiálově zajímavým odpadkovým košem vyzývajícím k tomu, aby v něm zmizely zmačkané papíry, plechovky a láhve od nápojů, bez nichž by se dnes mladý člověk cítil jako žíznící na Sahaře. Psychologicky útočné a praktické bývá umístění většího zrcadla ke dveřím, z nichž mladý dobyvatel světa opouští své doupě, neboť někdy, spíše náhodou, narazí i na některé vnějškové nesrovnalosti v oděvu či stavu hnízda na hlavě.
O velikostech
Snad každého rodiče zaskočí, jak dítě v tomto věku stačilo přes prázdniny vyrůst a zmohutnět. Malé jsou mu boty, oblečení, postel, židle i stůl, sotva se vejde do dveří pokoje i standardní vany. Postel, židle i stůl se dají koupit, dveře a vana zůstávají.
U nově pořizované postele počítáme vždy s délkou o 30 cm delší, než je výška dospělého člověka. U rostoucích dětí je účelné počítat s délkou postele nejméně 200 cm a hloubkou 90 cm. Praktická je postel na kolečkách (například kvůli úklidu) a tzv. lůžkové pohovky (lze je různým způsobem rozkládat) určené pro spaní, na nichž se však dá během dne pohodlně i sedět.
Minimální hloubka pracovního stolu, na němž bude stát počítač, je 75 až 80 cm, délka stolu se řídí typem práce a prostorovými možnostmi. Praktický je stůl do tvaru písmene „L“, u něhož je nejproduktivnější a nejfrekventovanější rohová část sestavy. Avšak pozor. Na pojízdné pracovní židli musí zůstat možnost pohybovat se od jedné desky k druhé. Tomu však často brání bočnice stolů nebo jejich nohy. Je třeba vybírat mezi takovými stolovými systémy, které pohyb židle umožňují. Ergonomicky správný je polohovatelný výřez pracovní desky pro klávesnici počítače. Důležitá je výška stolu, aby se dospívající dítě nehrbilo. Roli zde hraje především rozdíl mezi výškou sedací plochy židle a lubu stolní desky, jenž by měl optimálně činit 27 až 29 cm.
Na židli je třeba sedět tak, aby chodidla byla položená celou plochou na podlaze a kolena svírala pravý úhel. Odvozená výška pracovního stolu by pak měla být polohovatelná od 68 cm do 76 cm.
Pořídit studentovi dobrou pracovní židli není vůbec jednoduché. Je nutné ji stejně jako džíny dobře vyzkoušet. Výška sedáku musí být polohovatelná, přední hrana zaoblená a mezí ní a lýtkem by měl být asi 5cm volný prostor (tj. mezera). Pro správné držení páteře je výhodné, je-li sedák v místě, kde navazuje na opěradlo, trošku zvýšený (jako by tam byl klín nebo polštářek). Zádová opěrka by měla respektovat zakřivení páteře a být polohovatelná ve vertikálním směru. Nejlepší (a také nejdražší) je dynamický systém zajišťující koordinovanou změnu při jakémkoliv pohybu sedací části nebo zádové opěrky. Taková židle donutí i toho nejklátivějšího teenagera sedět rovně, aniž by si to uvědomoval. Také područky by měly umět měnit výšku a pro počítačové maniaky existují typy, které se vychylují do stran, takže zajišťují podporu rukám v jakékoliv poloze. A protože zdravé sezení je proces dynamický, neměla by dobrá židle pohybu dítěte nikdy bránit. Jen ať se vrtí, pohupuje a protahuje, ať si klidně dává nohy na stůl nebo přes opěradlo židle, bude mu to lépe myslet.
Kde najít inspiraci
Nejen inspiraci, ale i vhodné výrobky. Zastavte se v pražské nebo brněnské IKEA, v prodejnách Šibor, studia hülsta Praha nebo studia hülsta Brno, pražských studiích Amber interier, Klou, Interier Florida, Babyline, Reneés Interior, Living Space.
Lenka Žižková
Foto: IKEA, Šibor, studio hülsta, Petr Žáček a archiv autorky
Zdroj: Můj dům 10/01
